8.kapitola

13. března 2016 v 0:08 | Hope |  When the heart calls
tak jsem si po dlouhé době zase sedla k psaní (jestli to takhle půjde dál, tak ze mě ta spisovatelka nikdy nebude...ovšem na moji obranu - minulé pondělí jsem začala extra job, takže teď prostě ten čas nemám, mno) a takhle to dopadlo...s kapitolou jsem víceméně spokojená a upřímně se těším na tu další ;o)


Emmaline byla prakticky celou dobu, kterou strávila s Alvinem, myšlenkama jinde. Nedokázala přestat myslet na hádku s Connorem, i když se opravdu snažila. Při loučení s Alem, jenž se jí omlouval za to, že ji nudil, se cítila hrozně. Snažila se mu vysvětlit, že to nebyla jeho vina, avšak moc přesvědčeně nevypadal.

S povzdechem odemkla dveře od bytu. Zamračila se, když z Wendiina pokoje slyšela hudbu, měla za to, že její spolubydlící je v práci, ráno se přece loučily. Zatímco přemýšlela, jestli nemá zavolat policii, Wendy se objevila na chodbě.

"Ahoj! Jaké bylo rande?" zajímala se se zamrkáním.

"V pohodě," ujistila ji a zamračila se. "Co děláš doma? Myslela jsem, že jsi zloděj!"

Wendy se rozesmála. "To se ti povedlo. Copak by si zloděj pouštěl rádio?"

Emmy zrudla a trhla rameny. Věděla, že Wendy má pravdu, ale i tak se jí dotklo, že z ní má kamarádka legraci.

Její spolubydlící k ní došla a objala ji kolem ramen. "Ale no tak! Víš, že to nemyslím zle. A k tomu proč jsem doma. V práci nám včera spadla síť a nepodařilo se to opravit, tak nás poslali domů." S povzdechem pokrčila rameny. "Ale vlastně je to dobře," pokračovala zamyšleně.

Emmalinino obočí vylétlo vzhůru.

Wendy nad tím mávla rukou. "Jdu na večeři s Connorem."

"Cože?" Emmy byla z vývoje událostí v šoku. "Kdy jste to stihli naplánovat?"

"Ráno, když jsem šla do práce," prohodila bezstarostně, načež se pozorně zahleděla na kamarádku. "Nevadí ti to?"

Emmy se pousmála a snažila se, aby to vypadalo přirozeně. "Proč by mi to mělo vadit? Tohle je přece součástí plánu, ne?"

Wendy pokrčila rameny. "Já jen, jestli sis to nerozmyslela."

"Ne," ujistila ji rychle, jenže se jí dostalo takového pohledu, že nebylo pochyb o tom, co si Wendy myslí.

"No dobře," řekla však. "To bys mi mohla pomoct vybrat, co na sebe, aby si z toho Connor sedl na zadek." Zamrkala na ni.

"Moc ráda," ujistila ji a snažila se sama sebe přesvědčit, že tomu tak opravdu je.

***

Wendy dovolila Connorovi, aby jí pomohl z kabátu, přidržel židli, objednal své oblíbené víno a doporučil specialitu podniku, ale tím to, co mu hodlala dovolit, končilo. Rozhodně si s ním nechtěla nic začínat. Connor totiž musí pochopit, že nebude vždy po jeho, že některé věci jsou zkrátka mimo jeho moc a moc jeho peněz.

Během předkrmu mluvili o věcech, o nichž se na prvním rande normálně mluví, což Wendy nevadilo. Neboť dozvědět se o něm něco víc, nemohlo ničemu uškodit.

Nad hlavním chodem však přišel pro Wendy šok, když Connor zničehonic prohlásil: "Nehodlám se Em vzdát!"

Zmateně zamrkala a pak se zamračila. "Cože?" Nechápala, odkud to přišlo, vždyť o její spolubydlící ještě ani nemluvili.

"Slyšelas mě. Nemám v plánu si s nikým začínat, natož s kamarádkou Emmaline. Neber si to špatně, vypadáš jako skvělá ženská, ale já chci být s Em."

Wendy potřásla hlavou. "A co to, že až teď? Podle toho, co vím, jsi s ní být nechtěl, když s tebou ještě žila. Trávil jsi většinu času v práci. Nebo se snad pletu?" Její obočí vylétlo vyzývavě vzhůru.

Connor si povzdechl. "Nepleteš," připustil neochotně. "Nikdy jsem ale netvrdil, že jsem dokonalý."

"Jenže Emmy si to myslela," podotkla Wendy se smutným úsměvem. Dobře si vzpomínala na dobu, kdy se její kamarádka pomalu ale jistě zbavovala ideálů, které o svém manželovi měla. Bylo to smutné a bolestné období.

"Já vím," ujistil ji. Potřásl hlavou. "Nemáš ani ponětí, jak moc mě mrzí, že jsem nebyl takovým manželem, jakého by si zasloužila." Pohlédl Wendy zpříma do očí. "Jenže to neznamená, že se s ní rozvedu! Chci napravit, co jsem způsobil. Sakra, vždyť já ji miluju!" prohlásil rázně.

Blondýnka překvapeně zamrkala. "Vážně?"

S úšklebkem pokýval hlavou.

Tohle bylo přesně to, co potřebovala. "Od kdy?" Nedokázala udržet svou zvědavost na uzdě.

Pokrčil rameny. "Od jejích sedmnáctých narozenin. Řekla ti někdy, co se ten den stalo?" chtěl vědět.

Wendy se mírně mračila, jak se snažila vzpomenout. Nakonec však zavrtěla hlavou.

Pousmál se a Wendy musela uznat, že úsměv mu opravdu sluší. "Koupil jsem jí náramek, který dlouho chtěla, ale nechtěla si o něj říkat, protože to nebylo něco, co nutně potřebovala. Nikdy nezapomenu na její rozzářený obličej, když ho viděla. Chtěla mi poděkovat. Objala mě kolem krku a najednou jsme se líbali." Zavrtěl hlavou. "Ani nevím, kdo to začal. Když jsme se od sebe odtrhli, tak na mě zírala s vytřeštěnýma očima a omlouvala se. Jenže jediné, co jsem chtěl udělat, bylo ji vzít do náruče a nikdy ji nepustit." Povzdechl si. "Nikdy jsem jí neřekl, co k ní cítím."

"Tos měl," zamumlala Wendy. Nemohla nepřemýšlet nad tím, jak moc jiný by byl Emmalinin život, kdyby věděla, že ji Connor taky miluje. Bylo jí z toho smutno. "Connore," začala, "jak přesně plánuješ získat Emmy zpátky?"

"V první řadě si za ni nehodlám hledat náhradu."

"A dál?" naléhala.

"Přinutím ji, aby se do mě zamilovala. Budu s ní trávit čas, zvát ji na obědy, večeře, do divadla." Odlmčel se. "A modlit se, aby to fungovalo."

Wendy byla v pokušení mu říct, že Emmy se do něj nepotřebuje zamilovávat, ale neměla na to právo. "Co kdybys na to šel trochu jinak?" navrhla.

Zamračil se. "Jak přesně jinak?"

Zaváhala, nesměla prozradit příliš, avšak něco říct musela. "Nepřijde mi, že by byla příliš nadšená z toho, že si hledáš manželku." Pokrčila rameny. "Možná, když bude mít důvod žárlit, tak si přizná, co k tobě cítí." Rozhodila rukama. "Ale je to jenom můj názor."

"Chce se rozvádět! Proč by měla žárlit? Tohle celé byl její nápad."

Wendy povytáhla obočí a vyčkávavě na něj hleděla. Byla si jistá, že mu to dřív nebo později dojde.

"Nechceš mi, doufám, naznačit, že mě má ráda? Že jí na mně záleží?"

Povzdechla si. "Proč si myslíš, že si tě tehdy vzala? Kdyby tě brala jenom jako staršího bratra své nejlepší kamarádky, tak to neudělá. Netvrdím, že tě pořád miluje, ale poznám, když z něčeho není nadšená." Pozorovala, jak se usmál a v očích mu blýsklo. Bylo jí jasné, že Connor právě vymyslel perfektní plán na získání Emmaline zpět.

***

Zatímco Wendy a Connor dolaďovali plán, Emmy se vracela ze směny v bistru.

Původně měla mít volno, jeden z jejích kolegů jí však volal s prosbou, zda by za něj nemohla vzít začátek směny, protože musel vzít svou dcerku na pohotovost se zlomenou rukou. Emmaline bez váhání souhlasila, dokonce se nabídla, že vezme celou směnu, to ale Jeff odmítl.

Vracela se temnou ulicí a svému okolí nevěnovala přílišnou pozornost. Koneckonců chodila tudy několikrát týdně už téměř dva roky, tak si to mohla dovolit. Bohužel netušila, že právě dnes se jí její nepozornost nevyplatí. Ve chvíli, kdy prošla kolem poslední postranní uličky a zbývalo ujít jen posledních pár metrů než se dostane do ulice, v níž bydlela, ucítila, jak někdo tahá za její kabelku. Emmy příliš nepřemýšlela nad tím, co dělat, jednala impulsivně. Za žádnou cenu se nehodlala vzdát své tašky bez boje. Nešlo o to, že by v ní snad měla tisíce, jako spíš o to, že v ní měla to málo, které dostala za směnu v bistru. Avšak pro někoho, kdo byl v takové situaci jako ona, se i to málo rovnalo jmění a ona o něj nehodlala přijít.

Naneštěstí byl útočníkem chlap jako hora a tak ji přemohl jako nic. Emmy se ale ani tak nevzdávala a snažila se ho praštit. Dosáhla však jen toho, že ho rozzuřila. Napřáhl se a udeřil ji takovou silou, že hlavou narazila do zdi budovy. Emmaline projela hlavou ostrá bolest, svezla se k zemi a pak ji konečně pohltila milosrdná tma a nevědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 16. března 2016 v 22:19 | Reagovat

wtf? co ten drasťák a žádný vysvětleni plánu? grrr
jo a hoď si to do rubriky

2 Maysie Maysie | 23. března 2016 v 16:43 | Reagovat

No tak ty mi dáváš teda. Co bude dál?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama