9.kapitola

21. září 2017 v 16:58 | Hope |  To Be Honest
už jsme za polovinou měsíce a já ještě pořád nezveřejnila kapitolu...shame on me!...a protože se moje zásoby napsaných kapitol tenčí, takk je tady tahle =o)


"Jsi si jistá, že se na dnešek cítíš?" zajímal se Nikolas, když Faith, bílá jako stěna, vyšla z koupelny.

Věnovala mu chabý úsměv. "Jsem v pořádku. Asi jsem něco chytla, za pár dní to přejde." Došla k němu a pohladila ho po tváři. "Navíc se na víkend na pláži jenom s tebou vážně těším," ujistila ho se zamrkáním.

Chvíli si ji beze slova prohlížel, než přikývl. "Dobře."

Faith se k němu sklonila a zlehka ho políbila. "Děkuju."

"První se ale nasnídáme. Mamka tady před chvilkou byla a čekají na nás."

Faith se zašklebila. "Sice je mi líp, ale nejsem si jistá, že dokážu něco sníst."

Nikolas se na ni usmál. "Neboj, mamka říkala, že ti připraví snídani, po které ti zle nebude."

Faith se kousla do rtu. Nebyla si jistá, že se to Cheryl podaří, ale rozhodla se neprotestovat. "Tak půjdeme," vyzvala ho s povzdechem.

Ruku v ruce vyšli z Nikolasova pokoje a vydali se po schodech dolů. Když byli v polovině schodiště, dolehly k nim hlasy. Víc hlasů, než by mělo.

Nikolas se zarazil a pohlédl na ni. "Um, zapomněl jsem ti říct, že v noci přiletěla Demi s Michaelem i dětmi a Thomas s Rachel."

Faith na něj hleděla a nevěděla, jestli si má to, že je z toho Nikolas celý nesvůj užívat nebo ne. Nakonec se rozhodla pro druhou možnost. Stiskla jeho ruku a ujistila ho: "To nevadí." Pokrčila rameny. "Jsou tady přece doma."

Zašklebil se. "To sice jsou, ale taky mohli počkat, až tady nebudeme. Takhle si připadám, jako když tě předhazuju psům."

Potřásla hlavou. "Tak to přece není." Vytáhla se na špičky a zlehka ho políbila.

Zdálo se, že ho její slova uklidnila a tak se znovu rozešel. Jakmile vešli do jídelny, hned se k nim vrhla Demetria. "Faith!" vyhrkla a objala ji. "Jak je na tom obličej?" zajímala se, když se od ní odtáhla na délku paží, aby si ji pořádně prohlédla. "Vypadáš hrozně."

Faith se nevesele zasmála. "Děkuju."

"Tak jsem to nemyslela! Jsi strašně bledá! Bolí tě to? Je to proto?"

Potřásla hlavou a dotkla se tváře. "Ne. Obličej je v pořádku, jen mi poslední dobou není moc dobře."

Demetria si vyměnila pohled s Cheryl. "Hm."

Faith se nadechovala k protestu, ale nedostala se k němu, neboť se k nim přihrnul zbytek rodiny, který se chtěl s Faith seznámit. Pak už netrvalo dlouho, než Cheryl všechny vyzvala, aby se posadili ke stolu, který se skoro prohýbal pod množstvím jídla, jež na něm bylo.

Faith se při pohledu na všechno to jídlo zvedl žaludek, což se jí vůbec nelíbilo, neboť všechno vypadalo chutně a ona by si za normálních okolností cokoliv z toho dala.

Ve chvíli, když už si nebyla jistá, že ten pohled vydrží, se vedle ní objevila Cheryl a podávala jí talíř s toustem, slanými krekry, borůvkami a sklenici se zázvorovou limonádou. "Tady, Faith."

"Ale já vážně nejsem těhotná," zamumlala.

Nikolasova matka jí věnovala úsměv. "To nevadí. Po tomhle ti nebude špatně, ať už je důvod jakýkoliv."

Povzdechla si. "Děkuji."

***

"Páni," vydechla Faith omámeně. Stála na terase domu, který byl na okraji pláže a sledovala západ slunce nad mořem.

"Líbí?" zajímal se Nikolas stojící za ní a objímací ji zezadu kolem pasu, bradu položenou na jejím rameni. V jeho hlase byla znát radost.

Se širokým úsměvem k němu pootočila hlavu. "Moc," ujistila ho.

Nikolas se k ní natáhl a něžně ji políbil.

Faith se otočila v jeho náručí, aniž by mu polibek přestala opětovat a dala mu ruce kolem krku. "Miluju tě," zamumlala proti jeho rtům.

Nikolas jejich polibek přerušil, opřel se čelem o její a upřeně jí hleděl do očí. "Já tebe taky, ani si nedovedeš představit, jak moc."

Pousmála se a zlehka mu přejela prsty po tváři. "Dovedu," ujistila ho a myslela to vážně. Pokud ji Nikolas miloval jen z poloviny tak, jako ona jeho, pak měla o jeho citech celkem jasnou představu.

***

Týden v Austrálii utekl jako voda a než se Faith nadála, byli zpět v Londýně.

Zpáteční let pro ni proběhl víceméně stejně jako ten do Austrálie, většinu ho strávila tím, že se snažila přemoct nevolnost. Naneštěstí pro ni však tentokrát neletěli sami, neboť se k nim připojili Nikolasovi sourozenci. Faith si moc dobře všimla, jak si ji Demetria celý let prohlížela. Těsně před přistáním, když se Faith naposledy vrátila na svoje místo, Nikolasova sestra si sedla vedle ní a beze slova jí podala lahvičku s kapkami, o nichž jí pak ujistila, že jsou na přírodní bázi.

Faith se zhluboka nadechla, když vystoupila z letadla. Usmála se. Byla ráda, že je zpátky. Austrálie sice byla krásná, ale v Anglii byla doma.

Navíc tady na ni čekal nepříliš příjemný rozhovor s rodiči, jenž odkládala. Musela jim říct, že už s Alecem není a taky si zasloužili vědět proč, což jim nechtěla říkat s oteklým obličejem. Pokud by ji totiž její otec viděl pár dnů po tom, co ji Alec uhodil a ona mu to řekla, tak by ho nejspíš po zbytek jeho života navštěvovala ve vězení. Její otec byl ten nejhodnější chlap pod sluncem, ale pokud někdo ublížil jeho malé holčičce - a to na ni nemusel ani vztáhnout ruku -, pak z něj šel strach.

Z nepříliš radostných myšlenek ji vytrhl Nikolas a ruka, kterou jí položil na kříž. "V pořádku?"

Pohlédla na něj a věnovala mu rychlý úsměv, než přikývla.

***

"To snad nemyslíš vážně!" vybuchl Tim Blackbourne, když mu Faith řekla, co se stalo, a praštil pěstí do stolu.

Faith sebou trhla a z očí jí vyhrkla nová várka slz. Její matka ji objala kolem ramen, zatímco Nikolas, jenž trval na tom, že pojede s ní, jí pevně stisknul ruku.

"Chápeš to, Lilian?" Tim obrátil pozornost ke své ženě. "On ji skoro zabil a měl ještě tolik odvahy, aby se tady objevil a hrál nám na city." Zaťal zuby. "Kdybych to tehdy věděl," procedil, ale větu nedokončil.

Faith několikrát rychle zamrkala. "On tady byl?" zašeptala. "Kdy?"

Tim na ni pohlédl a přemýšlivě stáhnul obočí. "Před týdnem."

Přerývaně se nadechla. "Co chtěl?"

"Abychom ti domluvili, ať si ho vezmeš," zašeptala Lilian. "Řekl nám, že tě požádal o ruku a tys řekla ne, protože máš někoho jiného."

Tim si znechuceně odfrknul. "Skoro se tady rozbrečel. Ale neboj se, sluníčko, já jsem mu řekl, že je to tvoje rozhodnutí a že jsem jenom rád, že už s ním nejsi." Pohlédl na Nikolase. "Vypadáte jako slušný člověk," prohodil jeho směrem, "ale pokud mojí holčičce ublížíš, tak za to zaplatíš a je mi jedno, kolik máš peněz."

Nikolas se pousmál. "Pokud jí ublížím, tak se vám k tomu rád přiznám, pane."

Faithin otec se zeširoka usmál a pohlédl na svou dceru. "Ten se mi líbí!" ujistil ji.


Věnovala mu chabý úsměv. Věděla, že to myslí vážně a byla za to ráda, protože Nikolase milovala a nechtěla, aby ho její rodiče neměli rádi. To už si jednou prožila a ač se jejich obavy a pochybnosti ukázaly opodstatněné, nechtěla to zažít znovu. Nechtěla se znovu spálit. Pochybovala totiž o tom, že by to znovu zvládla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 21. září 2017 v 17:08 | Reagovat

Úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama