12.kapitola

23. června 2016 v 17:13 | Hope |  When the heart calls
ta múza se tenhle měsíc činí (anebo mi v Costě přidávají něco do kafe :D )...jinak 13.kapitola už je taky rozepsaná,a le tu si asi nechám na červenec (she says) ;o)

Šílenej, doufám, že tahle kapitola se ti bude líbit a nebudeš moc remcat (budeš, znám tě, ale co už :D )


Emmaline právě dotelefonovala se svou šéfovou, která ji ujistila, že to bez ní pár dní zvládnou, když z přízemí slyšela hlasy. Zamračila se, protože jeden z nich zněl až příliš jako Zoe. Vyšla pomalu z pokoje a v chodbě se opatrně naklonila přes zábradlí.

Vytřeštila oči, když se její nejlepší kamarádka podívala jejím směrem, vyjekla, upustila velkou tašku přes rameno a rychle vyběhla za ní. "Panebože! Já tomu nemůžu uvěřit! Vážně jsi tady!" Nadšeně ji objala.

Emmaline musela několikrát zamrkat, aby se ujistila, že se jí to nezdá a sestra jejího manžela tam opravdu je. "Zoe," hlesla.

Její kamarádka ji pustila a o krok ustoupila než si ji s potřesením hlavy opět přitáhla k sobě. "Strašně jsi mi chyběla, zlato!"

Emmaline se usmála. "Ty mě taky," zamumlala.

Z přízemí k nim dolehl smích. "No tak, Zoe, my se chceme s Emmy taky přivítat," prohlásil Emmalinin tchán.

"Jasně, jasně, za chvilku!" odbyla ho Zoe a nepovolovala své sevření. "Popovídáme si později," zašeptala. Chytila ji za ruku stejně jako to dělávala, když byly mladší, a doslova ji táhla po schodech dolů.

Tam nastalo další kolo vítání s tchánem, tchýní a Carterem, Zoeiným snoubencem. Všichni měli radost, že ji opět vidí. V Emmaline se však pocit radosti pral se vztekem, který byl mířen na jejího manžela. Když se totiž vítala s Carterem, Zoe prohlásila, že nevěřila Connorovi, když volal, aby je pozval na víkend, protože tady je. Emmaline mu pak věnovala rychlý pohled a on se netvářil, že by toho alespoň trochu litoval.

"Kde máte babičku?" zajímala se.

"Přijede později. Prý musí ještě něco vyzvednout," odpověděla s pokrčením ramen Zoe.

Emmaline se musela hodně držet, aby zachovala neutrální výraz, uvnitř však zuřila. Tohle jí Connor určitě dělá schválně. Copak mu nestačí, že tady zůstává do pondělí? Vážně si musel pozvat posily? Protože to bylo to, čím jeho rodina byla, posilou.

Probodla ho pohledem a ten bídák se jen zazubil. Protočila panenky a věnovala svou pozornost tchýni.

***

"Tys je prostě musel pozvat, že jo?" šeptala rozčileně, když pomáhala Connorovi připravit oběd.

Pokrčil ledabyle rameny. "Je to moje rodina."

Namířila na něj vařečkou, kterou držela v ruce. "Ještě jsem neskončila!" upozornila ho tiše, protože nechtěla, aby ji slyšeli ostatní v obýváku. "Nemysli si, že nevím, o co ti jde! A ještě pozveš i babičku! Sakra, Connore! Mohl jsi mi to alespoň říct dopředu." Rozhodila rukama. "A navíc jen pár hodin po tom, cos tvrdil, jak nechceš, abych kvůli tobě měla noční můry. Co čekáš, že se stane? Hm?" Potřásla hlavou, když se nadechl k odpovědi. "Neopovažuj se na to odpovídat!"

"Nechtěl jsem," prohodil.

Nevesele se zasmála. "Jasně! A já jsem princezna!"

Uchechtnul se, čímž si vysloužil další ledový pohled. "Jsi neuvěřitelný! Nechápu, jak jsi mi to mohl udělat! Copak ti nestačilo, že tady zůstávám?"

Bleskově se k ní otočil čelem, čímž ji tak překvapil, až upustila vařečku, která hlasitě dopadla na mramovou desku linky. "Kdybys měla jinou možnost, tak už tady nejsi," upozornil ji tiše.

Nasucho polkla. "To je pravda, ale to ti -."

Další proud výčitek na jeho hlavu zastavil tím, že si ji přitáhl do náručí a políbil ji. Emmaline se podlomila kolena. Takhle ji líbal pouze jednou a tehdy to skončilo divokým sexem na pohovce v jeho kanceláři.

"Ehm!" ozvalo se od dveří do kuchyně, když už si začínala myslet, že by se historie mohla opakovat.

Emmaline od Connora o krok ustoupila a zhluboka se nadechla. Teprve pak se podívala na jeho sestru, která se vědoucně usmívala, což mělo za výsledek, že zrudla a s tím, že potřebuje na vzduch vyběhla zadními dveřmi na zahradu.

Doběhla až k altánku, kde se posadila na dřevěnou lavičku. Popotáhla si rukávy a přemýšlela, co se to právě stalo. Nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Ten polibek ji totiž jen utvrdil v tom, co už stejně tušila. Stále milovala Connora a rozhodně nechtěla, aby si za ni hledal náhradu, jenže neměla odvahu mu to říct. Nebyla si vůbec jistá, jestli by její láska k němu byla dost silná na to, aby je udržela spolu a ona nakonec znovu neskončila se zlomeným srdcem.

"Za chvíli budeš bez rukávů," vytrhl ji z myšlenek hlas její nejlepší kamarádky.

Pohlédla na své ruce a uvolnila sevření. "Jsou zvyklé," zamumlala.

Zoe se usmála a posadila se vedle ní. "Co se to tam stalo?" Koutkem oka zahlédla, jak kývla hlavou k domu.

Emmaline pokrčila s povzdechem rameny. "Tvůj bratr se mě snažil umlčet."

"A že odvedl skvělou práci." Zasmála se její kamarádka.

Pohlédla jí zpříma do očí a zavrtěla hlavou, protože netušila, co říct. Nebyla si jistá, kolik toho Zoe ví a rozhodně nechtěla být tou, kdo jí to řekne.

Zoe se zlehka dotkla její paže. "Co se děje, zlato? Proč vypadáš, tak ztrápeně?"

"Chci se rozvést," zašeptala.

Dívka vedle ní se zamračila. "Vážně? Protože v kuchyni to vypadalo spíš tak, že ze sebe každou chvíli strháte oblečení a rozdáte si to vedle oběda."

Emmaline se pousmála. "Tak to vážně vypadalo, co?"

Pokývala hlavou. "Takže...proč se chceš rozvést?"

"Už dva roky spolu nejsme," prohodila, jako kdyby to snad mělo všechno vysvětlit.

Zoe vytřeštila oči, ale na rtech jí pohrával úsměv. "Nepovídej! Toho jsem si ani nevšimla."

Zašklebila se. "Ha, ha." Chytila se za hlavu. "Já nevím, co dělat, Zoe!"

"Miluješ ho?" chtěla vědět.

"Ty víš, že jo." Nemělo smysl cokoliv zapírat. Teď už ne.

Pokrčila rameny. "Tak s ním zůstaň."

Povzdechla si. "Včera byl na rande s mojí spolubydlící."

"To přece nic neznamená."

Emmaline se pousmála. Zoe byla vždycky se vším hned hotová. Naneštěstí to však nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Nemohla po Connorovi chtít, aby se vzdal možné budoucnosti s Wendy, kvůli nejisté budoucnosti s ní. Wendy měla práci, rodinu, která za ní stojí a chtěla děti. Emmaline na druhou stranu nikdy nevěděla, jestli bude mít na konci měsíce, co jíst, místo rodiny měla kmotra a jeho ženu a nebyla si jistá, jestli děti vůbec někdy chce, když jim ani nedokáže zajistit budoucnost.

***

Emmaline nemohla usnout. Už téměř tři hodiny zírala do stropu a všechno to byla Connorova vina! Kdyby ji v kuchyni nepolíbil, jako kdyby na tom polibku závisel jeho život, tak by tenhle problém neměla. Přes den totiž neměla čas nad tím přemýšlet, jenže teď neměla na práci nic lepšího.

S povzdechem se posadila, přehodila přes sebe župan a tiše se vykradla na chodbu. Po špičkách přešla vzdálenost mezi svým pokojem a Connorovou ložnicí. Škvírou pod dveřmi viděla, že má rozsvíceno a tak zlehka zaklepala.

Po chvíli se dveře otevřely a před ní stál její manžel pouze v kalhotech od pyžama. Zírala na něj a snažila se zapamatovat si každý detail jeho těla.

"Děje se něco nebo sis mě jenom chtěla prohlídnout?" zajímal se pobaveně.

Polkla. "Nemůžu spát," zašeptala.

"Chceš ohřát mlíko?"

Potřásla hlavou a zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahu. "Chci tebe." Udělala krok jeho směrem.

Connor si ji s úsměvem přitáhl k sobě a strčil do dveří, které se s tichým klapnutím zavřely. Pak se jeho rty hladově zmocnily jejích.

"Nic to mezi náma ale nemění," upozornila ho, když jí poodhrnul župan a políbil ji na klíční kost.

Zarazil se, vzhlédl a mrknul na ni. "Jasně, že ne," ujistil ji, než se vrátil k tomu, co dělat před jejím vyrušením.


Hlas v její hlavě ji varoval, že toho bude litovat, ale rychle ho umlčela, protože tohle bylo to, co právě teď chtěla. Vyčítat si to může později.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. července 2016 v 19:02 | Reagovat

WHISKEY TANGO FOXTROT?! takle se kapitoly nekončej! chci detaily, potřebuju se zasmát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama