Když ti život zavře dveře, otevře ti okno

1. srpna 2016 v 8:00 | Hope
dostala jsem nápad a během pár dní ho sepsala...a pak jsem dostala další a na tom pracuju teď ;o)


Zírala na něj a doufala, že se přeslechla. Nebo, že jde pouze o hloupý vtip. "Cože?"

Měl alespoň tolik slušnosti, aby vypadal zahanbeně. "Mrzí mě to. Ona otěhotněla a já musím udělat správnou věc."

"Správnou věc?" zašeptala nevěřícně. "Správnou věc?" Její hlas nabral na hlasitosti. Tohle nemohla být pravda. Tohle se jí nemohlo dít.

"Vážně je mi to líto."

Zavrtěla hlavou. "Nevěřím ti."

"Já chápu, že jsi naštvaná, ale -."

"Ne!" přerušila ho. "Nechápeš! Mě ani tak neštve to, že je těhotná a ty chceš udělat to, co je správné, jako spíš to, že jsi měl potřebu se s ní vyspat!" Pohlédla mu zpříma do očí. "Řekni mi jen...bylo to jenom jednou?"

Ošil se a to byla jediná odpověď, kterou potřebovala.

Přes slzy, které jí stékaly po tvářích, se smutně usmála. "Doufám, že spolu budete šťastní," zamumlala, než se otočila na podpatku a odešla do ložnice. Tiše za sebou zavřela a ten zvuk byl tak definitivní, že jí pomalu trhal srdce. Zhroutila se na postel, zabořila obličej do polštáře a rozvzlykala se.

Nechápala, proč se jí to děje. Byla dobrý člověk. Tak proč k ní byl život tak nefér? Její první přítel zemřel, kvůli zranění hlavy po nehodě na motorce a jí trvalo bezmála pět let, než se dokázala znovu zamilovat. A když si konečně začínala myslet, že by spolu mohli mít budoucnost, tak jí řekne, že má jinou a ta s ním dokonce čeká dítě?

Při vzpomínce na to, že se budou brát se jí udělalo zle. Nebylo to proto, že muž, s nímž si plánovala budoucnost, se bude ženit. Kdepak. Její vlastní sestra si měla za dva týdny brát kluka, se kterým se první seznámila ona sama a na tu svatbu měla přijít s doprovodem.

Sophie se posadila. Měla tři možnosti. Zavolat své sestře a oznámit jí, že přijde sama, což se jí vůbec nezamlouvalo. Druhou možností bylo nejít vůbec, to by ale její sestra nepřekousla a tak by to měla na talíři do konce života. Anebo mohla zavolat svému nejlepšímu kamarádovi a požádat ho, aby šel s ní, jenže to by mu musela říct, co se stalo a nebyla si jistá, že je na to připravená.

Propalovala pohledem svůj telefon, jako kdyby jí snad mohl dát odpověď na to, co má udělat. Věděla, že nejlepším řešením téhle zapeklité situace je telefonát Jasonovi. Koneckonců neustále jí říkal, ať se ozve, když bude něco potřebovat.

Sophie si povzdechla, otřela si zbývající slzy z tváří a zvedla telefon. Zhluboka se nadechla, než stiskla tlačítko pro hovor.

"Ahoj, Soph," ozval se Jasonův hlas po druhém zazvonění.

"Ahoj," pozdravila ho a nevěděla, jak pokračovat.

"Čím jsem si zasloužil hovor od své neoblíbenější nejlepší kamarádky?" zajímal se a Sophie věděla, že se usmívá.

Usmála se. "Copak jich máš víc?"

"Nikdy nevíš," poškádlil ji.

"Pravda," souhlasila. "Já od tebe něco potřebuju."

"Haleluja! To bych si měl někam napsat a každý rok ti posílat přání k výročí dne, kdy jsi po mně něco chtěla."

Zasmála se. To byl typický Jason a jeho veselá povaha.

"Co pro tebe můžu udělat?" chtěl vědět po chvíli.

"Půjdeš se mnou na Dawninu svatbu?" zeptala se rovnou, nemělo smysl chodit kolem horké kaše.

"Na svatbu tvé sestry? Ty nejdeš s Travisem?" Sophie si dovedla představit jeho zmatený výraz.

Několikrát zamrkala, aby zahnala novou várku slz, které se jí hrnuly do očí. "Travis se se mnou rozešel. Bude se ženit."

Slyšela, jak zalapal po dechu. "Za dvacet minut jsem u tebe! Nikam nechoď!" A s tím její telefon oněměl.

Sophie na okamžik zavřela oči. Nebyla si úplně jistá, jestli tady Jasona zrovna teď chce. Přece jen on byl ten, kdo ji s Travisem seznámil. Travis byl jeho kamarád dlouho předtím než s ním začala chodit a ona nechtěla být člověkem, který jejich přátelství zničí.

***

Sophie odhodila další papírový kapesníček na stůl, kde už jich byla hromada. Od chvíle, kdy se Jason objevil u jejích dveří a ona se mu vrhla do náručí, nemohla přestat brečet. Mezi vzlyky mu převyprávěla, co se stalo s Travisem. Jason si na kamaráda zanadával, což Sophie rozbrečelo ještě víc. Snažila se ho přesvědčit, aby na něj nebyl naštvaný, jenže se nezdálo, že ji v tom hodlá poslechnout.

"Já nevím, co dělat," prohlásila, když setřela nejnovější várku slz. "Jestli nepřijdu Dawn na svatbu, tak mi to bude do smrti vyčítat!"

Jason ji pohladil po zádech. "Já s tebou půjdu."

Popotáhla a pohlédla na něj. "Jenže ona se bude vyptávat, proč nepřišel Travis."

Povzbudivě na ni mrknul. "Něco vymyslíme."

Věnovala mu smutný úsměv. "Děkuju."

"Od čeho jsou přátelé?"

Položila si hlavu na jeho rameno. "Nevím, co bych bez tebe dělala," zamumlala. Byla to pravda, Sophie neměla ponětí, co by dělala, kdyby neměla Jasona, který přispěchal na pomoc kdykoliv potřebovala, aniž by ho o to žádala. Sice měla špatné svědomí, že ho zatahovala do dramatu svého života, ale nezbývalo jí příliš jiných možností.

"Určitě by sis poradila, ale já jsem rád, že jsi mi zavolala," ujistil ji. Sklonil se k ní a dal jí pusu na čelo.

Sophie se k němu ještě víc přisunula. S Jasonem se vždy cítila v bezpečí. To on byl ten, kdo jí pomohl překonat smrt Marka. On jí řekl, že budoucí manžel její sestry neví, oč přichází, když není s ní. A on s ní byl teď, když jí Travis zlomil srdce.

***

"Přestaň sebou šít," zamumlal Jason a chytil ji za ruku.

Sophie se nervózně kousla do rtu. "Bude se vyptávat!" zašeptala a on nemohl přeslechnout, že je vyděšená.

Neslyšně si povzdechl. Věděl, proč se tolik bojí toho, co její sestra - a rodina - řekne, ale nechápal, že ji to tak trápí. Nebyla to přece její vina, že Travis je bídák, který ho neudrží v kalhotech. "Na tom nesejde! Jsem tady s tebou a vím přesně, co jim řeknu."

Překvapeně na něj pohlédla. "Vážně? Nechtěl by ses o to podělit?"

Pobaveně zavrtěl hlavou. "Kdepak." Měl by jí to říct, to věděl, jenže nechtěl. Chtěl jí to říct přede všemi, protože už dál nehodlal skrývat, co k ní cítil. Koneckonců měl to udělat už dávno. Nejlíp předtím než ji seznámil s Travisem. Ale bylo pozdě litovat toho, co mohlo být. Musel se soustředit na to, co bude.

Obrátila oči vsloup. "Štveš mě, víš to?" zamumlala, ale na rtech jí pohrával úsměv.

Naklonil se k ní a rychle jí dal pusu na tvář. "Ale stejně mě máš ráda."

"Aby ses nedivil," utahovala si z něj.

Předstíral, že nad tím přemýšlí. Po chvíli zavrtěl hlavou. "Ne. Vím, že máš," prohlásil sebevědomě.

"No, jo, mám." Něžně se na něj usmála.

Jasonovo srdce se rozbušilo. Její úsměv na něj měl takový účinek vždycky. Stisknul její dlaň pevněji a právě v tu chvíli vešli do sálu šťastně vypadající novomanželé. Jason si nemohl pomoct, ale v tu chvíli byl vážně rád, že si Glen vybral Dawn a ne Sophie, protože by si ji stejně nezasloužil.

Jason sledoval, jak Sophiina sestra řekla něco svému manželovi a vydala se jejich směrem. Cítil, jak se Sophie napřímila a pevně stiskla jeho ruku.

"Ahoj, Sophie," pozdravila Dawn svou sestru s nuceným úsměvem na rtech. "Jasone," pokynula mu hlavou.

"Dawn," opětoval jí stejně, když se Sophie k ničemu neměla.

Dawn se rozhlédla kolem sebe. "Kde máš Travise?" zajímala se, jakmile se vrátila pohledem ke své sestře.

Všiml si, jak Sophie nervózně polkla a věděl, že teď nastala jeho chvíle. Pokud to neudělá teď, tak už k tomu nejspíš nedostane příležitost a lidé si pak budou povídat za jejími zády.

Jason se usmál. "Travis je minulost. Sophie ho nechala."

Dawn se uchechtla. "Vážně? Protože podle toho, co vím, tak se Travis bude ženit. Čeká dítě s jinou." Ušklíbla se. "Vážně, Sophie, to si ani nedokážeš udržet chlapa? A já si pořád říkala, proč se Glen nechal tak snadno svést."

Jason musel zakročit, protože Sophie vypadala, že se každou chvilkou rozbrečí. "Přestaň, Dawn! Nevíš, o čem mluvíš!"

"A ty snad jo?" Probodla ho pohledem.

Jason naposledy povzbudivě stisknul Sophiinu dlaň, než ji pustil a postavil se. "Možná ne, ale jedno ti řeknu. Jsem moc rád, že si Glen nevybral Sophie a taky, že ji Travis podvedl." Sophie zalapala po dechu. "Je to dobře, protože to znamená, že s ní můžu být já. Miluju ji, abys věděla! A rozhodně se nenechám svést tebou nebo kýmkoliv jiným!"

Dawn na něj šokovaně zírala. Rychle pohlédl na Sophie, jejíž výraz se od toho Dawnina skoro nelišil.

"Jasone," zašeptala Sophie. Považoval to za dobré znamení, nešokoval ji tak, aby s ním nikdy znovu nepromluvila.

Jason na nic nečekal, chytil ji za ruku, vytáhl na nohy a vyvedl do zámecké zahrady. U dveří bylo příliš lidí, takže ji beze slova vedl dál. Museli si promluvit, toho si byl vědom, ale rozhodně to nehodlal dělat se stovkou lidí, kteří by je mohli bez problémů slyšet.

"Soph," začal, když se zastavili u jezírka dostatečně vzdáleném od zámku.

Potřásla hlavou a kousla se do rtu. "Proč jsi to udělal? Je ti jasné, že tahle lež ti jen tak neprojde? Vsadím se, že teď už to Dawn řekla celé mojí rodině. Tohle jsi vážně neměl," zamumlala a po tvářích jí začaly stékat slzy.

Chytil ji za bradu a donutil ji podívat se mu do očí. "Já nelhal! Všechno, co jsem řekl, byla pravda. Vím, že jsem ti to měl říct už dávno, ale nikdy nebyla správná příležitost."

Beze slova na něj hleděla.

"Soph, já tě miluju! Už dlouho!" Věděl, že to zní trochu zoufale, avšak nehodlal si tím lámat hlavu, Teď byla dost možná jediná příležitost, jak ji o jeho citech přesvědčit.

"A proto jsi mě dal dohromady s Travisem? Protože jsi mě miloval?" Ušklíbla se.

Povzdechl si. "Seznámil jsem vás, protože mě ani nenapadlo, že bych u tebe měl šanci." Zavrtěl hlavou. "Ale už dál nedokážu ignorovat, co k tobě cítím." Znovu si povzdechl. "A pokud jsem tě tímhle ztratil, tak ať! Jen mi slib, že budeš šťastná."

***

Sophie nevěděla, co si počít s tím, co jí Jason právě řekl. Nevěděla, zda by mu měla přiznat, co k němu ona sama cítí. Tak dlouho své city ignorovala, až sama sebe přesvědčila, že neexistují.

"Já," začala. Na okamžik zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahu, než oči znovu otevřela. "Já tě taky miluju," přiznala tiše a cítila, jak jí ze srdce spadnul kámen. Nakonec to bylo snazší než se zdálo.

Jasonův obličej se rozzářil. "Vážně?"

Pokývala hlavou a mírně se usmála. "Jen jsem to ignorovala." Na okamžik se zamyslela. "Myslím, že Travis to poznal. Vždycky jsem se na setkání s tebou tak těšila. Asi proto si našel jinou."

Jason chvíli mlčel, než pokrčil rameny. "To anebo si nedokázal vážit toho, co má. Nakonec oba víme, jaký byl před tebou."

Povzdechla si. "To víme." Akorát Sophie si až donedávna myslela, že ho změnila.

"Co bys řekla tomu, že na Travise pro dnešek zapomeneme a užijeme si zbytek dne?" Mrknul na ni. "Nepůjdeme pryč?"

Usmála se na něj. "To klidně můžeme. Na Travisovi nezáleží a svou povinnost, co se Dawniny svatby týká, jsem splnila."

***

Od chvíle, kdy odešli ze svatby její sestry, spolu trávili prakticky veškerý volný čas. Jasonovi trvalo měsíc, než Sophie přesvědčil, aby se k němu nastěhovala, ale nakonec dosáhl svého a to bylo hlavní.


O dva roky později pak Jason překvapil Sophie žádostí o ruku, když přišla po dlouhém dni z práce. Sophie neváhala ani vteřinu a jeho nabídku přijala. Ani ji nenapadlo odmítnout nebo ho nechat čekat. Věděla totiž, jak krátký může život být a ona nechtěla promrhat už ani vteřinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 6. srpna 2016 v 14:18 | Reagovat

:D fakt nevim co říct :D ségra je tak milá, že by se jí hodil nůž mezi očima jako skvělej doplněk

2 evi evi | Web | 15. srpna 2016 v 16:27 | Reagovat

Jako  teda takovýhle sestře bych asi na svatbu nešla ani omylem :-D Hlavně že všechno dobře dopadlo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama