14.kapitola

14. července 2016 v 17:36 | Hope |  When the heart calls
a je tady další...


Emmaline stále vedle Connora, zírala před sebe a čekala, až na jejich dvojici přijde řada, aby vyrazili k oltáři. Nervózně se kousla do rtu, protože neměla rukávy, které by si mohla popotahovat. Snažila se ignorovat jeho přítomnost, ale šlo to dost těžko, když stál přímo vedle ní a jejich paže byly propletené. Navíc mu to v šedém obleku, světle růžové košili a purpurové kravatě, jež ladila s jejími šaty, neskutečně slušelo.

"Neboj, to zvládneme," snažil se ji uklidnit její manžel.

Probodla ho pohledem. "Já vím," odsekla a znovu se zadívala před sebe.

"Kdo tě tak vytočil?" zajímal se.

Znovu na něj pohlédla. Mračil se a ona se musela zhluboka nadechnout, aby uklidnila bušící srdce. Nebylo to fér, jak může někdo vypadat tak dobře jako on, i když se mračí? "Ty mě vytáčíš!"

Vypadal zaskočeně. "Co jsem provedl?"

"Všechno," procedila skrz zaťaté zuby. "Manipuluješ mnou, jako kdybych byla nějaká tvoje hračka! Jenže já nejsem, Connore! A pak ještě vezmeš na svatbu své sestry mou spolubydlící!"

"To tys mě s ní dala dohromady," připomněl jí.

Mluvil klidně, ale Emmaline si všimla, že mu škube sval na čelisti. Chtěla mu něco odseknout, ale přerušila je mračící se Zoe. Emmaline si ani nevšimla, kdy přišla. "Můžete toho nechat? Tohle je moje svatba a já vám nedovolím mi ji zkazit!"

Emmaline nasucho polkla. "Promiň," zamumlala a sama za sebe se styděla. Zoe měla pravdu, tohle byla její svatba a ona neměla právo jí její den zničit jenom proto, že žárlila.

***

"Smím prosit?" Connor natáhl ruku jejím směrem, na rtech mu pohrával úsměv.

Emmaline se rozhlédla. "Jdi si zatancovat s Wendy," vybídla ho.

Potřásl hlavou. "S tou jsem tancoval. Teď bych rád tanec se svou manželkou."

Zaskřípala zuby. Nebyla nadšená z faktu, že ji tak nazýval na svatbě své sestry se všemi jejich příbuznými poblíž. "Connore, já vážně nemám náladu s tebou tancovat."

"Ale já jo."

Povzdechla si. "Nemůžeš mě pro jednou nechat na pokoji? Vážně toho po tobě chci tak moc?"

"Jeden tanec. Víc od tebe nežádám," ujistil ji.

"Fajn! Ať je po tvém. Ale pak mě necháš být," propalovala ho pohledem.

Přikývl. "Nechám."

S povzdechem přijala nabízenou ruku a nechala se odvést na parket. Všimla si významného úsměvu, který jí věnovala Zoe. Emmaline jen protočila panenky.

"Volal jsem ti," prohodil Connor jakoby nic, když si ji přitáhl blíž k tělu.

Zhluboka se nadechla a zírala mu na hrudník. "Promiň, neměla jsem čas zavolat ti zpátky," zalhala. Jistě, neměla příliš času, ale těch pár minut na jeden telefonát by si našla, pokud by chtěla.

"Mám pro tebe návrh."

Něco v jeho hlase ji varovala, aby byla opatrná. Zamračila se a zvedla k němu oči. "Návrh?" Srdce se jí rozbušilo.

Pokýval hlavou a usmál se. "Chci, abys pro mě pracovala."

Vyjeveně na něj zírala. "Cože? Ty nepotřebuješ účetní," připomněla mu. "Nebo servírku."

Pokrčil rameny. "To je pravda, ale potřebuju sekretářku."

Emmaline se znovu zamračila. "Vždyť máš sekretářku. Nehledě na to, že já sekretářka nejsem." Věděla, proč ji o to žádá a byla si jistá jeho odpovědí, ale něco říct musela. Nemohla Connorovi dát všechno bez boje, taková už nebyla.

"Kelly jde příští týden na mateřskou a já nenašel nikoho vhodného místo ní." Trhnul rameny. "Ty už s tím ale máš zkušenosti."

Emmaline se málem rozesmála. Věděla, že Connor vytáhne ten týden, kdy byla Kelly nemocná, ona měla dovolenou a agentura mu nedokázala tak narychlo sehnat záskok. Tehdy se Emmaline nabídla, že za Kelly zaskočí, protože se doma stejně nudila a navíc díky tomu strávila víc času se svým manželem.

"Prosím, Emmy, teče mi do bot!" naléhal, když neodpovídala.

Kousla se do rtu a nasucho polkla. "Ale mám podmínku," upozornila ho.

Connor vypadal ostražitě.

Nepochybovala, že ví, co přijde a určitě se bude bránit, jenže jí to bylo jedno. Musela využít každé příležitosti, dokud k tomu má odvahu a odhodlání. "Podepíšeš mi rozvod."

Povzdechl si. "Emmy."

Zavrtěla hlavou. "Ne, Connore! Podepíšeš mi rozvod a budu pro tebe pracovat. Pokud se ti to nelíbí, tak si na tu práci najdi někoho jiného." Vystrčila bojovně bradu, aby dala svému manželovi jasně najevo, že tentokrát neustoupí.

Connor několik minut mlčel a jen jeho nakrčené obočí dávalo znát, že nad tím opravdu přemýšlí. "Fajn, ať je po tvém."

Emmaline zamrkala. "Vážně?"

Pousmál se. "Překvapená?"

Přikývla.

Connor zvážněl. "Já poznám, kdy jsem prohrál." Povzdechl si. "S tebou jsem prohrál už dávno, co?"

Emmaline měla, co dělat, aby svou podmínku nevzala zpátky, když viděla, jak smutně vypadá. Bylo jí to všechno líto. Hlavou jí běžely otázky, které do jedné začínaly co kdyby. Jenže čas nešel vrátit a oni museli hnout se svými životy kupředu.

***

"No?" vyzvala Wendy Connora, když se k ní připojil u baru.

"Dvojitou whisky s ledem," objednal si, než se k ní otočil. "Udělá to."

Wendyino obočí vylétlo vzhůru. "Ale?"

Povzdechl si a napil se ze sklenice, kterou před něj postavil barman. "Ale měla podmínku. Musím jí podepsat rozvod." Promnul si bradu. Vůbec z toho nebyl nadšený, jenže Emmaline potřebovala pořádnou a hlavně bezpečnou práci a on byl zodpovědný za to, že tu svou tehdy ztratila.

"Hm." Wendy vypadala zamyšleně. "To ale nemusí znamenat, že k tomu dojde," ujistila ho po chvíli s úsměvem.

Zamračil se. "Vážně?" Jemu to přišlo celkem definitivní.

Zlehka se dotkla jeho paže. "Budeš mít příležitost si ji zase získat. Znám Emmy a jsem si téměř stoprocentně jistá, že toho lituje. Nechce se tě vzdát, ale nepřizná to, protože by musela přiznat i to, co k tobě cítí. A na to není připravená."

Dopil obsah sklenky. "Co když na to nebude připravená nikdy a já ji ztratím?"

Věnovala mu nekompromisní pohled. "Tak ji prostě znovu získáš! Hlavně ji do ničeho nenuť. Nech ji věřit tomu, že se chceš rozvést a dál pokračuj v plánu. Díky tomu, že pro tebe bude pracovat, bude mít víc příležitostí k žárlení." Pokrčila rameny. "Já jsem ochotná v téhle hře pokračovat, pokud jsi ty."

Přikývnul. Koneckonců neměl příliš jiných možností a rozhodně tím nemohl nic zkazit. "Děkuju," zašeptal.

***

Emmaline sledovala, jak se Connor sklonil k Wendy a políbil ji. Její žaludek se nepříjemně stáhnul a v očích ji pálily slzy. Začínala pochybovat o tom, že dát je dohromady byl dobrý nápad. Tehdy byla tak nadšená z toho, že našla řešení svého problému, že nepřemýšlela nad tím, co to bude do budoucna znamenat pro ni. Možná měla Connorovi přece jenom najít někoho přes seznamku.

"Emmy!" zvolala nadšeně Zoe a objala ji.

Usmála se. "Hledala jsem tě," zamumlala.

Zoeino obočí vyletělo vzhůru. "Proč?"

Emmaline si povzdechla. "Chci se rozloučit. Musím domů, ráno vstávám." Tohle byla lež, jenže ona už neměla sílu se dál přetvařovat.

Úsměv její nejlepší kamarádky povadl. "Cože? To už? Vždyť jsme ani neměly čas si pořádně popovídat!"

"Zajdeme na kafe, až se vrátíte z líbánek," navrhla.

"To je až za tři týdny! No, tak, Emmy, dej si se mnou aspoň panáka." Zoe na ni upřela prosebný pohled.

Emmaline zkontrolovala čas. Měla ještě dobrých deset minut než pro ni přijede strýček. "Jednoho." Pozvedla varovně prst.

Zoe zavýskla, chytila ji za ruku a táhla k baru. Naneštěstí pro Emmaline k místu, kde stál Connor s Wendy.

"Ještě jednoho. Prosím, prosím, prosím." Prosila Zoe, když postavily skleničky zpět na bar. "Aspoň se ti bude líp spát," mrkla na ni.

Emmaline s povzdechem potřásla hlavou. "Fajn. Ale pak už vážně jdu," upozornila ji šeptem. Nepotřebovala, aby ji Connor slyšel a začal se vyptávat.

"Ty se někam chystáš?" zajímal se její manžel.

Ušklíbla se. Samozřejmě, že ji i přes veškerou její snahu slyšel. "Musím domů."

"Proč?"

Probodla ho pohledem. "Někteří z nás musí i v neděle do práce."

"Odvezu tě," navrhl okamžitě.

"Neobtěžuj se. Přijede pro mě strýček." Emmaline si byla vědoma toho, že se nechová zrovna dvakrát hezky, ale bylo jí to jedno. Jemu nedělalo problém se před ní promenádovat a líbat s její spolubydlící, tak proč by měla být milá?

"Emmy!" Wendy na ni vrhla poplašený pohled.

Trhla rameny. Zrovna v tuhle chvíli nechtěla být ani blízko své spolubydlící. "Budu spát u Petera a Janine, tak se nemusíš bát, že mě vzbudíš, až...pokud se vrátíš domů," oznámila chladně.

Wendy se zdála zmatená. Ostatně nebylo divu, Emmaline s ní tímhle tónem nikdy předtím nemluvila.


Otočila se ke své nejlepší kamarádce, která je beze slova pozorovala a objala ji. "Promiň, Zoe," zašeptala. "Nechtěla jsem ti zkazit svatbu. Ozvu se ti, až se vrátíte z líbánek," ujistila ji a odtáhla se. Věnovala jí chabý úsměv a rychle se vydala k východu. Po cestě se ještě rozloučila s Connorovou babičkou a rodiči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. července 2016 v 18:33 | Reagovat

zajímavá...kombinace barev... a kdy už ta můra přestane dělat zagorku?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama