7.kapitola

18. května 2017 v 22:19 | Hope |  Zažehnutá jiskra
Chloe a Marc opět na scéně...a tentokrát spolu s malým uličníkem ;o)


Když Chloe v pondělí ráno přišla do práce, našla Marcovu kancelář prázdnou, což bylo divné, neboť měla půlhodinové zpoždění. Navíc býval ve firmě vždy mezi prvními. Zavolala tedy na recepci, aby zjistila, jestli opravdu ještě nepřišel nebo třeba jen někde ve firmě řeší problém, který by vyžadoval jeho přítomnost. Cassie ji však ujistila, že Marc opravdu nedorazil.

S povzdechem tedy vytočila jeho číslo domů, avšak ozval se jí pouze jeho hlas ze záznamníku. S dalším povzdechem zadala číslo na jeho mobil, ale opět se musela spokojit jen s hlasovou schránkou.

Právě když pokládala telefon zpět, objevil se ve dveřích a nebyl sám. V náručí držel dítě. Chloe vytřeštila oči, když se jí začal omlouvat a podávat jí zubícího se chlapečka.

"Co s ním mám dělat?" chtěla vědět, jakmile se vzpamatovala ze šoku.

"Potřebuju, abys ho vzala ke mně a pohlídala ho tam," oznámil.

Její obočí vylétlo překvapeně vzhůru. "Prosím?"

Marc si povzdechl. "Paní na hlídání dneska nemůže a paní, co se mi stará o domácnost má chřipku. Naši mi ho taky pohlídat nemůžou a já mám jedno jednání za druhým."

"Mám ti najít někoho, kdo se o něj dneska postará? Můžu zavolat do agentury, určitě by někoho našli rychle." Chloe se snažila najít nějaké jiné řešení, protože hlídat dítě bylo to poslední, co chtěla dělat. Ne, že by děti neměla ráda, právě naopak, ale starat se o Marcova syna, o němž se dozvěděla teprve předchozího odpoledne od rodičů? To tedy vůbec.

Hleděl na ni jako na blázna. "Nesvěřím svého syna někomu, koho ani neznám," ujistil ji.

Měla sto chutí mu říct, že ji taky prakticky nezná, ale radši držela jazyk za zuby. "Copak mě tady dneska nepotřebuješ?" zajímala se v pokusu o poslední odpor.

Usmál se a zavrtěl hlavou. "Alice přijde, Greg je na služebce, tak to nic nenaruší."

Chloe protočila panenky. "Fajn," vzdala své snahy. "Můžeš mi aspoň říct, jak se jmenuje a co má rád?"

"Jmenuje se Ryan." S úsměvem pocuchal chlapečkovi vlasy. "Miluje auta. Doma jich má plný pokoj. K obědu mu dej těstoviny se sýrovou omáčkou, omáčka je v lednici. Po obědě chodí tak na hodinu spát." Sáhnul do kapsy saka, vytáhl z ní klíče a podával jí je. Pak se sehnul, aby na kus papíru napsal adresu. "Pokusím se být doma do sedmi, ale kdybych to nestihl, tak má v pět večeři, v šest se koupe a v sedm jde spát." Nahnul se k ní a dal jí pusu na tvář. "Děkuju! Zachránila jsi mě."

Kousla se do rtu. "Můžu ho vzít sebou na oběd s Kris? Slíbila jsem jí to."

Pokrčil rameny. "Nevidím důvod, proč bys nemohla." Mrknul na ni. "Autosedačku jsem nechal u Cassie," oznámil jí ještě než odešel do své kanceláře.

Chloe pohlédla na chlapečka, který si hrál s jejími vlasy. "Myslíš, že to spolu zvládneme?" zeptala se ho.

Ryan se na okamžik přestal soustředit na její světlé vlasy a pohlédl na ni stejnýma očima, jaké měl jeho otec. Chloe jeho upřený pohled na chvíli vyrazil dech. Zdálo se, že jí vidí až do duše. Rychle se však vzpamatovala, přehodila si kabelku přes rameno a vyšla z kanceláře.

***

"Komu jsi to dítě ukradla?" přivítala ji Kris otázkou, jakmile byla u stolu, kde na ni její sestra už čekala.

Chloe protočila panenky. "Ha, ha, moc vtipné." Posadila Ryana do dětské židličky, kterou jí přinesl jeden z číšníků. "To je Ryan," prohodila s významně povytáhnutým obočím.

Kris vytřeštila oči a přelétla pohledem z ní na chlapečka a zpět. "Jakože Marcův Ryan?" ujišťovala se.

"Jo."

"Ale proč je s tebou?" chtěla vědět.

Chloe si povzdechla. "Marc nemá hlídání, takže je to na mně." Podala Ryanovi lahev, v níž měl čaj a ten si ji s radostí vzal.

"Proč jsi mi nezavolala? Mohly jsme ten oběd nechat na jindy."

Potřásla hlavou. "To jsem právě nechtěla. Domluvily jsme se už dávno." Potrčila rameny. "Navíc Marc s tím neměl problém."

Kris se vědoucně usmála. "Víš, doufám, co tohle znamená?"

Chloe se trochu zamračila, protože vůbec netušila, o čem její sestra mluví. "To, že mi věří, že se dokážu postarat o jeho syna?"

Starší z žen mávla odmítavě rukou. "To taky, ale já bych spíš řekla, že se snaží zjistit, jestli tě bude mít Ryan rád."

"Prosím tě! K čemu by mu to asi tak bylo dobré?"

"Pochybuju, že by chtěl být s někým, koho nebude mít jeho syn rád a naopak," prohodila Kris se zamrkáním.

"Že já ti vůbec něco říkala," zamumlala. Bylo to směšné! Chloe a Marc přece neměli budoucnost. Maximálně jako šéf a jeho sekretářka, ale to bylo celé. Alespoň to se sama sobě snažila Chloe namluvit. Protože pokud by k sobě s Marcem cítili cokoliv jiného než přátelství, tak by to jistojistě všechno zničilo a Chloe to nehodlala riskovat. Ke stejnému závěru dospěla už na střední, což byl také důvod, proč mu nikdy neřekla, co k němu cítí a tak to muselo zůstat.

***

Bylo půl osmé večer, Ryan už spokojeně spal, Chloe seděla s nohama pod sebou na sedačce v Marcově obývacím pokoji a kontrolovala nějaké pracovní emaily, když slyšela zámek ve vchodových dveřích. Bylo jí jasné, že Marc se půjde nejprve podívat na syna a tak nespěchala s vypínáním. V tom se však spletla.

"Alice se o všechno postarala," prohodil s pobaveným úsměvem, jakmile vešel do místnosti.

Chloe zrudla. "Jen jsem si chtěla být jistá," zamumlala. Styděla se za to, že nevěřila Alice, jež byla jednou z nejpečlivějších osob, které znala.

Marc se jen zasmál a odešel zpět do chodby.

Chloe tedy vypnula a schovala počítač, aby byla připravená odejít, jakmile se Marc vrátí dolů.

Ten ji ale překvapil. S úsměvem jejím směrem prošel pokojem do kuchyně, aby se za několik málo okamžiků vrátil s lahví jejího oblíbeného vína a dvěma skleničkama.

Povytáhla obočí v tiché otázce.

"Nejsi moc utahaná na to, aby sis se mnou dala skleničku, že ne?"

Pohledem zalétla k hodinám pověšeným na zdi. "Jednu si s tebou dát můžu," ujistila ho.

Marc tedy nalil víno a jednu skleničku jí podal. "Nezlobil Ryan moc?" zajímal se, když si ťukli.

Vytřeštila na něj oči. "Vůbec ne! Je to zlatíčko. Při obědě si omotal Kris kolem prstu." Při vzpomínce na to, jak se nad ním její sestra rozplývala, se zasmála.

"Jo, to on umí," potvrdil Marc a povzdechl si. "Promiň, že jsem nebyl doma, abych ho uložil, ale hovor s Japonci se protáhl."

Potřásla hlavou. "To nic. Všechno jsme spolu zvládli."

"Mohla bys ho pohlídat i zítra?" zajímal se s prosebným pohledem.

"Marcu," vydechla bezmocně. Nechtěla se mu starat o syna, protože si ho nechtěla zamilovat ještě víc. A to platilo jak o otci, tak o synovi.

"Prosím," naléhal. "Vynahradím ti to," slíbil.

Na okamžik zavřela oči, než zavrtěla hlavou. "Fajn. Koneckonců je jedno, co budu zítra dělat."

"Děkuju!" Naklonil se k ní a políbil ji.

Chloe by lhala, kdyby tvrdila, že ji jeho polibek nezaskočil, ovšem nebránila se mu. Chtěla si užít cokoliv, co jí mohl nabídnout, dokud nabízel.

***

Chloe probudila vůně kávy. S úsměvem se protáhla, takhle dobře se už dlouho nevyspala. Otevřela oči a zamračila se, neboť nepoznávala místnost kolem sebe. Netrvalo však dlouho než si vzpomněla, co se předchozího večera stalo. Dali si s Marcem víno, pak se líbali, než Marc objednal večeři, po níž se zase líbali a večer zakončili něžným milováním v jeho ložnici.


Cítila, jak se jí do tváří hrne krev. Udělala to zase. Zase se vyspala se svým nejlepším kamarádem ze střední a nynějším šéfem. S povzdechem oči zase zavřela. Tohle muselo přestat! Musí se kolem Marca začít ovládat, jinak to povede k něčemu, co ani jeden z nich nechce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama