16.kapitola

20. listopadu 2016 v 19:04 | Hope |  When the heart calls
bude to znít neuvěřitelně (ostatně jako vždycky, když tohle prohlásím :D ), ale já jsem s touhle kapitolou spokojená ;o)


Emmaline nastavila časovač na telefonu na tři minuty a posadila se na okraj vany.

Už před týdnem věděla, že je něco špatně, když byla pořád unavená, ale do dnešního rána netušila, co by to mohlo být. Vlastně už předchozího večera ji napadla možná příčina, když se mohla doslova utlouct po salátu s avokádem, který podávala její tchýně jako přílohu k večeři. Jenže to sama sobě obhájila faktem, že její tchýně je výborná kuchařka a proto jedla avokádo, jež normálně nemůže ani cítit.

Ovšem dnes ráno procházela diář, kvůli Connorovým schůzkám a tehdy ji to praštilo do očí. Měla tři týdny zpoždění. U ní to nebylo nic neobvyklého, ale v tu chvíli jí začalo všechno dávat smysl - neustálá únava, chuť na jídlo, jemuž se normálně vyhýbá obloukem.

Jakmile se vzpamatovala z prvotního šoku, rychle se oblékla a běžela do nejbližší lékárny. A proto teď seděla, zamknutá v koupelně a nervózně si popotahovala rukávy mikiny.

Netušila, co by bylo horší, jestli těhotenství nebo fakt, že se bála zbytečně. Pravděpodobně těhotenství, protože měli s Connorem na tenhle týden naplánovanou schůzku s právníky kvůli rozvodu.

Emmalinin telefon zapípal. Zhluboka se nadechla a zvedla se, aby došla k umyvadlu a zjistila, co se vlastně děje.

"Panebože," zašeptala, když jí test oznámil, že je opravdu těhotná. V tu chvíli slyšela vrznutí dveří Wendyina pokoje, tak udělala první věc, která ji napadla, a hodila ten kus plastu, jež jí změnil život, do koše.

***

"Vždyť my použili kondom." Emmaline nevěřícně hleděla na svou doktorku. Jistě, test jí ráno oznámil, že čeká dítě, ale pořád tam byla naděje, že se pletl.

Starší žena pokrčila rameny. "Nic není stoprocentní."

"Ale bylo to jenom jednou!" vyhrkla zoufale.

Doktorka pokývala se schovívavým úsměvem hlavou. "Jednou úplně stačí."

Emmaline rozhodila rukama. "Já ani nevím, jestli děti chci. Proboha, co si jenom počnu?"

Její doktorka se nadechla. "Pořád ještě máte čas na potrat. První byste to ale měla probrat s otcem dítěte. Jste s ním v kontaktu?"

Zašklebila se. "Pokud se rozvodové řízení bere jako kontakt, tak ano." Potřásla hlavou. "Na potrat ale nepůjdu," ujistila ji, protože taková možnost ji ani na okamžik nenapadla. Trhla rameny. "Jen jsem to nečekala, to je celé."

Starší žena se na ni znovu usmála. "To ráda slyším. I tak si ale myslím, že váš manžel má právo vědět, že bude otcem." Pokrčila rameny. "Kdo ví, třeba vám dítě pomůže překonat krizi a nerozvedete se."

Emmaline neměla sílu vysvětlovat prakticky cizímu člověku, že mezi ní a Connorem nejde o krizi. "O tom pochybuju," prohodila proto.

"Nikdy neříkejte nikdy. Zažila jsem divnější věci."

Místo odpovědi se usmála. Upřímně pochybovala, že by mohlo být něco divnějšího než jejich situace. Určitě nebylo příliš dvojic, které se brali, aby přesvědčili své okolí, že se změnili. Po roce od sebe pak odešli jen proto, aby se spolu po dvou letech odloučení a nulového kontaktu vyspali. A ta jediná noc pak skončila minimálně osmnácti lety zodpovědnosti za další osobu. Nesměle také zapomínat na fakt, že pro Connora pracovala. Emmaline si vážně nedovedla představit, že by na světě byl někdo s divnější historií.

***

Emmaline nevěřícně zírala na papír před sebou. Měla pocit, že ji musí šálit zrak. Zvedla hlavu a podívala se do očí svého manžela. "Nechci tvoje peníze," oznámila.

Connorovo obočí vylétlo vzhůru. "Máš na ně právo."

Zavrtěla hlavou. "Ne, nemám! Jsou to tvoje peníze a já je nechci." Proč to nechápal? Nikdy od něj nechtěla peníze. Chtěla mu jen pomoc a teď stála pouze o klidný a rychlý rozvod.

Muž proti ní si povzdechl. "Máme předmanželskou smlouvu," prohlásil tónem, jakým se mluví s malým dítětem.

"Tu svoji podělanou smlouvu si můžeš strčit někam!" vybuchla. Hned na to zrudla, protože tohle nebyl její styl. Nikdy takhle s nikým nemluvila; ani když se hádala s rodiči kvůli nějaké nepodstatné maličkosti.

Connor si zachoval klid a jeho výraz nedával nic znát. S mírným úsměvem se podíval nejprve na její právničku a pak jeho právníka. "Mohli byste nás, prosím, nechat chvíli o samotě?"

"Jistě, počkáme na chodbě," ujistila ho paní Andersonová a oba opustili konferenční místnost.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, zamračil se na ni. "Chci, abys ty peníze měla. Zasloužíš si je. A potřebuješ je víc než já."

Unaveně si povzdechla. "Ale já je nechci," opakovala.

Všimla si, jak Connorovi zacukal sval na čelisti. "Tak mi řekni, jak bez nich chceš uživit naše dítě!"

Emmaline vytřeštila oči a zbledla. "Jak o tom víš?" Nikomu o tom ještě neřekla. Sama totiž netušila, co si s tím počít. Jistě, měla v plánu mu o těhotenství říct, ale až po rozvodu.

"Záleží na tom?"

"Asi ne, ale stejně bych to ráda věděla."

Povzdechl si. "Řekla mi to Wendy." Prohlížel si ji přmhouřenýma očima. "Kdys mi to hodlala říct?"

Emmaline se zamračila. Chtěla se zeptat, jak to zjistila její spolubydlící, ale na tom v danou chvíli nezáleželo.¨

"Emmy, kdys mi to chtěla říct?" naléhal, když mu neodpovídala.

Pokrčila rameny. "Určitě až po rozvodu. Nechtěla jsem to komplikovat," zamumlala.

Nevesele se zasmál. "Tak to se ti nepovedlo! Víš o tom, že naše předmanželská smlouva tě chrání před tím, abych to dítě získal do své pěče, že jo?"

Nechápala, proč to vytahoval. "Ty to dítě nechceš?" zajímala se.

Hleděl na ni jako na blázna. "Samozřejmě, že chci!"

"Tak proč se se mnou nerozvedeš a pak se se mnou o něj nebo ni nesoudíš?" chtěla vědět, protože to by přece dávalo smysl.

Praštil rukou do stolu takovou silou, až nadskočila. "Protože já se s tebou soudit nechci! Chci naše dítě vychovávat s tebou!"

Cítila slzy v očích a roztřásla se jí brada. "To ale nejde."

"Tak proč nepodepíšeš ty zatracené papíry?"

Zavrtěla hlavou. "Já nemůžu. Nechci ty peníze. Nikdy jsem je nechtěla. Vzala jsem si tě, protože jsem tě milovala a ne proto, abych se s tebou rozvedla a oškubala tě jako slepici," přiznala a slzy jí začaly stékat po tvářích.

Zašklebil se. "K tomu bys potřebovala víc, než kolik ti chci dát," ujistil ji a zarazil se. Jeho obočí se stáhlo a pohlédl jí přímo do očí. "Počkej, tys mě milovala?"

Nervózně si popotáhla rukávy. Věděla, že nemá smysl cokoliv popírat. Přikývla. "Jenže tys mě nemiloval a tak jsem odešla," zašeptala. Styděla se za to i přesto, že k tomu neměla důvod.

"Emmy," vydechl téměř neslyšně a natáhl k ní přes stůl ruku.

Odtáhla se, jako kdyby se bála, že by jí dotekem mohl ublížit. "Teď už je to jedno." Pohlédla mu zpříma do očí. "Chci se rozvést," ujistila ho klidným hlasem, v němž nebylo poznat, co se právě odehrává v jejím nitru.

Connorův výraz ztvrdnul. "Tak podepiš ty papíry," vyzval ji.

"Ne."

Pokrčil rameny. "Tak se s rozvodem rozluč!"

"Proč to děláš?" chtěla vědět, neboť jí to nedávalo smysl. Měl by být rád, že jí nemusí dávat peníze.

"Máme předmanželskou smlouvu," zopakoval.

"Podle které mám právo na třetinu toho, co mi nabízíš!"

Pokrčil rameny. "Nechci, aby naše dítě trpělo tím, že nemáš peníze."

Rozhodila rukama. "Tak je dej jemu a ne mně! Já je nechci!"

Naklonil se k ní. "Tyhle peníze jsou na to, abys nemusela pracovat, než se to malé narodí. Až bude na světě, tak ti budu posílat peníze pro dítě."

"Ale já pracuju pro tebe."

Jeho obočí vylétlo vzhůru. "A až se vrátí Kelly z mateřské, tak budeš zase pracovat v té hospodě. Nemysli si, že nevím, že jsi tam o víkendu byla."

Ušklíbla se. "Šla jsem jim jenom pomoct na pár hodin."

"A ohrozila tím naše dítě!" upozornil ji.

Rozhodila rukama. "Já ještě nevěděla, že jsem těhotná! A doktorka říkala, že je všechno v pořádku."

Potřásl hlavou. "Na tom nesejde. Podepiš anebo za mě zůstaň provdaná. Je to na tobě."


"Ale ty jsi s Wendy!" vyhrkla zoufale v posledním pokusu o odpor, ovšem věděla, že to nemá cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nathaniellka Nathaniellka | Web | 25. listopadu 2016 v 17:35 | Reagovat

Vím, že to není příliš k tématu a je mi hloupé komentovat jednu kapitolu, když jsem předešlé nečetla, ale rozepsané povídky nahoře v menu mi nedají, abych se nějak nevyjádřila a alespoň takhle hloupě před tebou nesmekla.
Páni. Já mít tolik rozepsaných povídek, tak mám v hlavě pořádný zmatek. :D Vlastně, co si tak pamatuju, měla jsem rozepsané maximálně tři kapitolové, a to jsem tak nezvládala, že jsem nakonec byla nucela stejně minimálně jednu z nich pozastavit. O to víc je pro mě možná nepředstavitelné, jak to všechno můžeš zvládat. Prostě... wow. :D Jiný slůvka pro to nenalézám.
Doufám, že až se trošku prokoušu vším, co tady máš, najdu i něco vhodného pro sebe, hehe. Ale věřím, že ano, nejsem příliš náročný čtenář, co se HPFF týká. :D I když takového Dramione není nikdy dost. :D

2 Renaiti Renaiti | Web | 27. listopadu 2016 v 14:20 | Reagovat

Musím se přiznat, že se ti vlastně ani nedivím, že jsi s kapitolkou spokojená, protože je napsána skutečně moc hezky :-) Rozhodně si musím přečíst i předešlé kapitoly! Jen se bojím, že tato bude pro mě trochu malý spoiler, měla jsem asi hned začít od začátku, ale to je jedno :D Každopádně se mi moc líbí, jak jsi to sepsala, že jí nikdy nešlo o jeho peníze, ale opravdu jej milovala, to je kouzelné ♥

3 Hope Hope | Web | 29. listopadu 2016 v 11:34 | Reagovat

[1]: asi to bude znít divně, ale já si každou povídku pamatuju do detailů =o) pro jistotu mám i poznámky na papíře, ale ty používám výjimečně ;o) každopádně jsem ráda, že to na někoho stále má ten wow efekt ;o)
hmmm, Dramione...já mám Hermionu ráda s Ronem, takže to tady vážně nenajdeš ;o)

[2]: jsem ráda, že se kapitolka líbí i někomu jinému než mně ;o) taky mě těší, že se mi tomu povedlo dodat na kouzelnosti =o)

4 Šílenej Šílenej | Web | 14. února 2017 v 10:41 | Reagovat

To je furt kecu. Nemuže se jí aspoň jednou něco líbit a neprudit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama