6.kapitola

1. října 2016 v 0:01 | Hope |  Selfless
k téhle kapitole nějak nevím, co napsat...i když...konečně se tam něco děje ;o)


V následujících týdnech prošel vztah Bretta a Chloe razantní změnou. Už nebyli pouze zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale stali se z nich přátelé - a i přesto, že by to nahlas ani jeden nepřiznal, oba toužili po něčem víc.

Jako správní přátelé spolu trávili spoustu volného času. V jejich případě to znamenalo společné snídaně, často obědy a občas i večeře. Stejně tak jako společné víkendy - návštěvy kina, pokud Brettovi rodiče pohlídali Elle, různé výlety anebo jen trávení času na zahradě domu Chloeiny babičky. Brett se totiž snažil do plánů zahrnout jak Edith, tak Maysie - poslední víkend dokonce i Maysiina nového přítele, Jamese.

Chloe nemohla být šťastnější. Po dlouhé době se jí dařilo, stav její babičky se zlepšil, její sestra si užívala zamilovanosti a ona měla Bretta s Elle.

***

Chloe právě uložila Elle k odpolednímu spánku, když jí začal zvonit telefon. Překvapeně ho zvedla. "Ahoj."

"Ahoj, Chloe. Malá už spí?" zajímal se Brett.

"Zrovna jsem ji dala do postýlky," zašeptala a přivřela za sebou dveře dětského pokoje.

Zaklel. "Popros Rose, aby ji pohlídala."

Chloe byla zmatená. "Proč? Co se děje?"

Slyšela, jak si povzdechl. "Jsem v nemocnici. Vykloubil jsem si rameno. Potřebuju, abys pro mě přijela." Z jeho hlasu čišela neochota.

"Jsi v pořádku?" chtěla vědět, než se začne zajímat o ten zbytek.

"Jsem," ujistil ji. "Ale doktoři mi nedovolí řídit, takže potřebuju, aby sis zavolala taxík, přijela sem a mým autem mě odvezla domů."

"Jenže já už strašně dlouho neřídila!" vyhrkla. "Nemůžeš zavolat někomu jinému?"

Znovu si povzdechl. "Nemůžu. Prosím, Chloe, bude to v pohodě, celou dobu budu vedle tebe," žadonil.

Na okamžik zavřela oči a zhluboka se nadechla. Řízení v centru Londýna bylo její nejhorší noční můrou. Navíc když skoro rok neseděla za volantem. "Fajn. Napíšu ti, až budu na cestě."

"Jsi zlatá! Děkuji."

Slyšela, jak se mu ulevilo. "Hm, není zač."

***

Chloe našla nervózně rozhlížejícího se Bretta v čekárně před pohotovostí. "Ahoj," pozdravila ho tiše.

Jeho obličej se rozzářil. "Ani netušíš, jak strašně rád tě vidím," prohlásil, zatímco se zvedal.

Věnovala mu rychlý úsměv. "Můžeme jít nebo musíš počkat na papíry?"

Zavrtěl hlavou. "Všechno vyřízeno, můžeme jít." Zalovil v kapse a podal jí klíčky od auta.

Jakmile si všimla, které auto bude řídit, trochu se jí ulevilo. "Jsem ráda, žes dneska nejel Jaguárem," zamumlala.

Uchechtl se. "Ten se ale řídí skoro sám."

Povytáhla obočí. "A taky je nekřesťansky drahý." Zašklebila se.

Zdravou rukou ji objal kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. "To bys zvládla."

Brett ji dovedl k autu a když odemkla, podržel jí dveře.

"Nejsem napsaná na pojistce," vyhrkla. Měl to být její poslední pokus, jak ho přesvědčit, aby neřídila.

Jen se usmál, dal jí pusu na tvář a prohodil: "Jsi."

Zírala na něj jako na zjevení. Vůbec netušila, o čem to mluví.

Pokrčil rameny a sykl bolestí. Několikrát se zhluboka nadechl, než odpověděl: "Říkal jsem ti, že možná budu někdy potřebovat, aby sis vzala auto, tak jsem tě dal na pojistku k oběma."

Potřásla hlavou, ale dál se tím nezabývala a sedla si na sedadlo řidiče. Zatímco se Brett soukal na sedadlo spolujezdce vedle ní, přisunula si to své blíž, aby dosáhla na pedály, připoutala se a zkontrolovala zpětná zrcátka. Jakmile si byla jistá, že je i Brett připoutaný, vycouvala a zařadila se do provozu.

"Vidíš, jak ti to jde," prohodil Brett asi po pěti minutách.

"Nepředbíhej," napomenula ho s očima upřenýma na silnici. "Co rameno?" zajímala se.

"Bolí."

"Dali ti nějaké prášky proti bolesti?"

"Jo," zamumlal a z jeho hlasu bylo jasné, že z toho není nadšený. "Jenže si je nechci brát, protože jsem po nich jako praštěný. A ospalý."

Pohlédla na něj, když zastavila na červené. "Chceš, abych zůstala přes noc? Postarala bych se o Elle, aby ses aspoň trochu vyspal. A taky kdybys něco potřeboval."

"To bys pro mě udělala?"

S úsměvem na něj mrkla. "Ve starání se o druhé mám praxi."

Zasmál se. "Toho jsem si vědom. Byl bych ti vděčný, kdybys zůstala."

Pokývala hlavou. "Dohodnuto." Na semaforu naskočila zelená, tak se rozjela. "Jak se ti to vůbec stalo?"

Povzdechl si. "Byl jsem na stavbě a nedával bacha."

Chloe se dál nevyptávala, bylo jasné, že o tom nechce mluvit. Ostatně jí do toho nic nebylo.

***

Brett si vzal prášky, jenž mu dali v nemocnici, až po večeři. Chloe byla ráda, že to konečně udělal, protože pozorovat ho v bolestech jí trhalo srdce. Mohla si pouze představovat, v jakých bolestech je, ale podle jeho výrazu to nebylo vůbec nic příjemného.

"Pojď, odvedu tě do postele," prohlásila, když téměř usínal na pohovce.

V očích se mu blýsklo. "Hmm, do postele. Lehneš si ke mně?" zajímal se ospale.

Zasmála se. "Jasně." V tu chvíli by mu slíbila cokoliv, pokud to znamenalo, že dosáhne svého.

Pomohla Brettovi na nohy a nechala ho, aby se o ni opřel. Cesta do jeho ložnice trvala téměř pět minut, jelikož Brett měl problémy vyjít schody a neustále na ně nadával, což vedlo k výbuchům smíchu, až se Chloe bála, aby nevzbudili Elle.

V pokoji mu Chloe rozestlala, pomohla mu z trička a tepláků a zahnala ho do postele. Když přes něj přehazovala peřinu, chytil ji za ruku.

"Říkala jsi, že si lehneš ke mně."

"Brette." Potřásla hlavou. "Potřebuješ se vyspat."

Našpulil pusu. "S tebou by se mi spalo líp."

"Mluví z tebe ty prášky," snažila se ho přesvědčit, aby odvedla jeho pozornost, protože kdyby tohle navrhl za normálních okolností, tak by mu nejspíš vyhověla.

Brett neodpověděl, jen si ji přitáhl blíž a políbil ji. "Až mi bude líp, tak se tě ptát nebudu, to si tě sem rovnou odvedu," ujistil ji a zavřel oči.

Chloe rychle odešla z pokoje a tiše za sebou zavřela. Sama sebe se ptala, co se to právě stalo. Nemohla tomu uvěřit.

Další, hodně palčivou, otázkou, jež jí běžela hlavou, bylo, jestli si to bude Brett ráno pamatovat. Upřímně doufala, že ne, protože pak by pro něj nemohla pracovat. Zakládala si na tom, že oddělovala pracovní život od toho soukromého. Jenže musela uznat, že s Brettem se jí to příliš nedařilo.


Trávili spolu i volný čas a to bylo proti jejím osobním pravidlům, ovšem tím nikomu neškodili. Kdyby mezi nimi ale mělo být něco víc, tak by to rozhodně mohlo mít neblahé následky. To však nehodlala riskovat a tak se zařekla, že od teď bude s Brettem udržovat pouze pracovní vztah.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 12. listopadu 2016 v 10:21 | Reagovat

Ty se v tom tejráni fakt vyžíváš! Na to ses tak těšila? Tssssss, chudinky malý!

2 Maysie Maysie | 18. července 2017 v 16:48 | Reagovat

Vždyť je to stejně marný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama