2.kapitola

15. července 2015 v 17:11 | Hope |  Zasloužené štěstí
konečně jsem dopředělala i druhou kapitolu a teď se konečně můžu pustit do psaní třetí kapitoly =o) tedy ne, že bych neměla dost dalších (už nějakou dobu rozepsaných) povídek, ale musím ze svého psacího období vytěžit, co nejvíc ;o)


Po třech hodinách od chvíle, kdy odnesla do auta poslední kufr a odjela od domu rodičů, seděla na zahradě za venkovským domem a pozorovala holčičku, jak prozkoumává okolí. Chlapeček spokojeně spal v kočárku vedle místa, kde seděla.
Maggie už naštěstí neměla horečku a zdálo se, že si pomalu na nepřítomnost rodičů začíná zvykat. V noci řekla své starší sestře, že bude předstírat, že maminka s tatínkem jsou na dovolené. Brooke s tím sice úplně nesouhlasila, ale pokud to Maggie pomůže překonat tohle smutné období, byla ochotna udělat cokoliv.
Zvedla se z dřevěného křesla a došla k holčičce, která právě stála u malého jezírka na konci zahrady a nebezpečně se nakláněla nad hladinu. "Maggie," začala jemně a chytila ji v pase, "tohle nemůžeš. Žádné ryby tam nejsou. Ale kdybys chtěla, tak můžeme nějaké pořídit," navrhla.
Děvčátko se k ní otočilo a přikývlo, připojilo i úsměv, který sice nevypadal příliš radostně, ale to se ostatně dalo čekat. "A budeme mít i toho pejska, kterého jsi slíbila?"
Brooke ji pohladila po vláscích spletených do copu. "To víš, že jo."
"A kdy?" hleděla na ni velkýma zelenýma očima.
Brooke pokrčila rameny. "Kdy budeš chtít."
"Třeba hned?"
"Třeba hned," přikývla a usmála se. Neměla jedno štěně labradora zamluvené jen tak.
Maggie vykulila oči. "Vážně?"
"Vážně," ujistila ji Brooke. Opatrně, aby ho nevzbudila, vzala do náručí Robina a vydala se s oběma do domu.
***
Jesse se právě probíral hromadou papírů, když mu jeho sekretářka oznámila, že za ním přišel John Trent. "Dobře. Pošlete ho sem, Jane."
Nestačil ani pořádně položit sluchátko a hnědovlasý muž už byl v kanceláři.
Vstal a podával příchozímu ruku. Ten ji však ignoroval. Se znechuceným úšklebkem se rozhlížel po kanceláři a nakonec se posadil do křesla.
Jessovo obočí vylétlo vzhůru, ale rozhodl se nijak nekomentovat jeho chování. Sedl si proti němu a pozorně si ho prohlížel. "Proč jste přišel, pane Trente?" začal bez jakéhokoliv úvodu, protože správně předpokládal, že by ho stejně neocenil.
John se znovu ušklíbl. "Jen jsem chtěl vědět, kdo povede firmu mojí snoubenky," pokrčil rameny.
"Vaší bývalé snoubenky," opravil ho a snažil se na sobě nedat znát, jak moc ho těší, že už nejsou spolu. Mluvil s Brooke sice jenom párkrát - a jednalo se o čistě společenskou konverzaci -, ale i to málo stačilo. Nemluvě o tom, že ji nesčetněkrát zahlédl, když k nim přišla na návštěvu. Tehdy to ale byla jenom kamarádka jeho sestry, stejně malá a otravná.
"Ne na dlouho," ujistil ho.
"Hm, podle mě je to napořád," prohodil.
Johnovi se blýsklo v očích poznáním. "Snad ji nechcete pro sebe? Přes firmu cesta do její postele nevede," upozornil ho posměšně.
"
To já vím!" ujistil ho. Nemohl na to nakonec zapomenout ani díky dodatku smlouvy, který si vyžádala sama Brooke.
"Vždyť ji ani neznáte!"
Neznal ji, to byla pravda, i když jen částečná, ovšem o tom se s ním bavit nehodlal. Chtěl však ji i její firmu chránit a nejvíc pak před tímhle hnědovlasým nafoukancem. "Znám ji líp, než si myslíte!" odsekl.
"Jak jsem mohl zapomenout?" Plácl se teatrálně do čela. "Vaše sestra je přece její nejlepší kamarádka. To proto jste dostal tohle místo a já díky tomu neměl nejmenší šanci."
"Vy jste, pane Trente, neměl nikdy nejmenší šanci," uvedl Jesse věci na pravou míru.
Posměšný úšklebek znovu zkřivil Johnovy rty. "Vy ji zase nebudete mít, až se dozví, kdo vede její firmu. Protože ona přece nechce mít s tímhle vším nic společného." Mávl rukou kolem sebe.
"Ona ví, kdo vede její firmu," ujistil ho. Sice si tím nebyl úplně jistý, ale to nemusel John vědět. Samotné Brooke bylo koneckonců jedno, jestli je v čele Jesse nebo někdo jiný, hlavně to nesměl být její bývalý snoubenec.
Hnědovlasý muž se chladně usmál. "Jistě," odvětil pomalu s jasně patrnou nedůvěrou v hlase.
"Jistě!" procedil Jesse skrz zaťaté zuby důrazně. Měl tohohle chlapa, který opustil Brooke jenom proto, že se rozhodla vychovávat své dva malé nevlastní sourozence, plné zuby. Nemohlo být pochyb o tom, oč mu jde. Nezáleželo mu na Brooke nebo na firmě, šlo mu jen o sebe a o peníze, které by mohl sňatkem a případným rozvodem získat. Jistě, Jessemu bylo jasné, že by se Brooke pojistila předmanželskou smlouvou a její právníci by udělali vše proto, aby v ní nebyla jediná úniková cestička, ale také věděl o její soucitné povaze. "Kdybyste mě omluvil," pokračoval se sebezapřením, "mám tady práci, kterou musím udělat."
John si odfrkl. "Ještě jsme spolu neskončili," upozornil ho.
Když zůstal Jessse o samotě, musel se několikrát projít z jedné strany kanceláře na druhou. Poté zvedl sluchátko telefonu a posadil se na okraj stolu. Když se po třetím zazvoněním ozval hlas jeho nejlepší kamaráda, oddechl si.
"Co bys řekl na squash dneska večer? Kolem šesté řekněme?" přešel bez okolků k věci.
Ben se zasmál. "Trable v práci?"
Černovlasý muž si povzdechl. "Tak půjdeš se mnou nebo si mám najít někoho jiného?" Rozhodl se ignorovat jeho otázku. Na odpověď bude přece dost času později.
"Ty máš dneska ale skvělou náladu," popíchl ho Ben. "V šest tam budu," ujistil kamaráda. "Ale jestli se nebudeš chovat normálně, tak zase rychle odejdu," upozornil.
"Budu. Dík. Uvidíme se později," rozloučil se.
***
"Čí hlavu sis tam představoval?" zajímal se Ben po dvou hodinách vyčerpávající hry a ručníkem si otíral pot z obličeje. Neušlo mu, že je Jesse rozčilený. Ostatně, jak by mohlo, když ho celou dobu proháněl po hřišti jako kdyby to mělo být naposledy.
Černovlasý muž se na kamaráda zamračeně podíval. "Jednoho chlápka, který chce zničit Hamilton Industries."
Obočí druhého z mužů vylétlo vzhůru. "A co krásná dědička?"
Jesse si povzdechl. "Tu si chce vzít a pak se s ní rozvést, ale mezitím stihne rozbít celý její svět. Zbavit se jejích sourozenců, nechat vyhodit všechny její zaměstnance a shrábnout všechny peníze."
"Brooke se nenechá tak snadno zničit!" ujistil ho Ben s jistotou v hlase. Ostatně si to mohl dovolit. Znal ji prakticky od školky a viděl ji před pár dny na pohřbu, kdy se vztyčenou hlavou přijímala kondolence i řeči, jež se vedly za jejími zády. "A Johnem už vůbec ne!"
"Láska dokáže nemožné," zašklebil se.
"Ona ho nemiluje. Měl jsi ji vidět před týdnem. John Trent u ní už nemá nejmenší šanci."
Jesse se tvářil nejistě. "Jenže já taky ne, protože se se mnou nechce ani sejít." Vzpomněl si na krátký telefonát, který s ní vedl to odpoledne. Rozhodně to nešlo podle jeho plánu. Když se jí snažil vysvětlit, že s ní nechce mluvit o firmě, tak ho usadila s tím, že neexistuje nic jiného, o čem by se s ním hodlala bavit.
Ben se pousmál. "Nechce se sejít s člověkem, který vede firmu, ale to neznamená, že se nesejde s Jessem Marchardem, starším bratrem své nejlepší kamarádky a synem svého zaměstnavatele." Spiklenecky na něj mrkl.
"To není tak jednoduché," zavrtěl s povzdechem hlavou.
"Ale je. Jenže ty si to děláš těžší," upozornil Jesse Ben. "Hele, rád bych to s tebou dál rozebíral, ale musím jít. Slíbil jsem Sheile, že přijdu brzy."
"Jasně. Uvidíme se o víkendu." Snažil se mu nenápadně připomenout víkendovou akci pořádanou několika lidmi, s nimiž se znali z vysoké.
Ben se zasmál, mávl rukou a zmizel za prosklenými dveřmi vedoucími na parkoviště.
***
Bylo pět hodin ráno a Brooke za sebou měla další noc, kdy prakticky nespala. Čekal ji však první den v práci a potřebovala se probrat, takže v dlaních svírala hrnek silného černého kafe, které normálně nepila, ale nyní jí přišlo vhod. Stála u okna v kuchyni a sledovala, jak se obloha barví do růžova. Milovala východy a západy slunce, když byly na nebi červánky.
S povzdechem se odvrátila od okna a smutně se rozhlédla po kuchyni. Tohle místo v ní vyvolávalo spoustu šťastných vzpomínek, ale o to víc to bolelo. Neuvědomila si, že to bude takové, dokud sem s dětmi nepřijela. Ale bylo pozdě couvnout. Upřímně doufala, že po pár dnech tady, se dokáže přenést přes to vše, co se jí v posledních dnech přihodilo.

Zabloudila pohledem k hodinkám na zápěstí a když zjistila, že má stále ještě nejmíň dvě hodiny, než bude muset vzbudit děti, vydala se do zimní zahrady, kde předchozího večera nechala svůj laptop. Čekalo na ni několik neotevřených mailů z předchozího dne, všechny samozřejmě z Hamilton Industries. Zavrtěla hlavou, otevřela první, rychle ho přelétla očima a zase ho zavřela. Takhle to udělala se všemi následujícími a nakonec je do jednoho smazala. Měla sice chuť odepsat, ale nakonec ji překonala, neboť si nebyla jistá, zda by se ředitel její firmy nechal odradit. A tak přesvědčila samu sebe, že ignorace bude nejlepší řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 2. září 2015 v 21:02 | Reagovat

To by mě teda zajímalo, proč se s ním nechce vidět a kdy zjistí, že je to on :D

2 Vera Vera | Web | 27. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

Na dětech je asi nejúžasnější to, jakou mají fantazii a líbí se mi, jak Maggie vyřešila smrt rodičů po svém a neublížilo jí to tak jako Brooke (protože kdo jiný může nést takovou ztrátu hůř než malé dítě.)
John už je mi od první chvíle vysoce...nesympatický a přemýšlím nad tím, jak si toho Brooke mohla za celé ty tři roky strávené s ním nevimnout..i když z vlastní zkušeností vím, jak je těžké odhadnout člověka, když jsme zaslepení láskou a důvěrou k němu. Oproti němu Jess vypadá jako fajn chlap a upřímně doufám, že se Broočina "náklonost" vůči němu zlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama