1.kapitola

15. února 2015 v 18:21 | Hope |  When the heart calls
nedávno jsem rozepsala novou povídku, na jejíž nápad mě přivedla kamarádka...původně to měla být jednorázovka, ale všichni víme, jak na tom s takovýma povídkama jsem (důkazem je ta, kterou mám rozepsanou a která má už devět stran a jsem tak v polovině děje :D ale o té jindy ;o) )...takže tady je nová kapitolovka...snad si najde nějaké příznivce ;o)


Emmaline Sinclairová nepatřila k lidem, kteří by jednali unáhleně nebo dělali zbrklá, neuvážená rozhodnutí. Vlastně byla pravým opakem. Vše si musela důkladně promyslet a prozkoumat ze všech stran. A proto jí dělalo problém pochopit, proč si před třemi lety vzala Connora Edwardse. Jistě, znali se dlouho. Koneckonců byl bratrem její nejlepší kamarádky a tak cítila povinnost mu pomoct, když potřeboval manželku, aby dokázal, že už není tím playboyem, kterým býval. Jenže ani to nestačilo, aby si Emmy své rozhodnutí nevyčítala.

Prvních několik měsíců bylo jejich manželství téměř dokonalé. Znali se, dalo by se říct, že byli přátelé a společné bydlení jim nedělalo problém. Pravda, Emmy se už od puberty líbil a ona snila, že by snad jednoho dne mohla být víc než kamarádkou jeho sestry, ale naučila se s tím žít. Dokud si ho nevzala. Její city sílily každým dnem a ona tomu nemohla zabránit. Potíž byla v tom, že neměla nikoho, s kým by o tom mohla mluvit. Její rodiče byli po smrti a její nejlepší kamarádka netušila, jak to mezi nimi opravdu je. Pro Zoe byli Connor a Emmy zamilovanými novomanželi. Možná proto pro ni bylo tak těžké přijmout jejich rozchod po jedenácti a půl měsících manželství. Emmy dokonce napadlo, že právě Zoe byla důvodem, proč nyní seděla v recepci firmy svého manžela a čekala na schůzku s ním, aby ho požádala o rozvod, neboť i po dvou letech odloučení byli stále svoji.

Emmaline pohlédla na hodinky na levém zápěstí a povzdechla si. Čekala tady téměř dvě hodiny a zatím to nevypadalo, že by s ní hodlal mluvit. Měla chuť zvednout se a odejít, jenže nemohla. Chtěla se rozvést. Potřebovala se rozvést!

"Paní Edwardsová? Pan Edwards vás přijme." Usmála se na ni dívka za recepčním pultem mile.

Zmateně zamrkala a zamračila se. Právě ji oslovila Connorovým příjmením žena, která by o jejím manželství neměla mít ani ponětí. Navíc Emmy si dávala pozor, aby vždy používala své dívčí příjmení. Zvedla se z pohovky a v té chvíli jí bylo jasné, kdo v tom má prsty. Zatracený Connor!

"Je to kancelář na konci chodby," navigovala ji dívka s úsměvem, který Emmy trochu nervózně oplatila.

Kancelář na konci chodby, ta, v níž kdysi dávno oslavili Connorův úspěch. Bylo to úplně poprvé, kdy spolu spali a vlastně i naposledy. Emmaline nepochybovala, že to bylo díky tomu množství alkoholu, který vypili.

Těsně přede dveřmi vedoucími do místnosti, v níž seděla Kelly, Connorova sekretářka, se zhluboka nadechla, jako kdyby se bála, že všechen vzduch v kancelářích bude pryč. Zlehka zaklepala na dveře a vešla dovnitř. "Dobrý den," pozdravila zdvořile. Připadala si hloupě. Vždyť Kelly znala od dob, kdy byla pouze kamarádkou sestry jejího šéfa. Navíc s ní mluvila, když si domlouvala schůzku se svým - brzy snad bývalým - manželem.

"Emmy!" Kellyinu tvář rozjasnil úsměv, trochu nemotorně vstala a obešla stůl, aby ji objala.

Emmaline na ni v úžasu zírala. Vypadala pořád tak, jak si ji pamatovala; černé vlasy stažené do drdolu, hnědé oči schované za brýlemi bez obroučků, což jí propůjčovalo profesionální vzhled, vysoká a štíhlá - nyní sice byla těhotná, ale štíhlá byla stále. Emmy netušila, že se Kelly vdala, natož že snad čeká dítě a cítila se díky tomu provinile. "Kelly," vydechla tiše a opatrně ji objala.

"Ale no tak! To, že jsem těhotná ještě neznamená, že mě nemůžeš pořádně obejmout!" peskovala ji, když se od ní odtáhla na délku paží a prohlížela si ji od hlavy až k patě. "Vypadáš dobře."

"Ani zdaleka ne tak dobře jako ty!" Usmála se. "Promiň, vůbec jsem netušila, že - ," zarazila se, vůbec nevěděla, co říct. Vždyť Kelly byla její kamarádka! Jenže to bylo předtím než si vzala Connora a než od něj následně odešla, pak se s nikým z blízkosti svého manžela nestýkala, neboť nechtěla, aby o ní cokoliv věděl, natož pak pravdu.

Sekretářka nad tím mávla rukou. "Ale prosím tě. Já to chápu. Pravda, kdybys na sebe nechala kontakt, tak bych ti dala vědět, jenže je mi jasné, proč jsi to neudělala."

Emmyin úsměv pomalu uvadal, až z něj zbyl spíš úšklebek. Nasucho polkla. "Ale teď jsem tady." Pokrčila rameny. "Myslíš, že bychom se mohly někdy sejít a popovídat si? Dám ti na sebe číslo." Zašátrala rukou v kabelce a vytáhla blok s propiskou. Rychle napsala řadu číslic a vytrhla list, aby jí ho podala.

"Jakto, že moje sekretářka na tebe telefon dostane, ale já abych si najal detektiva, který tě vypátrá?" Ozval se za ní hlas, jenž si i po těch letech pamatovala a který na ni měl stále stejný účinek.

Papír jí vypadl z prstů a dopadl na zem, odkud ho Kelly sebrala, než se vrátila na své místo za stolem. Emmaline se otočila a stačil jediný pohled, aby se jí opět podlomila kolena. Za ty roky se vůbec nezměnil - jeho tělo bylo pořád samý sval, což bylo skvěle vidět v na míru šitém obleku, hnědé vlasy byly stále stejně rozcuchané, to mu dodávalo mladistvý vzhled, v šedých očích to stále jiskřilo, i když nebyla schopna říct zda radostí, pobavením či vztekem. "Connore," dostala ze sebe a v duchu si vynadala, protože takhle si to rozhodně neplánovala. Avšak neplánovala si ani to, že na ni bude stále působit tak jako před lety. Vlastně tajně doufala, že se změnil - přibral, vlasy mu prořídly -, avšak to se nestalo a tak byla nucena se s tím vyrovnat.

"Půjdeme ke mně," prohodil chladně.

Takže vztek. Nadechla se a prošla kolem něj do prostorné kanceláře, z níž byl nádherný výhled na Londýn. Ten výhled zbožňovala od okamžiku, kdy poprvé vkročila do téhle místnosti, což bylo ještě v dobách, kdy v ní sedával otec její nejlepší kamarádky. Potřásla hlavou, protože nechtěla přemýšlet nad žádnou ze svých předchozích návštěv.

"Posaď se," vyzval ji odměřeně Connor, zatímco kráčel ke kožené otočné židli za stolem.

Emmy sevřela okraj pravého rukávu halenky a sedla si na úplný okraj křesílka, které stálo spolu s ještě jedním, proti němu. Zabodla pohled do okraje desky stolu, aby se nemusela dívat na něj.

"Takže...co potřebuješ?" přešel rovnou k věci.

Z tónu jeho hlasu jí přeběhl mráz po zádech a oči vylétly k těm jeho, což byla chyba. Velká chyba. Jakmile se totiž setkaly, znovu pocítila veškerou lásku, kterou k němu kdy cítila a to byla v tuhle chvíli slabost. Slabost, jíž si nemohla dovolit. "Chci se rozvést," vyhrkla bez rozmýšlení a nejspíš to tak bylo dobře. Vůbec totiž netušila, jak by na tohle měla zavést řeč.

"Rozvést se?" opakoval po ní zaskočeně.

Emmaline nejistě přikývla. Svou reakcí ji vyvedl z míry. Od chvíle, kdy si s ním domluvila schůzku, si namlouvala, že Connor bude nepochybně taky hrozně rád, že se jí může zbavit, ale zatím tomu nic nenasvědčovalo. "Ano, přišla jsem tě požádat o rozvod."

Mírně se zamračil a zavrtěl hlavou. "Jo, tak to nepůjde."

Nechápavě na něj zírala. "Proč by ne? Už dva roky spolu nejsme. Jestli se bojíš, že po tobě budu něco chtít, tak to rozhodně ne!" přesvědčovala ho.

Nenuceně pokrčil rameny. "Všichni čekají, že budu mít děti."

Pořád na něj hleděla a stále nic nechápala - nebo chápat nechtěla. "Co to má společného s naším rozvodem?" chtěla vědět, ale ještě než jí stačil odpovědět, tušila, co na to řekne. Jak tak čekala, až se Connor uráčí všechno jí vysvětlit, zmocňovala se jí panika a musela se ze všech sil držet, aby neutekla.

Její manžel roztáhl rty v oslnivém úsměvu. "Já chci děti s tebou."

"Ne! Nechceš! Vem si některou z těch svých přítelkyň a s ní měj děti! Třeba tu rozkošnou blondýnku z minulého týdne anebo tu vysokou brunetu z týdne předtím, ale mě z toho laskavě vynech!" Dala mu několik návrhů, jak by mohl svou situaci vyřešit, a bohužel až pozdě si uvědomila, že prozradila víc než zamýšlela.

V očích se mu vítězoslavně zablýsklo. "Asi ti nebudu úplně lhostejný, když víš kdy s kým chodím."


"Těžko se dá ignorovat někdo, kdo je na předních stránkách skoro všech novin a časopisů," zašklebila se. Tohle ji na něm vždycky štvalo, ta jeho domýšlivost. To, jak si myslel, že může mít všechno, jenže ona se tentokrát do té jeho hry zatáhnout nenechá. Zničilo by ji to. Vždyť teprve nedávno přestala po nocích brečet do polštáře, když někde zahlédla jeho fotku s nějakou jinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 15. února 2015 v 19:39 | Reagovat

hmmmm, řek to fakt "něžně", ale stejně z něj smíchy nemužu :D takže kdy bude druhá kapitola?

2 evi evi | 17. února 2015 v 9:02 | Reagovat

Tak ten je taky dobrej:-D Ať si dá holka pozor, aby s ním ty děti neměla. Kdyby se pak pořád chtěla rozvést, tak by asi moc nadějí na svěření do péče neměla8-)

3 Maysie Maysie | 22. března 2016 v 10:16 | Reagovat

Takže ona odešla, protože jí podváděl?
To je teda.... no že s ní che mít děti, řekl fakt dobře :)
Poslala bych ho k šípku, když se ženatej tahá s jinejma :-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama