4.kapitola

30. května 2016 v 18:18 | Gigi |  Kaktus a růže
ano, vidíte dobře, Gigi pro vás napsala kapitolu ke Kaktusu (jupíjéj!) =o) Gigi vzkazuje, že je ta kapitola divná (není!) a že jí psaní v češtině dělá ku*va (na Gigi přání píšu úplné znění :D) problém (možná trošku ;o) )
a vzhledem k tomu, že já mám už víc než rok napsaný začátek páté kapitoly, tak se jí snad dočkáte brzy ;o)


"Lily, přestaň sebou mlít," zašeptal James.

"Tak mi konečně řekni, kam jdeme."

James se zasmál. "Tvá vytrvalost je jedna z věcí, které se mi na tobě líbí, ale k ničemu ti teď nebude. Je to překvapení."

Lily protočila oči, ale když jí došlo, že ve tmě pozdní lednové noci se toto gesto zcela minulo účinkem, šlápla Jamesovi na nohu.

"Už ti někdo řekl, že jsi hrozný?"

"Myslíš kromě tebe?"

Lilyina odpověď se změnila v zaúpění, když se jí druhá - nepošlapaná - Jamesova noha připletla do cesty a ona se velmi neelegantně poroučela k zemi.

"Krucinál!" zamumlala Lily a přijala Jamesovu ruku.

"Jsi v pořádku?"

"Kromě toho, že jsem se ti právě při našem prvním rande skácela k nohám...jo, nic mi není," odpověděla Lily a oba dostali záchvat smíchu.

Příjemné rozptýlení, které ovšem nemohlo přijít v méně vhodnou chvíli. Škodolibé zamňouknutí, které se ozvalo pár kroků před nimi, neochvějně oznámilo trable v podobě paní Norrisové. Lily přitiskla jednu ruku na Jamesovy vysmáté rty a druhou vytáhla z kapsy hůlku.

"Confundo," špitla. Paní Norrisová se dvakrát otočila kolem dokola a zamířila opačným směrem.

James se přestal smát a vtiskl rychlý polibek na Lilyinu dlaň stále překrývající jeho rty, než její ruku odtáhl a na chvíli podržel ve své. "Tak to bylo o fous! Dobrá práce."

Lily cítila, že se jí do tváří hrne krev a byla ráda, že Bradavice jsou v noci tak špatně osvětlené.
"Nebyla jsem si jistá, že to na ni bude fungovat."

"Neboj, byl jsem připravený ji nakopnout."

"To snad ne!"

James se však jen tiše zasmál, popadl Lily za ruku a zbytek cesty ji bezpečně navigoval. Před Komnatou nejvyšší potřeby jí pak přikázal, aby zavřela oči, otevřel dvoukřídlé dubové dveře a pustil ji dovnitř.

"Tak můžeš a všechno nejlepší," řekl, když se za nimi dveře s tichým klapnutím zavřely.

Lily otevřela oči a z pootevřených rtů jí uniklo tiché vyjeknutí. Komnata nejvyšší potřeby dle Jamesova přání totiž vytvořila malý promítací sál. Jedna celá zeď byla skrytá pod promítacím plátnem a před ní stála tmavě zelená dvousedačka. Ve chvíli, kdy na ni Lily zaostřila, objevila se vedle dvě samostatná křesla. Lily se otočila na Jamese a zvedla levé obočí. James trochu zrudl.

"Měl jsem to udělat hned. Nechci, aby sis myslela, že dělám nějaké unáhlené závěry, když je to teprve naše první schůzka."

Lily se rozesmála a rozcuchala Jamesovy už tak neučesatelné vlasy. Pak mu vlepila rychlý polibek na rty a šla se usadit doprostřed dvousedačky.

"Tohle bude naprosto v pořádku," mrkla na Jamese přes rameno a křesla zmizela.

James si sednul vedle ní. "Chceš se nejdříve navečeřet a sfouknout svíčky?"

Lily vykulila oči a mávla rukou na promítací plátno na zdi před nimi. "Cože? Tohle není všechno? To si snad ani nezasloužím po všech těch letech, kdy jsem se k tobě nechovala zrovna hezky."

James se uchechtl. " 'Nechovala zrovna hezky' je celkem mírné pojmenování posledních šesti let, ale já jsem taky nebyl nejdospělejší. A rozhodně si tohle všechno zasloužíš. O tom vůbec nepochybuj."

"Dobře, nebudu se s tebou dneska hádat a asi bych i něco snědla, než si pustíme film. Na co se vlastně budeme dívat?"

James v odpověď jen tajuplně pokrčil rameny a odvedl Lily ke stolu, který už byl prostřený a plný jejího oblíbeného jídla.

"Teda, Jamesi, tohle jsem opravdu nečekala," řekla Lily se zářivým úsměvem, než ochutnala první kousek lososa zapečeného s pestem a parmezánem.

Když nakonec Lily sfoukla svíčky z čokoládového dortu ve tvaru čísla 17, byla netrpělivost sama. "Tak honem, Jamesi! Na co se budeme dívat? Prosím, prosím, prosím!"

"Počkej a uvidíš!"

Lily protočila oči, odtáhla Jamese k jejich dvousedačce a stáhla ho dolů. Plátno před nimi se rozjasnilo a když začala hrát úvodní hudba, Lily Jamese objala.

"Lils, já bych po tomhle večeru měl rád všechna žebra netknutá."

"Ty jsi ale! Snídaně u Tiffanyho! Jak jsi to věděl? A jak tě vůbec vlastně napadl filmový večer?"

James pokrčil rameny. "No, když jsem na tebe zrovna nehulákal, když jsi byla poblíž, tu a tam jsem i zaslechl, jak říkáš Marian, že ti chybí mudlovské filmy a že tenhle je tvůj nejoblíbenější. Tak jsem trochu zapracoval a voilà. A už pšt nebo neuvidíš začátek."

Lily na Jamese ještě chvíli zírala očima plnýma údivu, ale pak se o něj se spokojeným povzdechem opřela a soustředila se na začínající příběh Holly Golightlyové v podání její oblíbené herečky Audrey Hepburnové.

***

Marian sešla po schodech do společenské místnosti a rozhlédla se. Společenka byla plná studentů a prakticky všechna místa na sednutí byla obsazena. A ona zrovna neměla náladu si k nikomu přisedat. Zamířila tedy ke krbu, kde ve starých pohodlných křeslech sedělo několik prváků . . . nebo možná druháků . . . koho to zajímá, malí jsou všichni stejně.

"Dovolíte?" zeptala se jich s rukama v bok a pokývla směrem k jejich sedačkám.

Pětice se po sobě nejistě podívala, ale nakonec se všichni zvedli, čtyři křesla odtáhli o kus dále a jedno nechali, kde bylo. Marian se do něj zabořila a zahleděla se do ohně zářivě plápolájícího v krku, zatímco prsty jedné ruky začala na dřevěnou opěrku křesla vyklepávat netrpělivý rytmus.

Sama se svým vírem myšlenek ovšem nebyla dlouho. Asi pět minut poté, co se usadila, na ni padl něčí stín a za chvíli před ní stál spolubydlící Pobertů Matt Griffin. Drze se naklonil vpřed a ruce položil na opěrky Marianina křesla, milimetry od jejích bubnujících prstů.

"Co chceš, Matte? Nemám náladu!" prskla na něj.

"To jsem si všiml. Co ti ti chudáci prváci udělali?" řekl Matt a jeho rty se zkroutily do čehosi, co evidentně měl být okouzlující úsměv.

"Máš něco s ušima?"

"Nemám. Vím, žes řekla, že nemáš náladu a proto jsem tady, abych tě rozveselil."

Marian protočila oči a zabořila se ještě více do měkké opěrky, což mělo za následek jedině to, že Matt se naklonil ještě blíže k jejímu obličeji.

"Matte, myslím to vážně. Vyhodila jsem je odtud, abych mohla být sama, takže buď tak laskav a běž dělat to, cos dělal před pěti minutami."

"Nebuď takový kakabus. Dej mi šanci a uvidíš, že za chvíli si na Blacka už ani nevzpomeneš," uculil se Matt.

Na to Marian vyletěla z křesla tak rychle, že nebýt Mattových reflexů vycvičených famfrpálem, srazili by se hlavami.

"Fajn, chápu, to jsem přehnal." Zdvihl Matt ruce v omluvném gestu, které ovšem ztratilo na důvěryhodnosti úsměvem, jímž ho doprovodil. "Moje nabídka stále platí. Tak dej vědět!"

Marian sledovala přivřenýma očima Mattův návrat ke skupině studentů sedících na druhé straně společenky. Pak se zabořila zpět do křesla a v duchu se začala modlit, aby Matt přece jen přišel zpět a ona mu mohla ten jeho samolibý úšklebek smazat z tváře jednou dobře mířenou ranou. Proto, když uslyšela další přibližující se kroky, pravá ruka se jí samovolně sevřela v pěst.

Nově příchozí však nebyl Matt. Ne, byl to člověk, který momentálně klesl na jejím žebříčku lidí, které nechtěla vidět, na druhé místo.

"Griffin? Vážně?" řekl Sirius zpoza jejího křesla. "Zrovna on? Takový idiot! Proč se s ním bavíš?"

Marian protočila oči a zhluboka se nadechla. Tohle snad ani nemohla být pravda. Kdo ji za co trestal? Aniž by se na Siriuse podívala, řekla: "Pokud si dobře vzpomínám, byl jsi to ty, kdo mi ne tak dávno připomněl, že naše vztahy s jinými lidmi už nejsou naší záležitostí, takže se do toho nepleť."

"Je rozdíl mezi tím, s kým jsem já a s kým se hodláš dát dohromady ty. A neklesnu tak hluboko, abych se neozval, když se chystáš zahodit s někým jako je Matt Griffin."

Teď už se Marian z křesla zvedla a podívala se Siriusovi do očí. "Už jsi opravdu mimo své pole působnosti, Siriusi, a nezapomínej, že tebe jsem taky dokázala změnit. A vlastně díky za názor. Nechystala jsem se s Mattem nic začínat, ale teď . . . no, hezký zbytek večera přeji!"

Marian nechala Siriuse stát, kde byl, aniž by mu dala šanci říct něco dalšího a pomalým odhodlaným krokem zamířila k Mattovi. Úsměv, který se jí objevil na tváři, pro ni nakonec nebylo vůbec těžké vykouzlit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 30. května 2016 v 18:22 | Reagovat

to, že miluju ten začátek víš...nakopnut paní Norrisové...mno, chtěla bych vidět reakci Lily, kdyby se to vážně stalo :D ano, jsem škodolibá, ale co, ona si to zaslouží :D
a ten konec? awww, já nechci Marian s Mattem =o( pitomý Sirius!

2 Gigi Gigi | 30. května 2016 v 18:25 | Reagovat

:D děkuji...haha, pitomý Sirius? Pitomí všichni :D

a btw, mělo tam být v úvodu, že mi psaní v češtině dělá KU*VA problém :D just sayin' :D

3 Hope Hope | Web | 30. května 2016 v 18:27 | Reagovat

[2]: já vím, ale přece to tam nemůžu napsat, ne? :D

4 Maysie Maysie | 6. června 2017 v 17:13 | Reagovat

No to je potvora :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama