5.kapitola 1/2

19. listopadu 2017 v 18:56 | Hope |  Kaktus a růže
nějak mě to psaní HP fanfikce zase chytlo a to jsem, prosím, HP neviděla ani nečetla nějakou dobu, ale je pravda, že jsem si koupila knihu, která vyšla díky výstavě v Britské knihovně...mno, to je jedno =o) každopádně doufám, že se kapitola bude líbit, hlavně tedy spoluautorce, která ji ještě nečetla O=o)


Od onoho incidentu s nepovedeným Lektvarem lásky se Shannon Remusovi vyhýbala jako čert kříži. Nedokázala se na něj ani podívat, aby se necítila poníženě a tak se s ním setkávala, co nejmíň to šlo. Vynechávala snídaně, někdy i večeře. Nedělala úkoly v knihovně, tam trávila minimum času a většinou pouze v době, kdy měl Remus hodinu - samozřejmě, že on měl přehled o tom, kdy tam chodí, protože madam Pinceová ho vždycky měla ráda.

Ovšem horší než setkání s Remusem se ukázala setkání s Jamesem, který se pokaždé culil jako idiot. Shannon vždycky rychle mizela z dohledu a Lily s Remusem pak měli chuť ho nakopnout, což občas i udělali, pokud nebylo poblíž příliš lidí.

***

Shannon seděla u jednoho z nejzastrčenějších stolků v knihovně a rychle opisovala text z knihy. Každých pár minut se rozhlížela, aby se ujistila, že Remus není nikde poblíž, jelikož mu před deseti minutami skončila hodina a ona se s ním rozhodně nechtěla potkat. Naneštěstí pro ni se jí zrovna dneska nic nedařilo. Při lektvarech to byl její výtvor, který vybouchnul, při přeměňování nezvládla přeměnu zvířete v pohárek, což uměla už od druhého ročníku, a jediná kniha, kterou potřebovala, aby dopsala pojednání do Run, nesměla opustit knihovnu, neboť se jednalo o velice starý a velice křehký výtisk. A proto tu nyní seděla, v době, kdy za normálních okolností už bývá dávno pryč a zběsile psala.

"Můžu si přisednout?" ozvalo se znenadání. Samým leknutím upustila brk, který dopadl špičkou na její sukni a inkoust tam zanechal skvrnu.

V duchu zaklela. "Co tady děláš?" zeptala se mladíka, který se posadil proti ní.

"Tohle je knihovna pro všechny studenty Bradavic." Pokrčil rameny.

Věnovala mu rychlý pohled, čehož okamžitě litovala, jelikož její srdce se rozbušilo závratnou rychlostí, nikdy totiž neposlouchalo rozum. "Tak si to tady s těmi studenty užij," prohodila, zaklapla knihu, schovala pergament, brk i inkoust a zvedla se k odchodu.

Když kolem něj procházela, chytil ji za zápěstí. "Můžeme si promluvit?"

"Není o čem," odsekla. Zírala přímo před sebe a snažila se ignorovat jeho dotek.

"Shannon, ten lektvar -," začal.

Pohlédla na něj. "Můžeme prostě zapomenout, že se to stalo? Ano, nechala jsem Ninu, aby namíchala Lektvar lásky. Ano, lituju toho. Ano, měla jsem tě ráda víc než kamaráda. Ano, je to pryč stejně jako účinky toho zatraceného lektvaru!" vychrlila. Vytrhla se mu a utekla pryč, aby si nevšiml, že poslední věta byla prachsprostá lež.

Shannon se nezastavila ani neohlédla, dokud nebyla ve Vstupní síni, kde vrazila do Lily. "Promiň," omlouvala se a pomohla kamarádce posbírat učebnice, jež se jí rozletěly na všechny strany.

"To nic," ujistila ji zrzka. Chvíli si ji pozorně prohlížela. "Děje se něco?"

Zavrtěla rychle hlavou. "Ne. Vůbec nic. Jen jsem se chtěla jít projít."

Lily se zamračila. "Asi o tu procházku dost stojíš, když jsi běžela jako o život."

"Jo, to jo."

"Můžu ti dělat společnost?"

Shannon měla co dělat, aby si nepovzdechla. To poslední, co potřebovala, byla Lily, která se jí bude snažit promluvit do duše. Chtěla odmítnout, ale nechtěla být hrubá a tak souhlasila.

Vydaly se společně k jezeru a Lily trvalo pět minut, než na Shannon udeřila. "Ty ses viděla s Remusem, že jo?"

Havraspárka pouze přikývla. Nechtěla se o tom bavit.

"Viděla jsem ho spěchat do knihovny. Moc dobře věděl, že tam jsi," prohodila primuska tiše.

Shannon se neubránila úšklebku. "Pinceová mu to určitě řekla, protože se na mě dneska tak divně usmívala." Povzdechla si. "Nemůže si prostě dál hledět svého?"

Lily se krátce zasmála. "Remus je její oblíbenec," připomněla.

Otočila k ní hlavu. "Já vím," ujistila ji. "Jenže do dneška jsem si myslela, že k jejím oblíbencům patřím taky."

Zrzka se zlehka dotkla její paže. "Samozřejmě, že patříš. A to bude asi důvod, proč se vám snaží dát prostor k tomu, abyste si promluvili."

"Já s ním ale mluvit nechci! Není o čem! Udělala jsem blbost a zaplatila za ní, konec příběhu."

Lily si povzdechla. "No tak, Shannon. Remus tě má rád, ale má své důvody, proč si tě držet od těla."

"Mně přece nevadí, že je vlkodlak," prohlásila rázně, načež vytřeštila oči. Nebyla si jistá, jestli o tom primuska Nebelvíru ví a rozhodně nechtěla jeho tajemství nikomu prozradit. Vždyť ani ona sama by ho neměla znát, jenže v říjnu psala pojednání o vlkodlacích a najednou jí všechno začalo dávat smysl.

Lily se zastavila a chytla ji za ruku, aby udělala to samé. Otočila se k ní čelem. "Ty o tom víš?" zajímala se šeptem. "Jak?"

Shannon obrátila oči v sloup. "Nejsem v Havraspáru náhodou. Jsem docela chytrá, víš?" Ironie z jejího hlasu doslova odkapávala. "Promiň, nechtěla jsem, aby to vyznělo tak hnusně."

Zrzka nad tím se zavrtěním hlavy mávla rukou. "To je fuk. Neřekla jsi o tom ale nikomu, že ne?"

Havraspárka na ni nevěřícně hleděla. "Za koho mě máš? Já umím udržet tajemství!" ujistila ji. "Navíc ani Remus neví, že to vím," zamumlala.

Lily pokývala hlavou. "To je možná o důvod víc si s ním promluvit," navrhla jemně.

"Ne," zamítla. Nemělo cenu o tom s Remusem mluvit. Nikdy s ní nebude, protože bude mít strach, že by jí ublížil. A na Shannonině názoru na věc příliš nezáleželo.

Znovu se pomalu rozešly kolem skleníků, jen aby se na okraji Zapovězeného lesa zastavily a s vytřeštěnýma očima hleděly na líbající se dvojici. Obě moc dobře věděly, o koho jde. Ostatně Siriuse Blacka by poznal kde kdo a vzhledem k tomu, že Havraspár měl víc než dost hodin s Nebelvírem, tak i Ashley Garisonovou.

Obě dívky si vyměnily rychlý pohled, otočily se a vydaly zpět do hradu dřív, než je dvojice mohla spatřit.

***

"Shannon?" prohodila Nina, když našla kamarádku ve společenské místnosti s knihou v ruce.

"Hm?" zamumlala brunetka a očividně jí nevěnovala pozornost.

Nina nemohla uvěřit svému štěstí. Pokud byla její nejlepší kamarádka v takovém rozpoložení, tak nebude pokládat zbytečné otázky a rozhodně nebude odporovat, alespoň tedy dokud nezjistí, co má v plánu a to už pak bude pozdě. "Mohla bys jít se mnou? Chci ti něco ukázat."

Shannon si položila knihu na kolena a podívala se na ni. Bylo na ní poznat, že je otrávená, ale Nině to bylo jedno. "Kam? Chci si číst."

"No tak! Číst si můžeš potom. Prosím!" Nina neměla daleko od toho, aby si neklekla a nezačala prosit.

Shannon s povzdechem protočila panenky, ale knihu zaklapla, dala si ji pod paži a zvedla se. "Tak pojď."

Nina by si nejradši samou radostí poskočila, ovšem ovládla se a jenom polohlasně zavýskla.

Shannon povytáhla obočí. "Je ti dobře?" zajímala se.

Její kamarádka se širokým úsměvem přikývla. "Je mi skvěle," ujistila ji.

Brunetka pouze pokrčila rameny a následovala ji.

Nina ji vedla směrem k učebně Starodávných run, u které odbočila do postranní uličky, v níž se nacházela nepoužívaná učebna.

"Co tady děláme?" chtěla vědět Shannon se staženým obočím, když spatřila Lily stojící přede dveřmi.

"Uvidíš," zamumlala Nina, sebrala jí knihu a otevřela dveře. "Jdi dovnitř."

Shannon se podívala z jedné na druhou přimhouřenýma očima. "Proč?"

"Prostě jdi," vyzvala ji Nina a doslova ji do učebny strčila.


***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama