3.kapitola

12. července 2015 v 17:36 | Hope |  To Be Honest
já vím, že tuhle povídku moc lidí nečte (spíš skoro nikdo :D ), ale já mám Nikolase a Faith ráda a dokážu ocenit i Aleca, kterého ale nesnáším :D je to složité :D


Nikolas stál na balkóně, opíral se o zábradlí a shlížel na rušnou ulici. Nedokázal přestat přemýšlet nad Grahamem a Faith. Něco mu na celé té situaci nesedělo.

Vybavil si její zhrozený výraz, když jí došlo, kdo je a taky její reakci před několika hodinami. Copak naháněl hrůzu? Zamračil se. Z té představy nebyl ani v nejmenším nadšený. Nikdy se nesnažil o to, aby se ho ostatní báli - snad kromě obchodních partnerů - a dosud žil v přesvědčení, že se mu to dařilo.

Ze zamyšlení ho vytrhlo pípnutí mobilu. Šéf jeho ochranky mu oznamoval, že Faith Blackbourneová právě dorazila. Usmál se. Byl čas poznat otcovu oblíbenou zaměstnankyni.

Otočil se čelem ke dveřím do pokoje právě ve chvíli, kdy za sebou na druhé straně zavírala. Skrz záclonu pozoroval, jak údivem vytřeštila oči, jak se nervózně rozhlédla kolem. Nepochyboval, že se snaží přijít na to, odkud se vynoří. Rozhodl se její nervozitu neprodlužovat a vešel dovnitř.

"Dobrý večer, slečno Blackbourneová," pozdravil ji mírně.

"Pane Stephanidisi!" vyhrkla. Dlaň jí vylétla k ústům, aby je na okamžik překryla. "Dobrý večer," zamumlala a tváře jí polil ruměnec.

Došel k ní, ale udržoval mezi nimi vzdálenost dvou kroků. Nechtěl ji děsit víc než bylo nutné tím, že by byl příliš blízko. "Nikolas, prosím." Natáhl k ní ruku.

Chvíli si kousala ret, ale nakonec nabízenou dlaň stiskla. "Faith."

"Posadíme se?" navrhl a pokynul k čalouněným křeslům.

"Provedla jsem něco?" ptala se Faith s ustaraným výrazem, když se posadila na kraj křesla. "Nebo mě chcete vyhodit, protože jsem vás nepoznala? Párkrát jsem viděla vaši fotku v novinách nebo časopise, ale ty ani zdaleka nevystihly skutečnost," mumlala rychle a s každým slovem nabíral její obličej sytější odstín rudé.

Nik se musel pousmát. Její nervozita mu připadala rozkošná. Zavrtěl hlavou. "Ani jedno. Jen jsem s vámi chtěl mluvit, lépe vás poznat." Naklonil hlavu ke straně a mírně povytáhl obočí. "Ovšem lichotí mi, že si myslíte, že mě fotografie nevystihují," ujistil ji.

Faith mu věnovala rychlý úsměv. "Je to pravda." Pokrčila rameny.

"Už chápu, proč vás má můj otec tak rád," prohodil.

Její obličej zrudnul ještě víc. "Co-cože?" koktala vyděšeně.

Naklonil se k ní a zlehka se dotkl její dlaně. "To byl kompliment. Můj otec o vás často a hezky mluví." Na okamžik se zamyslel. "To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl být v hotelu."

Její výraz se z vyděšeného změnil na nechápavý.

Usmál se. "Mám byt poblíž Hyde Parku."

Faith překvapeně zamrkala. "Neměl byste tam větší pohodlí?"

"To asi měl, ale tady mám lepší společnost," odpověděl s mrknutím.

Její tváře opět zbarvil ruměnec, který jejímu obličeji dodával zvláštní kouzlo. Nervózně se ošila.

***

První, co Faith viděla, když otevřela dveře bytu, byl Alec s významně pozvednutým obočím. "Jsi doma o dvě minuty dřív. Když se chce, tak to jde, co?"

Faith se ho rozhodla ignorovat. Hádka s Alecem byla to poslední, po čem právě toužila, proto jen potřásla hlavou a zamířila do ložnice, aby se převlékla. Upřímně doufala, že Alec dá pokoj.

"Co bude k večeři?" křikl na ni po chvíli z obýváku.

Povzdechla si. "Něco si udělej, já nemám hlad," zavolala na něj. Okamžitě toho však litovala, protože k ní z chodby dolehl zvuk rychlých kroků.

"Jak jako něco si udělej? Celý den makám a ještě si mám sám vařit? Děláš si prdel?" Přihnal se k ní, surově ji chytil za ramena a zatřásl s ní tak prudce, až jí zuby cvakly o sebe. "Koukej mi uvařit!" štěkl, pustil ji, otočil se na patě a odpochodoval pryč.

Faith si povzdechla a vydala se do kuchyně.

O půl hodiny později přinesla Alecovi do obývacího pokoje, kde sledoval tenis, tác s jídlem.

"Co to jako je?" zajímal se se znechuceným výrazem.

Pokrčila rameny. "Kuřecí maso se zeleninou a nudlemi."

Protočil panenky a ušklíbl se. "Furt mi cpeš kuře! Víš, že ho nemám rád! Příště se laskavě zeptej, co chci!"

"Promiň," zamumlala.

Hned na to odešla z místnosti, aby ho nemusela poslouchat. Zuřila. Nikdy mu nebylo nic dobré. Úplně na všem našel chyby. Vadilo mu, když nechodila na minutu přesně. Pořád měl řeči. A Faith se musela sama sebe ptát, proč s ním vlastně ještě je. Proč už dávno neposlechla Audrey a neodešla od něj. Jenže Faith si nedovedla představit, jak by reagoval, kdyby chtěla odejít a tak bylo pro všechny bezpečnější snášet jeho nálady.

***

"Ty jako ještě nejdeš spát?" zajímal se Alec v půl jedenácté v noci, kdy Faith seděla v křesle s knihou, na jejíž obsah se snažila soustředit, neboť se jí nedostávalo příliš příležitostí ke čtení.

Zvedla k němu oči. Zavrtěla hlavou. "Od zítřka mám noční," odpověděla tiše a snažila se obrnit proti jeho reakci.

"Cože?" vyjel. "Jak jako noční? Kdys mi to hodlala říct?"

"Říkala jsem ti to minulý týden," bránila se. Měla však počítat s tím, že si to nebude pamatovat. Jako vždy totiž předpokládal, že Graham dá noční někomu jinému. A pokud měla být upřímná, i ona sama byla překvapená - na rozdíl od Aleca mile -, že tomu tak není. Faith chodila na noční ráda. Z bytu odcházela než přišel Alec z práce a vracela se, když už byl ráno na půli cesty do práce.

"Tak to teda ne!" Sáhnul po mobilu, který měl položený na konferenčním stolku a Faith nemusela být génius, aby věděla, komu se snaží dovolat.

"Nazdar!" vyštěkl do telefonu a Faith překvapeně zamrkala. Takhle s Grahamem nikdy nemluvil. "Jakto, že má noční?" chtěl vědět. "To mě nezajímá! Něco jsi mi slíbil!" odpovídal rozzuzeřeně, vzteky rudý. "Nemůžeš s tím nic udělat? Děláš si ze mě prdel? Měl jsi snad dohodu se starým, ne?" Na chvíli se odmlčel a zamračil se. "To je mi jedno! Nějak to zařiď!" Tentokrát zavládlo delší ticho, při kterém Faith bušilo srdce jako o závod a modlila se, aby Alec nedosáhl svého. "Fajn!" zavrčel Alec nakonec. "Ale varuju tě, je to jenom na tenhle týden!" dodal ještě tónem, který nepřipouštěl námitky, než ukončil hovor a odhodil telefon.

Poté se podíval na Faith a z očí mu šlehaly blesky. "Graham s tím teď nemůže nic udělat." Alec přimhouřil oči a přes zaťaté zuby ještě dodal: "Moc si na to ale nezvykej! Po tomhle týdnu už noční mít zase nebudeš, takže se neopovažuj něco zkoušet! Graham z tebe nespustí oči!" S tím se otočil, sebral mobil a odešel do ložnice, kde za sebou práskl dveřmi.

Faith se roztřeseně nadechla a vjela si rukou do vlasů. Na jednu stranu cítila úlevu, že jednou nebylo po jeho, na stranu druhou se však bála toho, co se bude dít dál. Nechtěla být pod Grahamovým dohledem, protože už teď to bylo těžko snesitelné. Napadlo ji, že by si mohla promluvit s Nikolasem, jenže to prakticky okamžitě zavrhla, jelikož by to nebylo fér vůči ostatním recepčním. Navíc měla noční vážně ráda, byla to jediná doba, kdy se ráda vracela domů.

***

Když druhý den večer přišla do práce, čekalo na ni v šatně překvapení v podobě její nejlepší kamarádky. "Audrey? Co tady děláš? Neměla bys jít domů?" zajímala se, když si všimla, že si kamarádka připíná jmenovku na halenku.

Audrey se na ni zeširoka usmála a s mrknutím zavrtěla hlavou. "Sam má nemocné dítě, tak potřebuje pracovat přes den, protože nechce malého dávat na noc k rodičům," vysvětlila a zamkla skříňku se svými věcmi.

Faith se trochu zamračila, připadalo jí to podezřelé. "Vážně?"

Druhá dívka pokrčila rameny. "Lhala bych ti snad o něčem takovém?"

Tím si právě nebyla jistá. "Jak ses dozvěděla, že mám noční?" zajímala se, protože nebylo možné, aby tohle byla jenom náhoda.

Audřín úsměv se změnil na záhadný. "Mám svoje zdroje," prohodila a tím Faith ujistila v tom, z čeho ji podezírala.

"Proč by sis brala dobrovolně noční, když jsi ji měla minulý týden? Collin z toho určitě není nadšený."

"Collin mě miluje a tohle mu vůbec nevadí, protože chce, abych byla šťastná a to zahrnuje víc času stráveného s mou nejlepší kamarádkou," ujistila ji bezstarostně.

Povzdechla si a zavrtěla hlavou. "Já jsem samozřejmě ráda, že budu v práci s tebou, ale to neznamená, že to schvaluju."


Audrey se znovu usmála. "To nemusíš. Ale to na tom stejně nic nezmění." S tím vyšla ze šatny a nechala Faith samotnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama