8.kapitola

5. srpna 2017 v 20:35 | Hope |  To Be Honest
nový měsíc, nová kapitola ;o) k povídce, kterou (skoro) nikdo nečte, ale mě baví její psaní a celkově mám tu povídku ráda =o)


Faithin úraz - jak to nazývala přede všemi kromě své nejlepší kamarádky a Nikolase - měl své následky.

Nikolas jí zakázal pracovat, což sice nesla těžce, ale chápala to. Na recepci přece nemůže být holka s modrofialovým obličejem. Nikolas se jí snažil vysvětlit, že proto to není, jenže ona ho stejně neposlouchala, tak to vzdal.

Dalším důsledkem bylo společné bydlení s Nikolasem. Pro Faith by bylo nepraktické, aby bydlela u rodičů a každý den dojížděla do práce - Nikolasova slova, ne její. U Audrey by sice zůstat mohla, avšak dlouhodobě to pro ni nic neřešilo. Pravda, bydlení v Nikolasově pokoji pro hosty také nebylo dlouhodobým řešením, ale aspoň si nepřipadala, že překáží. Nehledě na to, že své věci měla ve skříni v pokoji pro hosty, ovšem ani jednou tam nespala. Kdepak, Nikolas si užíval její přítomnosti ve své ložnici a rozhodně mu to nevadilo.

Dalším následkem byla výpověď Grahama, kterou Faith přivítala. Měla podezření, že i Grahamova výpovědní lhůta je důvodem, proč má nucenou dovolenou. To však byla pouze domněnka.

Tím nejdůležitějším ovšem byl výlet do Austrálie za Nikolasovými rodiči. Když to Nikolas navrhl, tak se z toho Faith snažila vymluvit. Jedním z argumentů bylo i to, že ještě nikdy neletěla a let do Austrálie byl dlouhý. Nikolas samozřejmě okamžitě poznal, že jde o výmluvu a ujistil ji, že díky soukromému letadlu si mohou let naplánovat s mezipřistáními, jež jim budou vyhovovat. Faith hledala další důvody, proč neletět, ale marně. Nikolas nechápal její nechuť k setkání s jeho rodiči, znala je přece už dlouho. A tak Faith připustila, že je sice znala, jenže tentokrát se s nimi neměla setkat jako zaměstnanec, ale jako jeho přítelkyně a z toho byla nervózní. Nikolas její obavy chápal, ale ujistil ji, že se nemá čeho bát, neboť ji jeho rodiče měli vždy rádi a na tom se nikdy nic nezmění.

***

Faith celý let bojovala s nevolností. Vlastně s ní bojovala již několik dní a připisovala to nervozitě. Během letu se to však zhoršilo a několikrát musela doslova běžet na záchod. Pokaždé se pak vrátila k starostlivě mračícímu se Nikolasovi.

"Jsi v pořádku?" zajímal se po jejím posledním návratu, jen půl hodiny před přistáním.

Unaveně přikývla. S povzdechem si opřela hlavu o sedadlo a zavřela oči. Byla tak strašně utahaná a to i přesto, že v posledním týdnu spala víc než normálně.

"Určitě?" naléhal a Faith cítila, jak ji propaluje pohledem.

Otevřela jedno oko. "Určitě," ujistila ho. "Jen nejsem zvyklá na lítání," dodala s pokrčením ramen.

Povzdechl si. "Měl jsem tě poslouchat a nenutit tě, abys se mnou letěla."

Tohle jeho prohlášení ji donutilo otevřít i druhé oko. Nechtěla, aby si to vyčítal, protože ona se těšila na jejich návštěvu Austrálie. S úsměvem k němu natáhla ruku a pohladila ho po dohladka oholené tváři. "Já jsem ráda, že jsem s tebou mohla letět. Zpátky už to bude určitě v pořádku," přesvědčovala ho.

Zamračil se a v očích se mu zračily obavy, ale nehádal se s ní, za což mu byla neskutečně vděčná.

***

Jakmile před ně Nikolasova matka postavila konvici s kafem, Faith s rychlou omluvou a dlaní přitisknutou na ústa vyběhla z místnosti. Nikolas ji zamračeně pozoroval. Přistáli před téměř dvěmi hodinami, nemělo by jí být pořád takhle zle.

Jeho matka na něj pátravě hleděla. "Je v pořádku?"

Pokýval hlavou. "Jo. Akorát to bylo poprvé, co letěla a byla vážně vyděšená, tak to bude nejspíš od nervů."

"Jsi si tím jistý?" Cherylino obočí vylétlo tázavě vzhůru.

Přimhouřenýma očima si ji prohlížel. "Co se mi snažíš naznačit?" zajímal se. Chození kolem horké kaše se jeho matce nepodobalo.

Cheryl pokrčila rameny. "Jenom mi připomíná mě, když jsem byla těhotná s tebou."

"Faith není těhotná," ujistil matku okamžitě.

"Určitě?"

"Něco takového by přede mnou netajila," odpověděl přesvědčeně. Hned na to se však musel ptát sám sebe, jestli je to pravda, protože si všiml, že Faith posledních pár dní příliš nejedla a pokud ano, tak většinou jídla bez jakéhokoliv zápachu či chuti.

"Možná to ještě ani sama neví," nadhodila Cheryl a tím ho vytrhla ze zamyšlení.

"Možná," připustil právě v okamžiku, kdy se Faith objevila ve dveřích.

***

Nikolas nedokázal ignorovat to, co mu jeho matka řekla, ať se snažil sebevíc. Byla Faith těhotná? Ta možnost tam rozhodně byla. Vždyť on se jí nikdy nezeptal, jestli se chrání. Tak nějak předpokládal, že by mu řekla, kdyby tomu bylo naopak.

"Děje se něco?" zajímala se Faith tiše, zatímco si rozčesávala vlasy.

Nikolas na ni pohlédl a zhluboka se nadechl. "Neřekl bych, že se něco děje, ale musím se tě na něco zeptat."

Věnovala mu jeden ze svých povzbuzujících úsměvů, které tak dobře znal, a beze slova čekala, až bude pokračovat.

"Jsi těhotná?" vyhrkl. Usoudil, že bude lepší, když se jí zeptá přímo.

Ruka, v níž držela kartáč na vlasy, ustanula v pohybu. "Cože?" Krátce se zasmála. "Samozřejmě, že ne," ujistila ho.

Z neznámého důvodu tahle odpověď Nikolase neuklidnila. "Jsi si tím jistá?"

Povzdechla si a odložila kartáč na noční stolek. Pokrčila rameny. "Beru prášky. A i když vím, že ani ty nejsou stoprocentní, tak si tímhle jistá jsem."

Nikolas si nemohl nevšimnout mírné změny v jejích očích. "Chceš děti?" zajímal se.

"Samozřejmě!" vyhrkla bez přemýšlení. "Ty ne?" zeptala se hlasem plným obav.

"Myslím, že nic jiného jsem nikdy nechtěl víc."

Všiml si, jak se po jeho ujištění uvolnila. Překonal vzdálenost mezi nimi, posadil se vedle ní na postel, chytil ji jemně za bradu a donutil ji, aby se na něj podívala. "Pokud bys čekala dítě, tak bych tě neopustil, jestli se bojíš tohohle."

Chvíli na něj hleděla, než zavrtěla hlavou. "O to nejde." Zamračila se. "Jak tě vůbec napadlo, že bych mohla být těhotná?"

Povzdechl si. "To mamka. Že prý je ti stejně zle, jako když byla těhotná se mnou."

Faith se rozesmála. "Tak proto mě u večeře sledovala jako ostříž. A já se bála, jestli nemám něco na obličeji." Pobaveně potřásla hlavou.

"Promiň," omlouval se.

Zlehka se dotkla jeho tváře. "Nemusíš se omlouvat. Není to přece tvoje vina."

"Jo, já vím," ujistil ji se zašklebením. "Ale možná je dobře, že to mamku napadlo." Na okamžik se odmlčel.

Faithino obočí vylétlo vzhůru v tiché otázce.

"Já ještě před pěti minutama ani nevěděl, jestli bereš prášky. Protože nepoužíváme kondom a já nechci, abys pak třeba litovala toho, že jsi otěhotněla a třeba to ani není něco, co chceš. Zrovna teď, myslím." Štvalo ho, že na to nemyslel dřív. Vždycky se staral o to, aby věděl o ženách, s nimiž spal tyhle věci, jenže s Faith to bylo jiné. S Faith si nedokázal pomoct. A ač to po tak krátké době, kterou spolu strávili, znělo neuvěřitelně, dovedl si představit, že by spolu založili rodinu. Jednoho dne.

"Tím se trápit nemusíš. Věř mi, že kdybych prášky nebrala, tak na kondomu trvám." Pohlédla mu zpříma do očí a mírně se usmála. "A věřím, že nemáš žádnou nemoc, kterou bys mě mohl nakazit."

"To nemám," ujistil ji. "Každý rok navíc chodím na testy. Jen abych si byl jistý," dodal s pokrčením ramen.

"To je dobré vědět. Byl bys klidnější, kdybych si taky zašla na testy?" chtěla vědět.

Nikolas na ni chvíli hleděl. Nechtěl to navrhnout, aby si nemyslela, že o ní pochybuje, ale věděl, že Reynolds jí nebyl věrný a rozhodně si nepřál, aby tím trpěla víc než bylo nutné. "Jenom pokud to chceš udělat. Nechci tě do ničeho nutit."

Zlehka ho políbila. "Nenutíš," zašeptala. "Udělám to ráda." Pokývala hlavou. "Hned jak se vrátíme do Londýna, tak tam zajdu," slíbila.

"Miluju tě," vyhrkl, aniž by nad tím přemýšlel.

Faith na něj zírala s vytřeštěnýma očima.

"Nemusíš to říkat zpátky, jestli to tak necítíš," ujistil ji rychle. Bylo mu jasné, že takhle to na ni vybalit nebylo zrovna nejlepší, jenže si nemohl pomoct.


Zavrtěla hlavou a znovu mu věnovala jeden ze svých úsměvů. "Já tě taky miluju," zamumlala. "Jen jsem nevěděla, jestli to cítíš stejně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama