Druhá šance 3/3

14. září 2016 v 16:38 | Hope |  Druhá šance
poslední část téhle povídky...a i když si tady nejspíš '"povídám" sama pro sebe (komentáře tomu rozhodně napovídají ;o) ), tak to sem napíšu, protože co kdyby si tohle někdo chtěl přečíst třeba za pár let...tahle část je moje nejoblíbenější =o) hlavně kvůli části do prvních hvězdiček =o)


Bianca se napposledy zhluboka nadechla, než stiskla zvonek u domu, v němž kdysi sama žila. Zpoza dveří se ozýval smích Thea a kroky, které se s každou uplynulou vteřinou přibližovaly.

Právě ve chvíli, kdy byla její touha utéct téměř silnější než ona, se před ní objevil její bývalý manžel v zástěře přes bledě modrou košili a černé kalhoty.

Zrudla.

Tobias se uchechtnul. "Chtěla jsi utéct, co?" V očích mu pobaveně blýsklo.

Zatvářila se provinile.

Ustoupil stranou. "Pojď dovnitř, Theo už se tě nemůže dočkat."

Chlapeček vykoukl zpoza dveří do kuchyně a ostýchavě se usmál.

Bianca si přejela rukou po šatech, jako kdyby chtěla urovnat záhyb, jenž tam nebyl. "Děkuju," zamumlala a vešla do domu. "Ahoj," usmála se Theovým směrem.

Následovalo něco, o čem Bianca věděla, že nedokáže nikdy vymazat z paměti. Theo se k ní rozběhl a pevně ji objal kolem nohou. Spontánně ho pohladila po blonďatých kudrlinách a v očích cítila slzy. Rychle je však zaplašila, protože brečet před svým synem dneska rozhodně nechtěla.

Tobias se zlehka dotkl Theova ramene. "Proč si nejdeš dál kreslit, než bude večeře?" navrhl mírně.

Theo k němu otočil hlavu, aniž by uvolnil své sevření kolem Biančiných nohou. "Maminka se mnou."

Bianca poplašeně vzhlédla k Tobiasovi. Ten se jen usmál a přikývl. "Pokud s tebou maminka chce jít, tak může," ujistil ho.

Theo obrátil svůj obličej k ní. "Se mnou?"

Usmála se na něj a podala mu ruku. Chlapeček se jí nadšeně chytil a vedl ji do obývacího pokoje. Byla překvapená jak moc stejně vypadá a přitom je jiný. Její a Tobiasova svatební fotografie byla stále na svém místě, mezi fotografií z prvního ultrazvuku a Theovi fotky, na níž nemohl být starší než pár týdnů. Bianca se roztřeseně nadechla a rukou, jíž nesvíral Theo, přejela po rámečku.

"Já," prohlásil chlapeček důležitě.

Shlédla na něj a usmála se. "Ano, ty."

"Kreslit," dožadoval se a zatahal ji za ruku.

Bianca se nechala dovést do rohu místnosti, kde byl malý dřevěný stoleček a dvě židličky. Na jednu z nich se posadil, vzal do ruky pastelku a začal kreslit. Po chvíli vzhlédl a zamračil. "Maminka sednout."

Bianca se tedy posadila na zem vedle stolečku.

"Na židli!"

"Zlatíčko, maminka je na takovou židličku velká," snažila se mu rozmluvit s úsměvem.

Chvilku si ji beze slova prohlížel. "Tatínek sedí."

Bianca povytáhla mírně obočí. "Tatínek na té židličce sedí?" chtěla se ujistit, že se nepřeslechla, protože si to nedovedla dost dobře představit.

Theo přikývnul a pak zavolal: "Tati!"

Netrvalo dlouho a Tobias se objevil ve dveřích, Bianca ho dokonce podezřívala, že stál na chodbě a čekal, až ho Theo zavolá. "Ano, kamaráde?"

"Tatínek sednout!" rozkázal.

K Biančinu překvapení, Tobias beze slova došel k nim a posadil se na židličku, která pro něj byla příliš malá, ale i přesto vypadal, že přesně tam patří.

Theo znovu obrátil svou pozornost k ní. "Tatínek sedí," oznámil.

Bianca se usmála a zvedla ruce před sebe v obranném gestu. "Tak maminka si tam tedy sedne," ujistila ho a postavila se.

Tobias jí věnoval pobavený pohled, ale neměl se k tomu, aby jí uvolnil místo.

"Maminka sednout," ozvalo se netrpělivě.

Nervózně se ošila. "Ale teď tam sedí tatínek."

Theo se zamračil. "Maminka sednout!"

Tobias se na ni usmál. "Slyšela jsi, maminka si má sednout."

Obrátila oči vsloup a posadila se na Tobiasovo koleno. "Tohle ti nedaruju," upozornila ho tiše.

Theo se spokojeně usmál a vrátil se ke kreslení, zatímco jeho otec objal Biancu kolem pasu.

***

Po večeři, k níž Tobias připravil kuřecí prsa s nádivkou, pečené brambory a pečenou zeleninu, Theo trval na tom, že ho musí vykoupat a uložit Bianca. Tobias nic nenamítal, za což byla Bianca vděčná, ale i přesto ho požádala, jestli by u toho nemohl být, protože se bála, aby něco neudělala špatně. Její bývalý manžel jí vyhověl, avšak ujistil ji, že není nic, co by na koupeli a čtení pohádky mohla zkazit. V tom měl pravdu, Bianca všechno zvládla, což byla nepochybně i Theova zásluha, neboť se choval vzorně a řekl jí, co udělat jako další.

Ovšem šok pro Biancu přišel, když viděla Theův pokoj. Na zdi nad postelí visela fotografie, na níž ho držela v náručí chvíli po tom, co se narodil. Přes postel pak měl přehozenou deku, kterou mu koupila jen pár dní předtím než se narodil.

Se slzami v očích se obrátila na Tobiase.

Ten se na ni usmál a objal ji.

"Děkuju," zamumlala a dala průchod slzám.

"Maminka dala," oznámil Theo.

Polkla, vyprostila se z Tobiasova objetí a hřbetem ruky si setřela slzy. Pohlédla na chlapečka, jenž v ruce svíral okraj deky, a usmála se. "To je pravda." Bez přemýšlení si dřepla a objala ho. "Maminka tě má moc ráda, broučku," zašeptala.

"Theo taky rád maminku."

Bianca ho políbila na tvář a pevně stiskla. Věděla, že vzpomínky na dnešní den jí pomohou překonat všechno špatné, co ji v životě ještě čeká.

***

"Měla bych jít," prohlásila Bianca s pohledem na hodinách na zdi v obývacím pokoji, kde si s Tobiasem užívali sklenku vína.

"Můžeš tady zůstat," ujistil ji.

Potřásla hlavou. "Nemůžu, ráno mám nějaké zařizování." Což byla pravda, i když ne úplná. Jenže Bianca mu nemohla říct pravdu, protože by z ní nebyl nadšený. Koneckonců ona z toho taky neskákala radostí do vzduchu, ale musela to udělat, aby se mohli hnout z místa.

Tobias ji propaloval zkoumavým pohledem. "Co se děje?"

Samozřejmě, že mu neuniklo její vykrucování, ovšem to na tom stejně nic neměnilo. Usmála se. "Nic. Jen toho mám zítra moc, tak chci vyrazit brzy, abych všechno stihla."

Naklonil se k ní a přimhouřil oči. "Bianco, co mi tajíš?"

"Proč bych ti měla něco tajit?"

Pokynul hlavou k jejímu krku. "Protože si hraješ s řetízkem."

Bianca si ani neuvědomila, že v ruce svírá čtyřlístek. Pustila ho a položila si ruku na koleno. "To je zvykem," snažila se ho přesvědčit.

"Doufám, že nehodláš zase zmizet," zašeptal a v očích mu blýsklo.

Nervózně se zasmála. "Samozřejmě, že ne. Proč bych něco takového dělala?"

Tobias ji chytil za bradu a hladově ji políbil. "To je dobře, protože tentokrát by ses přede mnou neschovala," ujistil ji s obličejem stále nebezpečně blízko.

Stačilo by, aby se Bianca trochu naklonila a mohla znovu ochutnat jeho horké rty. Místo toho se však odtáhla a usmála. "Děkuji za večeři. Byla výborná." Zvedla se a on následoval jejího příkladu. "A děkuju za to, žes mi dovolil strávit čas s Theem. Netušíš, co to pro mě znamená," ujistila ho.

Pousmál se. "Stálo to za to. Theo byl snad šťastnější než kdy dřív."

Bianca se přerývaně nadechla. Nechtěla slyšet, jak byl její syn šťastný, když věděla, že mu zase ublíží. "Tak já už půjdu."

"Doprovodím tě ke dveřím."

"To nemusíš," vyhrkla. "Já...ke dveřím trefím." Musela ho odmítnout, neboť čím víc času s ním strávila, tím těžší bylo odejít.

Položil jí dlaň na záda. "Ale já chci."

Přikývla. Samozřejmě, že chtěl. Tobias totiž neměl ve zvyku dělat věci, které dělat nechtěl. Byla to jedna z věcí, které na něm milovala.

***

Tobias praštil pěstí do volantu. Právě se dozvěděl, že jeho manželka zase beze stopy zmizela. Měl to tušit. Když před třemi dny odcházela, tak se chovala divně a potom se neozvala. Dneska mu konečně došla trpělivost a vydal se za ní domů, jen aby se dozvěděl, že už tam nežije a její domácí netušila, kam se odstěhovala.

Zamračil se. Věděl o někom, kdo ví, kde je. Byl si jistý, že dostat z Ricka a Tess odpověď bude těžké, ale rozhodně to nebude nemožné. Tentokrát se totiž nenechá odbýt.

Nastartoval a rozjel se k domu svých přátel.

***

"Tobiasi." Tess vypadala překvapeně, že ho vidí. "Pojď dál," vyzvala ho.

"Je doma Rick?" zajímal se.

Jeho sekretářka přikývla. "Koukají s Bethany na pohádku."

"Dík," odsekl a rázně vykročil. "Kde je?" chtěl vědět, jakmile stál ve dveřích do obývacího pokoje.

Bethany ležící na břiše před televizí sebou trhla a Rick se zamračil.

"Promiň, Bethany. Můžu si na chvíli půjčit tatínka?" dotázal se holčičky.

Ta jen přikývla a obrátila svou pozornost zpět k pohádce.

Tobias věnoval svému příteli významný pohled a vycouval do chodby, kde stála překvapená Tess.

"Kde je?" zopakoval svou otázku skrz zaťaté zuby, když se Rick objevil v chodbě.

"Kdo?"

Tobias se zamračil. "Ty víš moc dobře kdo! Kde je Bianca?"

"Tobiasi," zamumlala Tess.

Otočil se k ní. "Proč jsi mi neřekla, že je pryč? Dva dny! Dva dny to přede mnou tajíš!"

Rick došel ke své ženě a objal ji kolem ramen v ochranném gestu. "Nevylívej si vztek na Tess! Ona za nic nemůže! Bianca nás požádala, ať ti to neříkáme a my jí jenom vyhověli!"

"Promiň," zamumlal Tessiným směrem. "Kde je, Ricku?"

Jeho kamarád zavrtěl hlavou. "Nemůžeme ti to říct. Nechce, abys to věděl. Nechce, abys ji hledal."

"Ale já ji miluju, sakra!" vybuchl.

Jeho přátelé si vyměnili významné pohledy a Tobias by mohl přísahat, že spolu komunikují beze slov. Na okamžik jim záviděl tohle jejich pouto, protože on sám neměl čas si ho s Biancou vybudovat.

Tess s mírným pokývnutím odešla do kuchyně. Za několik málo okamžiků se vrátila s kusem papíru, který mu podávala. "Tohle je její adresa."

Tobias vrhl rychlý pohled na těch několik řádků, které měli tu moc, aby změnili život a objal Tess. "Děkuju! Slibuju, že toho nebudeš litovat," ujistil ji.

"V to doufám," slyšel ji zamumlat než vyběhl z domu.

***

Bianca si už týden zvykala na nový domov, domeček u jezera Lomond, jenž patřil jejím prarodičům a v němž trávila jako malá spoustu času, ale i přesto jí to místo právě teď připadalo cizí a prázdné. Věděla, co jí tady chybí a snažila se s tím smířit, jenže to bylo těžší než se původně zdálo. Chyběl jí Tobias a chyběl jí Theo. Mohla by se vrátit, jistě, ale to nebylo tak jednoduché. Nepochybovala, že její bývalý manžel už ví, že není v Londýně a pochybovala, že by jí tentokrát odpustil. Ublížila nejen jemu, ale i jejich synovi, opět.

Povzdechla si a přitáhla si svetr blíž k tělu, když se do ní opřel vítr.

"Můžu si přisednout?" ozval se vedle ní hlas, který dobře poznávala.

Rychle otočila hlavu a vytřeštila oči, když tam opravdu stál Tobias, jemuž to v tmavých džínách a světle modrém svetru, zpod něhož vykukoval límec košile, moc slušelo. Odkašlala si, aby uvolnila stažené hrdlo a pokrčila rameny. "Zabránit ti v tom nemůžu."

"Luss je sice malý, ale i tak mi trvalo skoro hodinu, než jsem tě našel," prohodil jako kdyby mluvil o počasí a posadil se do písku vedle ní.

Bianca soustředila svůj pohled na hory rozprostírající se na opačné straně jezera. "Co tady děláš?"

Nevesele se zasmál. "Mohl bych se tě zeptat na to samé."

Střelila po něm pohledem. "Já se ptala první," odsekla a znovu se zadívala před sebe, protože pozorovat Tobiase bylo pro ni příliš.

"Přijel jsem svojí ženě říct, že ji miluju a hodlám si ji odvést domů."

Bodlo ji u srdce. "Tak to jsi tady špatně, protože my už nejsme manželé," upozornila ho.

"V tom se pleteš."

Zamračila se a znovu se na něj podívala. "To těžko. Můj právník mi poslal podepsané papíry."

Usmál se. "V tom máš pravdu, jenže nemají vůbec žádnou hodnotu."

Potřásla hlavou. "To nechápu."

Pokrčil rameny. "Možná jsem přemluvil tvého právníka, aby tě nechal myslet si, že už nejsme manželé a on s tím rád souhlasil. Ale ujišťuju tě, že si ode mě nevzal žádné peníze." Na okamžik se zarazil. "A mimochodem tvoji rodiče o tom ví."

"Ty si ze mě musíš dělat srandu!" vyhrkla, ale věděla, že o něčem takovém by nežertoval. "Proč bys něco takového dělat?"

"Na to mám jednoduchou odpověď." Naklonil se k ní a políbil ji. "Protože tě miluju."

"Tobiasi, tohle přece nejde." Zavrtěla hlavou. Bylo těžké tomu uvěřit. Dva roky si myslela, že je mezi nimi konec a jediné, co je pojí je Theo a teď se dozvěděla, že to tak není?

"Proč by nešlo? Už jsem ti řekl, že tě miluju. Miluju tě od chvíle, kdy jsem tě viděl poprvé a nikdy se na tom nic nezmění."

"Já," začala, ale roztřásla se jí brada a tak se zhluboka nadechla. "Já tě taky miluju," ujistila ho a nevšímala si slz, které jí začaly stékat po tvářích.

Tobias se usmál a sáhl do kapsy kalhot, z níž vytáhl povědomou černou sametovou krabičku. "V tom případě ti něco chybí." Otevřel ji, vytáhl z ní dva prsteny a ty jí navlékl na prst.

Bianca na ně chvíli hleděla a konečně si zase začínala připadat celá. Když je tehdy posílala svému právníkovi, aby je Tobiasovi vrátil spolu s rozvodovými papíry, tak ji ani ve snu nenapadlo, že je kdy znovu uvidí. "Děkuju," zamumlala a políbila ho.

"Tak co říkáš, vrátíš se se mnou do Londýna? Čeká tam na tebe totiž jeden chlapeček, který bude štěstím bez sebe, že má maminku zase doma."

Přikývla. "Moc ráda!"

***
O rok později

"Nemůžu uvěřit, že Sam už jsou tři měsíce!" prohlásila Biančina matka sklánějící se spolu s její tchýní nad nemluvnětem, které se šťastně usmívalo.

Bianca se usmála a vyměnila si pohled s Tobiasem, který stál opodál se svým i jejím otcem. "Já pro změnu nemůžu uvěřit, že Theovi už jsou tři roky," prohodila směrem ke své matce a pohladila syna po vlasech.

Biančin život se za poslední rok hodně změnil. Smířila se s tím, že nemůže vrátit čas a tak nikdy neprožije Theovi první dva roky života. Byla však rozhodnutá mu svou nepřítomnost vynahradit a podle Tobiase se jí to dařilo.

Bianca chodila dál na terapii, i když ne tak často. Nedovedla si však představit, že by kdy byla schopná zvládat svůj život bez ní. Její psycholožka sice tvrdila, že už tam chodit nemusí, ovšem ona to nehodlala riskovat.

"Hele, mami, co jsem ti nakreslil," vytrhl ji z myšlenek Theo, jenž k ní natahoval ruku s papírem.

"Děkuju," usmála se a pohlédla na obrázek.

"Tohle je tatínek se Sam," vysvětloval a ukazoval na vysokou černovlasou postavičku, která držela v náručí dítě, "tohle jsi ty," ukázal na o hlavu menší blonďatou postavičku vedle, "a tohle jsem já," prohlásil hrdě s prstem na nejmenší postavičce, jež se té předchozí držela za ruku. "A kolem nás jsou srdíčka, protože se milujeme. Líbí se ti to?" chtěl vědět.


Bianca si přitáhla Thea do náručí. "Moc se mi to líbí, zlatíčko," ujistila ho a zasypala mu obličej polibky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 0:58 | Reagovat

povedené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama