Druhá šance 1/?

23. srpna 2016 v 6:20 | Hope |  Druhá šance
...protože mám dneska narozeniny (zase o rok blíž třicítce =o( ), tak tady máte dáreček v podobě první části povídky, kterou jsem začala psát už v červenci, ale nebyla schopná ji zatím dokončit (múza totiž zůstala v Anglii, zatímco já byla v ČR...)


Bianca věděla, že byl špatný nápad chodit za svým bývalým manželem po dvou letech bez jakéhokoliv kontaktu s ním nebo jejich synem. Jenže pokud je chtěla ochránit, tak tuhle oběť musela podstoupit. Nemohla Tobiasovi tehdy říct pravdu, protože pak by ji opustil a to by bylo horší než všechno, čím si prošla.

"Ahoj," pozdravila černovlasého muže v obleku, který jí šel naproti.

"Co tady děláš?" Tobias nevypadal, že ji rád vidí a ona se mu nedivila.

Bianca se zhluboka nadechla. "Chtěla bych vidět Thea." Přešla rovnou k věci.

"Ani náhodou!" odpověděl okamžitě.

"Tobiasi, prosím! Alespoň na chvilku," žadonila.

"Theovi nebyly ani dva dny, když jsi od nás odešla. A teď, po dvou letech, bys ho chtěla vidět? Ani si tě nepamatuje!"

Nasucho polkla. Chápala, že má vztek. Měl na něj právo, protože všechno, co řekl byla pravda. Ona od nich bez vysvětlení odešla a dva roky se neozvala. Bylo naivní myslet si, že ji Tobias znovu pustí do jejich životů, ale ona nechtěla zpátky, jen chtěla vidět svého syna. "Prosím! Nemusím s ním ani mluvit, jen mě nech ho vidět. Dvě minuty, o víc tě nežádám."

Sevřel pevně rty a zavrtěl hlavou. "Nemáš právo mě o cokoliv žádat. Nechci tě nikde poblíž svého syna!"

"Je to i můj syn!" vyhrkla a okamžitě toho litovala, protože Tobiasův výraz ztvrdnul.

"Tvůj syn? A kde jsi byla poslední dva roky? Kde jsi byla, když v noci plakal? Kde jsi byla, když měl neštovice? Kde jsi byla, když mu byl rok?" Potřásl hlavou. "Jsi jenom ženská, která ho porodila, nic víc." S tím se otočil na podpatku a vydal se zpět chodbou, kterou přišel.

"Chránila jsem vás!" vykřikla a cítila na sobě pohledy těch několika lidí, kteří se nacházeli ve vstupní hale.

Tobias se pomalu otočil a došel k ní, v očích zvláštní výraz. "O čem to mluvíš?"

Bianca si hřbetem ruky setřela slzu, která jí stékala po tváři. "Musela jsem odejít, abych vás ochránila," zašeptala a rozhlédla se kolem sebe, aby se ujistila, že je nikdo neposlouchá.

Zamračil se. "Co tím myslíš?"

Zavrtěla hlavou. "Víc ti říct nemůžu."

"V tom případě jsme tady skončili," prohlásil.

Chytila ho za paži. "Můžeme si o tom promluvit někde v soukromí? Takhle na veřejnosti o tom mluvit nemůžu. Nikdy nevíš, kdo tě může slyšet." Byla si vědoma toho, že zní zoufale, ale nemohla si pomoct. Byla v zoufalé situaci a jediné, co chtěla, bylo vidět svého chlapečka.

Tobias ji chvíli pozoroval, než na okamžik zavřel oči a prohlásil: "Fajn. Přijď sem v šest a promluvíme si u mě v kanceláři. Tam bychom měli mít dostatek soukromí."

"Děkuju," zamumlala vděčně.

***

Bylo třičtvrtě na šest a Tobiasův poslední klient toho dne právě odešel, což mu dalo čtvrt hodiny na to, aby se připravil na další setkání s matkou svého syna. Tobias věděl, o čem Bianca mluvila. Samozřejmě, že to věděl, protože nebyl hloupý a bylo mu jasné, že by neodešla bez rozloučení, kdyby k tomu neměla vážný důvod. Neznamenalo to ale, že ji znovu pustí do svého života, aby z něj mohla znovu odejít, až se zase dostane do bezvýchodné situace.

Tiše zaklel a pohledem zavadil o zarámovanou fotografii na svém pracovním stole, stejnou měl Theo nad postelí. Opatrně ji zvednul a smutně se usmál. Jednalo se o jedinou fotku Biancy a Thea. Vyfotil ji těsně po narození jejich syna. Bianca se tehdy usmívala a plakala zároveň. Nejdřív si myslel, že jde o slzy štěstí, protože on na tom byl stejně. Jeho manželka se však o několik hodin později při pohledu na Thea znovu rozplakala a Tobias věděl, že je něco špatně. Hned volal známému na policii, aby zjistil něco víc, jenže když se dozvěděl o co jde, bylo pozdě, Bianca už byla pryč.

"Mělas mi to říct," zamumlal k Biance na fotce. "Pomohl bych ti." S povzdechem postavil rámeček zpět.

Praštil pěstí do stolu. Měl vztek. Na Biancu, protože mu nic neřekla. Na sebe, protože jí očividně nedal dostatečně najevo, že za ním může přijít s čímkoliv. A nejvíc ze všeho měl vztek na jejího bývalého, který jí vyhrožoval.

Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevila jeho sekretářka. "Bianca je tady," oznámila se smutným úsměvem.

Přikývl. "Děkuji, Tess. Ať jde dovnitř."

O několik okamžiků se ve dveřích objevila Bianca a Tobias se musel držet, aby se k ní nevrhnul a neobejmul ji. Bylo jasné, že větší část odpoledne probrečela a on věděl, čí to byla vina.

"Posaď se," pokynul jí ke koženému křeslu proti sobě.

"Děkuju," zamumlala a v podstatě se do křesla zhroutila.

"Dáš si něco k pití?"

Zavrtěla hlavou.

Opřel se s rukama na kraji stolu. "Tak povídej. Před čím přesně jsi nás chránila?"

Zhluboka se nadechla. "Já nevím, kde začít."

"Nejlíp na začátku."

Kousla se do rtu. "Na začátku, dobře." Pokývala hlavou. "Když jsem byla na vysoké, tak jsem neměla peníze a chodila s klukem, který je měl. Když to vypadalo, že nebudu moct zaplatit kolej, protože i se dvěma brigádama jsem měla sotva na nájem, tak mi půjčil. Říkal, že mu to splatím, až budu mít, že si s tím nemám dělat starosti, jenže pak jsme se rozešli." Pokrčila rameny. "Tvrdil, že na naší dohodě se nic nemění. Dokud jsem nezačala chodit s tebou a najednou po mně ty peníze chtěl hned. Uvažovala jsem o tom, že se s tebou rozejdu."

Tobias se zamračil. Tohle pro něj byla novinka. "Kdy přesně?" přerušil její vyprávění.

Zmateně se na něj podívala. "Kdy přesně co?"

Netrpělivě zabubnoval prsty o desku stolu. "Kdy jsi uvažovala, že se se mnou rozejdeš?"

Polkla a pohlédla na své ruce složené v klíně. "Pár dní před tím, než jsem zjistila, že jsem těhotná," zašeptala. Opět k němu zvedla oči. "Ty jsi mě ale požádal o ruku a já chtěla říct ne, jenže jsem nemohla, protože Jasper už to věděl a začal mi vyhrožovat. Zapřísahala jsem ho, aby ti o těch penězích neříkal." Pokrčila rameny. "Určil si podmínky, ale souhlasil. Takže jsme si tě vzala a on po mně chtěl pořád víc a víc peněz. Prý úroky," zašklebila se. "Já byla ochotná mu dát všechno, o co si řekl, pokud to znamenalo, že se nic nedozvíš."

"To ale nevysvětluje, proč jsi odešla," upozornil ji, když se neměla k dalšímu vyprávění.

"Já vím," ujistila ho. Několikrát zamrkala a pokračovala: "Týden před tím, než se Theo narodil, přišel k nám domů, když jsi byl v práci. Chtěl další peníze. Já je neměla a Jasper byl rozhodnutý za tebou jít. Prosila jsem ho, aby to nedělal. Souhlasil...s tím, že se mi den na to ozve se svou poslední podmínkou." Zavřela oči a roztřeseně se nadechla. "Chtěl po mně, abych od tebe a Thea odešla a pracovala v jednom jeho kasinu ve Vegas." Slzy jí začaly stékat po tvářích. "Neměla jsem jinou možnost, než udělat, co po mně chtěl."

"Proč jsi mi to neřekla? Mohl jsem ti pomoct!"

"Nechtěla jsem tě zatahovat do svých problémů. Na vysoké jsem udělala chybu a byla to moje chyba, neměla s tebou nic společného."

Nevesele se zasmál. "Neměla se mnou nic společného? Byli jsme manželé! Slíbili jsme si, že spolu budeme v dobrém i zlém!"

Sklopila pohled. "Já se bála."

"Čeho?" zajímal se zmateně.

"První toho, že mě kvůli tomu opustíš." Na okamžik se odmlčela. "A když už jsem byla rozhodnutá ti to říct, tak se ozval Jasper a varoval mě, že ti to nemám říkat, protože pak už tebe ani malého v životě neuvidím." Potřásla hlavou. "Nechtěla jsem ani vědět, co přesně tím myslel. Všichni věděli, že jeho rodina nezískala peníze poctivě a on sám byl schopný čehokoliv."

Tohle pro Tobiase nebyla novinka. Jasper Brooks nebyl dobrý člověk, stejně jako jeho otec, s nímž měl Tobias možnost se setkat. K tomu setkání se ale ani ve vzpomínkách nechtěl vracet a tak se zeptal na další věc, která mu vrtala hlavou: "Co všechno jsi dělala v tom kasinu?"

Bianca k němu zvedla poplašeně oči. "Jenom servírku," dostala ze sebe.

Tobias si byl jistý, že lže. Kdyby tomu tak opravdu bylo, tak by nevypadala takhle vyděšeně.

Povytáhl významně obočí a čekal, až mu odpoví.

Pokrčila rameny. "Na tom už nezáleží."

"Záleží, pokud chceš vidět Thea."

"Takže mi ho dovolíš vidět?" Její obličej se trochu rozzářil nadějí.

Tobias s ní cítil, opravdu ano, ale nebyl ochotný podstupovat zbytečná rizika. Zavrtěl hlavou a omluvně se usmál. "Nemůžu tě pustit do našich životů. Theo tě ani nezná," zalhal. Samozřejmě, že jejich syn svou matku znal. Alespoň tak, jak se člověk z fotografií, videí a vyprávění poznat dá.

Její obličej povadl. "Já nechci do vašich životů. Jen bych ho chtěla vidět, klidně z dálky a jenom na chviličku, ale hlavně jinak než na fotce v novinách. Prosím!" Upřela na něj prosebný pohled.

"První mi musíš říct pravdu!" upozornil ji.

Kousla se do rtu. "Já o tom mluvit nechci! Copak je vážně tak důležité, jestli jsem dělala servírku, striptérku nebo prostitutku? Opravdu na tom záleží nebo jenom hledáš další důvod, abys mě mohl nenávidět?" Propukla v pláč.

A to byla chvíle, kdy si Tobias uvědomil, že přestřelil. Zvedl se z křesla a došel k ní. Dřepnul si vedle jejího křesla a zlehka se dotknul její ruky, při tom doteku sebou trhla. "Nikdy jsem tě nenáviděl," ujistil ji tiše. "Měl jsem vztek, to ano, ale nikdy jsem tě nepřestal milovat. Dala jsi mi to nejcennější, co v životě mám a za to tě budu vždycky milovat."

Popotáhla a pohlédla na něj. "Tak proč mi nedovolíš ho vidět? Pak zase zmizím a už o mně v životě neuslyšíš."

Věnoval jí lítostivý úsměv. "Protože to je přesně to, co pro tebe ani Thea nechci! Copak to nechápeš? Nechci, abys ho viděla na chvilku z dálky. Chci, aby měl možnost tě obejmout a říct ti, jak moc tě má rád."

Zavrtěla hlavou. "To ne! Tohle nechci! Nemůže mě mít rád! Opustila jsem ho a nezasloužím si, aby mě měl rád! A vím, že si ani nezasloužím ho vidět, jenže jsem to musela alespoň zkusit." Zhluboka se nadechla, otřela si slzy a zvedla se ze židle. "Promiň, že jsem tě otravovala. Víckrát se to nestane, to ti můžu slíbit." Po tomhle skoro vyběhla z jeho kanceláře.

Tobias za ní zamračeně zíral. Co se to s ní, sakra, stalo? Nabídl jí všechno, co chtěla a ona to odmítla, jako kdyby po ní chtěl, aby někoho zabila. Nedávalo to smysl.

"Je všechno v pořádku?" Ve dveřích se objevila poplašená Tess. "Proč odsud Bianca vyběhla, jako kdyby jí hořelo za patama."

Potřásl hlavou. "Nemám ponětí, ale hodlám to zjistit. Mohla bys mě spojit s Rickem?"

"Hned to bude!" ujistila ho a zmizela.

***

Jakmile za sebou Bianca zavřela dveře garsonky, kterou si pronajala, okamžitě se svezla k zemi, objala si kolena a dala průchod slzám, jež zadržovala od chvíle, kdy odešla z firmy, v níž pracoval Tobias. Věděla, že mohla mít všechno, protože jí to nabídl, jenže ona nemohla. Od doby, kdy za něj byla provdaná uběhla dlouhá doba a ona se hodně změnila.

Udělala věci, o nichž se jí ani nesnilo a nechtěla, aby o tom Tobias nebo, nedej bože, Theo věděl. Nebylo to nic hezkého a Bianca se za to styděla. Musela udělat všechno proto, aby poslední dva roky přežila a to znamenalo i sex za peníze. Nechtěla ani domýšlet, co by se stalo, kdyby Jaspera neposlechla, když jí to nařídil.

Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit. Jasper už jí nemohl ublížit, protože ho před dvěma dny našli mrtvého v jeho bytě v Las Vegas. A přesto, že věděla, že ona za jeho smrt nemůže, stále měla strach. Pořád se ohlížela přes rameno, pořád se bála, že ji někdo zatáhne zpět do života, od něhož před týdnem s pomocí manžela své kamarádky utekla.

Její telefon začal vyzvánět a ona sebou polekaně trhla. Několikrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, než vylovila telefon z kabelky.

"Ricku," hlesla s jasně patrnou úlevou v hlase.

"Volal mi Tobias," oznámil.

Zavřela oči. "Samozřejmě, že volal. Byla jsem za ním. Co chtěl?"

"Vědět, co se stalo ve Vegas." Slyšela, jak si povzdechl. "Měla bys mu to říct."

"Já nemůžu! Když mu to řeknu, tak už se na mě nikdy nebude dívat stejně. A to by bylo horší, než kdyby mě nenáviděl," zamumlala.

"Řekl jsem mu o Brooksovi."

Narovnala se. "Proč bys to dělal?" chtěla vědět.

"Protože by se to dřív nebo později stejně dozvěděl! Sakra, Bianco! Víš, že při tobě s Tess stojíme, ale nedovolíme, aby sis zničila život!"

"Tak jsi po mně nechtěl chtít, abych tam zůstávala dýl, než bylo nutné. Ten poslední půl rok jsi mě potřeboval v Jasperově kasinu ty. tam být nechtěla!" připomněla mu.

"Hodně jsi nám tím pomohla. Kdybych měl jinou možnost, tak jsem tě o to nežádal, to přece víš."

Ano, to věděla, jenže to neznamenalo, že z toho byla nadšená. Když se Rick dozvěděl o všem, co se za rok a půl ve Vegas doslechla, požádal ji o pomoc při dopadení Jaspera a všech, s nimiž obchodovat. Bianca nakonec váhavě souhlasila, protože bylo jedno, jestli to bude muset vydržet o šest měsíců dýl nebo ne. Tedy alespoň to si myslela. Neuvědomila si, že návrat do starého života bude těžší než se zdálo. Před půl rokem, při první možnosti odchodu si myslela, že to bude snadné, ale bylo více než pravděpodobné, že se pletla. Ostatně teď už na tom stejně nezáleželo.

"Bianco, musíš mu o tom říct. Může ti pomoct," naléhal Rick.

"Já nechci," popotáhla. Nemohla to udělat, nemohla mu zničit život pravdou.

"Tobias tě miluje!"

Zavrtěla hlavou. "Přestaň!" Nechtěla to slyšet, nechtěla vědět, co k ní její bývalý manžel cítí nebo necítí. Bylo zbytečné se tím zabývat. "Nehodlám mu to říkat. Už ho vlastně ani nehodlám vidět," ujistila ho.

Slyšela, jak si Rick odfrkl. "Ty možná ne, ale on jo. Dávám tomu tak týden! A až k tomu dojde, tak mu to řekneš. Nebo to udělám já!" varoval ji.

Zalapala po dechu. "To by sis nedovolil."

"Chceš se o tom přesvědčit?"

"Tenhle rozhovor je bezvýznamný, protože se pleteš. Neuvidím se s ním a tečka."


"Mhm, však uvidíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama