1.kapitola

20. prosince 2015 v 10:57 | Hope |  Fight for love
bohužel zatím nemám dopsanou kapitolu k žádné z povídek, tak jsem si řekla, že přeložím první kapitolu své povídky, která je původně psaná anglicky...nejsem si jistá, jestli budu překládat i další kapitoly, ale tak aspoň tu první jsem měla v plánu od začátku, takže tak =o)


Když Grace poprvé potkala Alexe, bylo jí teprve šest. Tatínek ji přivezl domů z baletu a on hrál na zahradě fotbal s jejím starším bratrem. I ve svém věku si uvědomovala, že byl pohledný a zlomí spoustu srdcí. Mohla být o sedm let mladší než Alex nebo Joshua a on ji mohl považovat za otravnou mladší sestru svého kamaráda - ona ho měla za otravného staršího kluka, pro něhož není dost dobrá na to, aby si s nimi mohla hrát -, ale nemohl jí zabránit ve snění. Snila o něm od jejich prvního setkání. Navzdory tomu, že se na ni nepodíval bez šklebení, si nemohla pomoct; zbožňovala ho stejně jako zbožňovala Joshe.

To první odpoledne se k nim s Margie - svou mladší sestrou - chtěly přidat, ale oba se jen smáli a poslali je hrát si s panenkama. Grace se cítila ublíženě, takže popadla Margie za ruku a odvedla ji do domu, kde si uspořádaly čajový dýchánek. I přesto, že se jim Grace snažila nevěnovat pozornost, několikrát se přistihla zírat z okna.

Alex do jejich domu chodil pravidelně a k děvčatům se nechoval hezky, avšak Grace pro jeho chování vždy našla omluvu. Naštěstí pro ni ho jen o pár měsíců později spolu s Joshem poslali na internátní školu a když ho přestala vídat, její dětské já ho přestalo zbožňovat.

Grace Alexe roky neviděla. Po internátní škole studoval na univerzitě v Americe a tak se do Londýna vracel pouze několikrát za rok. Poté, co Alex dostudoval a vrátil se do Anglie, ona byla ta, která byla pryč.

Přestěhovala se do Skotska, aby vystudovala univerzitu tam. Domů jezdila pouze na pár dní kolem Vánoc, protože to tak bylo snazší.

Znovu se setkali před dvěma týdny v klubu, v němž oslavovala své narozeniny a byla to učiněná katastrofa. No, ne tak docela. Jeden druhého poznali, mluvili, tančili, líbali se a spali spolu - z toho však vinila alkohol. Odmítala si připustit, že by s ním spala proto, že chtěla, neboť rozhodně nechtěla. Z bulváru věděla všechno o něm a jeho přítelkyních, jež se často střídaly, a byla si stoprocentně jistá, že by se s ním nezapletla, pokud by byla střízlivá.

***

Neuběhlo ani deset minut od chvíle, kdy Grace dorazilo do dědečkova domu a on už si ji volal k sobě. Což znamenalo, že právě stála před jeho kanceláří a snažila se najít odvahu k zaklepání na dveře. Věděla, že tahle chvíle dřív nebo později nastane, jen doufala v později. Zhluboka se nadechla a zaklepala.

"Dále," zavolal její dědeček.

S dalším hlubokým nádechem a úsměvem otevřela dveře. "Ahoj dědo," pozdravila, plně rozhodnutá nic nepřiznat, dokud sám neřekne, co všechno ví. Nehodlala přiznat, co se stalo té noci před dvěma týdny. Věděla, že by s jejím lehkovážným chováním nesouhlasil.

Edward vzhlédl od složek na svém stole. "Ach, ahoj, zlatíčko." Usmál se.

"Chtěl jsi se mnou mluvit?" zajímala se Grace.

"Ano, ano. No tak, pojď dovnitř. Zavři za sebou a posaď se."

Udělala, co se po ní chtělo. "Takže...o čem chceš mluvit?"

Jeho úsměv se rozšířil. "No, je několik věcí, o kterých s tebou chci mluvit, ale nejprve to nejdůležitější."

Grace trpělivě čekala. Její dědeček nepotřeboval vybízení. Někdy měl rád dramatické efekty, jenže to nikdy nevěstilo nic dobrého.

"Našel jsem pro tebe dokonalého muže!" prohlásil.

Byla zaskočená. Očekávala všechno kromě tohohle. Myslela si, že zjistil, proč minulý víkend nedorazila. Bála se, že ví, že s kolegou nikam nešla a lhala o tom. Vážně se bála, že ví o tom, že před dvěma týdny spala s kamarádem svého bratra a ani na okamžik nepomyslela na následky svých činů. Ale ani v nejdivočejším snu by ji nenapadlo, že jí dědeček našel chlapa. Možná ji to ale napadnout mělo.

Edward Perkins miloval svá vnoučata a chtěl pro ně jen to nejlepší. Všichni to věděli. Stejně tak jako věděli, že jeho dvě vnučky to měly opravdu těžké, když přišlo na kluky; žádný z nich pro ně nebyl dost dobrý. Jeho vnuk měl štěstí, když začal chodit se svou nejlepší kamarádkou ze střední školy, ale Grace podezřívala dědečka, že i v tom měl prsty - alespoň částečně. A protože jeho nejstarší vnouče, Joshua, byl ženatý a nejmladší, Margaret, měla zítra zásnubní večírek, očividně se rozhodl, že pomůže svému prostřednímu vnoučeti najít pravou lásku.

Grace si povzdechla. "Dědo, já si dokážu někoho najít sama. Neboj, nezůstanu na ocet." Znovu se usmála a modlila se, aby to byla pravda.

"Já vím," ujistil ji, "a nechci, aby sis ho hned brala. Jediné, co po tobě chci, je, aby ses s ním setkala." Pokrčil rameny. "Možná se ti bude zamlouvat víc než ten chlápek z minulého víkendu. Kde vůbec je? Myslel jsem, že přijede s tebou."

Zrudla. Zoufale mu chtěla říct pravdu. Avšak nemohla. Jediný, kdo znal pravdu, byla Madison, její nejlepší kamarádka už od školky. "Nefungovalo to," řekla a sama sebe ujistila, že to nebyla úplná lež, vzhledem k tomu, že mezi ní a její známostí na jednu noc to nevyšlo.

Edward ji pozorně pozoroval. Nejspíš dokázal vycítit, že něco nebylo tak, jak by to být mělo, ale nemohl si být přesně jistý co. "Zajímavé," zamumlal. "Každopádně...chci, aby ses sešla s tímhle chlápkem a uvidíš, co si o něm myslíš."

Na okamžik zavřela oči. Nehodlal se vzdát. "Dědo, já nechci. Jsem šťastná. Nepotřebuju v životě dalšího chlapa." Úsměv zvedl koutky jejích rtů. "Už v něm mám dva a to bohatě stačí." Mrkla na něj.

Zdál se jejími slovy potěšený, ale i přesto pokračoval: "To je od tebe milé, ale stejně chci, aby ses s ním setkala. Ublížilo by ti, kdybys to pro mě udělala?"

Grace zavrtěla hlavou. Obyčejně byla ona tou, která se vzdala a vypadalo to, že dnes tomu bude stejně. "Ne, hádám, že ne."

Jeho obličej se rozzářil. "To je moje holka!"

"Kdy se s ním mám sejít?" chtěla vědět. Doufala, že dokáže vymyslet, jak se z toho setkání vyvlíknout. Opravdu nechtěla jít na další rande naslepo, obzvlášť ne na to, za nímž stál její dědeček.

Edward se zazubil. "Zítra večer."

A jako mávnutím kouzelného proutku byly všechny její naděje zničeny. Edward znal svá vnoučata dokonale a věděl, že nesmí dát Grace žádný čas na rozmyšlenou, jelikož by - bez jakýchkoliv pochybností - přišla na způsob, jak se se svým dokonalým protějškem nesetkat.

"Dědo, tys ho pozval na Margiin zásnubní večírek?" zeptala se Grace. Nedokázala tomu však uvěřit, protože to by bylo příliš i na něj.

Snažil se ovládat jejich životy a byl až příliš ochranářský. Ale to bylo pochopitelné vzhledem k tomu, že on byl ten, kdo se o všechny tři sourozence staral od doby, kdy jejich rodiče zahynuli při autonehodě před téměř deseti lety. Edwardův jediný syn a jeho manželka byli na cestě na letiště, když opilý řidič ztratil kontrolu nad svým vozem. Jejijch maminka byla mrtvá ještě před tím než dorazila sanitka a jejich tatínek zemřel na cestě do nemocnice. Onen řidič si pouze zlomil ruku a právě se nacházel ve vězení - nebo v to alespoň všichni doufali. Pro všechny to bylo hrozně těžké. Edwardova manželka zemřela sotva rok po nehodě, takže Edward zůstal sám se třemi vnoučaty.

Pohlédl na ni. "Samozřejmě, že ne! Na seznamu hostů už byl," ujistil ji.

Grace sama sobě slíbila, že jakmile tady skončí, půjde najít seznam hostů a zjistí, kdo - podle jejího dědečka - se tak perfektně hodil na jejího manžela.

"Ty jsi neuvěřitelný." Potřásla hlavou. "Ale slíbila jsem ti, že mu dám šanci, takže to taky udělám."

"Věděl jsem, že mě nezklameš," mrknul na ni.

Ušklíbla se, i když si byla dobře vědoma, že nemá rád, když se šklebí, ale za případnou lekci by to dneska stálo. "O čem dalším jsi se mnou chtěl mluvit?"

Zazubil se. "Jen jsem ti chtěl říct, že ten chlap, se kterým chodíš, nestojí za tvůj čas, ale jelikož to nefungovalo, tak nemám nic dalšího na srdci." Trhnul rameny.

Grace zalapala po dechu. Milovala dědečkovu upřímnost, ale někdy bylo těžké ji zvládnout. "Taky tě ráda vidím," podotkla sakrasticky. Nebylo to k němu úplně fér, ale nemohla si pomoct - to byl vždycky její problém. Byla tiché dítě, nedostávala se do potíží a byla hodná, jenže jakmile přišlo na její rodinu, nedokázala se chovat jako hodná holka. Ne, v jejich přítomnosti byla sakrastickým nekontrolovatelným spratkem. Na tohle období svého života nebyla hrdá a byla neskutečně ráda, že už je za ní - až na ten sakrasmus.

"Gracie," povzdechl si Edward.

Chtěla se omluvit, ale nemohla. Od smrti rodičů se snažil kontrolovat její život. Nebylo pochyb, že chtěl pro svá vnoučata jen to nejlepší, jenže jí bylo sotva patnáct, když nehoda změnila životy jich všech. Nebyla zvyklá, aby jí někdo kontroloval život. Jejich rodiče to nedělali; trávili se svými dětmi čas a ujistili se, že nepotřebovali kontrolu. Avšak život s jejich dědečkem byl jiný.

Zničehonic oplakával svého syna, měl tři děti, o něž se musel postarat a zničenou manželku, která se opravdu snažila pomoct. Naneštěstí to nefungovalo, neboť se nedokázala podívat na svá vnoučata bez slz v očích. Následující měsíce byly pro všechny neskutečně těžké, protože Madeline vážně onemocněla a nebylo nic, co doktoři mohli udělat, aby jí pomohli. A tak dva měsíce po prvním výročí smrti Marka a Isobel Perkinsových pohřbili Madeline Perkinsovou.

Grace zavrtěla hlavou. "Půjdu zkontrolovat Dixie." Aniž by čekala na odpověď, odešla z pracovny. Vydala se do svého pokoje v prvním patře, kde na ni čekala Dixie, její šedá mourovatá kočka s bílou přední tlapkou.

Dixie jí už roky dělala společnost. Grace si ji koupila, když se nastěhovala do prvního bytu po dokončení univerzity a od té doby od sebe nebyly. Milovaly se a Grace se svou chlupatou kamarádkou často mluvila.

Grace se posadila na svou postel. Dixie se okamžitě zvedla ze svého pelíšku, přešla pokoj a vyskočila vedle ní. "Jsem v pěkném průšvihu," začala Grace, zatímco ji hladila. "Zítra mám rande a vůbec nic o něm nevím. Děda řekl, že je pro mě dokonalý. Věřila bys tomu, Dix?" povzdechla si. "Nikdo není dokonalý. Ne po Alexovi. Jenže já nemůžu být s Alexem, že ne?" Pohlédla na kočku a zavrtěla hlavou. "Ne, máš pravdu. On není dokonalý. Je to playboy. Má své modelky. Nikdy by se mnou nechodil. Byla to jen jedna noc, nic víc. To je všechno!"

Ozvalo se zaklepání na její dveře a jen o vteřinu později se v nich objevila povědomá hlava. "Zase mluvíš se svou kočkou? Uvědomuješ si, že ti neodpoví, že jo?" podotkl její bratr pobaveně.

"Joshi!" Vyskočila na nohy a běžela k němu. Byla tak šťastná, že ho vidí, že jí ani nevadilo, že si z ní dělá legraci. "Chyběl jsi mi! Jak se máš? Přijela s tebou Arlie?"

Arlie - zkrácenina Arleen - byla už čtyři roky Joshuovou manželkou. Grace svou švagrovou milovala. Byla úžasná a pomohla jí tolikrát, že to ani nebyla schopná spočítat.

"Taky jsi mi chyběla, sestřičko," ujistil ji se širokým úsměvem. "Arlie je v obýváku s Margie. Přijeli s Thomasem jen pár minut před námi."

Grace se usmála; bylo hezké mít kolem sebe své sourozence. Vědomí toho, že jsou ve stejném domě, stačilo ke zlepšení její nálady.

"Kdy jsi přijela?" zajímal se Josh, který se sklonil a pohladil Dixie, jež se k němu začala lísat. Josh si na Dixie sice hodně stěžoval, ale nikdy si neodpustil pohladit ji anebo ji nechat spát u sebe na klíně.

Podívala se na hodiny nad komodou. "Asi před čtyřiceti minutama," zašklebila se.

"Á, mluvilas s dědou, že jo?" prohodil zatímco ji pozoroval.

Grace si povzdechla. "Mluvila."

Josh se zasmál. "Já mu říkal, že se ti to nebude líbit," pokrčil rameny.

Vytřeštila oči. "Tys o tom věděl? Proč jsi mi něco neřekl? Aspoň bych si mohla připravit nějakou výmluvu." Nemohla uvěřit, že by její bratr - který se ji kdysi snažil za každou cenu chránit - udělal něco takového. Věděla jistě, že ona by mu tohle neudělala. Zavolala by mu v momentě, kdy by byla sama.

"Taky bys mi to neřekla," obvinil ji.

"Řekla!" ujistila ho Grace.

Joshovo obočí vylétlo vzhůru. "Ne, neřekla."

Nadehla se, aby mu mohla odporovat. Ale neudělala to, protože byla šance - hodně malá -, že její bratr měl pravdu. Jejich dědeček byl přísný, takže pokud řekl, aby jeho vnoučata o něčem mlčela, tak udělala přesně to. Takže, ano, nejspíš by to Joshovi taky neřekla. Povzdechla si. "Fajn. Máš pravdu!" připustila.

Na jeho rtech se usadil vítězoslavný úsměv.

"Ale prosím tě! Přestaň se křenit!" prohodila Grace otráveně.

"Ani náhodou," ujistil ji.

Jen protočila oči, protože odpovědí by pouze přilila olej do ohně a na to neměla náladu. "Půjdeme za ostatníma?" zeptala se s prosebným výrazem.


Zasmál se a ona mu věnovala podrážděný pohled. Grace věděla, že jí tenhle den připomene, protože bylo až příliš lákavé to neudělat. Avšak ocenila, že pro teď nic neřekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evi evi | E-mail | 30. prosince 2015 v 11:21 | Reagovat

Tohle ti tedy závidím - že jsi schopná napsat takový text v angličtině. Doufám, že se máš dobře a do Nového roku ti přeju jen to nejlepší. No a ne že by mě nezajímalo, kdo dorazí na ten večírek jakože vyvolený podle dědečka. Když už jsi to tedy nakousla:D

2 Hope Hope | Web | 1. ledna 2016 v 17:59 | Reagovat

[1]: já se sama divím, že jsem schopná to napsat ;o) děkuji, evi, vše nejlepší do Nového roku i tobě =o) tak já časem přeložím i tu druhou kapitolu...že jsi to ty ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama