První setkání Nicole a Jacka

11. ledna 2017 v 15:19 | Hope |  Lexi a Caleb & Nicole a Jack
tuhle povídku mám napsanou už nějakou dobu...nápad jsem na ni víceméně neměla, takže je to jen takové krátké něco =o)


Nicole si byla dobře vědoma faktu, že Lexi dala slib, ale to neznamenalo, že se z něj nepokusí vymluvit. Ostatně Lexi ji znala a už když jí na to Nicole kývla, tak ji varovala, že pokud si to rozmyslí, tak má smůlu, protože vymyslí celý seznam argumentů, aby k tomu nedošlo.

A tak teď Nicole stála před Lexiiným pokojem, nervózně si kousala ret a snažila se sama sebe přesvědčit o tom, že to tak bude nejlepší a že Lexi nemá šanci jí to rozmluvit. Zhluboka se nadechla a lehce zaklepala na zavřené dveře.

"Dále," ozval se zevnitř veselý hlas její kamarádky.

S dalším nádechem Nicole stiskla kliku a nakoukla do pokoje. Než však stačila cokoliv říct, její spolubydlící vytřeštila oči. "Ty ještě nejsi oblečená?"

"Já-," začala Nicole.

Lexi zavrtěla hlavou. "Ne! Ani to nezkoušej! Nesnaž se mi říct, že nikam nejdeš! Jdeš! Slíbilas to!"

"Když já mám hodně práce," zamumlala hnědovláska.

Její kamarádka povytáhla obočí. "Jaké, prosím tě? Přehlídka byla včera, proto jsme se dohodly na dnešku, abychom to oslavily!"

Nicole si toho byla samozřejmě vědoma. Lexi chtěla, aby šly už před týdnem, jenže Nicole měla před akcí, na níž se měly předvádět i některé z jejích návrhů a tak nakonec došly k rozhodnutí, že to nechají na den po přehlídce. A pokud by šlo pouze o to, že si půjdou sednout na pár drinků - klidně i s Calebem -, tak by Nicole nic nenamítala, jenže se k nim měl přidat i Calebův nejlepší kamarád a o to zrovna dvakrát nestála. Nerada se seznamovala s novými lidmi, stačili jí ti, které už znala.

"Musím rozeslat poděkování," zamumlala - zamlčela však fakt, že větší polovinu už měla napsanou. "A taky bych měla začít pracovat na návrzích a tak."

Lexi si ji prohlížela přimhouřenýma očima. "Ty jeden den počkají! Já ti s nima zítra pomůžu," slíbila.

Nicole si povzdechla, věděla, že nemá cenu se s ní hádat, protože ať řekne cokoliv, Lexi vždy najde řešení. Jistě, mohla by jí říct pravdu, jenže i na tu by dokázala najít neprůstřelný argument. "Fajn," protočila oči vsloup, "jdu se oblíct." Zašklebila se a odešla k sobě do pokoje. Cestou si přitom v duchu nadávala.

"Bude to super, uvidíš," křikla za ní ještě její spolubydlící.

"To určitě," odpověděla tiše, než za sebou zavřela dveře svého pokoje.

***

Nicole seděla naproti Lexi sedící vedle Caleba, místo vedle Nicole bylo prázdné. Calebův kamarád, Jack, se omluvil, že dorazí později, neboť se mu protáhla pracovní schůzka. Nicole měla co dělat, aby se nešklebila, když jim to Caleb při příchodu oznámil. Upřímně pochybovala, že se Jack vůbec objeví. Tedy ne, že by jí to nějak extra vadilo, aspoň bude moci odejít brzy. Ono totiž sedět u jednoho stolu se dvěma lidmi, kteří do sebe byli zamilovaní tak jako Lexi s Calebem, nebylo zrovna dvakrát příjemné. Jejich neustálé držení se za ruku, významné pohledy a úsměvy. A těch polibků, co si vyměnili. Ew.

Ovšem Nicole se v Jackovi nemohla mýlit víc. Zatímco přemýšlela nad tím, jak dlouho bude muset zůstat, aby mohla odejít, aniž by na sebe seslala vztek jménem Lexi, Jack dorazil. S omluvným úsměvem se nejdřív pozdravil s Calebem a její spolubydlící, než podal ruku jí, aby se představil. Nicole na něj třestila oči, když ji políbil na obě tváře a posadil se vedle ní. Díky Lexi sice o Jackovi jakousi představu měla, ale on ji předčil.

Večer nakonec nebyl tak hrozný, jak si Nicole představovala, ovšem to neznamenalo, že by chtěla kamarádce křenit déle, než bylo nutné a tak se v jedenáct vymluvila na únavu a chystala se k odchodu.

"Zavezu tě domů," oznámil Jack a taky se začal zvedat.

"To nemusíš," snažila se ho zarazit, ale on jejích námitek nedbal.

Lexi tomu dodala korunu, když prohlásila: "Skvělý nápad!"

Nicole se zamračila a probodla kamarádku pohledem. Lexi se pouze nevinně usmála, nad čímž protočila panenky. Nemělo smysl s Lexi debatovat, pokud se k něčemu rozhodla.

Jakmile vyšli do chladného listopadového večera, Nicole se k němu otočila. "Myslela jsem vážně, co jsem řekla, nemusíš mě vozit. Metro je za rohem a domů to mám taky kousek."

Naklonil hlavu ke straně. "Ale autem to bude příjemnější."

Cítila, jak se celá napjala. Zamračila se. "Autem s tebou rozhodně nikam jezdit nehodlám!"

Krátce se zasmál. "Proč?"

"S cizími lidmi autem nejezdím! Pokud nemusím, tak nejezdím ani taxíkem," ujistila ho s bojovně vystrčenou bradou.

"Já nejsem cizí." Pokrčil rameny. "Vážně si myslíš, že by tě Lexi svěřila někomu, kdo neví, jak řídit?" Povytáhl obočí.

Pohodila hlavou. "To je mi úplně jedno. Do auta s tebou nesednu! Nazdar!" Otočila se na podpatku a vydala se k metru. Z kabelky vytáhla sluchátka a zapojila je do telefonu. Měla všeho tak akorát dost. Moc dobře věděla, co její kamarádka dělala, ale v tomhle se jí nehodlala podvolit.

***

Nicole probudil zvonící telefon. Ignorovala ho a když zvonění ustalo, oddechla si. Ukázalo se však, že to bylo předčasné, neboť začal za dvě minuty zvonit znovu. Se zaťatými zuby se pro něj natáhla. Bylo jí jasné, kdo se dožaduje hovoru v osm ráno.

"Co je?" chtěla vědět napruženě a nezajímala se o to, že ani nepozdravila.

"Můžeš mi vysvětlit, proč jsi nenechala Jacka, aby tě hodil domů? A pak jsi mi ani nenapsala, žes dorazila v pořádku!"

"Nemusím se ti hlásit. Jsem dospělá!"

"Ale chováš se jako malé dítě," odsekla Lexi a Nicole ji z toho nemohla vinit.

"To není žádná novinka, ne? A teď, jestli už jsi skončila, tak bych šla zase spát. Čau." Ukončila hovor a odhodila telefon na polštář. Věděla, že teď už neusne a tak se začala pomalu oblíkat.

Když si o necelou hodinu později sedla ke stolu, aby dopsala zbytek děkovných kartiček, slyšela rachotit klíč v zámku. Povzdechla si a snažila se obrnit proti tomu, co se na ni chystalo.

Lexi se ani neobtěžovala s klepáním. "Ty si ze mě musíš dělat srandu!"

Nicole se otočila na židli a pozvedla obočí. "Nedělám," ujistila ji a vrátila se k papírům na stole.

Její kamarádka si povzdechla a za okamžik stála vedle ní. "Nemohla jsi na něj být milejší? Víš, jak mi bylo, když Calebovi ráno psal, co se stalo?"

Pokrčila rameny. "A víš, jak bylo včera mně? Dovedeš si představit, jak jsem se cítila? Nedovedeš!" Zvedla varovně prst. "Příště už s váma nikam nejdu! Jděte si s Jackem a tou jeho, ale mě do toho netahejte."

"Já tě nepoznávám," zamumlala Lexi.

Nicole s povzdechem odložila propisku a vzhlédla ke kamarádce. "Co na mě nepoznáváš? To, že odmítám jezdit s cizím člověkem autem? To přece není nic, co bys už dávno nevěděla."

Lexi potřásla hlavou. "Hrozně ses změnila, od té doby, co ses rozešla s Darenem."

"Nezměnila. Jen jsem konečně prokoukla."

Nicolina spolubydlící si odfrkla. "Pokud se hodláš chovat takhle, když jsi prokoukla, tak si myslím, že jsem měla radši tu holku, která nosila růžové brýle."

Nicole by to nahlas nikdy nepřiznala, ale ona to cítila stejně. Taky měla radši tu naivku, kterou byla, než tuhle svou verzi, jenže se s tím nedalo vůbec nic dělat. Lidé se prostě měnili a někdy, tak jak tomu bylo v jejím případě, k horšímu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 1:02 | Reagovat

líbí

2 Šílenej Šílenej | 17. ledna 2017 v 15:58 | Reagovat

whooopsie, to se nepovedlo 🤣

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama