7.kapitola

6. března 2017 v 22:52 | Hope |  To Be Honest
v téhle kapitole se představí nová postava a musím říct, že já jsem si její psaní opravdu užila =o)


Nikolas otevřel dveře na chodbu a Faith zaslechla, jak říká své ochrance, aby mu přistavili auto. Zamračila se, protože netušila, co má v plánu, ale byla si jistá, že ty plány zahrnují i ji. Když za sebou zavřel, zeptala se ho: "Někam jedeme?"

"Za Demi," prohodil a sebral mobil ze stolu, než jí podal ruku, aby jí pomohl vstát.

Faith byla zmatená, ale přesto vložila svou dlaň do jeho. "Za tvou sestrou? Proč?"

Pohlédl na ni s významně povytaženým obočím. "Musí se ti na to podívat doktor. A pak podáme udání."

Faith vytřeštila oči a snažila se mu vykroutit, ale jeho stisk byl pevný. "To ne! Nechci Aleca udat!"

Nikolas na ni zíral jako na blázna. "Proč ne?"

Zavrtěla hlavou. "Nemá to smysl. Nebudou se tím vůbec zabývat," ujistila ho. Koneckonců měla s tím zkušenosti. Když ji poprvé uhodil, běžela ze Audrey a ta ji donutila jít na policii, jenže ti jí nemohli pomoct, protože by to bylo její slovo proti jeho.

"Samozřejmě, že budou," prohlásil sebejistě.

Smutně se na něj usmála, v očích slzy. "Nebudou. O tom už jsem se přesvědčila."

"Zlato, věř mi, že teď to ignorovat nebudou," přesvědčoval ji.

Potřásla hlavou. "Ne, Niku, prosím. Nechci ho udat."

Povzdechl si a po chvíli ticha prohlásil: "Dobře, pokud je to to, co chceš."

Přikývla. "Je," ujistila ho.

Usmál se na ni a něžně ji pohladil po tváři, na níž měla modřinu. V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře. "Tak pojď," vyzval ji.

***

Faith seděla na vyšetřovacím lúžku, Nikolasova sestra, Demetria, jí čistila ránu na obličeji a mračila se u toho. Nikolas jí stiskl ruku, když sebou trhla. Faith se ze všech sil snažila nebrečet.

"Měla jsem ti to umrtvit," prohlásila lékařka a ustanula v tom, co dělala. "Ještě na to není pozdě."

Faith zavrtěla hlavou. "Jen to trochu zaštípalo, to je všechno," přesvědčovala ji. "Vydržím to."

Demetria se pousmála a vrhla rychlý pohled na bratra. "Jsi paličatější než Nik a to už je něco."

"Hej! Já nejsem paličatý," bránil se Nikolas.

Jeho sestra povytáhla pobaveně obočí. "Vážně? Když sis tehdy zlomil nohu, tak jsi nikomu nedovolil, aby ti pomohl. Trval jsi na tom, že na pohotovost dojdeš sám. A přitom jsi do dvou minut mohl sedět v autě."

Odfrkl si. "Byla to jenom zlomená noha, na to se neumírá."

"To sice ne, ale dovedu si představit, jak to muselo bolet," ujistila ho, než obrátila svou pozornost zpět k Faith. "Vážně nechceš tu injekci? Za chvilku bys nic necítila."

Zavrtěla hlavou. "Ne, děkuji," odmítla a v duchu dodala, že tohle je její cena za blbost.

"Fajn." Povzdechla si Demetria a vrátila se k ošetřování.

Trvalo několik minut, než se Nikolasova sestra narovnala a prohlásila, že Faith nebude potřebovat stehy.

"Děkuju," zamumlala Faith a chtěla seskočit z lehátka, avšak lékařka ji zarazila.

"Ne tak rychle! Musím se podívat na tu druhou tvář, jestli náhodou nemáš zlomenou lícní kost. Stejně nechápu chlapy, kteří vztáhnou ruku na holku." Vrhla významný pohled na svého bratra. "Patřili by zavřít!" prohlásila nekompromisně.

"To není třeba. Je to jenom modřina."

"To posoudím já."

Faith si povzdechla, ale zůstala sedět, aby se Demetria mohla přesvědčit, že opravdu nemá nic zlomeného.

***

O hodinu později všichni tři seděli v kavárně a Faith si připadala nepatřičně. Bylo zvláštní být po měsíci vztahu s Nikolasem na veřejnosti a nemuset se ohlížet přes rameno, jestli náhodou někde poblíž není Alecův známý.

"Matthis už má tvoje věci," prohodil Nikolas, když položil telefon na stůl.

Překvapeně na něj pohlédla. "Mohla jsem si pro ně zajet sama," ujistila ho. Koneckonců pomalu se připravovala na to, že by zítra dopoledne zajela do bytu, rychle si sbalila to nejdůležitější a jela by k rodičům.

Odfrkl si. "Myslíš si, že ti dovolím se k němu jenom přiblížit?"

Potřásla hlavou. Ne, to si opravdu nemyslela. "Děkuju," zamumlala s mírným úsměvem.

"Pověz mi o sobě něco, Faith," vyzvala ji Demetria, která je dosud pouze tiše pozorovala. "Vím jen to, co nám o tobě řekl taťka, ale tenhle," namířila prstem na Nikolase, "mi o tobě neřekl ani slovo."

"To není pravda," bránil se. "Věděla jsi, že jsme spolu."

"Jo, jenže to je tak všechno. A Thomas mi taky nic neřekl." Zašklebila se, načež obrátila svou pozornost zpět k Faith.

Faith se nadechla a pokrčila rameny. "Není toho moc, co říct. Narodila jsem se v Readingu, jsem jedináček a hned po škole jsem začala pracovat u vás v hotelu."

Demetria potřásla hlavou. "Kdepak, tohle není celý tvůj příběh."

"V podstatě je," ujistila ji a snažila se na sobě nedat znát nervozitu. Byla si jistá, co chce Nikolasova sestra slyšet, ale nechtěla se o tu část svého života dělit.

"Kdyby to byla pravda, tak jsi dneska neskončila u mě."

Faith si povzdechla. "Poznala jsem ho před osmi lety. Vždycky nebyl takový." Potřásla hlavou. "Změnil se před necelým půl rokem," prohodila neurčitě. Samozřejmě, že věděla přesně, kdy se Alecovo chování změnilo, ale s tím se svěřovat nechtěla. "Poslední měsíc byl v klidu, dneska jsem mu chtěla říct o Nikovi a to jsem taky udělala. On mě ale těsně předtím požádal o ruku." Poslední větu zašeptala a ze všech sil ignorovala Nikolasův upřený pohled a stisk jeho ruky na jejím koleni, který zesílil. S tímhle detailem se mu nesvěřila.

"On tě požádal o ruku?" Oba sourozenci promluvili najednou a zdálo se, že tomu ani jeden nemůže uvěřit.

Porkčila rameny. "Co jiného měl dělat po osmi letech?" Nevesele se zasmála.

"Rozhodně tě neměl mlátit," prohodil Nikolas temně.

Faith si povzdechla. Chápala, že se mu to nelíbí, ale stalo se a čas se nedal vrátit zpět. Pohlédla mu zpříma do očí. "Niku, prosím."

Na čelisti mu zapulzoval sval. "Co? Nechceš, abych s tím něco dělal a já to respektuju, ale svůj názor si pro sebe nenechám!"

Bezmocně pohlédla na Demetriu, která zalapala po dechu a nyní se mračila. "Můžeme to probrat v soukromí?" požádala ho.

V tu chvíli se Nikolasovi rozvibroval telefon, na který vrhnul rychlý pohled, než se opět podíval na ni a prohodil: "Fajn." Vzal telefon do ruky a zvedl se. "Tohle musím vzít. Omluvte mě."

***

Nikolas vyšel před kavárnu a v zádech cítil Faithin upřený pohled. Nechtěl na ni vyjet, jenže nemohla čekat, že bude sedět a přihlížet, jak jí její bývalý ubližuje. A pak mu jen tak mezi řečí oznámí, že ji požádal o ruku. Vřelo to v něm vzteky.

"Cos zjistil?" zajímal se bez pozdravu.

"Má milenku," oznámil Matthis bez okolků.

Nikolas překvapeně zamrkal. Tohle tedy rozhodně nečekal. "Co prosím?"

Slyšel, jak si Matthis povzdechl. "Podle všeho to spolu táhnou skoro rok. Je to jedna z modelek. Zdá se, že u nich v práci je to takové veřejné tajemství, ale nezdá se, že Faith by o tom věděla. A taky," Matthis se zarazil.

"Co?" vyzval ho netrpělivě Nikolas.

"Reynolds před týdnem koupil zásnubní prsten, ale nepodařilo se mi zjistit pro koho."

Zašklebil se. "To už vím. Ten hajzl požádal Faith o ruku těsně před tím, než mu řekla o mně a to byl nejspíš důvod, proč si na ní vybil zlost pěstí." Nikolas zaťal volnou ruku v pěst. Strašně rád by to Reynoldsovi oplatil, ale dal slib, který nemohl porušit.

"Změnila názor na to udání?" zajímal se šéf jeho ochranky.

"Ne."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama