8.kapitola

13. prosince 2017 v 23:35 | Hope |  Selfless
vím, že už jsme skoro v polovině měsíce a já ještě nepřidala kapitolu, jenže jsem toho měla hodně...třeba dneska jsem si vyzvedla nové brýle (jsou fialové!) a nechala si objednat čočky na zkoušku...navíc za 10 dní letím do ČR a vybouchnul mi odvoz z letiště, ale to mě ani tak neštve, hlavně, že jsou všichni živí a relativně zdraví



Chloe otočila klíčem v zámku a vešla do domu. Usmála se, když z obývacího pokoje vyšel Brett s Elle posazenou na boku.

"Dobré ráno," pozdravila ho.

Došel k ní, přitáhl si ji do náručí a políbil ji. "Dobré ráno," zamumlal, když se od ní odtáhl.

Naklonila se k Elle, aby jí dala pusu na tvář. "Jakpak se dneska máš, zlatíčko?"

Elle se zazubila a něco zabrblala. Chloe se neubránila dalšímu širokému úsměvu.

"Chci se tě na něco zeptat," začal Brett, když došli do kuchyně, kde jí připravil čaj.

Chloe povytáhla obočí, než si uvědomila, že ji nemůže vidět. "Ptej se," vyzvala ho proto.

S dalším polibkem před ni postavil hrníček. "Chci jet na víkend k našim."

"Dobře," zamumlala nejistě, protože netušila, kam tím směřuje.

"Beru sebou i Elle a chtěl bych, abys jela s námi."

Chloe se zamračila. "A musím jet?" zajímala se. Nebylo to proto, že by s nimi nechtěla strávit víc času, ale nebyla si úplně jistá, co by od toho měla čekat. Nechtěla si dělat plané naděje.

Brett na ni chvíli zaraženě hleděl, než zavrtěl hlavou. "Nemusíš, ale chtěl bych tě tam. Ne proto, aby ses starala o malou, s tou budou chtít být naši. Bylo by ale fajn, kdybys tam byla, vzal bych tě na večeři, ukázal ti to tam a tak."

Chloe spadl kámen ze srdce. Zhluboka se nadechla. "Budu se muset domluvit s Maysie."

Usmál se na ni a polechtal Elle na bříšku. "Jasně, domluv se. Chtěl bych vyrazit v pátek kolem desáté ráno a zastavit se na oběd v mojí oblíbené restauraci."

Pokývala hlavou a byla v pokušení mu rovnou říct, že pojede, protože s Elle v náručí vypadal neodolatelně.

***

Chloe spolu s Brettem a Elle čekala, až jim přinesou oběd, když se k nim naklonila paní od vedlejšího stolu, která dělala na Elle obličeje. "Máte roztomilou dcerku," řekla jim s úsměvem.

Nadechla se k odpovědi, aby ji opravila, ale Brett ji předběhl. "Děkujeme." Zeširoka se na starší ženu usmál.

Chloe na něj zírala s vytřeštěnýma očima. Přece nemohl nechat úplně cizího člověka, aby si myslel, že je matkou jeho dcery. Ne, že by nebyla ráda, kdyby Elle byla její dcerou, ale bohužel nebyla.

Jakmile žena i se svou rodinou odešla, Chloe se na Bretta zamračila.

"Copak?" zajímal se, ale nezdálo se, že by jejím pohledem byl zaskočený.

"Proč jsi jí neřekl, že Elle je tvoje dcera? Že já jsem jenom její chůva?" Při poslední větě Chloe bodlo u srdce.

Brett se k ní natáhl přes stůl a zlehka se dotkl její ruky. "Jsi mnohem víc než její chůva, copak to nevíš?"

"A co teda jsem?" chtěla vědět zachmuřeně. Nechtěla nikomu kazit náladu, ovšem zajímalo ji to a potřebovala to slyšet od Bretta.

Povzdechl si. "Nejsem si úplně jistý, ale rozhodně nejsi jenom chůva Elle. Já totiž s chůvami normálně nespím," dodal se zamrkáním.

Chloe se neubránila úsměvu. Na tohle neměla žádnou odpověď. Ovšem lhala by, pokud by tvrdila, že ji nepotěšil fakt, že s chůvami nespal. Jistě, mohl lhát, avšak Chloe se rozhodla mu věřit, protože tohle určitě nebylo něco, o čem by lhal. Nehledě na to, že by to v agentuře nepochybně věděli.

***

Byly tři hodiny odpoledne, když Brett zaparkoval na příjezdové cestě domu jeho rodičů. Chloe se zhluboka nadechla a vystoupila právě v okamžiku, kdy se otevřely vchodové dveře. V nich stála starší žena se širokým úsměvem na tváři. Její úsměv byl stejný jako Brettův, což Chloe potvrdilo, že to byla jeho matka.

"Dobrý den," zamumlala Chloe těsně předtím, než ji paní Phillipsová pevně objala.

"Ach, Chloe! Tak dlouho jsem tě neviděla!" Odtáhla se od ní na délku paží a od hlavy k patě si ji prohlédla. "Vypadáš úplně jako Eleanor," prohlásila a zvážněla. "Mrzí mě, co se stalo. Měla jsem ji vždycky ráda."

Chloe několikrát zamrkala, protože ač její matka zemřela před více než pěti lety, stále to bolelo. Věnovala jí rychlý úsměv. "Děkuji, paní Phillipsová."

Starší žena mávla rukou. "Říkej mi Rebecco, paní Phillipsová je moje tchýně. Moc milá paní," dodala a Chloe si nebyla jistá, jak to myslí, ovšem nebylo na ní, aby to soudila.

"Dobře."

"Tak pojďte dovnitř!" vyzvala je, když se k nim připojil Brett s Elle v náručí.

Jakmile byli v chodbě, Brett předal Elle své matce, aby se mohl přivítat s otcem, jenž na ně čekal u dveří do obývacího pokoje. "Ahoj, tati," pozdravil a objal ho.

Chloe je pozorovala a neubránila se povzdechu. Ona tohle nikdy mít nebude. Její otec se na ni, Maysie a jejich matku vykašlal, když byla Eleanor podruhé těhotná. Chloe už si ho ani nepamatovala. Stejně tak jako neměla žádné fotky, na nichž by byl. Neznala dokonce ani jeho příjmení, neboť nechtěl být v jejím rodném listě a její maminku si taky nevzal.

Z myšlenek ji vytrhl hlas Brettova otce: "Ty musíš být Chloe. Jako kdybys své matce z oka vypadla."

"To jsem taky říkala," ujistila ho jeho manželka.

Chloe mu potřásla rukou. "Těší mě, pane Phillipsi."

Vytřeštil na ni oči, ale na rtech mu hrál úsměv. "Proboha, copak jsem tak starý, abys mi říkala pane Phillipsi? Robert bude stačit."

Usmála se. "Děkuji."

"Obědvali jste?" zajímala se Rebecca při cestě do obýváku.

"Stavili jsme se u Penny," prohodil Brett, zatímco Chloe zírala na fotografii pověšenou nad krbem.

"To jsme se s tvojí maminkou viděli naposledy," zamumlala Rebecca, která se k ní připojila. "Nikdy to neměla lehké, ale byla tady pro všechny. Dokonce i mně často pomáhala a to i přesto, co ti Brett provedl." Na okamžik se odmlčela. "Nebo možná právě proto."

Chloe na ni pohlédla a ani se nesnažila skrýt slzy v očích. "Chybí mi," zašeptala a ztěžka polkla.

Rebecca jí položila ruku na rameno. "Já vím. Netušíš, co bych za to dala, kdybych jí mohla ještě jednou zavolat."

Chloe si vzpomněla, co jí řekla Edith. "Babička říkala, že o vás neslyšela od té doby, co jste se odstěhovali sem."

"To je pravda, tvoje babička s dědou o nás neslyšeli, pokud o nás nemluvila Eleanor, ale já jsem s ní mluvila ještě pár dní před tím, než zemřela."

Zamračila se. Matně si vzpomínala na telefonát, jejž její maminka vedla ani ne týden před smrtí. Dělala s tím tehdy strašné tajnosti, ale zdála se šťastná. "O čem jste mluvily?" zajímala se.

Rebecca potřásla hlavou. "To ti teď říct nemůžu." Pohlédla jí zpříma do očí. "Ale brzy se to dozvíš, slibuju."

Chloe byla v pokušení začít ji přemlouvat, protože neměla ráda tajnosti stejně jako překvapení, nakonec se však rozhodla, že to nechá být. Stejně to nebyla její věc.

Starší žena jí podala Elle a s úsměvem se podívala na muže, kteří spolu tiše mluvili na pohovce. "Tak já aspoň udělám kafe," prohlásila.

"Můžu nějak pomoct?" chtěla vědět Chloe.

Rebecca zavrtěla hlavou. "Kdepak, drahoušku. Hezky se posaď a věnuj se Elle." Pohledem utkvěla na holčičce. "Zdá se, že tě má moc ráda."


"Já ji taky," ujistila ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama