18.kapitola

30. března 2017 v 21:57 | Hope |  When the heart calls
Šílenej má narozeniny a tak je tady tahle kapitolka o dva dny dřív =o) věnování samozřejmě putuje k Šílenýmu...společně s přáním všeho nejlepšího =o*


Šest týdnů po tom, co se dozvěděli, že čekají dvojčata, se Emmaline nastěhovala zpět do domu, který Connor koupil po jejich svatbě. Connor jí stěhování navrhl ten večer, kdy mu řekla, že ho miluje a ona mu slíbila o tom přemýšlet.

Mezitím však jela navštívit Petera a Janine, aby jim řekla o svém těhotenství. Bála se toho tak moc, že dvě noci nespala. K jejímu překvapení to ale oba vzali výborně. Měli radost, že budou mít koho rozmazlovat. Co se však otce dětí týkalo, to byl jiný příběh. Peter za ním chtěl jet a říct mu, co si o něm myslí, ale Emmaline mu to vymluvila. Koneckonců, byla to jen a jen její vina, že s ním nebyla.

Následující odpoledne ji pak Connor vyzvedl a jeli k jeho rodičům, kde byla i Zoe s manželem, kteří měli vlastní šťastnou novinku. Connorova maminka se rozbrečela, když zjistila, že za necelých šest měsíců bude mít hned tři vnoučata. Connorův otec otevřel whisky, kterou si připil se synem i zetěm. A Connorova babička začala okamžitě přemýšlet nad barvami a množstvím vlny, které bude potřebovat.

***

Emmaline se narovnala a s bolestným zasténáním si rukou masírovala místo na zádech, které ji začalo bolet při vybalování poslední krabice. Ostatně nebylo divu, že se její tělo bránilo. Poslední dvě hodiny strávila převážně ohnutá nad krabicemi. Za jejími zády se ozvalo zakašlání.

"Do háje," zamumlala a položila si druhou dlaň na srdce, než se otočila ke dveřím. "Vyděsil jsi mě."

"Špatné svědomí," konstatoval a prohlížel si ji přimhouřenýma očima.

Emmaline nasucho polkla. Věděla, že se bude zlobit a proto chtěla vybalit než se vrátí z pracovní večeře. "Vybalila jsem jenom pár krabic," hájila se, ale bylo jí jasné, že to nemá smysl.

"Pár jsou dvě," upozornil ji. "Tohle," mávnul rukou k prázdným papírovým krabicím za ní, "vypadá tak na deset."

"Jenom sedm," zamumlala v posledním pokusu o zmírnění dopadu svých činů.

Povytáhl obočí, jeho obličej nečitelný. "Sedm? Tak to je jiná."

"Promiň." Udělala krok k němu, ale zastavila se, když zavrtěl hlavou.

"Řekl jsem ti, že to vybalím," připomněl jí.

Povzdechla si. "Kdy?" zajímala se. "Zítra přijede Peter s Janine a v týdnu nemáme vůbec čas."

"Příští víkend! To to vážně nemohlo ještě týden počkat? Sakra, Emmy! Co kdyby se něco stalo tobě nebo dětem?"

"Vždyť o nic nejde," ujišťovala ho. "Chtěla jsem se jenom ujistit, že mám všechno, co potřebuju po ruce."

Zavrtěl hlavou a na rtech se mu usadil mírný úsměv. Emmaline už chtěla slavit, že se jí podařilo zažehnat hádku, jenže Connor se najednou zamračil a ona věděla přesně proč. "Jak jsi sem ty krabice dostala?"

Popotáhla si rukáv mikiny, kterou měla na sobě, a chtělo se jí brečet. Pokrčila rameny, neboť jí bylo jasné, že z tohohle se nevymluví. Všechny její nevybalené krabice byly v pokoji pro hosty na konci chodby, kam je předchozího dne po domluvě dali, jelikož tam nikomu nepřekážely.

Connor rychle překonal vzdálenost mezi nimi a chytil ji za ramena. "Řekni mi, že tady byla Wendy a pomohla ti." Z tónu jeho hlasu bylo jasně znát, že se jen stěží ovládá.

Emmaline sklopila oči a zavrtěla hlavou. Nemělo smysl lhát. "Omlouvám se."

"Uvědomuješ si, co všechno se mohlo stát?" ptal se.

Pokývala hlavou. Samozřejmě, že si to uvědomovala. "Byla jsem opatrná, přisáhám. Ty těžší jsem prostě posunovala po zemi."

"A to ti mám věřit? Já jen nechci, aby se vám něco stalo! Nedovedu si představit svůj život bez vás! Dokážeš to pochopit?"

"Nemusíš po mně křičet! Nic nám není! Byla jsem opatrná!" Vztekle setřela rukávem slzy, které se jí rozkutálely po tvářích.

"Co když jsi nebyla dost opatrná? Co potom?" Z jeho hlasu zaznívala výzva, jako kdyby chtěl, aby se s ním hádala.

"Byla," ujistila ho. Vykroutila se z jeho sevření a zpříma mu pohlédla do očí. "Dneska budu spát v pokoji pro hosty," oznámila mu.

***

Následující ráno se sešli u snídaně. Chladně se pozdravili a pak se každý věnoval svému talíři. Connor dokonce zašel tak daleko, že na telefonu četl maily i přesto, že věděl, jak to Emmaline nesnáší. Ta však zaťala zuby a neřekla ani slovo. Nehodlala mu dopřát zadostiučinění z toho, že ji vytočil.

"Chci dneska říct Peterovi a Janine pravdu," prohodila, když začala sklízet ze stolu.

Connor na ni pohlédl s povytaženým obočím.

"O tom, proč jsme se brali. Zaslouží si to vědět. Víš moc dobře, že jsem mu nikdy nechtěla lhát."

Potřásl hlavou a obrátil svou pozornost zpět k telefonu. "Fajn."

Zamračila se. Čekala, že ji bude přemlouvat, aby to nedělala. "To je vážně všechno, co mi k tomu řekneš?"

Povzdechl si a konečně odložil telefon stranou. "A cos čekala? Mám snad škemrat, aby sis to rozmyslela? Znám tě dost dobře na to, abych věděl, že stejně uděláš to, co chceš."

Zalapala po dechu a rázně položila nádobí do dřezu, až to zařinčelo. "Co chci já?" Její obočí vylétlo vzhůru. "Zaslouží si znát pravdu! Než jsi se vetřel do mého života, tak jsem mu nikdy nelhala!"

Connor se postavil a došel k barovému pultu, za níž stála. "Já že se ti vetřel do života? To tys po mně kolik let slintala a hned jsi skočila po příležitosti si mě vzít!"

Emmaline bodlo u srdce. "Tohle si vážně myslíš? Protože jestli jo, tak já mám taky něco, co bych ti ráda řekla." Zhluboka se nadechla. "Pokud si dobře pamatuju, tak to ty jsi byl ten, kdo se nechtěl rozvést. To ty jsi byl ten, kdo začal chodit s mou spolubydlící jenom proto, abych žárlila. To ty jsi ten, kdo mě svedl a kvůli komu jsem otěhotněla. A nezapomínejme na to, že to ty jsi na mě zvysoka kašlal, když jsme se vzali! Pořád jsi byl v práci a nic jiného tě nezajímalo!"

"A ty, místo toho, abys o tom se mnou mluvila, jsi odešla a nedala o sobě dva roky vědět!"

"A ty se mi divíš?" zajímala se hlasitě. "Co jsem asi tak měla dělat jiného, když jsi nikdy nebyl doma, abych o tom s tebou mluvila?" Na okamžik se odmlčela. "Co jsem měla dělat?" Procedila skrz zaťaté zuby.

Connor si vjel rukou do vlasů.

Emmaline věděla, že na tohle jí neodpoví, protože on sám odpověď nezná. Ušklíbla se. "Přesně to jsem si myslela," zamumlala. Najednou si nebyla jistá, jestli bylo správné se nastěhovat zpátky ke Connorovi a dát jejich manželství ještě jednu šanci. Možná měla trvat na rozvodu a rozdělení péče o děti, ale ne, Emmaline musela podlehnout Connorovu naléhání.

***

"Emmy, ty si myslíš, že o tom nevím?" zajímal se Peter s významně pozvednutým obočím a potutelným úsměvem.

Emmaline před několika málo okamžiky dokončila monolog, který si připravila pro svého kmotra a jeho manželku o tom, co ji vedlo ke svatbě s Connorem. Ani jeden nevypadal překvapeně. Když se jim omlouvala, že jim lhala, tak nad tím pouze mávli rukou. Největší šok však pro ni přišel nyní.

Zmateně se zamračila. "Ty o tom víš?" Potřásla hlavou. "Ale jak? Já to nechápu."

Peter se k ní naklonil a vzal ji za ruku. "Zlato, znám tě od malička. Věděl jsem, že musíš mít důvod, aby ses vdala." Pokrčil rameny. "A vzhledem k tomu, že to nebylo těhotenství, tak to muselo být něco jiného, protože jen tak by sis Connora nevzala." Mrknul na ni. "A nebylo to ani proto, že by si uvědomil, jak moc tě miluje. To přišlo až později."

Emmaline zalapala po dechu. Tohle rozebírat opravdu nechtěla.

Její kmotr si povzdechl a zvážněl. "Navíc, když jsi od Connora odešla a on tě k nám ještě ten den přišel hledat, tak mi řekl, jak to mezi vámi je." Zavrtěl hlavou. "Jenže já byl vzteky bez sebe, že ti zlomil srdce a neřekl mu, kde tě najde. Možná jsem to měl udělat."

S vytřeštěnýma očima pohlédla na svého manžela, který celou dobu mlčel. "Je to pravda?"

Connor pokrčil ledabyle rameny, jako kdyby o nic nešlo.

"Proč jsi mi to neřekl?" Najednou jeho laxní přístup toho rána dával smysl. Nebál se, co se stane, neboť Peter o tom už dávno věděl.

"Byla bys naštvaná, že jsem to udělal, aniž bych ti to řekl."

V tom se nepletl. Zuřila by.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 31. března 2017 v 20:06 | Reagovat

Zaprvý: dík, zadruhý: co tak vyšiluje? Něco mi řiká, že ještě před cca 20 rokama se takový krávoviny neřešily... a co teprv v pravěku, tam ženský dost možná tahaly mamuty na vodítku na procházku do kotle... zatřetí: víííííííc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama