13.kapitola

1. července 2016 v 8:15 | Hope |  When the heart calls
tuhle kapitolu jsem dopsala už v úterý, ale řekla jsem si, že zveřejnění nechá až na červenec, protože kdo ví, jestli bude múza chtít spolupracovat...a hlavně jsem za červen napsala tři kapitoly a let's not get too crazy :D

z téhle kapitoly sice nejsem tak nadšená jako z té předchozí, ale to neznamená, že by se mi snad líbila míň =o)


Když Emmaline následujícího rána vešla do kuchyně, všichni už tam byli. "Dobré ráno," pozdravila a pohledem zavadila o Connora, který se spokojeně usmíval.

"Dobré ráno, Emmy. Vyspala ses dobře?" zajímala se Connorova babička.

Cítila, jak se jí do obličeje hrne krev. Byla si jistá, že nic netušila, protože nebylo možné, aby věděla, co se v noci stalo. Emmaline si dávala pozor, aby byla potichu a hlavně, aby ji nikdo neviděl, když šla za svým manželem nebo když od něj odcházela. Přikývla. "Skvěle."

Babička jí věnovala významný pohled a usmála se. "Pojď si sednout. Musíš být hladová. Connor ti přinese snídani." Poplácala židli vedle sebe než se podívala na svého vnuka, který seděl z druhé strany jediné volné židle. "No tak, Connore, přines své ženě snídani."

Emmaline se neubránila úsměvu. Skoro zapomněla, jak dokáže být babička panovačná.

"Děkuji." Usmála se na svého manžela, když před ní postavil talíř a hrnek s čajem.

"Pověz, Emmy, kdy se dočkám pravnoučat?" chtěla vědět babička ve chvíli, kdy se Emmaline napila čaje.

Rozkašlala se a Connor ji několikrát poplácal po zádech. "Dík," zamumlala, než obrátila svou pozornost ke staré paní. "Um...to netuším. Asi až se Zoe s Carterem rozhodnou, že chtějí děti?" Pokrčila rameny.

Nad tím mávla rukou. "Ach, ti už na tom pracují."

Emmaline pohlédla s povytaženým obočím na svou nejlepší kamarádku. Ta pouze s úsměvem pokrčila rameny.

Zoeina babička poplácala Emmaline po ruce. "Já ale myslela vás dva. Kdy mi konečně dáte pravnouče? Když jste zase spolu." Pokrčila rameny.

Nevěděla, co na to říct. Rozhlédla se po ostatních. Zdálo se však, že všichni čekají na její odpověď stejně jako babička. "Connore," zamumlala prosebně.

"Babi, slibuju, že na tom zapracujeme." Mrknul na ni.

Probodla ho pohledem. Takovou pomoc rozhodně nepotřebovala.

"Zapracujte! Ostatně bylo by jen fér, kdybyste měli dítě před Zoe. Koneckonců po třech letech manželství je na čase."

Samým překvapením zapomněla zavřít pusu. Copak ji v noci přece jen někdo viděl?

***

Následující den ji Connor odvezl zpět do Readingu. Pomohl jí vynést tašku do bytu a na rozloučenou ji něžně políbil. V okamžiku, kdy za ním zavřela dveře, vyšla Wendy z kuchyně.

"Jak sis užila víkend?" chtěla vědět s potutelným úsměvem a zamrkáním.

Emmaline přimhouřila oči. "Vážně tady prasklo potrubí nebo sis to celé vymyslela?"

Její spolubydlící pokrčila rameny. "To se nikdy nedozvíš."

Povytáhla obočí. "Vážně? Mohla bych se jít zeptat domácí."

"Ta dneska odjela do lázní."

Zašklebila se. Samozřejmě, že odjela. Potřásla hlavou. "Nechápu, co tím sleduješ. Souhlasila jsi, že mu dáš šanci, tak proč se nás teď snažíš dát dohromady?"

Wendy zvedla ruce v obranném gestu. "Nesnažím. Navíc jsem souhlasila s jedním rande, nic víc."

Emmaline kolem ní prošla do kuchyně, kde si sedla ke stolu. "Wendy, já potřebuju, aby si našel někoho jiného. Nemůžu s ním být. Nebylo by to fér."

Její kamarádka si sedla naproti ní. "Proč ne? Bylo by vážně tak hrozné být s někým, koho miluješ?"

Oči se jí zalily slzami. "Jenže on nemiluje mě! A já nehodlám znovu skončit se zlomeným srdcem."

"A myslíš si, že když ho uvidíš s jinou, tak ti to srdce nezlomí?" Potřásla hlavou. "Tak naivní přece nejsi."

Vystrčila bradu. "Přenesu se přes to," prohlásila a snažila se, aby to znělo přesvědčivě, přestože se tak vůbec necítila.

***

O necelé dva týdny později, během nichž Wendy šla dvakrát na večeři s Connorem, se Emmaline vydala do Londýna, kde se v jednom předním svatebním salónu setkala se Zoe. Její nejlepší kamarádka trvala na tom, že Emmaline musí být její hlavní družička, což znamenalo, že musela být při poslední zkoušce šatů před Zoeinou svatbou. A také si musela zkusit šaty pro sebe.

A tak teď stála před zrcadlem v kabince a s údivem zírala na svůj odraz. Měla na sobě purpurové šaty se srdíčkovým výstřihem, částečně nařaseným korzetem posetým flitry a sukní až k zemi. Kdyby nevěděla, že to není možné, tak by řekla, že se na ní ze zrcadla dívá úplně jiný člověk.

"No tak, Emmy, ukaž se nám konečně!" zavolala netrpělivě Zoe.

S hlubokým nádechem roztáhla závěs a vyšla ven.

Viděla, jak její kamarádka zalapala po dechu, jakmile se dostala do jejího zorného pole. "Ach můj bože! Vypadáš úžasně! Connor z tebe padne na zadek," prohlásila se zamrkáním.

"Když já nevím, Zoe." Zarazila se a její obočí se stáhlo. "Moment! Proč by ze mě měl Connor padat na zadek?" zajímala se, protože způsob, jakým to její kamarádka řekla, naznačoval, že se tady děje něco, o čem ona zatím nemá ani ponětí.

Zoe mávla rukou. "Connor je Carterův svědek. Povede tě k oltáři." Zachichotala se.

"Cože? Proč mi to říkáš, až teď? Kdybys mi to řekla dřív, tak bych nikdy nesouhlasila s tím, že budu tvoje družička!"

Zoe jí věnovala významný pohled. "Sama sis odpověděla. Navíc jste si to natrénovali už před třemi lety, tak vám to půjde jedna báseň."

Emmaline se zamračila ještě víc. "Štvete mě, abys věděla!" vyhrkla a odešla zpět do kabinky. Tohle se jí muselo zdát. Zúčastnit se svatby, na níž bude Connor byla jedna věc, ale jít s ním k oltáři - i kdyby jen jako družička a svědek - bylo něco úplně jiného.

***

"Já myslím, že to funguje," prohlásila Wendy s úsměvem, když seděli s Connorem nad kafem, na něž ji pozval v pauze na oběd.

Zavrtěl hlavou. "Myslím, že ne. Čtrnáct dní se mnou nemluvila. Nebere mi telefony, neodepisuje na zprávy." Connor se vážně začínal bát, že Emmaline nadobro ztratil.

Wendyiny rty se roztáhly do ještě širšího úsměvu. "Měl jsi ji vidět, když jsem jí ráno řekla, že jdeme na kafe." Potřásla pobaveně hlavou. "Vzteká se a to se u ní často nestává. Snaží se to maskovat, ale já na Emmy poznám, když se jí něco nelíbí. Věř mi, funguje to!"

Connor byl však stále skeptický. Pokud to tak skvěle fungovalo, tak proč se mu vyhýbala? Proč to protahovala? Určitě nečekala, že se jí bude doprošovat, že ne? To nikdy nebyl Emmalinin styl. Jestliže s někým být chtěla, tak mu to prostě řekla. Dobře si pamatoval, jak tím tehdy zaskočila jednoho jeho spolužáka, kterému pak Connor rozbil nos, ale to byl jiný příběh.

"I když jak nad tím teď tak přemýšlím, možná bychom ji měli nějak popostrčit," vytrhla ho z myšlenek Wendy.

Connor se usmál. "A já vím přesně, jak to udělat."

Wendyino obočí vylétlo vzhůru.

"Zoe se příští sobotu vdává. Pojď tam se mnou."

"Myslíš si, že je to dobrý nápad?" Wendy vypadala skepticky.

Pokrčil rameny. "Proč by ne? Na pozvánce stojí plus jeden a já Zoe stejně slíbil, že si přivedu doprovod. Navíc, to ji určitě poopostrčí, ne?"

Wendy se kousla do rtu. "Aby ji to spíš nepostrčilo špatným směrem. Mohla by v tom vidět víc a ty bys ji pak ztratil na dobro."

"To nedovolím," prohlásil a myslel to vážně. Nepřipustí, aby Emmaline zase ztratil, když ji konečně našel. "Prosím, pojď se mnou."


Wendy si povzdechla. "Tak dobře," odpověděla. Sice se stále nezdála přesvědčená, ale s tím dokázal pracovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. července 2016 v 19:27 | Reagovat

shit is goin'g down!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama