11.kapitola

13. března 2018 v 0:05 | Hope |  To Be Honest
vlastně ani nemá smysl psát nějaký "úvod", takže nic pořádného vymýšlet nebudu...snad jen, že tahle povídka je zkrátka moje srdcovka a proto ji dopíšu, i kdyby jenom pro sebe a pro svou babičku =o)



Faith zaklepala na dveře Nikolasovy pracovny. Jakmile se zevnitř ozvalo dále, zhluboka se nadechla a vešla dovnitř. Nikolas z ní nespustil oči, když k němu nejistě zamířila. Jeho pohled dělal všechno horší. Poznala z něj, že ví, kde byla, s kým a co tam dělala, ale rozhodně jí to nehodlal usnadnit.

Došla k němu, chytila jeho obličej do dlaní, sklonila se a přitiskla své rty na jeho. "Miluju tě," zamumlala, když se zase narovnala.

Povytáhl obočí. "Co se stalo?"

Faith si povzdechla a opřela se o jeho pracovní stůl. "Byla jsem za Alecem."

Nikolas přikývnul, ale nic na to neřekl.

Zhluboka se nadechla. "Nevěří, že by to dítě mohlo být jeho. Nechce s tím malým ani se mnou mít nic společného."

Lítostivě se na ni usmál. "Mrzí mě to, ale upřímně jsem nic jiného nečekal."

"A já jsem pitomá, protože jsem si myslela, že by ho to mohlo zajímat," prohodila.

Chytil ji za boky, přitáhl si ji k sobě a posadil na klín. "Nejsi pitomá, jen se ve všech lidech snažíš najít to nejlepší." Pokrčil rameny. "Někdy tam ale nic dobrého není." Na okamžik se odmlčel. "Každopádně to má jednu výhodu."

Její obočí vylétlo vzhůru. "Jakou, prosím tě?"

Pohladil ji po tváři a něžně se na ni usmál. "Nemusíme dělat testy otcovství." Druhou ruku jí položil na břicho. "Budu to dítě milovat tak jako tak," ujistil ji.

Zavrtěla hlavou. "Není to k tobě fér. Nemůžu tě nechat vychovávat cizí dítě."

"Samozřejmě, že můžeš! Já tě nehodlám nechat odejít jenom proto, že je tady šance, že by mohlo být chlapa, který tě mlátil a podváděl."

Faith se zamračila. "On mě nepodváděl. Tím jsem si stoprocentně jistá."

Nikolas si povzdechl, otevřel horní šuplík stolu a vytáhl z něj obálku, jež jí beze slova podal.

"Co je to?" zajímala se s nechápavým výrazem v obličeji.

"Důkaz, že mám pravdu. Ty fotky, které tam jsou, byly pořízeny v den, kdy jsem tě poprvé pozval na večeři. Dávno před tím, než jsme spolu spali."

Nasucho polkla a obálku otevřela. Vytáhla z ní pět fotografií. Na každé z nich byl Alec s tmavovlasou ženou, jíž nepoznávala, a na každé se buď líbali, nebo drželi za ruku. Udělalo se jí zle. Tohle nemohla být pravda. Jistě, Alec nebyl svatý, ovšem nikdy by ji nepodvedl, tím si byla jistá. Vrátila fotky zpět do obálky.

Nasucho polkla a pohlédla Nikolasovi do očí. "To nic nedokazuje. Jak můžu vědět, že říkáš pravdu? Nebo že nejsou upravené?" Zvedla se a udělala krok od něj, zatímco on ji beze slova pozoroval. "Nehledě na to, že nechápu, proč bys je měl. Proč bys měl fotky, na kterých je Alec s nějakou ženskou?"

"Protože mi na něm od začátku něco nesedělo. Kdo ublíží své přítelkyni a zakazuje jí pracovat noční? Určitě ne normální člověk."

Faith rozhodila rukama, obálka jí při tom pohybu vypadla a dopadla na zem. "Třeba jenom nechtěl, abych byla věčně unavená!"

Nikolas se postavil, došel k ní a chytil ji za ruku. "Faith, zlato, co bych měl z toho, kdybych ti lhal?" chtěl vědět.

Pokrčila rameny. "Možná jsi mi je chtěl dát, kdybych si stála za svým a nechtěla s tebou nic mít," navrhla. Věděla však, že to znělo nepravděpodobně. Proč by jí je dával až teď, když je měl takovou dobu? Nedávalo to smysl.

Vypadal zaskočeně. "To si vážně myslíš?"

"Já nevím, co si myslet," vyhrkla a vymanila se z jeho sevření. "Musím jít," zamumlala a doslova vyběhla z jeho kanceláře. Věděla, že existuje pouze jediný člověk, který může do celé situace vnést alespoň trochu světla.

***

"Larry, musím se tě na něco zeptat," začala, když se spolu s Debbie vrátila zpět do obývacího pokoje a posadila se do křesla. Od chvíle, kdy zazvonila u dveří Alecova spolupracovníka uběhla skoro hodina a Faith stále neměla žádné odpovědi, takže bylo na čase přejít k věci.

Pohlédl na ni s vyčkávavě zvednutým obočím.

Zhluboka se nadechla. "Byl jsi tehdy fotit v Miláně?"' Nervózně se ošila. Bála se toho, co se dozví. Nechtěla, aby byla pravda to, co jí řekl Nikolas. "Alec totiž tvrdil, že je Debbie v nemocnici a tak musí letět místo tebe."

Larry se zamračil. "Cože? Jasně, Debbie byla v nemocnici, ale to bylo až ten den, co jsem letěl zpátky a já to do porodnice stihl včas."

Faith na okamžik zavřela oči. Tohle se jí nemohlo dít. "Nevíš, jestli měl Alec milenku, když byl se mnou?" Všimla si, jak si její přátelé vyměnili pohledy a ona věděla, jaká bude odpověď.

Smutně se usmál. "Už nějakou dobu to táhne s Alison."

Faith byla ráda, že sedí, protože ač to čekala, tak ji to pořád šokovalo. "Takže Nik měl pravdu," zašeptala.

Debbie sedící vedle ní ji chytla jemně za ruku. "Mrzí mě to."

Pohlédla na ni. "Tys o tom taky věděla?" zajímala se, ale bylo jí jasné, co se dozví.

Její kamarádka zachmuřeně přikývla. "Všichni to věděli. Já jsem ti to chtěla říct, ale nechtěla jsem ti ublížit."

Faith odtáhla ruku a nevěřícně na ni zírala. "A myslíš, že tohle mi neublížilo? Přede všemi ze mě dělal idiota a vy jste se bavili na můj účet! Myslela jsem, že jsme kamarádky!"

"Samozřejmě, že jsme kamarádky," ujistila ji Debbie s ublíženým výrazem. "Já se to dozvěděla, než Larry odletěl do Milána."

Faith se s úšklebkem zvedla. "A to ti mám věřit? Navíc, jsi mi to mohla říct i tak. Chápeš, že jsem obvinila Nikolase z toho, že mi lže a přitom celou dobu mluvil pravdu?" Pokývala hlavou. "Vážně jsem pitomá." Vydala se k chodbě. "No, nic, tak se bavte dál," prohodila, a aniž by čekala na odpověď, otevřela vchodové dveře a vydala se zpět ke stanici metra.

***

Jakmile Faith vešla do bytu, Nikolas se k ní okamžitě vrhnul. Sledovala ho vyděšeným pohledem a připravovala se na to, že s ní začne přinejmenším třást, jako by to udělal Alec, ale on si ji pouze přitáhl do náruče a políbil do vlasů.

"Kde jsi byla? Hrozně jsem se o tebe bál! Nezvedala jsi telefon."

"Promiň," zamumlala do jeho hrudníku. "Neměla jsem zapnuté zvuky."

Trochu se od ní odtáhl a pohlédl jí do očí. "Kde jsi byla?" zajímal se jemně.

Faith věděla, že se na ni nesnaží tlačit. Měla právo na vlastní život, ale bál se o ni. "Šla jsem si ověřit, jestli jsem vážně idiot." Pokrčila rameny. "Ukázalo se, že jo. Alec už má nějakou dobu milenku a zdá se, že až na mě to věděli úplně všichni." Zhluboka se nadechla. "Omlouvám se, že jsem ti nevěřila."

Potřásl hlavou. "To je jedno. Nečekal jsem, že mi uvěříš hned. Rozhodně ne po tom, co všechno sis zažila s tím imbecilem." Pohladil ji po tváři. "Mrzí mě to, víš? Tohle sis od něj nezasloužila."

"Na tom už nesejde," ujistila ho a přitiskla se k němu, protože v jeho náruči se cítila bezpečně.

"Máš hlad?" zajímal se.

"Jako vlk," odpověděla s úsměvem.

Nikolas propletl své prsty s jejími a vedl ji do kuchyně, odkud se linula lahodná vůně. U stolu jí přidržel židli a počkal, než se posadila. "Jsou to jenom špagety," prohodil omluvně, když z trouby vytáhl dvě misky.

"Ty miluju," ujistila ho.

S úsměvem se posadil proti ní. "Dobrou chuť."

Chvíli jedli mlčky, ale bylo to příjemné ticho. Pokaždé když se jejich pohledy střetly, vyměnili si úsměv a Faith si nedokázala vybavit dobu, kdy byla šťastnější.

"Mluvil jsem s mamkou," prohodil Nikolas zničehonic.

Povytáhla obočí v němé otázce.

Pousmál se. "Ptala se, jestli už je ti líp."

Přerývaně se nadechla. "Co jsi jí řekl?"

"Pravdu. Řekl jsem jí, že ti líp je, ale o těhotenství zatím neví. Chtěl jsem to první probrat s tebou. Musíme se domluvit, kdy o tom řekneme lidem."

Faith by ho samým dojetím nejradši políbila, místo toho se však kousla do rtu. Netušila, čím si zasloužila tak skvělého člověka, jenž chtěl dělat společná rozhodnutí. "Možná to rodičům můžeme říct hned, ale ostatním bych to ještě nějakou dobu neříkala."


Usmál se na ni a natáhl se přes stůl, aby ji chytil za ruku. "Dobře."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 19. března 2018 v 12:58 | Reagovat

Krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama