5.kapitola

13. ledna 2015 v 14:54 | Hope |  Zažehnutá jiskra
já vím, že jsou to skoro tři roky od poslední kapitoly, ale když já měla skoro celou tu dobu polovinu téhle kapitoly napsanou a tak nějak jsem dostala chuť tu kapitolu dokončit...hádám, že za to může i návrat do Anglie a moje múza, která se rozhodla nezůstat v ČR, za což jsem jí nesmírně vděčná :D


"Jak se cítíš?" zajímal se Marc, když dorazili zpět do hotelového pokoje. Od chvíle, kdy odsud odešli, s ní nepromluvil. A Chloe nenašla odvahu, aby něco řekla. Zlobil se, chápala proč, to ano, ale na druhou stranu mu přece mohlo být jedno, jestli ji bolí zuby.

Trochu se pousmála. "Je mi fajn," lhala. Jenže copak mu mohla říct, že injekce přestala působit před dobrýma pěti minutama a jediné, co teď potřebuje je jeho láskyplné objetí?

Rysy jeho obličeje ztvrdly. "A teď pravdu!"

"Je to pravda," namítla chabě. "Jsem v pohodě."

"V pohodě? Stejně jako celý den? Nezapomínej, že tě znám už spoustu let. Buď ke mně upřímná." Upíral na ni starostlivý pohled. "Prosím," dodal naléhavě.

Kousla se do rtu. "Šíleně to bolí, ale přežiju to a ráno bude všechno v pořádku. Na zítřejším jednání nikdo nepozná, že mi právě trhali zub." I přesto, že měla v očích slzy, se usmála.

"Nechci, abys zítra pracovala," upozornil ji podmračeně.

Chloe na něj nechápavě zírala. "Ale ty mě tam potřebuješ. Proto jsem přece tady," připomněla mu.

Zaťal ruce v pěsti. "Nějak si poradím!" ujistil ji.

Zhluboka se nadechla, přistoupila k němu a lehce mu stiskla paži. "Ne," řekla pevně, "já tam budu. Je to moje práce a nic mi nezabrání v tom, abych ji dělala, jak nejlépe umím." Nedodala, že má ještě jeden důvod, aby tam byla. Koneckonců, nemusí to vědět.

Mávl nad tím odevzdaně rukou a odešel do svého pokoje.

***

Přesvědčit sám sebe, že dokáže odolat, bylo snadné, ovšem jen do chvíle, kdy slyšel, jak v koupelně pustila vodu. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Před očima viděl její štíhlé tělo, jak se noří do vody, jak Chloe slastně zavírá oči a zapomíná na bolest.

Zaťal dlaň v pěst a praštil do zdi. Věděl, že by měl z toho apartmá vypadnout, ale nemohl. Ospravedlňoval to tím, že by mohla něco potřebovat.

Sedl si k psacímu stolu s úmyslem pracovat, ale nedokázal se soustředit. Neustále před očima viděl svou osobní asistentku, kterou znal tolik let, že by k ní neměl cítit nic jiného než přátelství. Vždyť kdyby mezi nimi mělo být cokoliv jiného, musel by to poznat už dávno. Nebo ne?

Po půl hodině tupého zírání na obrazovku počítače, prudce vstal a s rozhodným výrazem v obličeji vyšel z pokoje. Jeho rozhodnost však zmizela, když proti sobě viděl Chloe zahalenou do froté županu s mokrými vlasy spadajícími na záda.

Zavrtěl hlavou a rychle překonal vzdálenost, která je dělila. Přitáhl ji k sobě a vásnivě políbil. Nebránila se a když začala jeho polibky opětovat, v duchu si poblahopřál.

"Tohle nemůžeme," zamumlala, když ji zvedl do náruče.

"Já vím," přisvědčil zastřeným hlasem, "ale netuším, jak jinak to vyřešit." Couval do své ložnice, kde ji položil na postel. Rozvázal uzel na pásku županu a rozevřel ho. Pozorně si prohlížel její opálené nahé tělo a v očích se mu zračila skoro nábožná úcta.

Nervózně se zavrtěla a její tváře dostaly nachový odstín. Na tohle evidentně nebyla zvyklá.

Marcovy rty se roztáhly v něžném úsměvu a pak se k ní konečně sklonil.

***

Chloe měla po jediném polibku pocit, že se samou radostí rozplyne. Byla nesmírně šťastná, že je tady s ním, že pro teď patří jenom jí. Začala mu rozepínat košili. Trvalo to dlouho, zdálo se, že jsou ty knoflíčky menší než kdykoliv jindy, neustále jí proklouzávaly mezi rozechvělými prsty a ona se nemohla soustředit, protože ji Marc celou dobu líbal a hladil.

Cítila se s ním výjimečně. Než udělal další krok, pozorně ji sledovala, jako kdyby ji žádal o svolení. To se jí s žádným z bývalých milenců nestalo. Oni totiž mysleli jen na sebe a své potřeby. Ovšem Marc byl jiný a ona mu za to byla vděčná, i když by mu i bez vší té ohleduplnosti dovolila další krok a další a další.

***

Marc pozoroval uvolněný obličej Chloe, která se zavřenýma očima ležela vedle něj. Zlehka jí odhrnul pramen vlasů. Odměnou mu byl unavený úsměv. Zatoužil ji políbit, jenže mu to nebylo dopřáno, protože v okamžiku, kdy se k ní chtěl sklonit, začal na nočním stolku vedle postele zvonit její telefon. Tiše zanadával a odsunul se stranou, aby dal Chloe prostor.

Sledoval, jak zamračeně sáhla po mobilu a ani se nepodívala na jméno volajícího. "Ahoj mami," pozdravila a Marc v jejím hlase slyšel nelibost. "Ne, mami, nevzbudila jsi mě." Na chvíli se odmlčela, pak mu věnovala rychlý pohled a kousla se do rtu. "Jenom mi trhali zub, tak to bude určitě tím."

Chloe začala nervózně popotahovat přikrývku a Marcovi neuniklo, že teď se pohledu na něj vyhýbá. Natáhl se a stiskl jí ruku, aby ji alespoň trochu uklidnil.

"Nejsem doma. Šéf musel jet na nějaká jednání a potřeboval mě u toho." Rukou, kterou ještě před chvilkou žmoulala peřinu, si začala masírovat spánek a povzdechla si. "Ano, mami, samozřejmě, že mám svůj pokoj!"

Marc se uchechtnul, ale když mu Chloe věnovala jeden ze svých pohledů, předstíral, že mu zaskočilo. Protočila nad tím panenky a znovu se plně věnovala telefonátu se svou matkou. "Neboj, hned jak se vrátím, tak zavolám. Ahoj mami!" Zmáčkla tlačítko ukončující hovor a zamračila se na něj. "Máš štěstí, že tě neslyšela," upozornila ho vážně.

Usmál se na ni. "Proč jsi jí neřekla pravdu?"

Vytřeštila oči. "Pravdu? Zbláznil ses? To jsem jí měla do telefonu oznámit, že jsme se na sebe se šéfem vrhli a ještě před chvílí si užívali žhavého nezávazného sexu?" Zavrtěla hlavou. "Myslím, že to by přes srdce nepřenesla."

Rozesmál se a vůbec si nevšímal jejího rozhořčení, mračení ani vážnosti, protože jemu to přišlo vtipné. Dokázal si totiž živě představit, jak by Grace Bradfordová reagovala. Nejspíš by udělala všechno, co by bylo v jejích silách, aby svou dceru dostala z jeho spárů. "Ví, že jsem teď tvůj šéf já?" zajímal se. Neuniklo, že o něm mluvila jako o šéfovi.

Zavrtěla hlavou.

"Proč ne?"

Povzdechla si a podívala se stranou. "Protože by to znamenalo nekonečně otázek a já vážně nemám chuť na ně odpovídat."

Ze rtů mu uniklo další uchechtnutí. "Copak se za ty roky nic nezměnilo?"

Pohlédla na něj a s mírným úsměvem ho ujistila: "V tomhle rozhodně ne. Navíc se k ní přidali taťka, Kristin i Ben." Znovu si povzdechla. "Takže kdykoliv jsem někoho na mámino naléhání přivedla domů, podrobili ho křížovému výslechu. Pak chtěli vědět, jaké má plány do budoucna a jestli zahrnují mě, svatbu, děti a tak. A pokud neutekl, tak ho nechali, aby se postaral o Annu." Pokrčila rameny. "Nejpozději u mě v bytě se se mnou rozešel." Věnovala mu rozverný úsměv. "A vzhledem k tomu, že si mamka už na střední myslela, že jsme víc než přátelé, tak se bojím, že by tě podrobila úplně tomu stejnému a já bych pak nejspíš musela shánět novou práci."


Marc se k ní naklonil, zastavil se jen několik centimetrů od jejího obličeje a s prsty svírajícími její bradu, ji šeptem ujistil: "Já bych se zastrašit nenechal." A než stačila cokoliv namítnout, hladově ji políbil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 10. února 2015 v 14:09 | Reagovat

už je to nějakou dobu, trochu se ztrátim v tom jak přeskakuješ drahocenej čas, ale z toho týpka málo nemužu :D tchýně ho měla slyšet a chtit ho k telefonu, to by byla teprv prča :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama