5.kapitola

11. listopadu 2016 v 0:03 | Hope |  To Be Honest
já osobně tuhle kapitolu miluju...snad v tom nejsem sama =o)


Faith se usmála na Heather, jednu ze servírek v hotelové restauraci, která před ni postavila konvici s čajem. "Děkuju."

Heather jí úsměv oplatila a odešla.

"Proč jste si neobjednala alespoň croissant?" chtěl vědět mračící se Nikolas.

Pokrčila rameny. "Nemám hlad," zamumlala, ale jeho pohledu se vyhnula.

"Nevěřím vám."

"Je to pravda," snažila se ho přesvědčit, ovšem veškerá její snaha přišla vniveč, neboť se právě v té chvíli ozval její žaludek. Zrudla.

Nikolas se vítězoslavně usmál a beze slova odešel. Když se o pár minut později vrátil, nesl sebou tác, na němž byl talíř s pečivem, mistička s máslem, džem a med. Postavil ho před ní. "Jezte," pobídl ji a posadil se zpět na svou židli proti ní.

Faith potřásla hlavou, ale neprotestovala a vzala si jeden croissant, kousek z něj utrhla a strčila do pusy. "Proč jste tolik trval na tom, abych s váma šla?" zajímala se, když dožvýkala sousto.

Pokrčil rameny. "Chci vás líp poznat."

"Ale proč?"

Povzdechl si. "Otec mi o vás hodně vyprávěl a já nechápal, co je na vás tak skvělého." Usmál se. "Teď už to chápu."

Faith cítila, jak se jí do tváří znovu žene krev. Nebyla zvyklá na komplimenty a to, co Nikolas řekl, jako kompliment rozhodně znělo. "Jsem si jistá, že váš otec přehání."

Zavrtěl hlavou. "To není jeho styl. Zaujala jste ho a má vás upřímně rád."

Usmála se. "Já ho mám taky ráda," zamumlala. "Samozřejmě, jenom tak jak může člověk mít rád svého šéfa," ujistila ho rychle, když si uvědomila, co právě řekla.

Nikolas se rozesmál. "Nic jiného jsem si ani nemyslel, nebojte."

Oddechla si, protože rozhodně nechtěla, aby si kdokoliv myslel cokoliv jiného. "Já," začala, když slyšela zvonit svůj telefon. "Promiňte," omluvila se a vylovila ho z kabelky. "Tohle musím vzít," řekla s pohledem upřeným na obrazovce.

Pokýval s úsměvem hlavou.

"Děkuji." Zvedla se a poodešla stranou. "Ahoj, Alecu."

"Ty už jsi doma?" chtěl vědět.

"Ehm, ne. Zdržela jsem se v práci,"' zalhala a psychicky se připravovala na hromadu výčitek.

"Aha. Hele, musím letět fotit do Milána. Vrátím se v neděli v noci," oznámil.

Tohle rozhodně nečekala. "Cože? Dneska?"

"Jo, dneska," odsekl.

"A to jsi to nevěděl dřív?" chtěla vědět, neboť takovéhle věci se většinou dozvídal hodně dopředu.

"Ježiš, co to zase má být? Výslech? Debbie je v porodnici, tak tady s ní Larry zůstává!"

"Promiň, já to nevěděla." Připadala si hrozně, že pochybovala o tom, že jí říká pravdu. V duchu si vynadala, že musí přestat soudit lidi podle sebe. To ona byla ta, která lhala, ne Alec.

"Tak teď už to víš! Musím jít. Uvidíme se v neděli." S tím hovor ukončil.

Faith se pomalu vracela ke stolu, u něhož na ni trpělivě čekal její šéf a přemýšlela, co od ní Alec bude v neděli čekat.

Zahnala myšlenky na svého přítele a posadila se proti Nikolasovi. "Omlouvám se, ale bylo to důležité."

"Nic se nestalo," ujistil ji a napil se. "Nechcete jít se mnou v sobotu večer do divadla?"

Vytřeštila na něj oči. "Co prosím?" Nebyla si jistá, jestli ho slyšela správně.

Pokrčil rameny. "Moje sestra dostala čtyři lístky na Lvího krále a pozvala mě, jenže já nemám s kým jít, tak mě napadlo, jestli nechcete jít se mnou."

Zavrtěla hlavou. "To asi ne."

Naklonil hlavu ke straně. "Proč ne?"

"Třeba už mám plány."

"A máte?"

Povzdechla si. "Nemám." Po dlouhé době měla neplánovaně celý den sama pro sebe.

"Tak teď už jo." Zamrkal na ni.

Usmála se. "Třeba už jsem tu hru viděla. Anebo ji ani vidět nechci." Snažila se mu vymluvit jeho nápad, avšak tajně doufala, že se odradit nenechá.

Chvíli si ji beze slova prohlížel. "Ne, tomu nevěřím. Prosím, pojďte se mnou."

Protočila panenky a vzdala se: "Dobře, půjdu s váma." Na okamžik měla výčitky svědomí, ale rychle je zaplašila, nedělala přece nic špatného.

***

Když si byla jistá, že Nikolas usnul, Faith se od něj opatrně odtáhla. Sice se zavrtěl, ale spal dál. Se zatajeným dechem pak nadzvedla jeho paži, kterou měl volně položenou kolem jejího pasu a posunula se na samotný okraj postele, odkud se pak postavila. Dávala si přitom pozor, aby byly všechny její pohyby pomalé, opatrné a plynulé, aby ho nemohlo vzbudit třeba náhlé zhoupnutí matrace.

Faith našla své oblečení i boty poměrně rychle. Jakmile na sobě měla šaty, vyšla bosa, s botama v ruce a kabelkou přes rameno, z jeho apartmá. Obula se při čekání na výtah, které se jí zdálo nekonečné a ona každých pár vteřin zaletěla očima k zavřeným dveřím, jenž měla prakticky za zády a za nimiž spal Nikolas, se kterým právě prožila nežhavější sex svého života. Výtah se před ní nehlučně otevřel právě ve chvíli, kdy se jí z paměti vynořila vzpomínka na to, jak ze sebe rvali oblečení.

Rozechvěle se nadechla a vešla do výtahu, aby z něj a následně z celé budovy o několik chvil později, kdy zastavil v přízemí, vyběhla, jako kdyby jí za patami hořelo.

Nemohla uvěřit tomu, co provedla. Místo toho, aby z divadla jela rovnou domů, se nechala pozvat na drink. A pak se nechala svést. I když to svádění nedalo Nikolasovi příliš práce, protože ona ho chtěla stejně jako on ji.

***

"Udělala jsem něco příšerného," prohlásila Faith, když Audrey otevřela dveře. Bylo osm ráno a Faith netušila, kam jinam jít nebo co dělat a tak se bez ohlášení vydala za svou nejlepší kamarádkou.

Audreino obočí vylétlo vzhůru. "Určitě to není tak hrozné, jak myslíš."

"Spala jsem s Nikolasem!" vyhrkla a rychle si přitiskla ruku na pusu. Takhle jí to říct nechtěla.

Její kamarádka se široce usmála. "Konečně!" Popadla ji za ruku a doslova vtáhla do bytu. "Všechno mi řekni."

"Já nechápu, jak jsem to mohla udělat! Alec na pár dní odjede a já skončím v posteli s prvním chlapem, který je po ruce! Za tohle skončím v pekle," prohlásila vážně.

Audrey se zasmála. "Nepřeháněj."

Faith ji probodla pohledem. "Copak to nechápeš? Spala jsem se šéfem! A přitom mám přítele! Jsem příšerný člověk!"

Její kamarádka ji objala. "Ale to víš, že nejsi! Já být tebou, tak jsem to udělala už dávno."

"Já vím, že Aleca nemáš ráda, ale tohle si nezasloužil."

"Zasloužil," ozval se za Audrey její manžel, Colin.

Faith se zamračila. Jistě, Alec nebyl dokonalý, jenže kdo byl?

Colin se omluvně usmál. "Promiň, nechtěl jsem poslouchat nebo se do toho plést, ale dobře víš, co si o něm myslíme."

Potřásla hlavou. "Neznáte ho tak dobře jako já. Není tak strašný, jak si všichni myslí. Naši ho mají rádi," dodala zoufale. Byla si však dobře vědoma, že to není tak úplně pravda. Její rodiče Aleca akceptovali, ovšem k tomu, aby ho měli rádi, byla ještě dlouhá cesta.

Audrey jí věnovala výmluvý pohled. "Ne, tvoji rodiče mají rádi tebe a chtějí, abys byla šťastná, takže pokud jsi šťastná s ním, tak jsou spokojení. Navíc...kdy s tebou byl u vašich naposledy?"

"Alec nemá Oxford rád," bránila ho chabě.

Její kamarádka se ušklíbla. "Jasně, ale v Brightonu u jeho rodičů jste skoro každý víkend. Vidíš, kam tím mířím?"

"Vidím," odsekla. Byla však víc naštvaná na sebe, protože věděla, že má pravdu.

"Faith," začala Audrey, "já netvrdím, že je správné to, co se stalo, ale já to chápu. Alec nemá proti Nikolasovi nejmenší šanci. Ten chlap je mistrovské dílo!" Mrkla na ni.

"Hej!" ozval se Colin dotčeně, ale v očích mu pobaveně jiskřilo.

Audrey se k němu otočila. "No, co? Mám oči. Ale miluju jenom tebe." Zlehka ho políbila.


Faith se neubránila úsměvu. "Jste sladcí," zamumlala. Pokud měla být upřímná, záviděla jim. Taky toužila po takovém vztahu, který mezi sebou měli její přátelé, avšak pomalu se smiřovala s tím, že s Alecem ho nedosáhne. Možná měla Audrey pravdu a společná noc s Nikolasem nebyla to nejhorší, co se mohlo stát. To však neměnilo nic na tom, že musela Alecovi říct pravdu a neměla nejmenší ponětí, jaká bude jeho reakce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 28. prosince 2016 v 16:18 | Reagovat

Nádhera
-Spřátelíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama