Druhá šance 2/3

1. září 2016 v 0:05 | Hope |  Druhá šance
nakonec má tahle stránka 13 stran, takže bude na 3 části a abych byla upřímná, tak právě z třetí části jsem nadšená, protože je tam scéna, která je - dle mého neskromného názoru - dokonalá, ale na kterou si budete muset počkat ;o)


Bianca stiskla zvonek u vchodových dveří Rickova a Tessina domu, kteří ji pozvali na večeři. Nebyla si úplně jistá, co od toho očekávat, ale to nebylo podstatné. Co podstatné bylo, byl fakt, že se za celý týden neviděla s Tobiasem. Ne, že by se s ním vidět nechtěla, jenže si byla jistá, že Rick svá varování myslel vážně a nebyla ani zdaleka připravená mluvit o všem, co se jí stalo s někým jiným než svou psycholožkou.

"Ahoj, zlato!" pozdravila ji Tess se širokým úsměvem, když otevřela a pevně ji objala. "Pojď dál, čekáme jenom na tebe."

"Promiň," zamumlala Bianca. "Trochu jsem podcenila dopravu."

Tess nad tím mávla rukou. "Hlavně, že jsi tady teď a v pořádku." Popostrčila ji k obýváku. "Jdi, večeře bude za minutku," slíbila a zmizela ve dveřích do kuchyně.

Bianca se vydala směrem, kterým ji Tess poslala a vešla do místnosti, aby se na prahu zarazila. Šokovaně zírala na obrázek před sebou. Bethany, čtyřletá dcerka Tess a Ricka, si na koberci hrála s blonďatým chlapečkem, kterého Bianca okamžitě poznala. Na pohovce pak seděl Rick vedle Tobiase, každý z nich držel v ruce pivo a zdáli se zabraní do družného hovoru.

Bianca nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Nechápala, že ji to nenapadlo, když jí Tess volala s pozváním.

"Tobiasi," hlesla téměř neslyšně.

"Teto!" vyhrkla Bethany, která si jí právě v té chvíli všimla. Rychle se zvedla na nohy a běžela k ní.

Bianca si dřepla právě včas, aby holčičku chytila. "Ahoj, zlatíčko." Dala jí pusu do vlasů. "Jakpak se má moje nejoblíbenější kmotřenka?"

"Dobře! Hele, kdo tady je! Strejda přivedl Thea." Holčička ukázala rukou k místu, kde Theo seděl na koberci a překvapeně je pozoroval, načež se zvedl a přešel ke svému otci, jemuž něco řekl. Tobias se něžně usmál a s mírným přikývnutím mu odpověděl.

Bianca se mírně zamračila, když se chlapeček vydal jejím směrem.

"Mami," řekl a objal ji.

Pod Biancou se podlomila kolena a měla, co dělat, aby se nerozbrečela. Cítila, jak Bethanino objetí povolilo a pak o krok ustoupila. Theo však nenásledoval příkladu své kamarádky, místo toho ji objal pevněji. Bianca mu objetí opětovala a zavřela oči.

Nebyla si jistá, co přesně se děje, ale zrovna v tuhle chvíli to ani vědět nechtěla. Jediné, co opravdu chtěla, bylo svého chlapečka už nikdy nepustit. Pustila Thea, jakmile si tohle uvědomila. Se zamumláním se rychle posbírala ze země a vyběhla z domu. Nezastavila se dřív než v parku na konci ulice, kde se svezla na první prázdnou lavičku, na níž narazila.

Vrtěla nechápavě hlavou. Tohle se nedělo, nemohlo se to dít! Theo ji neznal, sám Tobias jí to řekl! Proč jí tohle dělal? Proč ho přivedl? Nezdál se totiž vůbec překvapený její přítomností, tak proč? Chtěl ji potrestat za to, že mu neřekla pravdu? Nebo jí chtěl dopřát to, co jí nabídl a co ona odmítla, aby poznala, jaké to je? Uvědomoval si vůbec, jak moc jí tímhle ublížil?

Složila hlavu do dlaní. Nevěděla, jestli je víc naštvaná nebo zklamaná.

Netrvalo dlouho a něčí silné paže ji opatrně zvedly na nohy a přitáhly do objetí.

Bianca si dovolila několik vteřin známého objetí, než dala prostor vzteku a odtáhla se, aby začala pěstmi bušit do širokého hrudníku svého bývalého manžela. "Proč jsi to udělal?" křičela na něj. "Proč? Proč jsi ho přivedl? Proč jsi mu dovolil říkat mi mami? Proč?" Její rány s každou větou slábly a nakonec se rozvzlykala.

Tobias si ji beze slova přitáhnul zpět do náruče a pomalými krouživými pohyby ji hladil po zádech. Když se trochu uklidnila, promluvil: "Nedalas mi na výběr. Nevolalas, nepřišla jsi za mnou, musel jsem to udělat. Nechci, abyste trpěli tím, že si myslíš, že si to nezasloužíš. Potrestala ses dost, když jsi s námi nebyla."

Zavrtěla hlavou a popotáhla. "Ne. Rozhodla jsem se tak, protože jsem chtěla."

Odtáhl ji od sebe, chytil ji za bradu a přinutil ji, aby na něj pohlédla. "To není pravda a ty to víš! Brooks ti nedal na výběr. Sama jsi mi to řekla."

"To nic neznamená!" vyhrkla. Bylo jí jasné, že by mu měla být vděčná za možnost setkat se a mluvit se svým synem, ale místo toho byla vzteky bez sebe.

Tobias se zamračil. "Proč se tak vztekáš? Já myslel, že tohle je to, co jsi chtěla. Vidět ho."

Přikývla. "Vidět ho, ano, ale ne s ním mluvit nebo ho objímat! Copak ti na mě vůbec nezáleží?"

Vypadal zmateně. "Není tohle ale lepší než to, co jsi chtěla?"

"Ne! To tedy není! Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout! Už jsem ti řekla, že nechci do vašich životů. Proč nikdy neposloucháš, co ti říkám?"

"Bianco, já -."

Přerušila ho. "Přestaň! Nechci to slyšet!" Vykroutila se z jeho sevření. "Sbohem, Tobiasi."

***

Tobias za ní zíral a nechápal, co se stalo. Myslel to dobře, chtěl jí dopřát setkání se synem, po němž tolik toužila nejen ona, ale i Theo. Pokud měl být upřímný, tak po něm toužil i on sám, protože doufal, že ji tím získá zpátky. Zatím se však zdálo, že ji tím od sebe odehnal.

Tiše zaklel a vydal se zpět do domu svých přátel, kde na něj čekal vyděšený chlapeček, který nechápal, co se stalo. Jak by taky mohl, když to nechápal ani jeho otec?

"Kde je Bianca?" zajímala se Tess, když mu otevřela. V náručí svírala Thea.

Pokrčil rameny. "Asi jsem to podělal."

Tess se kousla do rtu. "Určitě je toho na ni jenom moc. Před pár týdny ještě ani nevěděla, jestli vás někdy uvidí a teď jsi jí to všechno naservíroval najednou." Zlehka se dotkla jeho paže. "Přijde k rozumu, neboj," snažila se ho uklidnit.

Tobias však věděl, že tak snadné to nebude. "Co kdybyste mi řekli, co se opravdu stalo ve Vegas?" vyzval Tess i jejího manžela, jenž právě vyšel z obývacího pokoje.

Rick si povzdechl. "Asi bychom měli," souhlasil. "Ale až po večeři."

"Fajn," souhlasil Tobias. Koneckonců teď musel uklidnit svého syna, který k němu vztahoval ruce z Tessiny náruče a jeho oči byly plné slz.

***

Bianca seděla na pohovce v ordinaci své psycholožky a pro jednou netušila, kde začít. Při terapii neměla problém mluvit o tom, co se jí stalo a co ji trápilo, až do teď.

"Něco vás trápí, to poznám, tak proč mi o tom neřeknete?" vyzvala ji mírně doktorka Collinsová.

Povzdechla si. "Já nevím, kde začít." Pokrčila rameny. "Stalo se toho tolik."

"Při poslední návštěvě jste zmínila, že půjdete za svým bývalým manželem," připomněla jí. "Můžeme začít u toho."

Bianca si pohrávala s přívěskem čtyřlístku, dárkem od Tobiase k jejich prvnímu výročí. Přikývla. "Šla jsem za ním a požádala ho, jestli bych mohla vidět Thea. Okamžitě to zamítl. Řekl," polkla, aby uvolnila stažené hrdlo, "řekl, že jsem jenom ženská, která ho porodila a Theo mě ani nezná." Rozhodila rukama. "A já mu pak musela říct, že jsem je chránila. Byla to blbost!" Potřásla hlavou nad svou vlastní hloupostí. "Kdybych mlčela všechno by teď bylo v pořádku." Povzdechla si. "Ani po tom, co jsem mu všechno vysvětlila...nebo alespoň to, co potřeboval vědět, mi nedovolil Thea vidět. Řekl nějaké věci, já řekla jiné a pak jsem z jeho kanceláře utekla."

Doktorka naklonila hlavu ke straně a mírně se usmála. "Co řekl?"

Znovu se nadechla. "Prý nechce, abych Thea jenom viděla a pak zase zmizela. Chce, abych byla součástí jeho života. Jenže to já přece nemůžu!"

"Proč byste nemohla?"

Bianca pohlédla na starší ženu. "Po tom všem, co jsem udělala? Nemůžu být nikde poblíž."

"Já chápu vaše pocity, vážně ano, ale myslím si, že být s vašim synem a manželem je možná přesně to, co právě teď potřebujete, abyste se přes všechno přenesla. Potřebujete ve svém životě stabilitu a ta se vám sama nabízí."

Bianca se zamračila. "Jenže on chce znát pravdu a když se ji dozví, tak to všechno zničí!"

Doktorka Collinsová pokývala hlavou. "Dobrá, vrátíme se k tomu tedy později. Povězte mi, co se dělo potom."

Pokrčila rameny. "Až do včerejška vlastně nic. Včera jsem ale šla na večeři k přátelům a oni pozvali i Tobiase a ten přivedl Thea. Theo mě dokonce objal a řekl mi mami. Nezvládla jsem to a utekla." Sklopila pohled k zemi. Tak strašně se za svou reakci styděla.

"Proč jste utekla?"

Bianca popotáhla. "Protože jsem nechtěla Theovi ublížit."

"Co vás vede k tomu, že byste mu mohla ublížit?"

"Nevyhnu se tomu. Dřív nebo později mu ublížím tak jako tak. Je pořád malý, takže když zmizím z jeho života teď, tak mu nebudu chybět, ne?" Upřela na doktorku vyčkávavý pohled. Muselo tomu tak být.

Starší žena zavrtěla hlavou. "Sice neznám vašeho manžela, ale to, že vám váš syn řekl mami, je podle mě jasný indikátor toho, že toho o vás Theo ví víc, než vám Tobias tvrdil. A stále si myslím, že jejich přítomnost ve vašem životě je za prvé nevyhnutelná a za druhé by mohla být prospěšná. Chápu, že se s tím vyrovnává špatně, ale je to tak. Nedovedu si představit, že byste Theovi dokázala ublížit, Už jen díky tomu, že si to uvědomujete. Tím, že si od něj udržujete odstup, ubližujete jen sama sobě."

"Co mám ale dělat? To mám jít za Tobiasem, říct mu, že jsem se spletla a všechno bude najednou v pořádku?"

"To určitě ne. Jděte na to pomalu. Vysvětlete mu, proč jste reagovala tak, jak jste reagovala, promluvte si o tom. Jsem si jistá, že najdete schůdné řešení."

Bianca se zamyslela. Možná nebylo od věci si s Tobiasem promluvit. Vysvětlit mu, co se včera stalo. Popřípadě mu říct něco málo o uplynulých dvou letech.

***

Bianca měla pocit dejá vu, když následující den čekala v recepci firmy, v níž pracoval Tobias. Nebylo to tak dlouho, co čekala prakticky na tom samém místě, protože po něm chtěla laskavost. Teď tady však stála s připraveným proslovem a omluvou.

Žena za recepčním pultem se na ni usmála. "Panu Carmichaelovi skončila schůzka, máte jít nahoru."

"Děkuji." Zhluboka se nadechla a vydala se k výtahu. Měla štěstí, byl prázdný. Nebyla si jistá, jestli by neutekla, kdyby tomu bylo naopak. Koneckonců už takhle se cesta do šestého patra zdála nekonečná a to i bez zvědavých pohledů cizích lidí, kteří nebyli tak úplně cizí, neboť ji spousta zaměstnanců firmy znala z firemních večírků.

Opatrně nakoukla do kanceláře, v níž sídlila Tess.

"Ahoj, už na tebe čekáme," ujistila ji kamarádka s úsměvem.

Bianca nasucho polkla, ale úsměv jí neopětovala. "Omlouvám se, že jsem tak utekla. Bylo toho na mě hodně."

Tess se postavila a došla k ní, aby ji objala. "To nic. Já to svým způsobem i chápu, ale," zarazila se.

Zvědavě na ni pohlédla. "Ale?"

Povzdechla si. "Theo plakal ještě dlouho potom."

Bianca vytřeštila oči. "Cože?" Tohle nečekala a rozhodně nebylo příjemné vědět, že svého syna rozplakala. To nikdy neplánovala. Slabý hlásek v její hlavě jí našeptával, že se přesně to stane znovu, pokud hned neodejde a na Tobiase a Thea nezapomene. Zaplašila ho, protože útěkem by se stejně nic nevyřešilo. Navíc, zapomenout se snažila roky a nikam to nevedlo.

"Tess má pravdu," ozval se za jejími zády Tobiasův mírný hlas. "Trvalo dlouho, než jsem ho dokázal uklidnit."

Rychle se otočila a vyděšeně na něj zírala. "Já to nechápu, nezná mě!" Nebyla si úplně jistá, jestli o tom ujišťuje sebe nebo jeho.

Tobias zavrtěl hlavou. "Zná tě líp, než si myslíš."

"Ale to přece není možné! Sám jsi říkal -." Svou myšlenku nedořekla.

"V tom jsem možná trochu lhal," prohodil s mírným úsměvem. "Promluvíme si u mě v kanceláři." Mávnul rukou ke dveřím a ustoupil stranou.

"Proč bys mi o něčem takovém lhal?" chtěla vědět, když za nimi zavřel.

Zatvářil se provinile. "Chtěl jsem ti ublížit." Pokrčil rameny. "Přišla jsi sem, pořád stejně krásná a chtěla jsi ho vidět. Nezajímala ses, jak se mám nebo o cokoliv jiného a to se mě dotklo, tak jsem udělal, co jsem považoval za nejlepší."

Pokývala hlavou. Chápala ho. Kdyby byla na jeho místě, tak by se nepochybně zachovala stejně. "Já vím, že nejsem ani zdaleka matka roku, takže se ti nedivím. Ale na tom nesejde." Mávla rukou. "Dlužím ti omluvu a vysvětlení."

Jeho obočí vylétlo překvapeně vzhůru.

"Neměla jsem od Tess tak utéct. A hlavně jsem po tobě neměla tak vyjet v tom parku. Nezasloužil sis to. Chtěl jsi mi jenom pomoct a já to úplně překroutila. Omlouvám se. Vážně je mi to líto!" Zhluboka se nadechla. "Hodně jsem nad tím přemýšlela a myslím, že ti musím říct aspoň něco málo o tom, co se dělo ve Vegas. Ale nebude se ti to líbit," varovala ho.

"Na tom nesejde," ujistil ji. Chytil ji jemně za paži a odvedl k pohovce u konferenčního stolku. Donutil ji posadit se a pak si sednul vedle ní. "Tak povídej."

Bianca si začala hrát s přívěskem. "Původně po mně Jasper chtěl, abych v kasinu dělala servírku, v tom jsem ti nelhala, ale po třech týdnech po mně chtěl, abych šla pracovat do jeho nočního klubu, který byl samozřejmě jen pro jeho nejbohatší zákazníky a taky lidi, s nimiž obchodoval. První toho nechtěl moc, jenže pak," zarazila se a potřásla hlavou. "Promiň, já nemůžu! Důležité je, že jsem během toho byla svědkem věcí, které je mohly dostat do vězení. Po roce a půl se mi pak ozval Rick a požádal mě, abych mu dělala informátora. Měli tam detektiva, ale ten ani zdaleka nevěděl všechno. Chtěla jsem říct ne, vážně chtěla, ale Rick byl zoufalý a tak jsem nakonec souhlasila."

Tobias na ni zíral a ona mohla téměř vidět, jak se to snaží všechno pobrat.

Když jeho mlčení trvalo přílliš dlouho, vyzvala ho: "Prosím tě, řekni něco!"

"Brooks má jediné štěstí, že už je mrtvý," prohlásil. V jeho očích nenávistný pohled.

Bianca otevřela pusu, aby něco řekla, ale nakonec si to rozmyslela, protože nebylo nic, čím by dopad svých slov mohla zmírnit.

Tobias se k ní naklonil a položil svou dlaň na ruku, v níž svírala jeho přívěsek. "Jsem rád, že jsi mi to řekla. Opravdu!"

Překvapeně mu pohlédla do očí. "Ty nejsi naštvaný?"

"Za něco, co není tvoje vina? Jak bych mohl?"

Bianca si povzdechla. "Měla jsem ti to říct hned," zamumlala.

Usmál se a pohladil ji po tváři. "Tos měla, ale teď už je to stejně jedno."

V tom mu musela dát za pravdu, bylo to jedno, protože čas nešel vrátit. "Děkuju, že jsi k Tess přivedl Thea a omlouvám se, jestli jsem mu svým útěkem ublížila."

Jeho úsměv se změnil v potutelný. "Kdybys chtěla, tak to můžeš napravit."

Její obočí vylétlo vzhůru. "Udělám cokoliv," prohlásila a svá slova myslela vážně.

Zvážněl. "Přijď dneska na večeři."

Bianca nasucho polkla. S něčím takovým nepočítala a nebyla si jistá, že je na to připravená, jenže dala slib a proto neprotestovala a pouze se zeptala: "V kolik?"

"V sedm," odpověděl bez váhání.

Přimhouřila oči. "Tys to měl vymyšlené od začátku, že jo?"

S poťouchlým úsměvem pokrčil rameny. "Možná."

Usmála se a potřásla hlavou. "Jsi neuvěřitelný."

"Ale ty mě stejně miluješ." Mrknul na ni.


Byla to pravda, ale ona mu to nehodlala říkat. Netušila totiž, k čemu by to vedlo a ani to vědět nechtěla. S Tobiasem už totiž neměli šanci na šťastně až do smrti a oba se s tím museli smířit, ať už to bylo sebetěžší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama