10.kapitola

12. ledna 2018 v 17:12 | Hope
nový měsíc, nový rok a s nimi i nová kapitola =o) (dobře, původně jsem chtěla kapitolu zveřejnit hned prvního, ale nějak nebyl čas)



Faith při odchodu z ordinace nic nevnímala. V hlavě jí pořád dokola zněl hlas její lékařky, jež jí oznamovala novinku, která jí změnila celý život.

Před týdnem šla na testy, jak slíbila Nikolasovi. Ne proto, že by se bála, že má nějakou pohlavní nemoc, ale proto, že nechtěla, aby mezi nimi byly nějaké pochybnosti. Když jí pak včera zavolali z ordinace, kvůli výsledkům, které vyžadovaly osobní setkání, lekla se. Bála se, co jí je, rozhodně však nečekala, že jí její lékařka s úsměvem oznámí, že je těhotná.

Po tom oznámení na ni Faith několik vteřin šokovaně zírala, než ze sebe vykoktala, jestli se nemohli splést. Udělala jí tedy ještě jeden těhotenský test, s jehož výsledkem už Faith agumentovat nemohla. Když jí pak při ultrazvuku lékařka řekla, že je zhruba osm týdnů těhotná, udělalo se jí zle a ani se nestačila obléct, natož doběhnout na nejbližší toaletu, což znamenalo, že dalších dvacet minut strávila omlouváním se.

Osm týdnů totiž znamenalo, že to dítě mohlo být klidně Alecovo. Jistě, vždycky byli opatrní, jenže to s Nikolasem taky. Tedy až na tu noc, kdy spolu spali poprvé, jenže ona brala prášky a i přesto nyní byla v situaci, v níž byla.

Zatímco Faith čekala, než se na semaforu rozsvítí zelená, aby mohla bezpečně přejít na druhou stranu, začal jí zvonit telefon. Vylovila ho z kabelky a přijala Nikolasův hovor. Úplně zapomněla, že mu měla zavolat, až půjde od doktorky. "Ahoj," zamumlala.

"Jsi v pořádku?" zajímal se a Faith z jeho hlasu poznala, že se o ni bál.

"Jo," ujistila ho.

Slyšela, jak někomu na druhé straně něco zamumlal, než se jí zeptal: "Jsi si jistá? Nezní to tak."

Faith se zhluboka nadechla chladného vzduchu. "Jsem v pořádku, ale potřebuju s tebou mluvit."

"Takže se přece jenom něco děje," vyhrkl.

Zavrtěla hlavou. "Neděje! Ale něco ti musím říct a není to zrovna věc, o které bych chtěla mluvit přes telefon."

"Kde jsi? Přijedu pro tebe."

"Za chvilku budu doma," ujistila ho a ani jí nepřišlo zvláštní nazývat jeho super moderně a draze vybavený byt domovem.

Povzdechl si. "Fajn. Za čtvrt hodiny jsem tam."

"Dobře," zamumlala, ale mluvila už pouze sama se sebou. S povzdechem tedy dala telefon do kapsy kabátu a přidala do kroku, aby to domů stihla včas, protože pokud by tam nebyla, tak by Nikolas jistě neměl daleko k tomu, aby po ní vyhlásil pátrání.

***

Faith seděla na pohovce s nohama pod sebou a nervózně si kousala spodní ret, když do pokoje téměř vběhl Nikolas s ustaraným výrazem v obličeji. Věděla, že měl dnes spoustu pohovorů se zájemci o pozici manažera hotelu a Faith se cítila špatně, že kvůli ní musel spěchat domů, jenže bylo pozdě čehokoliv litovat.

"Co se stalo? Co ti řekla doktorka? Jsi nemocná?" zajímal se a vypadal vyděšeně.

Faith si nebyla jistá, jestli to bylo strachem o ni nebo jestli se bál o své vlastní zdraví. Upřímně doufala v to první. Potřásla hlavou. "Nejsem nemocná, ale asi by sis měl sednout, než ti řeknu, co se děje."

Krátce přikývl a posadil se vedle ní. Vzal její ruku do své a zahleděl se jí do očí. "Sedím," upozornil ji jemně.

Věnovala mu rychlý úsměv, než se zhluboka nadechla. "Testy něco objevily, ale jsem zdravá!" ujistila ho. "Víš, jak mi pořád bylo zle? A já jsem řekla, že nejsem těhotná? No, tak se ukázalo, že jsem se spletla." Pokrčila rameny. "Čekám dítě."

Nikolas si ji rychle přitáhl do náručí a hladově přitiskl své rty na její.

Faith se od něj neochotně odtáhla. "Je toho víc," zašeptala a v očích ji zaštípaly slzy. To, co se mu chystala říct nebylo snadné, ale měl právo znát pravdu. Měl právo vědět, že dítě, které čeká, nemusí být jeho.

Zamračil se. "Povídej, vyzval ji."

Nasucho polkla. "Jsem v osmém týdnu a," zhluboka se nadechla, "to znamená, že to dítě může být Aleca." První slza jí sklouzla na tvář. Vztekle ji setřela hřbetem ruky. "Naposledy jsem s ním totiž spala asi tři dny před tím, než jsem spala s tebou. Mrzí mě to!" Rozvzlykala se. Nikolas si ji chtěl přitáhnout do náruče, ale odstrčila ho. Nechtěla, aby se jí zrovna teď dotýkal.

"Zlato, to přece není konec světa," ujistil ji rázně a pohladil ji po tváři.

"Ale co když to dítě není tvoje? Pokud čekám Alecovo dítě, tak s tebou nemůžu být," vyhrkla zoufale.

Se zamračením potřásl hlavou. "Počkej, ty se se mnou chceš rozejít jenom proto, že možná čekáš dítě se svým ex?"

Jedinou její odpovědí bylo pokrčení ramen.

Nikolas ji pevně chytil za ramena. "Tak to tedy ne! Nerozejdu se s tebou kvůli takové prkotině!"

Skoro ho nevnímala. "Já ale nepůjdu na potrat," upozornila ho.

"To po tobě přece nikdo nechce! To dítě je tvoje a já ho budu milovat, ať už jsem otcem nebo ne! Copak to nechápeš? Já tě miluju a dítě mi nezabrání v tom, abych tě miloval dál." Palci jí setřel slzy.

"Nebudu moct sama se sebou žít, pokud je to dítě Aleca. Byla bych radši kdyby bylo tvoje, ale v tuhle chvíli se nedá zjistit, kdo je otec. Navíc jsem s Alecem byla vždycky opatrná."

"Pořád je tam možnost, že je moje, protože my jsme poprvé nepoužili kondom a prášky očividně selhaly." Mrkl na ni.

Ušklíbla se. "Očividně."

Tentokrát se Faith nebránila, když si ji Nikolas přitáhl do náručí. Zlehka ji políbil na temeno hlavy. "No tak, zlato, tohle není konec světa. To zvládneme."

Faith přikývla. Koneckonců neměli jinou možnost než to zvládnout.

***

I přesto, že Faith znala Nikolasův postoj k těhotenství, rozhodla se o tom říct Alecovi. Nebyla z toho zrovna dvakrát nadšená, avšak měla za to, že si zasloužil o tom vědět. Nakonec, byla zde pravděpodobnost, že zrovna on je otec. A právě to byl důvod, proč se s ním dva dny po návštěvě své doktorky sešla v kavárně nedaleko novin, pro které pracoval.

"Co po mně ještě chceš? Nestačilo ti, že jsi mi zlomila srdce?" zajímal se, když si sedl proti ní.

Zrudla. Nikdy mu nechtěla ublížit. "Nechtěla jsem ti zlomit srdce," ujistila ho tiše. "Ale musím ti něco říct."

Obrátil oči vsloup. "Ježiš, tak mluv! Nemám na tebe čas! Uvědomuješ si vůbec, že mám pauzu na oběd? A místo toho tady sedím s tebou," vyhrkl zhnuseně.

Faith si neslyšně povzdechla. "Bude to rychlé." Zhluboka se nadechla. "Předevčírem jsem se dozvěděla, že jsem těhotná."

"Proč mi to jako říkáš? Neměla bys to radši říct tomu, co jsi s ním byla v posteli, zatímco já chystal žádost o ruku?"

Roztřásla se jí brada. Možná nebyl nejlepší nápad se s ním sejít, možná to přece jen měla nechat být. Zaťala ruce v pěst. Ne, rozhodla se správně. Měl právo vědět, že se možná stane otcem. "To je právě ono. Jsem v osmém týdnu a to dítě by mohlo být tvoje."

Odfrkl si. "Jo, to určitě. Jestli po mně chceš prachy, tak na to můžeš rovnou zapomenout! Navíc, ten tvůj nabíje
jich má dost." Zvedl se ze židle a ze své výšky na ni pohlédl. "Už mě neotravuj. Nechci o tobě už nikdy slyšet. Nazdar!"


Faith za ním šokovaně hleděla. Takovou reakci nečekala. Vlastně ani přesně nevěděla, co čekala. Rozhodně to ale nebylo takové suverénní odmítnutí. Uvědomovala si však, že se díky tomu spousta věcí vyřešila. Teď už nezáleželo na tom, kdo je otcem jejího dítěte, protože Alec nechtěl mít s ní ani s tím malým nic společného. Nikolas na druhou stranu o dítě stál ať bylo jeho nebo ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama