10.kapitola

30. dubna 2016 v 17:44 | Hope |  When the heart calls
tahle kapitola nevyšla úplně podle plánu, ale i tak jsem z ní nadšená =o) a z té příští taky =oD tak snad nebudu sama ;o)


Emmaline se většinu cesty mračila. Snažila se Connora s Wendy přesvědčit, že je v pořádku a chůvu vážně nepotřebuje, ale jedinou reakcí na její argumenty byly významné pohledy, které si její kamarádka s jejím manželem vyměňovali skrz zpětné zrcátko. Connor dokonce šel s Emmy do bytu, aby se ujistil, že se nepokusí zabarikádovat v pokoji - jeho slova.

"No tak, Em, přestaň se mračit," vyzval ji, když sjel z dálnice.

Zamračila se ještě víc. Jednak proto, že nehodlala skákat tak, jak pískal a taky proto, že věděla, kam tahle cesta vede. "Myslela jsem, že jedeme k tobě."

"Však jo."

Zmateně se na něj podívala. "Ale tudy se k tvému bytu nejede."

Sotva slyšitelně si povzdechl. "Tam teď bydlí Zoe. My jedeme domů."

"Proč sis ten dům nechal?" chtěla vědět a snažila se na sobě nedat znát, jak rozporuplné pocity to v ní vyvolává. Dům, jenž Connor pár týdnů po svatbě koupil, milovala. Měl pět ložnic - ta největší měla vlastní šatnu -, pět koupelen, obrovskou vstupní halu, obývací pokoj s krbem, moderně vybavenou kuchyň, pracovnu a v neposlední řadě rozlehlou zahradu s bazénem. Jejich dům by byl perfektním místem pro rodinu, kterou oni společně nikdy mít nebudou a to bylo to, co celé téhle situaci dodávalo hořkou příchuť.

Věnoval jí rychlý pohled. "Mám na něj spoustu hezkých vzpomínek," ujistil ji.

"A to ti ani trochu nevadí, že jsem tam s tebou žila? Navíc jsi ho kupoval jen, aby to vypadalo, že se plánuješ usadit a založit rodinu," připomněla mu jeho vlastní slova - ta, která jí řekl, když se na dům jeli poprvé podívat.

"Brzy stejně hodlám ty plány uskutečnit." Pokrčil rameny a otevřel okýnko.

Emmaline sledovala, jak vyťukává vstupní kód a samým překvapením vytřeštila oči. "Tys ani nezměnil kód," zašeptala nevěřícně.

Opět pokrčil rameny. "Jak jsem řekl, spousta hezkých vzpomínek."

Hlavou jí proběhla vzpomínka na to, jak ta čtyři čísla vybírali. Nedokázali se na ničem shodnout. Connor trval na tom, aby měl něco společného s ní, ale Emmy z toho nebyla zrovna dvakrát nadšená. Nakonec však unaveně navrhla datum jejich svatby, s čímž její manžel nadšeně souhlasil.

Potřásla hlavou, aby tu vzpomínku zahnala. Nechtěla znovu prožívat minulost, rozhodně ne ve chvíli, kdy se bála, aby se jí nerozskočila hlava a jediné, po čem toužila, byla sprcha a pak ničím nerušený spánek. Věděla, že o tom druhém si může nechat leda tak zdát, avšak s tím se víceméně smířila.

Connor zaparkoval před vchodovými dveřmi a pomohl Emmaline vystoupit. Jednou dlaní odemkl, zatímco tu druhou měl na jejím kříži. Neprotestovala, nechtěla se hádat kvůli zbytečnostem.

"Budeš v pokoji přes chodbu ode mě," oznámil, když ji vedl po prostorném schodišti do patra.

Mírně se zamračila. "Proč? Nemohla bych být v zadním pokoji?"

Vrhl na ni pohled. "Nepřichází v úvahu! Vím, že máš ráda ten výhled tam, ale takhle to bude bezpečnější. Kdybys něco potřebovala a tak."

Povzdechla si. Jeho vysvětlení dávalo smysl, z čehož nebyla zrovna dvakrát nadšená. "Jsem v pořádku," snažila se ho snad posté za večer přesvědčit.

"Já tě slyšel i předtím, ale takhle budu klidnější." Otevřel dveře pokoje a vešel dovnitř. Tašku s jejími věcmi položil na postel. "Mám ti pomoct vybalit?"

Zmohla se pouze na zavrtění hlavou.

Pousmál se a pohladil ji po tváři. "Budu dole, kdybys něco potřebovala." Pokynul bradou ke dveřím. "Nech pootevřeno."

"Dobře," zašeptala. "Děkuju. Já vím, že to se mnou není jednoduché a omlouvám se za to. Nechci ti přidělávat starosti, vážně ne."

"Já jsem rád, že mě necháš, abych se o tebe postaral." Než odešel, naklonil se k ní a dal jí pusu na čelo.

Emmaline pocítila náhlý nával zklamání, nebyla si však úplně jistá proč. Nechtěla nad tím ale přemýšlet a tak si z tašky vytáhla kosmetickou taštičku a pyžamo a šla do koupelny.

***

Emmy se poslední půl hodinu převalovala v posteli. Chtěla spát, ale nemohla. Horká sprcha jí neplánovaně dodala energii a bolest hlavy jí usnout také nedovolovala. S povzdechem odhodila přikrývku a vylezla z postele. Chodbu osvětlovalo slabé světlo z přízemí. Sešla pomalu schody a snažila se uklidnit bušící srdce. Připadala si nepatřičně. Tomuhle domu už dávno neříkala domov a měla pocit, že by tady vůbec neměla být.

S hlubokým nádechem vešla do obývacího pokoje, kde se střetla s Connorovým překvapeným pohledem.

"Myslel jsem, že už dávno spíš."

Omluvně se usmála. "Nemůžu usnout."

"Vím přesně, co ti pomůže." Mrknul na ni a vstal.

Šla za ním do kuchyně. Pozorovala, jak z jedné ze skříněk vytáhl med a z druhé dva hrnky, pak přešel k lednici a vytáhl z ní mléko. V té chvíli už se Emmy na rtech usadil upřímný úsměv. Tohle ji vracelo do doby, kdy byli šťastní. Než se všechno pokazilo, tak spolu často seděli v kuchyni a popíjeli teplé mléko s medem.

"Tady." Jeden z hrníčků před ní po chvíli postavil.

Emmy slastně přivřela oči, když se napila. "Tohle mi chybí," přiznala.

Pokrčil rameny. "Klidně bys to mohla mít každý den."

Pouze zavrtěla hlavou. Ne, nemohla to mít; to už zkoušeli a jak to dopadlo?

Connor se opřel dlaněmi o stůl a naklonil se k ní. "Proč ne?"

Smutně se usmála. "Protože by to dopadlo stejně jako teď." Potřásla hlavou. "Nikdy to mezi náma nebude fungovat." Rychle dopila mléko, postavila hrnek na stůl a zvedla se. "Půjdu spát. Děkuju," dodala ještě než se vrátila zpět do pokoje.

***

Connor měl chuť něco rozbít. Měl na sebe vztek. Tlačil na Emmy tak moc, až ji odehnal. Nedivil se, že šla radši spát. Být na jejím místě, udělá to taky.

Zaklel. Chtěl svou ženu zpátky, ovšem zatím se zdálo, že k tomu je ještě dál než v den, kdy přišla k němu do kanceláře. A všechno to byla jeho vina. Docházela mu trpělivost a začínal na to doplácet.

S povzdechem zhasnul a vydal se do patra. Už v polovině schodiště slyšel Emmalininy vzlyky a neurčité mumlání. Stáhl se mu žaludek, věděl přesně, co se děje.

Emmaline měla noční múru. V té znovu prožívala hrůzu noci, kdy při nehodě zahynuli její rodiče a ona byla uvězněná v autě s nimi.

Zbývající schody vyběhl a vtrhl do její ložnice. Pohled, jenž se mu naskytl, se mu vůbec nelíbil. Emmyiny tváře se leskly od slz a vlhké vlasy měla přilepené k obličeji.

Connor se posadil na okraj postele a jemně se dotkl jejího ramene. "Em," zašeptal. "Em," zkusil to znovu, tentokrát trochu hlasitěji. "Emmaline!" Chytil ji pevně za obě ramena.

Sledoval, jak se pomalu probouzí. Několikrát zmateně zamrkala. "Co se děje?" ptala se hlasem poznamenaným pláčem.

"Měla jsi noční múru."

"Promiň," zamumlala. Posadila se a začala si popotahovat rukávy.

Zavrtěl hlavou. "Tohle je to poslední, za co by ses kdy měla omlouvat. Není to tvoje vina." Pozorně si ji prohlížel. "Kdy se ti to stalo naposledy?"

Nasucho polkla a sklopila oči. "Po tom, co jsem za tebou šla do kanceláře," zašeptala po chvíli ticha.

Zaťal zuby. Bylo známým faktem, že měla noční múry pouze, když byla ve stresu a vědomí, že toho byl příčinou on, se mu vůbec nelíbilo. "Mrzí mě to."

Zmateně na něj hleděla. "Proč? Není to tvoje vina," ujistila ho šeptem a pokusila se o úsměv.

Zlehka se dotkl její tváře. "Doufal jsem, že už nikdy nebudu tím, kdo to způsobí." Ve vzpomínkách se vrátil k noci, kdy se to stalo poprvé. Bylo to sotva týden poté, co se nastěhovali do tohoto domu a Connorovi rodiče a sestra přijeli na víkend. Tehdy museli poprvé spát ve stejné posteli, aby nevzbudili podezření, což vystavilo Emmy zbytečnému stresu. V noci se pak s pláčem probudila. Connor se kvůli tomu cítil špatně a chtěl si lehnout na zem, ale Emmy odmítla a tak ji zbytek noci alespoň držel v náručí, jak navrhla.

Potřásla hlavou. "Nikdy jsi nebyl." Povzdechla si. "Jsem ve stresu ze spousty věcí."


Connor mlčel. Byl si jistý, že to není úplně pravda, ale také věděl, kdy nemá své ženě odporovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 1. května 2016 v 15:59 | Reagovat

éééhm... co?

2 Maysie Maysie | 30. května 2016 v 18:40 | Reagovat

To mě teda zajímá, co s nimi máš v plánu :ú

3 Hope Hope | Web | 2. června 2016 v 0:11 | Reagovat

[2]: samé dobré věci ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama