2.kapitola

5. listopadu 2017 v 23:20 | Hope |  Její dcera, jeho syn
nový měsíc, nová kapitola =o) příští měsíc bude kapitol určitě víc (možná i tenhle, ale uvidíme) a z toho určitě jedna kapitola k nové originální povídce ;o)


"Tak jaká byla návštěva doma?" zajímala se Amanda, Jennifeřina kolegyně a kamarádka, v pondělí u oběda.
Jennifer se zašklebila.
Amandino obočí vylétlo pobaveně vzhůru. "Až tak skvělá?"
"Bude se vdávat," zamumlala s pohledem upřeným před sebe.
"Kdo? Mia?" ptala se Amanda zaskočeně.
Jennifer s povzdechem potřásla hlavou. "Ne, ta se rozešla s Paulem. Máma se bude vdávat."
"Páni, ta to bere hopem. Bere si jednoho ze svých milenců? Kolik bylo tomu poslednímu? Osmnáct?"
Jennifer se podívala na kamarádku. "Jednadvacet. A ne, toho si rozhodně brát nebude. Bere si Harrisona Griffina. Znají se tři roky a spolu jsou pár měsíců." Znovu si povzdechla. "Nechápu, proč na to tak spěchají. Vždyť to není tak dávno, co se rozvedla." Mávla rukou. "Ale mně je to koneckonců fuk. Ať si dělá, co chce, je dospělá."
Amanda se zamračila. "Počkej, říkala jsi, že se jmenuje Harrison Griffin?"
"Hm."
"Jako ten Griffin z Griffin Shipping?" Amandiny oči byly velké jako tenisáky.
Jennifer pokrčila rameny. "Netuším, nezajímala jsem se o to. Proč? Ty ho znáš?"
"Spíš jeho syna, Colina. Harrisona jsem viděla asi dvakrát v životě. Ale Colin...hmmm, to je jiná." Mrkla na ni.
"Tak to asi bude on. Byl u mámy i s Colinem. Ten chlap je nesnesitelný. Šel za mnou až na nádraží, aby mi řekl, co si o mně myslí."
Amanda se usmála. "A co si o tobě myslí?"
"Že jsem nepřejícný spratek."
"Ty?" Její kamarádka vypadala, že nemůže uvěřit vlastním uším.
Jennifer protočila panenky při vzpomínce na rozhovor s jejím již brzy nevlastním bratrem. "Očividně jsem z té svatby neměla dostatečnou radost. Podle něj jsem mámu odsoudila, aniž bych k tomu měla důvod, protože se o ni stejně nezajímám." Ušklíbla se. "Máma s Miou mu o mě vyprávěly a on si udělal jasný obrázek."
Amanda se zamračila. "Colin takový není," ujistila ji. "Nedá na názory a povídačky jiných."
"Tohle přesně udělal. Ale jak říkám, je to fuk. Nehodlám ho znovu vidět, takže si o mně může myslet, co se mu zlíbí." Jennifer se krátce zasmála. "Jo a Mia na něj dělala oči. Hádám, že by mohl být dalším možným švagrem."
Tentokrát to byla Amanda, kdo se zašklebil. "S tou by to teda vyhrál!"
"Ona není tak špatná," bránila svou sestru. Sice ji neměla dvakrát v lásce, ale nechtěla, aby si o ní udělal někdo mylný obrázek jen z jejího pohledu.
"To říkáš vždycky! Nezapomínej ale, že jsem ji párkrát potkala a názor jsem si na ni udělala sama."
"Za těch pět minut, co jsi s ní strávila, jsi ji nemohla poznat."
Amanda pozvedla obočí a propalovala ji pohledem.
Asi před půl rokem jely Jennifer s Amandou na víkend do lázní a protože Jennifer se o tom zmínila před Miou, její sestra jela také. Amanda se snažila dát Mie šanci, ale byla ráda, když se v neděli každá vydala jinou cestou, neboť jí Mia lezla na nervy. Pořád mluvila o sobě, svém příteli a jejich matce. Několikrát dokonce nepřímo prohlásila, že Jennifer je nevděčná a tak je jen dobře, že nenechá Miu platit víkend v lázních, když ji pozvala. Jennifer to neudělala z dobroty srdce jako spíš proto, že její sestra právě řešila problémy s Paulem a naznačila, že je to celé její vina.
***
Colin musel uznat, že k Jennifer nebyl fér. Soudil ji podle toho, co o ní slyšel, což nebyl jeho styl - obvykle. Jenže se vším, co se teď v jeho životě dělo, to tak bylo snazší. Neměl čas ji poznávat anebo ji snad přesvědčovat, že sňatek jejich rodičů je krok správným směrem.
Pokud měl být upřímný, ani on se s tím úplně nesmířil. Ze začátku byl ohledně Milly dokonce tak podezřívavý, že si ji nechal proklepnout. Postupem času ji však začal akceptovat, koneckonců dělala jeho otce šťastným. Koho však akceptovat nedokázal - a nehodlal na tom nic měnit - byla Millyina mladší dcera. Colin si všiml pohledů, které po něm házela a stačila pouhá vzpomínka, aby mu po zádech přeběhl mráz.
S povzdechem otevřel složku, jež mu ráno přinesl jeho známý. Snažil se zaplašit špatné svědomí. Na tom, že se chtěl dozvědět o své budoucí nevlastní sestře něco víc, přece nebylo nic špatného. Samozřejmě, jeho otec by to neschvaloval, řekl by, ať se jí zeptá na to, co chce vědět, jenže Jennifer s ním nechtěla mluvit a tak se musel uchýlit k jiným prostředkům.
První, čeho si všiml bylo datum jejího narození - dnešní datum! Polohlasně zaklel. Její včerejší chování mu najednou začalo dávat větší smysl.
Stiskl tlačítko na stolním telefonu. "Heather? Objednej, prosím, šestadvacet bílých růží." Pak sekretářce nadiktoval vzkaz, který k nim chtěl připojit a adresu, na niž měly být doručeny. "A zamluv mi na dnešní večer stůl pro dva v Cottu."
Spokojeně se usmál, když mu Heather řekla, že to hned zařídí. Opřel se ve svém koženém křesle a otočil se k oknu s výhledem na centrum Cambridge. Jennifer ani neměla tušení, že žijí ve stejném městě a jemu to tak dávalo výhodu.
***
"Jennifer!" zavolala na ni sekretářka ředitele, když šla při cestě domů kolem ředitelny.
Zarazila se. Nestávalo se často, že by ji zastavila, pokud ovšem nebyl nějaký problém, žádného si však nebyla vědoma. "Ano?"
"Tohle ti doručili asi před hodinou," zamrkala na ni Stacy a podávala jí kytici.
Jennifer se zamračila a kytici si vzala. "Mně? Od koho jsou?"
Sekretářka pokrčila rameny. "Netuším, ale je tam vzkaz."
"Mohla bys?" požádala ji, protože neměla volnou ruku.
Stacy neváhala a vytáhla obálku z držátka. Otevřela ji a četla: "Všechno nejlepší k narozeninám, Jennifer. Vyzvednu tě v sedm. Colin." S pozvednutým obočím se k ní otočila. "Kdo je Colin?"
Jennifer si povzdechla. "Otrava, jehož otce si bude brát moje matka." Zašklebila se.
"Páni."
Protočila panenky a podávala kytici zpět Stacy. "Nech je tady. Večer nikam nejdu. Hodlám si užít klidný večer a ne se někde courat."
"Neblázni, Jen! Jsou to tvoje narozeniny!" snažila se jí domluvit.
Její obočí vylétlo vzhůru. "No a co? Mám je každý rok a letos prostě chci zůstat doma."
Stacy jen potřásla hlavou, ale kytici si od Jennifer nevzala.
***
I přesto, že Jennifer byla rozhodnutá na večeři s Colinem nejít, nemohla se zbavit nervózního očekávání. Sama sobě se snažila namluvit, že je to jen proto, aby ho odmítla tváří v tvář.
Z Jennifer byl uzlíček nervů, když se jejím bytem konečně ozvalo zvonění zvonku. S hlubokým nádechem se vydala ke dveřím. Jakmile je otevřela, Colin ji přejel pohledem od hlavy k patě.
Pokrčil ledabyle rameny, když jí pohlédl do očí. "Takhle v Cottu asi způsobíš pozdvižení."
Musela mu připsat body za to, že výraz jeho obličeje se nezměnil. Potřásla hlavou. "Já s tebou nikam nejdu."
Pokýval přemýšlivě hlavou. "A můžeš mi říct proč?"
Povzdechla si. "Brzy budeš můj bratr," vyhrkla první věc, která ji napadla, což asi nebyl nejlepší nápad.
Zasmál se. "Zvu tě jenom na narozeninovou večeři."
Jennifer se kousla do rtu. Nevěděla, co dělat. Měl pravdu, byla to jen narozeninová večeře, k ničemu ji to nezavazovalo, jenže ona se bála. Nechtěla, aby si to okolí vyložilo jinak.
"Fajn, půjdu s tebou," souhlasila nakonec. Namířila na něj prstem a věnovala mu svůj nejpřísnější pohled. "Ale jenom na večeři."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama