2.kapitola

3. února 2015 v 22:47 | Hope |  To Be Honest
původně jsem chtěla napsat další kapitolu ke Který svět? a mám ji rozepsanou, řekla bych, že tak polovina je hotová, jenže pak mě jaksi políbila múza a vznikla tahle kapitola (a část první kapitoly k nové povídce, o níž ví zatím jenom hrstka lidí)...ještě před chvílí jsem si myslela, že bude delší, ale když jsem si ji teď po sobě četla, tak jsem došla k zívěru, že takhle to bude lepší...a třeba se najde někdo, kdo bude chtít další kapitolu ;o)


Faith stála v koupelně - stejně jako před několika hodinami - a zírala na svá zápěstí s takovou intenzitou, jako kdyby snad ten pohled mohl ty modřiny nechat zmizet. Kousla se do rtu, když si přejela prsty po levé ruce. Odevzdaně si povzdechla, jakmile zaslechla Alecovy kroky, a odemkla dveře. Bez jediného slova se kolem něj protáhla do chodby a odešla do ložnice, aby se mohla převléct.

Před skříní se jí ze rtů vydral další povzdech ve chvíli, kdy sahala po halence s dlouhým rukávem. Věděla, že Audrey se bude vyptávat a ona bude muset lhát - za předpokladu, že dokáže nějakou lež vymyslet. Bylo jí z toho úzko.

Potřásla hlavou, aby zahnala neradostné myšlenky a začala se oblíkat.

***

První otázkou, které se Faith od Audrey dostalo, jakmile vyšla ze šatny, bylo: "Tobě je zima?"

"Trochu," zamumlala, ale na kamarádku se nepodívala, jelikož by okamžitě poznala, že lže.

Faith viděla, jak Audrey zamračeně vytáhla svůj telefon. "Nerada ti to říkám, ale je teprve osm a venku už je skoro pětadvacet stupňů. Nejsi nemocná?" Cítila na sobě její pátravý pohled.

Zhluboka se nadechla a pohlédla na ni. "Nejsem nemocná a věř mi, že vím přesně, jaké horko venku je," ujistila ji. Jak by taky nevěděla, když dnešek byl jedním z nejteplejších dní tohoto roku. Nehledě na to, že horkem skoro omdlela, když vyšla ze stanice metra, jenže to musela nějak zvládnout. Žádný z hostů nechtěl vidět modřiny na zápěstích recepční a ona je ani nikomu nehodlala ukazovat.

"Faith?" oslovila ji Audrey a přistoupila blíž. "Co se stalo?" Její hlas byl vážný.

Zrzka trhla rameny a pokusila se o úsměv. "Nic." Opatrně si popotáhla rukávy halenky níž, protože věděla, že by nedokázala vymyslet žádnou přijatelnou výmluvu - Audrey měla své vlastní zkušenosti s násilím.

Audrey se zamračila. "Ukaž mi zápěstí," nařídila mírně.

Faith schovala ruce za záda, což mělo za účinek, že druhá dívka vytřestila oči, ve kterých se zračilo poznání. "Nechápu proč." Vysunula bradu a o krok ustoupila.

Došla těsně k ní. "Co ti provedl?" zajímala se šeptem.

"Nic!" vyhrkla rychle.

"Zápěstí!" vyzvala kamarádku, v obličeji vážný výraz, rty stažené do přísné linky.

Faith k ní natáhla ruce, protože věděla, že zapírání nemá smysl, ale i tak se úplně nevzdala šance na záchranu situace. "Audrey, nic to není! Prostě mě jenom chytil a trošku víc zmáčkl. Poslední dobou se mi modřiny dělají strašně snadno."

Audrey ji zarazila zvednutou dlaní, zatímco si prohlížela otisky Alecových prstů. Zavrtěla hlavou. Podívala se Faith do očí, v těch jejích se zračily obavy. "Měla bys od něj odejít. Anebo na něj rovnou zavolat policii! Tohle už překračuje všechny meze! Copak to nevidíš? On by snad byl schopný tě i zabít!"

Vytrhla se jí. "Nepřeháněj! Jsou to jenom modřiny!"

"Jenom modřiny?" Třeštila na ni oči. "Těma to začíná! Pokračuje to zlomenýma kostma a pokud nemáš dost štěstí nebo rozumu, tak to končí v márnici!"

Faith nasucho polkla. Věděla, že Audrey má pravdu a také si byla zatraceně dobře vědoma toho, že teď není radno si s ní zahrávat nebo jí odmlouvat. "Vážně to nic není. Ani to nebolí," zalhala, ale potřebovala ji nějak uklidnit. "Jenom nechci, aby všichni došli ke stejným závěrům jako ty, protože on mi neubližuje. Věř mi, že kdyby to dělal, tak už s ním nejsem."

Chvíli na ni hleděla, než rezignovaně zavrtěla hlavou. "Nechci, aby se ti něco stalo."

Faith se na ni usmála. "Já vím. Ale já se o sebe umím postarat, neboj. Pokud mi začne ubližovat, tak od něj odejdu. Slibuju!" Snažila se přesvědčit kamarádku i sebe samu. Dobře ale věděla, že tak jednoduché to nebude, protože Alec ji odejít nenechá.

***

Hodiny v hale ukazovaly půl druhé a pět minut, když se v recepci objevil Nikolas Stephanidis. Faith se ho lekla, neboť se před ní zjevil jako duch.

"Pane Stephanidisi," vyhrkla a několikrát zamrkala. "Mohu vám nějak pomoci?" zajímala se s úsměvem, o němž si byla jistá, že nepůsobí vůbec věrohodně.

"Mohla byste se za mnou zastavit, až skončíte? Potřeboval bych si s vámi o něčem promluvit." Hřejivě se usmál a jeho modré oči se zabodávaly do jejích.

"Jistě," souhlasila a i když se snažila, nedokázala potlačit nepříjemný pocit, jenž se jí zmocnil. Neměla nejmenší představu o tom, co by po ní mohl chtít a bála se.

"Budu se těšit," zašeptal, mrkl na ni a byl pryč.

Rachel, druhá recepční směny, se k ní otočila s povytaženým obočím a uznalým pokýváním hlavou. "Líbíš se mu."

Faith se zamračila. "Spíš mě chce vyhodit."

"Proč by to, proboha, dělal?" nechápala. "Nechodíš pozdě, svou práci děláš dobře. Zasloužíš si povýšení a ne padáka."

Ušklíbla se. "Podle Jamesona ne," zašeptala a ohlédla se do chodby, která vedla ke kanceláři manažera hotelu.

"Na něj kašli! On není ten, který tady rozhoduje. Určitě ne teď, když je tady sám velký šéf. Navíc, jeho otec tě taky vždycky chválil," ujišťovala ji Rachel.

Faith nechtěla myslet na Theodorea Stephanidise. Ne snad proto, že by to nebyl úžasný šéf, který nedělal rozdíly mezi svými zaměstnanci, nebo nebyl spravedlivý, ale proto, co posledně provedl Graham Jameson, když ji s ním viděl.

Theodore Stephanidis tehdy přijel na několik dní a každý den si našel chvilku, aby prohodil pár vět s každým, kdo pracoval. Faith měla noční, bylo krátce po desáté a on šel z pracovní večeře mimo hotel. Měl skvělou náladu a zapovídal se s ní, jenže to bylo zrovna v den, který si Graham Jameson vybral proto, aby dodělal práci, jíž nestihl. Zrovna ve chvíli, kdy ji Theodore poplácal po ruce a ona se na něj mile usmála, se v hale objevil manažer hotelu. Jeho výraz byl nečitelný, ale Faith moc dobře věděla, co bude následovat, až přijde domů. Bohužel se nepletla - Alec zuřil, pohádali se a on ji poprvé uhodil.

Potřásla hlavou a usmála se na svou kolegyni. "Snad máš pravdu."

***

Zbytek směny se Faith neskutečně vlekl. Napsala Alecovi, že přijde později, protože s ní chce mluvit šéf. Alec jí odpověděl za hodinu, potom, co si to ověřil u manažera hotelu. Ne, že by přesně tohle nečekala, ale i tak se jí dotkl ten nedostatek důvěry. A nakonec ještě připsal, aby mu napsala, když půjde z práce. Nevěděla, jestli se jí chce víc smát nebo brečet a tak se jenom zašklebila, telefon nechala v kabelce a víc si ho nevšímala.

Bohužel než se mohla dozvědět, proč s ní chce Nikolas Stephanidis mluvit, musela překonat ještě jeden ne právě příjemný rozhovor s Rachel a to kvůli svým modřinám. Nebyla totiž dostatečně opatrná a když se natahovala pro papír, který potřebovala založit, vyhrnul se jí rukáv. Rachel se však na rozdíl od Audrey nechala obalamutit. Faith si sice nebyla jistá, jak moc jí věří historku o tom, že ji Alec chytil za zápěstí, aby nespadla, ale na tom nesešlo, hlavně, když se v tom nešťourala.

Pět minut po šesté stála přede dveřmi apartmá, v němž bydlel člověk, který mohl během vteřiny převrátit její život vzhůru nohama. Muži v obleku, jehož viděla předchozího dne a jenž patřil k Nikolasově ochrance, s nervózním úsměvem oznámila, že přišla za jeho šéfem, protože ji o to sám požádal.

Muž pouze kývl hlavou a otevřel jí dveře. "Prosím, slečno Blackbourneová. Pan Stephanidis vás očekává."


Musela se zhluboka nadechnout, než se dokázala pohnout z místa. Strach a nervozita ji úplně ochromovali. Hlavou se jí honily všechny možné scénáře, ale ve všech nakonec skončila bez práce. Vždyť kdyby chtěl, tak by ji klidně mohl vyhodit, protože se k němu nechovala, tak jak by se k hostům chovat měla. Hotely Stephanidis byly proslulé ukázkovým chováním svého personálu a ona to mohla včera ohrozit. Nepatrná část jejího podvědomí si uvědomovala, že ke zničení pověsti hotelů by bylo zapotřebí víc než jedna neschopná recepční, ale i přesto se bála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama