2.kapitola

29. března 2015 v 22:03 | Hope |  Selfless
já vím, já vím, je to třičtvrtě roku, co tady byla první kapitola, ale tahle se psala docela těžce, protože je to jenom taková jakože zaplňovací kapitola, ale je potřeba, abych se dostala k těm zajímavějším věcem ;o) a to si pište, že budou zajímavé ;o)
doufám, že kapitolka alespoň trošku potěší Šílenýho, Maysie, Gigi a Rebíšku =o)


I přesto, že Chloe umírala touhou dozvědět se pravdu, rozhodla se počkat než se její sestra vrátí ze školy. A jelikož věděla, že se to nestane dřív než za několik hodin, pomohla babičce uvařit, uklidila a nakonec se posadila s knihou do obývacího pokoje, kde Edith sledovala televizi. Snažila se soustředit na to, co čte, ale nešlo to. Neustále ji rozptylovaly vzpomínky na chlapce, jež jí znepříjemnil několik měsíců školní docházky. Pokusila se sebe samu přesvědčit, že ten chlapec nemá nic společného - snad kromě jména - s mužem, který ji dnes zaměstnal. Jakýsi vnitřní hlásek jí však našeptával, že se mýlí a ona se ho nedokázala zbavit.

S povzdechem zaklapla knihu a obrátila svou pozornost ke zprávám v televizi. Ne, že by to snad nějak výrazně pomohlo, ale aspoň se nemusela cítit špatně, kvůli čtení jedné věty stále dokola a nechápání jejího smyslu.

"Pořád přemýšlíš nad tím, jestli je to ten samý člověk, že?" promluvila znenadání starší žena, aniž by odtrhla zrak od obrazovky.

Chloe překvapeně zamrkala a pohlédla na svou babičku. "Jak to víš?"

Edith na ni upřela své modré oči. "Znám tě od narození, zlatíčko. Proč tě tolik trápí, že by to mohl být on? Určitě se za ta léta změnil."

"Co když ne?" opáčila tiše. "Co když je to pořád stejný hajzlík?" Zatlačila do pozadí fakt, že ji po té "aféře" s botama chránil. Stejně tak jako si zakázala myslet na to, že Brett Phillips, s nímž se dnes setkala vypadal jako všechno možné, ale rozhodně ne jako hajzlík.

"Lidé se mění, holčičko," podotkla stařenka.

"Někteří ne," zamumlala s úšklebkem. "Jestli je to on, tak pro něj přece nemůžu pracovat."

V Edithině obličeji se zračilo překvapení. "Proč bys nemohla?"

Chloe musela uznat, že s touhle otázkou nepočítala a upřímně na ni ani neměla žádnou odpověď, která by nezněla pouze jako výmluva. Pokrčila rameny.

Její babička se na ni usmála. "Víš, že vždycky můžeš skončit." Snažila se ji uklidnit.

Povzdechla si. Edith věděla, že to tak jednoduché není, ale Chloe nic neřekla, protože si cenila její snahy.

Stařenka se natáhla a její prsty se sevřely kolem vnuččiných. "Zlatíčko, nejspíš si tě ani nebude pamatovat. Už je to spousta let a ty se té malé holčičce ani v nejmenším nepodobáš."

Chloe musela uznat, že v tom měla její babička pravdu. Už dávno nebyla tou malou vystrašenou, ač tvrdohlavou a odhodlanou holčičkou. To děvčátko muselo dospět, když její mamince diagnostikovali rakovinu. Musela se postarat o svou sestru a to by nemohla, pokud by zůstala dítětem. Ovšem nelitovala toho a čas strávený s rodinou či prací by za nic nevyměnila.

***

Chloe se několikrát napomenula, aby se soustředila na knihu, které se rozhodla dát ještě jednu šanci, jenže po třech hodinách neustálého sledování hodin to vzdala. S povzdechem zavřela knížku, z níž si stejně nic nepamatovala, položila ji na stolek s lampičkou vedle křesla, vstala a rázným krokem se vydala k počítači v rohu místnosti. Zatímco čekala, až se zapne, nervózně bubnovala prsty do desky stolu.

Její babička se po ní ohlédla.

"Promiň," zamumlala s omluvným úsměvem a ruku stáhla.

Chloe nikdy nepatřila k nejtrpělivějším lidem. Odpovědi na své otázky potřebovala vždycky znát hned. Za posledních pár let - od toho šíleného dne, kdy jejich maminka zkolabovala a museli volat záchranku - byla její trpělivost zkoušena až příliš často.

Ve stejném okamžiku, v němž se před ní objevily ikony na ploše počítače, se ozvalo zarachocení zámku a otevíraných dveří. Chloe se zamračila. Typické, ušklíbla se v duchu.

"Jsem doma," ozval se veselý hlas její mladší sestry.

Jenže Chloe zrovna teď nepotřebovala Maysiinu dobrou náladu, ale její schopnosti. Sestřina nálada tu její ještě zhoršila, protože zatímco Maysie byla veselá a bezstarostná, Chloe řešila prakticky otázku života a smrti - alespoň tedy, co se jejího pohledu na věc týkalo.

"No konečně! Kdes byla?" vyjela na ni hned, jakmile překročila práh pokoje.

Mladší dívka se zarazila. "Byla jsem v knihovně. Ráno jsem ti to říkala."

Chloe si matně vzpomínala, že Maysie při snídani opravdu mluvila o knihovně. Byla však natolik zaneprázdněná přípravou na pohovor, že jí nevěnovala příliš pozornosti. Což byla samozřejmě chyba.

Potřásla hlavou. "Promiň."

"Ahoj babičko," mladší z dívek ignorovala omluvu své sestry a s úsměvem přešla ke stařence sedící v křesle, aby ji políbila na tvář. "Co se ti stalo, babi?" Maysie se zamračila, když si všimla ovázané ruky.

Chloe nad sestřiným chováním obrátila oči v sloup. Musela uznat, ač nerada, že si za to může sama a dokonce si to zaslouží. Nikdy se jí nedařilo držet emoce na uzdě, když byla ve stresu.

Chápala sice, proč ji sestra ignoruje, rozhodně se jí to ale nelíbilo. Ovšem sama sobě řekla, že dneska už nadělala škody dost, takže mlčela a rozhovor Edith a Maysie neposlouchala. Pouze zírala před sebe, snažila se rozpomenout na svou školní docházku a okolní svět, jako kdyby přestal existovat.

Zpět do reality ji vrátila až sestřina dlaň míhající se před jejíma očima. Chloe několikrát zmateně zamrkala a pak se podívala na Maysie. Dokonce se jí podařilo usmát.

"Něco jsi po mně chtěla?" ptala se mladší dívka s povytaženým obočím.

Chloe zalétla pohledem k babičce, jež na ni s úsměvem kývla. "Er...jo," přitakala, když se znovu podívala na svou sestru. "Potřebuju zjistit, co nejvíc o Brettu Phillipsovi."

Maysie se zamračila. "Proč?" V obličeji pochybovačný výraz.

"Od pondělí pro něj budu pracovat," odpověděla Chloe klidně. Nedivila se, že ji její sestra podezřívá. Před pár dny byla svědkem jejího hledání na internetu, které zjevně nebylo tak podrobné, jak doufala. "Chci vědět, co je zač," pokrčila rameny a doufala, že to jako vysvětlení bude stačit.

"Proč se nezeptáš v agentuře?"

Starší z dívek si povzdechla. "Musím zjistit, jestli jsem s ním chodila do školy," přiznala.

"Cože? Ty jsi s ním chodila do školy?" Její mladší sestra by nemohla vypadat překvapeněji, ani kdyby se snažila.

"To je právě to, co nevím!" Chloe opět začínala ztrácet trpělivost.

Maysie dala ruce před sebe v obranném gestu. "Fajn. Myslíš ale, že to dokážeme zjistit na netu? Co vím, tak si soukromí dost hlídá."

Tmavovláska si povzdechla. "To vím, ale zkusit to musím! Možná, když najdeme fotku jeho rodičů, tak je babička pozná," navrhla váhavě.

"Ty je znáš?" Mladší dívka pohlédla na Edith.

"Trochu," pokrčila stařenka rameny. "Myslím, že bych je poznala, kdybych je viděla. Koneckonců jsme s nimi s dědou jednu dobu trávili dost času."

"Vážně?" Maysie evidentně nevycházela z údivu.

"Vážně!" odsekla Chloe, které se nelíbilo, kam tenhle rozhovor směřoval. Pokud by její sestra ještě chvíli vyzvídala, tak by jí nakonec musela říct, co se dělo mezi ní a Brettem a na to ještě nebyla připravená. Na tuhle část svého dětství chtěla zapomenout. A právě proto nasadila nejzatvrzelejší výraz, jehož byla schopna a o němž doufala, že její sestru odradí od dalších otázek.

Evidentně to zabralo, protože Maysie bez okolků zasedla k počítači a začala s hledáním.

***

Trvalo téměř hodinu než našly, co potřebovaly, ale nakonec slavily úspěch. Pokud se tomu úspěch dalo říkat, když se vlastně potvrdilo, co Chloe tušila od chvíle, kdy jí babička osvěžila paměť. A i přesto, že si pohrávala s myšlenkou nepracovat pro něj, Chloe věděla, že nemá na výběr. Nemohla být takový sobec, aby babičce upřela léky, které očividně vedly ke zlepšení jejího stavu, a mladší sestře vzdělání a perspektivní budoucnost. Babička a Maysie musely být na prvním místě, protože si to zasloužily.

A tak sama sebe přesvědčila, že to zvládne. Ostatně bude většinu času trávit s jeho dcerkou a ne Brettem samotným. Vlastně pochybovala, že ho uvidí jindy než při příchodu a odchodu.


Navíc babička tvrdila, že lidi se mění a ona se jí nakonec rozhodla přece jenom věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 29. března 2015 v 22:30 | Reagovat

vrn vrrrrrrrrrrn, sice mi tam výrazně chybí "drabaná osoba", ale i tak dobrý
jooo, NENI ŽÁDNEJ HAJZLIK! :D
a když tak nad tim tak přemejšlim, tak představa "Chloe" jak to skoro neumí s počitačem je hodně vtipná :D jak by řek brácha: maximálka! :D
šup šup, múzo pracuj, Hope piš, vrn vrrrrrn :D

2 gigi gigi | Web | 4. dubna 2015 v 18:32 | Reagovat

"Co když je to pořád stejný hajzlík?" - záchvat smíchu :D :)
botama - i
"Víš, že vždycky můžeš skončit." Snažila se ji uklidnit. - možná spíš s čárkou, než jako nová věta?
Povzdechla si. Edith věděla, že to tak jednoduché není, ale Chloe nic neřekla, protože si cenila její snahy. - kdo si povzdechl? měníš POV v jedné větě!
Typické, ušklíbla se v duchu. - good one :) zachycuje to něco z jejich vztahu a je z toho i poznat, že to není myšleno zle.
Potřebuju zjistit, co nejvíc o Brettu Phillipsovi."-bez čárky
Její mladší sestra by nemohla vypadat překvapeněji, ani kdyby se snažila.-zbytečné,překvapenost je jasná z její otázky. Maysie evidentně nevycházela z údivu. - taktéž.
co se dělo - co se stalo; takhle to vypadá jakože, co se mezi nimi děje.

No, vlastně jsi sama napsala, že to je taková zaplňovací kapitola, s čímž souhlasím :D. Celkem hodně 'telling' a nic moc se tam nedělo, ale líbila se mi interakce mezi Chloe a Maysie. Konec byl taky super, ukazuje něco o Chloině povaze a jejímu vztahu k rodině a je z toho vidět, že ona je už dlouhou dobu ta, která se musí starat. :)

3 Verča Verča | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 13:17 | Reagovat

Je fajn vědět, kam zajít, když má člověk chuť na něco romantického.
Povídka Selfless je zajímavá a já jsem zvědavá na to, co se bude dít dál - kromě Bretta taky proto, že miluju děti. Doufám tedy, že i scén s malou Elle tam bude dostatek.
Měj se hezky a jestli přidáš pokračování až za třičtvrtě roku, pošlu ti do Anglie tikající balíček a věz, že švícarské hodinky to rozhodně nebudou!:-D

4 Wladka Wladka | Web | 14. června 2015 v 9:28 | Reagovat

spehovanie ludi, to je take moje, to vyznelo zle -> kto nejde hned hladat ludi na internete? facebooku?
takze sa ani necudujem, ze hl .hrdinka sa o to snazi taktiez :D

5 Maysie Maysie | Web | 2. září 2015 v 20:28 | Reagovat

Tak to bylo jasné, že to je on :) Bude pořádná sranda, jdu dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama