15.kapitola

14. září 2016 v 16:41 | Hope |  When the heart calls
nějak jsem sem zapomněla dát tuhle kapitolu...mno, dobře, kecám, byla jsem líná ji sem dát...a hlavně tak nějak o ničem, ale v podstatě nezbytná =o)


Emmaline začala pro Connora pracovat hned v pondělí po Zoeině svatbě, aby ji Kelly mohla zaučit, protože teď měla pro svého brzy bývalého manžela pracovat delší dobu než týden, takže to dávalo smysl. Byla ráda, že tam s ní Kelly je, nedovedla si totiž představit, jak by to mezi ní a Connorem fungovalo, kdyby ne. Takhle se oba chovali maximálně profesionálně.

To mělo za následek, že Kelly potřásla nechápavě hlavou nad jejich prvním společným obědem. "To nechápu. Connor takhle upjatý nikdy nebyl," prohlásila.

Emmaline se zamračila a dožvýkala sousto těstovinového salátu, který si objednala. "Možná se bojí, že by si jinak musel hledat jinou náhradu."

"S tím, jaký nabízí plat, by to nebyl problém," ujistila ji.

Pohlédla na svou kamarádku a přimhouřila oči. "Proč teda nikoho nenašel?" zajímala se.

Kelly se napila vody. "Nikdo mu nevyhovoval." Potřásla hlavou. "Samozřejmě! Žádná z těch holek nebyla ty."

"Myslíš, že to udělal naschvál? Vsadím se, že všechny měly mnohem víc zkušeností, než mám já."

Pokrčila rameny. "Já nevím. Je jasné, že ty to zvládneš, ale myslím, že tahle práce je pod tvojí kvalifikací." Usmála se. "Ovšem je to jenom můj názor."

Na to Emmaline neodpověděla. Něco jí na celé téhle situaci nesedělo, ale nebyla si jistá co přesně. "Možná se přece jenom chce rozvést," zamumlala, aniž si to uvědomila.

"Cože?" zamračila se Kelly.

Povzdechla si a odložila vidličku. "Vzala jsem tuhle práci pod podmínkou, že mi podepíše rozvod."

Žena proti ní vypadala šokovaně. "A on s tím souhlasil?"

"Proč by nesouhlasil? Teklo mu do bot." Zašklebila se. Věděla, že by jí to nemělo vadit, ale nemohla si pomoct.

***

Ten večer, když se vrátila domů, se rychle osprchovala a padla do postele. Byla neskutečně unavená. Nepamatovala si, že by ji práce pro Connora takhle vyčerpávala. Navíc byla zvyklá na daleko větší zápřah, tak proč se cítila tak vyčerpaně?

Obvykle byla touhle dobou ještě na nohách a když pak přišla domů, alespoň hodinu si četla, jenže teď málem usnula při cestě z nádraží. Komu se tohle stává? Jí rozhodně ne!

Emmaline pomalu usínala, když někdo zaklepal na její dveře. Chtěla to ignorovat, jenže dveře se s tichým vrznutím otevřely a ona slyšela Wendy: "Ty už spíš?"

"Skoro," zamumlala, aniž by otevřela oči.

"Já myslela, že chceš jít dneska do kina."

Emmaline byla rázem probraná. Vytřeštila oči a rychle se posadila. Nemohla uvěřit, že na to zapomněla, obzvlášť když to byl její nápad. Jenže byla unavená a poslední na co myslela, byla návštěva kina. "Promiň, Wendy. Můžeme to nechat na jindy? Třeba na sobotu."

Její spolubydlící si ji pozorně prohlédla. "Jsi v pořádku?"

Přikývla. "Jen utahaná jako kotě."

Wendy nevypadala přesvědčeně. "Tak já tě nechám spát. Dobrou noc."

Jakmile se za její kamarádkou zavřely dveře, Emmaline si s povzdechem lehla a usnula prakticky v momentě, kdy se její hlava dotkla polštáře.

***

"Něco je špatně," oznámila Wendy Connorovi, když po třetím zazvonění přijal její hovor.

"Co je špatně? S čím?" chtěl vědět zmateně.

"S Emmaline!"

"Co se stalo?" Connor byl najednou jako vyměněný, jeho hlas plný obav.

Wendy si povzdechla. "Nic se nestalo," snažila se ho uklidnit. "Jen jsme dneska byly v kině a ona polovinu filmu prospala a tu druhou se snažila neusnout."

"Dobře," Connor zněl zmateně. "Proč je to ale špatně? Je prostě unavená."

"Prospala celý den! Nevzbudila se ani na oběd!" uvedla ho do obrazu. Connor chvíli neodpovídal, až si Wendy myslela, že hovor omylem ukončila. "Connore?" zkusila.

"Promiň. Když nad tím tak přemýšlím, tak je fakt, že vypadala tenhle týden jako kdyby měla každou chvilkou usnout."

"Něco je rozhodně špatně," prohlásila.

"Jenže co? Nějaké nápady?"

"Zatím ne, ale hodlám tomu přijít na kloub!" prohlásila. Rozhodně jí kamarádčina neustálá únava naháněla hrůzu. Nikdy takhle Emmaline nezažila a to ani v době, kdy měla angínu a antibiotika.

***

"Dobré ráno, Emmaline!" pozdravil ji Connor následující pondělí vesele, když vešel do její kanceláře. "Užila sis víkend?"

Emmaline se otočila od okna, u něhož právě dozalila květiny a zamračila se. V takové náladě svého manžela už dlouho nezažila. "Dobré ráno. Užila. Ty?" Rozhodla se, že se nebude pouštět do delších konverzací o svém soukromém životě, aby ho oddělila od toho pracovního.

"Náramně!" ujistil ji se širokým úsměvem.

Emmaline se krátce usmála, než sebrala ze stolu poštu a podala mu ji. "Schůzka v devět je zrušená, ale před chvilkou volal tvůj otec, že je na cestě. Schůzka v deset je posunutá na čtvrt na jedenáct a v půl jedné pak máš oběd s Wendy."

Pokýval hlavou. "Dobře. Až táta dorazí, tak ho pošli rovnou dovnitř."

"Jistě. Ehm," zarazila se, "a volal právník, že ti poslal ty papíry."

Connor se zarazil a pohlédl jí do očí. "To už? Hm," pokrčil rameny, "hádám, že dostaneš svůj rozvod dřív než jsme mysleli."

Emmaline věděla, že by z toho měla mít radost, jenže neměla. V tuhle chvíli vlastně ani nevěděla, jestli se rozvádět chce. S Alem se včera dohodli, že zůstanou pouze kamarády, protože poznal, že Connora stále miluje, i když to popírá.

I přes své pochybnosti se však přinutila k úsměvu. "Budeš moct konečně založit rodinu, jak jsi chtěl."

"Pravda," zamumlal a odešel do své kanceláře.

Emmaline počkala, až za sebou zavřel dveře a svezla se do židle. Při představě Connora s Wendy - nebo kýmkoliv jiným - a jejich dětí pocítila známé bodnutí u srdce. Byla si vědoma faktu, že to všechno byl její nápad, ale stejně si nedokázala pomoct.

"Dobré ráno, pane Edwardsi," pozdravila s úsměvem svého tchána, když se o deset minut později objevil ve dveřích.

Starší muž se zamračil. "Co jsem ti říkal o tom panu Edwardsovi? Moje jméno jsi snad nezapomněla, ne?"

Zavrtěla hlavou. "Samozřejmě, že ne. Jen jsem si nebyla jistá, jestli to pořád platí," namítla opatrně.

Noahovo obočí vylétlo vzhůru. "Proč by neplatilo? Vždycky budeš součást rodiny, ať už to mezi tebou a Connorem dopadne jakkoliv."

"On ti řekl o rozvodu?"

Její tchán se smutně usmál. "To ani nemusel. Poznal jsem, že se něco děje. Ale měl bych tě varovat, Connor je Edwards a my se nevzdáváme, když něco opravdu chceme."

Nasucho polkla. Tohle rozhodně slyšet nechtěla. Odkašlala si, aby uvolnila stažené hrdlo. "Er...můžeš jít rovnou dovnitř, Connor na tebe čeká."

"Děkuji." Na okamžik se odmlčel. "Catherine tě zve na večeři. Máš se jí ozval, abyste domluvily den."


"Já jí zavolám při pauze na oběd," ujistila ho a s omluvným úsměvem zvedla telefon, jenž právě začal vyzvánět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 12. listopadu 2016 v 10:02 | Reagovat

Vážně si ji zbouchla? No to bude zase drámo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama