9.kapitola

23. srpna 2018 v 6:20 | Hope |  Selfless
rok se s rokem sešel a já jsem oficiálně o rok starší (což znamená, že mi na splnění slibu, který jsem dala babičce zbývá pouhých šest let, ale to si radši nechám pro sebe...alespoň prozatím)...a proto tady máte dárek v podobě kapitoly =o)


Když Chloe sešla následujícího rána do kuchyně, Brett ji zaskočil otázkou: "Půjdeš si se mnou zaběhat?"

Překvapil ji natolik, že na něj několik vteřin pouze zírala. "Cože?" Nebyla si jistá, jestli ho slyšela správně. Jistě, běhat jít chtěla, ale ani ve snu nedoufala, že by šli společně.

Věnoval jí úsměv. "Napadlo mě, že bychom si mohli jít zaběhat a dát si snídani venku."

"Ale Elle ještě spí. Když ji teď dám do kočárku, tak se probudí."

Brett potřásl s úsměvem hlavou. "O Elle se postará mamka, takže si s ní nemusíme dělat starosti."

Chloeino obočí vylétlo vzhůru. "Jsi si jistý?" ujišťovala se. Ne, že by nevěřila, že se jeho rodiče dokáží postarat o Elle, ale od toho tam přece byla ona. Nechtěla, aby si mysleli, že zanedbává své povinnosti.

"Samozřejmě! Mamka už se nemůže dočkat, až ji bude mít jenom pro sebe." Sklonil se k ní a zlehka ji políbil na rty. "Dneska si konečně užiješ den jako má přítelkyně a ne chůva."

"To beru," ujistila ho s úsměvem. "Kdy vyrážíme?" zajímala se.

Brett pokrčil rameny a přejel ji pohledem od hlavy k patě. "Klidně můžeme hned, když už jsi oblečená."

***

V malé kavárně, která se nacházela na okraji parku, jenž byl asi dva kilometry od domu Brettových rodičů, si objednali kafe a croissanty a sedli si s nimi k jednomu ze stolků před vchodem.

"Všimla jsem si, že tě tady dobře znají," začala Chloe. "Chodíš sem často?"

Brett se pousmál. "Vždycky, když jsem u rodičů. Dřív jsem se sem chodil učit. Někdy jsem si tím vysloužil kafe zadarmo od majitele nebo jeho manželky."

Usmála se. "Kafe při učení přijde vhod," zamumlala. Poslední dva roky na škole žila v podstatě jenom z kafe, protože po škole chodila na brigády a v noci se pak učila.

"To jo," ujistil ji. "Proč jsi nikdy nešla na vysokou?" zajímal se.

Pokrčila rameny. "Někdo musel vydělávat. Mamka měla rakovinu, babička byla nemocná a Maysie studovala, takže jsem to vzala na sebe."

"Vždycky je tady možnost dálkového studia," připomněl.

Povzdechla si. "Pro mě ne. Vždyť už na střední jsem se učila po nocích a znovu jsem to zažít nechtěla. Měla jsem zodpovědnost za děti a potřebovala jsem jim věnovat veškerou pozornost, což by nešlo, kdybych trávila noci učením." Na okamžik se odmlčela. "Udělala jsem si kurzy, které nebyly časově tak náročné a to stačí."

Brett si ji chvíli mlčky s mírně staženým obočím prohlížel. "Co kdybys mohla studovat teď? O práci bys nepřišla a o účty za školu by ses taky bát nemusela?"

Bez rozmýšlení zavrtěla hlavou. "Já už nechci studovat." Byla to lež, ale nechtěla, aby nad tím přemýšlel, nechtěla ho využívat.

Povzdechl si. "Proč si to nerozmyslíš?" chtěl vědět.

"Brette!" ozvalo se nadšené zavolání, jež ji zachránilo od odpovědi, kterou pro něj stejně neměla.

"Same," zamumlal Brett směrem k hnědovlasému muži, který k nim rychlými kroky mířil.

"Říkal jsem si, jestli tě tady potkám," prohodil Sam s úsměvem. "Můžu se k vám připojit?" zajímal se.

Chloe viděla, že Brett váhá a proto se do toho vložila: "Jasně." Zvedla se a natáhla k němu ruku. "Já jsem Chloe," představila se s úsměvem.

Pevně stiskl její nabízenou ruku. "Sam." Posadil se a pohlédl na Bretta. "Tahle je milionkrát lepší než tvoje ex," prohodil.

"Tys Camille nikdy neměl rád."

Sam si odfrknul. "Z dobrého důvodu! Vždyť odešla od vlastního dítěte!"

Brett zaťal zuby. "Nezapomínej na to, že to byla nejlepší kamarádka tvojí ženy. Nebojíš se, že udělá to samé?"

"Přesně, byla to její nejlepší kamarádka. Když od vás Camille odešla, tak jí Karen řekla, co si o ní myslí a od té doby o ní neslyšela. Navíc, čekáme druhé dítě a Karen ještě neodešla," bránil se Sam.

Brett si povzdechl a smutně se usmál. "Promiň, nechtěl jsem tak vyletět. Vždyť já vím, že Camille nebyla tou nejlepší volbou."

"To rozhodně nebyla," zamumlal Sam, než obrátil svou pozornost ke Chloe. "Jak jste se s Brettem poznali?"

Chloe mu věnovala uličnický úsměv. "Když jsem byla ve třetí třídě, tak se přistěhoval s rodiči do naší ulice. Pak mi jeho kamarádi vzali boty a hodili je na strom a on se jenom smál." Odmlčela se a Sam vrhl nevěřícný pohled na svého kamaráda, který vypadal, že by se nejradši propadl studem do země. "Můj děda pak šel za jeho rodiči. Od té doby už se nic podobného neopakovalo, jenže se i s rodiči odstěhoval a já o něm už neslyšela." Pokrčila rameny. "No a před pár měsíci jsem k němu šla na pohovor, protože hledal chůvu."

Sam se zamračil a pohlédl na svého kamaráda. "Počkej, Chloe je tvoje chůva?"

"Není to jenom moje chůva!" ujistil ho Brett rázně.

Sam dal ruce před sebe v obranném gestu. "Ježiš, nerozčiluj se hned. Jenom jsem se zeptal."

"Jde o to, jak jsi se zeptal."

Hnědovlasý muž protočil panenky. "No jo pořád." Usmál se. "Nechcete večer přijít? Karen by vás určitě ráda viděla. Vezměte i Elle. Můžeme grilovat."

Brett věnoval pohled Chloe, která s úsměvem pokrčila rameny. "Já ti dám ještě vědět. Nevím, jestli naši něco nenaplánovali."

"Jasně."

***

Jak se ukázalo, tak Brettovi rodiče byli jen rádi, že Sam pozval jejich syna na večeři. A proto Chloe toho večera stála na zahradě domu, jenž patřil Samovi a Karen v džínech a tmavě modrém triku s květinovým potiskem a usmívající se Elle v náručí.

"Je vidět, že tě Elle má ráda," prohodila Karen, vysoká blondýna, s úsměvem, když si děvčátko položilo hlavu na její rameno.

"Je to oboustranné," ujistila ji Chloe.

"Omlouvám se za Sama," zamumlala blondýnka. "Nikdy nepřišel Camille na chuť. Jako kdyby věděl, co provede. Byla to moje nejlepší kamarádka a nikdy jsem si nemyslela, že by něco takového mohla udělat. Kdybych to věděla, tak ji s Brettem nikdy neseznámím."

Chloe na ni pohlédla a usmála se. "Ty za to přece nemůžeš! Navíc, kdyby se to nestalo, tak tady já teď nejsem."

Karen jí úsměv oplatila. "To je pravda a byla by to škoda. Brett tě očividně miluje a ty jeho."

Ošila se. Nechtěla mluvit o Brettových nebo svých citech. "Kdysi mě ale neměl ani trochu rád," zamumlala.

Karen se zasmála. "Slyšela jsem. Sam říkal, co se mezi vámi stalo." Potřásla hlavou. "Pořád tomu nevěřím. Vážně se to stalo?"

Chloe pokývala hlavou. "Jo. Ale babička říkala, že se mě pak snažil chránit."

"Co se škádlívá, to se rádo mívá."

Zasmála se. "Bylo mu třináct!"

Karen pokrčila rameny. "Na tom nezáleží. Mně bylo deset, když jsem se zamilovala do Sama."


Chloe se pouze usmála. Nemyslela si, že ji tehdy Brett měl rád. Vlastně o tom pochybovala i teď. Netušila sice, co by získal, kdyby jen předstíral, že mu na ní záleží, ale tím se zabývat nehodlala. Stejně tak jako se do něj nehodlala zamilovat, protože všichni, které milovala, ji nakonec opustili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama