Nicole a Jack: Belle Parkerová

27. července 2016 v 23:28 | Hope |  Lexi a Caleb & Nicole a Jack
Hope měla psavou...sice to nedopadlo přesně podle představ, ale nevadí


"Dobré ráno, Marlene," pozdravil dobře naložený Caleb ženu sedící za stolem. "Má tam Jack někoho? Chtěl bych s ním mluvit."
Černovlasá žena však zavrtěla hlavou, v obličeji vepsané obavy. "Ještě tady není."
Muž se zarazil. "Dneska tady přece měl být už od osmi," prohodil, když si vzpomněl na poslední rozhovor s kamarádem, který vedli včera po tenise.
Marlene se nadechla. "Když jsem byla na cestě do práce, tak mi volal, že mám zrušit všechny dnešní schůzky. Rodinné důvody."
"Rodinné důvody?" vypadal zmateně. "Jaké rodinné důvody?" Tohle mu na Jacka nesedělo. Jeho šestý smysl mu napovídal, že je něco špatně.
"Vezl Nicole do nemocnice," vysvětlila sekretářka.
"Stalo se jí něco?"
"Netuším. Víc mi neřekl a já se neptala," pokrčila lítostivě rameny. "Později prý zavolá, jestli přijde zítra nebo ne."
Caleb se zamračil a pokýval hlavou. "Hm, hm," zamumlal. S myšlenkami na míle daleko se rozloučil a zamířil zpět do své kanceláře, kde zvedl sluchátko telefonu a vytočil číslo domů.
"Mluvila jsi dneska s Nicole?" zajímal se hned po pozdravu Caleb.
"Ne, ale odpoledne ji uvidím," připomněla mu trochu překvapeně Lexi.
Jistě, před pár hodinami se o tom přece bavili. "Tím bych si nebyl tak jistý," prohodil. Přes veškeré obavy se však musel usmát, když v pozadí zaslechl neidentifikovatelné žvatlání jejich dcerky.
"Co tím myslíš?" Caleb si dovedl živě představit, jak se jeho manželka mračí.
Povzdechl si. "Jack nepřišel do práce, protože musel ráno jet s Nicole do nemocnice," dostal se konečně k důvodu svého telefonátu.
"Cože?" z Lexiina hlasu zaznívalo zděšení a obavy. "Proč? Co se stalo?"
Potřásl hlavou, aniž si uvědomil, že ho nemůže vidět. "Já nevím. Dneska tady ale určitě nebude. Odpoledne prý zavolá kvůli zítřku," seznámil ji i se zbytkem informací, které měl.
"Zavolám Nicole," oznámila rozhodně. Prohodila s ním ještě pár slov, rozloučila se a zavěsila.
Vrátil telefon na své místo a překvapeně na něj hleděl. Čekal, že ukončí ten hovor bez rozloučení hned po tom, co jí řekne, že je její kamarádka v nemocnici. Za ty roky, co se znali, se naučil nepodceňovat přátelství mezi Lexi a Nicole.
***
Jack se podíval na jméno volajícího a mírně se zamračil. "Volá ti Lexi," oznámil manželce.
Nicole se několikrát zhluboka nadechla, než si od něj vzala mobil. "Lexi?" Přepla hovor do reproduktoru a položila telefon na peřinu.
"No ahoj!" pozdravila a bylo znát, že se jí ulevilo. "Volal mi Caleb. Prý jsi v nemocnici."
Blondýnka se na nemocničním lůžku napřímila, rukou si masírovala bolavá záda. "To jsem," dala kamarádce za pravdu. Věděla, že musí být opatrná s tím, co řekne, pokud nechtěla prozradit příliš.
Hnědovláska na druhém konci zalapala nevěřícně po dechu. "Co se stalo?" chtěla vědět.
Opět se zhluboka nadechla. Potřebovala mít tenhle rozhovor rychle za sebou, jenže jí bylo jasné, jaká bude její reakce, když řekne pravdu. Ovšem na lež nebyl čas. "Spadla jsem ze schodů a zlomila si zápěstí," přiznala.
"A to mi říkáš jen tak?" ptala se nevěřícně. "Jak je to vůbec možné?"
Nicole si vyměnila pohled s Jackem, jenž seděl na okraji postele a hladil ji po ruce. "Volala mi Patty, jestli bych k ní nemohla odpoledne přijít. Potřebovala probrat nějaké návrhy. Byla jsem ještě v posteli, ale Jack odcházel a já mu chtěla říct, kde budu odpoledne. Vždyť víš, jak se o mě poslední dobou bojí," dodala tónem, který jasně naznačoval, že jí taková starostlivost přijde přehnaná. Nicolin manžel se zamračil a pohled jeho modrých očí mluvil za vše. "A jak jsem spěchala, tak mi prostě podjela noha a už to bylo," pokrčila rameny.
"A to jsi mu prostě nemohla později zavolat do práce?" navrhla Lexi kousavě.
Nicole cítila, jak se jí zmocňuje nová vlna bolesti. Zaťala zuby. Bylo to čím dál tím horší. Útěchou jí bylo, že nebude trvat dlouho a bude to mít za sebou. "Lex, musím končit," vyhrkla a stiskla tlačítko, následně telefon úplně vypla.
"Proč jsi to Lexi neřekla?" ozval se Jack poté, co bolest odezněla a on otíral její zpocené čelo.
"Nemusí to vědět. Až bude to malé," něžně si přejela dlaní po vzdouvajícím se břiše, "na světě, tak bude první, kdo se to dozví, ale do té doby budeme mlčet. Beztak nebude čekat dlouho," ušklíbla se.
Naklonil se k ní, aby ji políbil. Usmál se. "Neměl bych dát vědět Patty, aby s tebou dneska nepočítala? Můžu říct, že si tě tady chtějí nechat pro jistotu přes noc," pokrčil rameny, když se na něj zděšeně podívala.
Bála se, že by prozradil i zbytek příběhu, což si nepřála. Měla strach, že když to někomu prozradí, tak se něco pokazí. Koneckonců se jejich dítě mělo narodit téměř měsíc před termínem. Doktoři je sice ujistili, že žádné komplikace neočekávají, jenže ani oni nebyli neomylní.
"Dobře," souhlasila. "Řekni jí, ať udělá všechny změny, které jsou podle ní nutné. A že jí zítra zavolám," povzdechla si.
***
O tři a půl hodiny později byla Belle Parkerová na světě a její rodiče netušili na jak dlouho, neboť začala mít krátce po porodu potíže s dýcháním, takže Nicole s Jackem měli pouze jedinou příležitost si ji pochovat, než ji lékaři odnesli pryč. A jediné, co Nicole v tu chvíli potřebovala, byla nejlepší kamarádka, takže Jack Lexi okamžitě volal, rychle ji zasvětil do situace a ona slíbila, že dorazí, jak nejrychleji to půjde.
"Někdo by měl být s Belle," zašeptala Nicole plačtivě a pohlédla na svého manžela, který seděl na židli vedle její postele a pevně svíral její ruku.
"Budeme s ní za chvíli, neboj," snažil se ji uklidnit.
Setřela si slzy, které si probojovaly cestu na její tváře. "Co když ne?" dostala ze sebe a rozplakala se.
"Tak nesmíš přemýšlet! Belle bude v pořádku! Doktoři říkali, že se to stává, když se dítě narodí příliš rychle! Není to nic, co by nedokázali zvládnout," zopakoval to, co jim řekli lékaři, když jejich novorozená dcera začala mít problémy s dýcháním. Tvrdili, že pokud se miminko narodí příliš rychle, občas se stane, že se nemůže pořádně nadechnout, ale pár dní v inkubátoru to spraví a Jack se modlil, aby měli pravdu, protože ztrátu dcery by ani jeden neunesl.
"Já vím, já vím! Promiň! Jen ji chci mít u sebe! Je to moje vina. Kdybych neběžela z těch schodů, tak se nenarodila dneska a byla by v pořádku."
Postavil se a uchopil její obličej do dlaní. "Ona je v pořádku! A ty si to nesmíš vyčítat! Tak jako tak by se narodila dřív. Moc dobře to víš. To proto tě v noci bolely záda, slyšela jsi svou doktorku stejně jasně jako já, takže se přestaň obviňovat. Za pár minut nám přijdou říct, že je malá v pořádku, jen tomu musíš věřit, ano?"
Jedinou odpovědí, na níž se zmohla, bylo přikývnutí.
***
O několik minut později se ozvalo krátké zaklepání na dveře a hned na to se ve dveřích objevila Lexi, která se okamžitě vrhla ke kamarádčině posteli. Nejdřív objala Jacka a povzbudivě se na něj usmála, poté se sklonila, aby objala Nicole.
"Ahoj, zlato. Promiň, že mi to tak trvalo, ale musela jsem počkat na chůvu," omlouvala se.
"To nic. Jsem ráda, že jsi tady," ujistila ji Nicole a snažila se zadržet slzy, které se jí nahrnuly do očí.
"Zajdu si pro kafe," prohlásil Jack a Nicole mu věnovala chabý úsměv.
"Co se stalo?" zajímala se Lexi a posadila se na židli uvolněnou Jackem.
Nicole kamarádce vše řekla. Několikrát se musela nadechnout, protože bylo těžké mluvit o tom, co se stalo nebo co se stát může, ale snažila se myslet pozitivně, protože to bylo to, co od ní žádal Jack. A její manžel byl chytrý a neměl tělo plné rozbouřených hormonů.
Právě když Lexi objímala Nicole, strčila hlavu do dveří usmívající se sestra s Jackem v patách. "Vezmu vás za Belle," prohlásila. "Je v pořádku, akorát musí prozatím zůstat v inkubátoru," řekla dřív, než se stačila Nicole na cokoliv zeptat.
Nicoliny oči se zaplavily slzami. "Určitě?"
"Určitě," ujistila ji starší žena. "Jen zajdu pro křeslo a pojedeme, ano?"
Jen přikývla a pousmála se. "Děkuju," zamumlala.
***
Nicole byla vděčná, že sedí, když viděla Belle v inkubátoru, připojenou na přístroje, protože kdyby neseděla, tak by se nepochybně zhroutila. Pohled na její bezbrannou dcerku byl zkrátka příliš.
Opatrně se dotkla její malé ručky a po tvářích jí stékaly slzy. Doktor ji před chvilkou znovu ujistil, že Belle bude v pořádku, ale pro jistotu si ji tam nechají pár dní na pozorování. Nicole věděla, že by neměla pochybovat o tom, co jí lékaři řekli, jenže si nemohla pomoct. Strašně se bála, že se něco zvrtne.
Nicole cítila, jak jí Jack setřel slzy ze tváří. Zvedla k němu obličej a mírně se usmála. "Bude v pořádku, že jo?" Potřebovala to slyšet od něj. Potřebovala, aby ji ujistil, že věří doktorům za ně za oba.
Jack si dřepl vedle jejího křesla. "Samozřejmě, že bude!" prohlásil přesvědčeně. "Je to malá bojovnice, stejně jako její maminka." Naklonil se k ní a políbil ji. "Za pár dní si ji odvezeme domů a ani si nevzpomeneme, že se tohle kdy stalo," zašeptal.

Přikývla, i když o tom pochybovala. Jak by mohla zapomenout, že málem zabila svou malou holčičku? Jak to sama sobě kdy odpustí? Nicole věděla, že to se nikdy nestane, ale musela se o to aspoň pokusit, protože jinak se z toho nepochybně zblázní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 6. srpna 2016 v 14:15 | Reagovat

ty vrahoune! proč každýho druhýho posíláš do špitálu? něco je s tebou seriously wrong :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama