Jak to všechno začalo mezi Nicole a Jackem

21. května 2016 v 17:33 | Hope |  Lexi a Caleb & Nicole a Jack
tenhle týden při úklidu jsem dostala chuť (a nápad) dopsat tuhle povídku...původně měla být už včera, ale múza stávkovala a já byla po pracovním týdnu dost vyřízená

doufám, že se bude povídka líbit...mně se líbí moc ;o)


Jack vešel do baru poblíž Nicolina salónu. V hlavě mu stále zněla slova Becky, která ho obviňovala z toho, že miluje Nicole. Popřel to, samozřejmě, ale pouze jí, protože on už dávno věděl, co k Nicole cítí. Nevěděl však jak se z tou prekérní situací vyrovnat, neboť se nezdálo, že je to oboustranné. A tak Jack stále zůstával s Becky, k níž už dlouhou dobu necítil nic, ani přátelství.

U baru si objednal pivo a rozhlédl se kolem. Pár stoliček od něj seděla dívka, která mu připadala povědomá. Zamířil k ní.

"Ahoj." Do Jackova hlasu se vloudilo překvapení, když v dívce poznal kamarádku a bývalou spolubydlící Calebovy snoubenky. Jistě, vybral si tenhle bar, protože byl mezi Nicoliným salónem a jejím bytem, ale naděje, že by ji tady potkal byla mizivá.

Nicole se soustředěně mračila. "Ááá," její obličej se rozzářil poznáním, "Jack. Ahoj. Co tady děláš?"

Pokrčil neurčitě rameny. "Jak se máš?" Snažil se změnit téma, což nebylo příliš těžké vzhledem k tomu, v jakém se nacházela stavu.

"Skvěle," ujistila ho bez váhání. Pak se k němu naklonila. "Jsem opilá," pošeptala mu do ucha a zasmála se.

"To vidím," odpověděl se schovívavým úsměvem. "Myslím, že už bys další neměla," namítl, když barmanovi přikývla na jeho dotaz, zda si dá ještě jeden drink.

Obrátila oči v sloup. "Zníš jako Lexi." Namířila na něj prstem. "Oba zapomínáte, že nejsem malé dítě! Jsem dospělá, mám vlastní firmu a vy nejste mí rodiče. Takže," pozvedla sklenku, která se před ní objevila, "na zdraví!"

Pozorně si ji prohlížel. "Co se stalo?" chtěl vědět. Znal ji dost dlouho na to, aby poznal, že něco není v pořádku. Nehledě na to, co věděl o Nicole a alkoholu - nikdy nevypila víc než dvě skleničky vína.

Pohodila hlavou. "Nic. Zkrátka jsem se dneska po práci rozhodla, že se zajdu napít. A nějak mi to zachutnalo." Muži za barem, který byl zhruba v jejím věku, věnovala jeden ze svých úsměvů.

V Jackovi se vařila krev, když jí barman úsměv s mrknutím opětoval. Zamračil se.

Když byl barman z doslechu, Nicole se se zářícíma očima a širokým úsměvem otočila k Jackovi. "Já myslím, že se mnou flirtoval," prohodila.

Zašklebil se. "Všiml jsem si."

Nicole se zachichotala a to byl okamžik, kdy Jack věděl, že ji musí dostat pryč. Nicole se totiž nikdy nechichotala.

Zlehka jí položil ruku na rameno. "Pojď, vezmu tě domů."

Její úsměv povadl. "Ale, ten barman -," namítla.

"- flirtuje s každou trochu hezkou ženskou, která sem přijde," dokončil za ni skrz zaťaté zuby.

Nicole se mírně zamračila a podívala se směrem, kde právě zmiňovaný mrkal na jinou. "Hm, asi máš pravdu." Povzdechla si. "Nejspíš to má v popisu práce." Seskočila ze stoličky a když zavrávolala, Jack ji chytil pevně za paži.

"Opatrně," zamumlal.

S úsměvem k němu vzhlédla. "Děkuju."

"Za málo," ujistil ji a vedl z baru. "Proč jsi tam vůbec chodila?" zajímal se, když seděli v autě.

Pokrčila rameny. "Lexi pořád říká, že mám chodit víc mezi lidi, abych se s někým konečně seznámila." Povzdechla si. "Jenže dneska mi z toho bude tak akorát špatně."

Jack se zamračil. Bude muset Calebově snoubence poděkovat, že vnukla Nicole tak debilní nápad. "Kolik jsi toho vypila?" Věnoval jí rychlý pohled než se zase soustředil na silnici.

"Moc ne, ale dneska jsem neměla čas se najíst, tak to vypadá, jako kdybych pila celé odpoledne."

"Musíš jíst!"

"Já vím," ujistila ho. "Ale měla jsem na dnešek svatební šaty pro hodně náročnou nevěstu a tucet jejích družiček, tak jsem se poslední dva týdny skoro nezastavila." Na okamžik se odmlčela. "O-ou, myslím, že budu zvracet."

Jack zastavil u krajnice a sledoval, jak vyskočila z auta, aby se vrhla ke koši. "Jsi v pořádku?" chtěl vědět, když se posadila zpět na sedadlo spolujezdce.

Přikývla.

Natáhl se a otevřel přihrádku nad jejími koleny, aby z ní po chvíli vylovil igelitový pytlík a podal jí ho.

"Promiň," zamumlala, ale nepodívala se na něj.

Usmál se a pohladil ji po ruce. "To nic."

***

"Nechceš jít nahoru?" překvapila Nicole Jacka otázkou, když zastavil před domem, v němž byl její byt.

Zatěkal pohledem mezi domem a Nicole. "Neměl bych," zamumlal, i když to bylo to, co chtěl právě teď udělat. Jít s ní nahoru, tam ji vzít do náruče, políbit a strávit s ní celou noc. Potřásl hlavou, aby zahnal myšlenky na to, co by chtěl, protože to nebylo správné. Nicole byla opilá a on měl přítelkyni.

Pokrčila rameny, v jejím obličeji se zračilo zklamání. Odepla bezpečnostní pás a otevřela dveře. "Tak se nejspíš uvidíme na svatbě."

Jack ale nechtěl čekat tak dlouho a tak rychle vystoupil z auta. "Počkej!" vyhrkl a několika rychlými kroky ji dohnal. Věnovala mu úsměv, za který by dal cokoliv. Ten úsměv byl důvod, proč se do Nicole zamiloval. "Na chvilku bych asi mohl."

Neodpověděla, jen její obličej se ještě víc rozzářil.

Jack ji následoval do jejího bytu. S každým krokem se zvyšovala jeho nervozita. Tohle by mohlo znamenat průlom v jejich vztahu. V duchu se pomodlil, aby to byl průlom k lepšímu. Nedokázal si totiž představit, že by měl žít bez ní.

"Dáš si něco k pití?" zajímala se Nicole, když došli do kuchyně.

"Jenom vodu." Posadil se ke stolu.

Netrvalo dlouho a Nicole seděla proti němu. "Cos dělal v tom baru? Vrtá mi to hlavou od chvíle, co ses tam objevil."

Zarazil se. Téhle otázky se bál. Chtěl k ní být upřímný, ale nebyl si jistý, jak by pravdu přijala. "Měl jsem cestu kolem."

Zamračila se. "Po cestě? Vždyť pracuješ i bydlíš na opačné straně."

Toho si byl dobře vědom. Pokrčil rameny a pousmál se. "Jel jsem z pracovní schůzky, která se protáhla."

Zdálo se, že tohle vysvětlení jí stačilo, protože pokývala hlavou a dál se nevyptávala.

"Mně taky něco vrtá hlavou," prohlásil se zamrkáním.

Povytáhla obočí v němé otázce.

"Proč jsi mě pozvala nahoru?"

Nicoliny tváře zčervenaly. "Já nevím."

Jack jí nevěřil, ale rozhodl se netlačit na pilu. Napadlo ho však, že na tom možná byla stejně jako on, rozhodně mu to dalo naději a donutilo k akci.

Zvedl se ze své židle a přešel k její. Celou dobu ho pozorně sledovala. Jakmile byl vedle ní, sklonil se a políbil ji. Nemohl být šťastnější, když mu Nicole polibek opětovala.

***

Jacka probudilo vzdálené zvonění jeho telefonu. Trvalo mu několik vteřin než si uvědomil, co se stalo předchozí noci a kde je. Zvonění telefonu nepřestávalo a tak se rychle zvedl, natáhl si boxerky, které byly naštěstí jen kousek od postele a vydal se směrem, z něhož se ozývalo zvonění.

V kuchyni našel své sako, z jehož kapsy vytáhl telefon. "Becky?" Snažil se potlačit povzdech. Zrovna teď na svou přítelkyni neměl náladu.

"No, kde seš?" chtěla vědět a Jack si dokázal představit její rozzuřený výraz.

Na to jí rozhodně nehodlal odpovídat. "Proč?" zeptal se místo toho.

"Jak jako proč? Dneska máme jet k našim na oběd!" připomněla mu hlasitě.

Na okamžik zavřel oči. "Myslel jsem, že pojedeš sama."

Slyšel, jak si odfrkla. "Proč? Protože jsme se pohádali? Myslel sis, že z toho vyvázneš tak snadno? Tak to ses spletl, kamaráde!" ujistila ho. "Ať jsi do půl hodiny u mě!" poručila a hovor ukončila.

Jack si povzdechl. Měl to s ní skončit už dávno.

Uslyšel za sebou kroky a otočil se. Ve dveřích do kuchyně stála Nicole v županu, v němž vypadala zranitelně.

"Nicole," začal.

Zvedla ruku, aby ho zarazila. "Musíš jet, já vím. Chápu to," ujistila ho.

Poznal, že se na sobě snaží nedat znát zklamání, oči ji však prozradily. Udělal dva kroky jejím směrem, ale když ona udělala dva od něj, zarazil se. "Měli bychom si promluvit o tom, co se mezi námi stalo."

Zavrtěla hlavou. "Ne! Co se stalo, stalo se. Nebudeme se k tomu vracet."

"Nicole, prosím!"

"Jacku, vážně o tom nechci mluvit." Pokrčila rameny a smutně se usmála. "Byli jsme opilí...dobře, jsem byla opilá a nic to neznamenalo."

Její slova ho zabolela. Chtěl na ni zakřičet, že pro něj to znamenalo všechno. Pak by ji vzal do náruče a líbal tak dlouho, dokud by nepřiznala, že i pro ni to znamenalo víc než tvrdila. Věděl však, že by tím ničeho nedocílil a tak ze země posbíral své svršky a rychle se oblékl.


Když kolem ní procházel do chodby, sklonil se a něžně ji políbil. Tentokrát mu polibek neopětovala, ovšem Jack se nevzdával. Jednoho dne ji přesvědčí o svým citech a to bylo něco, na co se opravdu těšil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. května 2016 v 18:51 | Reagovat

not gonna die, z předchozích věci si nepamatuju ani shit a o to víc mě mátlo kdo je kdo a co chce...teda krom postelovejch hrátek :D to mi bylo jasný od samýho začátku a to se barman ani nemusel zubit :D :D

2 Gigi Gigi | 30. května 2016 v 14:49 | Reagovat

Aaaw, poppet - úplně bych Jacka poškrabkala pod bradou :D to je ňuník...ok, nechci o něm mluvit jako o psovi, ale nějak mi toto přirovnání přišlo na mysl při čtení...a dobře, žes to napsala víceméně z jeho pohledu, zase to celé téhle LCNJ sbírce dalo jinou perspektivu :) ... menší gramatické chyby, které by bylo dobré odstranit, ale jinak super další kousek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama