1.kapitola

31. prosince 2014 v 0:30 | Hope |  To Be Honest
nová povídka, ke které ještě nemám logo a vlastně ani pořádně info, ale která je víceméně vymyšlená celá =o) a protože jsem ji nedokázala dostat z hlavy, tak jsem sepsala/dopsala první kapitolu a jen doufám, že si najde své čtenáře a kdyby ne, tak to nevadí ;o)

a jen tak mimochodem, ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!


V recepci hotelu byl navzdory pozdnímu odpoledni klid. Faith za to byla ráda. Milovala svou práci a užívala si ji, ale dnes by byla nejradši, kdyby mohla celý den strávit v posteli u romantických filmů a s kyblíkem zmrzliny.

Její pohled ulpěl na vysokých starožitných hodinách proti ní. Neubránila se povzdechu, když zjistila, že jí do konce směny zbývá ještě něco málo přes dvě hodiny. Nechtěla tady být. Chtěla jít domů a dokončit svůj ranní rozhovor - nebo spíše hádku - s Alecem. Potřásla hlavou, když si vzpomněla, kvůli čemu zničili idylické ráno.

Prosklenými dveřmi vešel do haly vysoký tmavovlasý muž následovaný několika dalšími muži v oblecích, kteří pohledem zkoumali každičký centimetr rozlehlé recepce.

Faith na takové věci byla zvyklá, neboť v hotelech Stephanidis, které patřily mezi prvních pět nejluxusnějších hotelů světa, často bydleli slavné osobnosti, které byly vždy doprovázené alespoň dvěma bodyguardy. Neměla takové dny ráda, protože se pak zpravidla objevili novináři.

Muž, jenž byl očividně středem vesmíru své ochranky, jim cosi řekl a vydal se směrem k pultu, za nímž seděla. Faith se usmála svým pečlivě naučeným úsměvem. "Dobrý den. Vítejte v hotelu Stephanidis. Jak vám mohu pomoci?" Nad tou vší formálností se jí chtělo protočit panenky, jenže by to bylo neprofesionální a pravděpodobně by ji to stálo místo. A to nechtěla, protože tuhle práci dělala ráda a nejen proto, že byla dobře placená.

"Dobrý den," pozdravil perfektní angličtinou. "Rád bych mluvil s panem Jamesonem. Měl by mě očekávat."

"Zavolám mu," ujistila ho a chopila se telefonu, aby vytočila číslo kanceláře manažera hotelu.

Hlas jejího šéfa se ve sluchátku ozval po druhém zazvonění. "Prosím?"

"Dobrý den, pane Jamesone. Nerada vás ruším, ale někdo by se s vámi rád sešel. Prý ho čekáte."

Slyšela v telefonu jeho povzdech v okamžiku, kdy si uvědomila, že se nezeptala na jméno. Chtěla to napravit, ale její šéf prohlásil, že už jde.

Položila sluchátko a pohlédla na muže. Bylo na něm něco znepokojivého a také jí někoho připomínat, jen si nedokázala vzpomenout koho. "Bude tady za chvilku," ujistila ho. "Promiňte, zapomněla jsem se zeptat na vaše jméno."

Zkoumavě si ji prohlížel svýma tmavě modrýma očima a mírně se mračil. Právě když se nadechoval k odpovědi, z chodby nalevo od haly se ozvaly kroky. Oba se podívali tím směrem, aby spatřili Grahama Jamesona, jak k nim rychle míří. Na rtech mu sice pohrával úsměv, ale Faith už svého šéfa znala a věděla, že jakmile se zbaví svědků, bude muset čelit jeho hněvu. Byla si vědoma, že jeho vztek bude tentokrát oprávněný, ale jeho stejně nebude zajímat, že si svou chybu uvědomuje.

"Vítejte, pane Stephanidisi." Manažer natáhl ruku k neznámému muži.

Faith překvapeně vytřeštila oči. Tohle byl Nikolas Stephanidis, nejstarší syn Theodora Stephanidise, majitele hotelů Stephanidis? Ten, který minulý týden převzal vedení po svém otci? Nasucho polkla, když jí to všechno došlo.

"Promiňte, já jsem vás-" začala se omlouvat, ale šéf po ní vrhl nepřátelský pohled a tak poodešla stranou, aby si nezadělala na průšvih větší, než kterému už čelila.

***

Faith vyšla ze šatny a usmála se na Audrey, která ji střídala na recepci.

"Spěcháš domů?" zajímala se její kolegyně a kamarádka, když si všimla jejího pohledu na hodiny a výrazu, který se jí objevil v obličeji.

Přikývla. "Když přijdu pozdě, tak bude zle." Zavrtěla hlavou. "Včera vyšiloval kvůli půl hodině, kdy jsem byla v obchodě." Pokrčila s povzdechem rameny.

"Proč s ním pořád jsi?" zeptala se s nechápavým výrazem Audrey.

Povzdechla si. Tuhle otázku slyšela v poslední době několikrát. "Miluju ho," odpověděla a modlila se, aby kamarádka neprokoukla její lež.

Faith Aleca opravdu milovala - kdysi. Byl o tři roky starší, vysoký, pohledný a oblíbený a tenkrát jí jeho zájem imponoval. Jenže to se stalo před téměř osmi lety a její city k němu zkrátka ochladly. Navíc poslední tři měsíce nebylo s Alecem k vydržení. Neustále kontroloval, co dělala, kde byla, s kým byla. Faith byla zoufalá, protože jeho žárlivost a kontrola přesáhly únosnou mezi.

"Jak můžeš milovat někoho takového?"

Faith se na totéž poslední dobou ptala sama sebe. "Nebyl vždycky takový," ujistila kamarádku.

Do haly vstoupil postarší pár držící se za ruce a mířili k recepčnímu pultu, čímž zabránili ženě za ním v odpovědi. A Faith za to byla vděčná, neboť si byla jistá, že by kamarádce nedokázala dál lhát. Pozdravila tedy s úsměvem manžele, mávla na kamarádku a vyšla na ulici.

***

"Alecu, jsem doma!" zavolala, jakmile za necelou hodinu - o deset minut později než normálně - odemkla dveře bytu, ve kterém žila se svým přítelem. Modlila se, aby Alec z těch deseti minut nedělal vědu. Avšak stačil jí jediný pohled na jeho obličej, když vyšel z obývacího pokoje, a věděla, že její modlitby nebyly vyslyšeny. Tiše si povzdechla.

"Kdes byla?" vyštěkl. Tyčil se před ní, téměř o dvě hlavy vyšší, a šla z něj hrůza.

Ze všech sil se snažila, aby na ní nepoznal, jak moc se ho bojí. "Zdržela jsem se v práci," odpověděla s mírným úsměvem, o němž doufala, že ho dokáže uklidnit.

Pozvedl posměšně obočí. "Vážně? Protože jsem volal tvému šéfovi a ten říkal, že jsi skončila normálně. Tak kdes byla?" Popadl ji pevně za předloktí. "A hlavně s kým?"

"Au! To bolí!" Pokusila se mu vytrhnout, ale byl silnější než ona.

Nezdálo se, že by na něj její slova měla jakýkoliv vliv. "S kým jsi byla?" Procedil mezi zuby a jeho stisk ještě zesílil.

Faith stála klidně a kousala se do rtu, aby se nerozplakala bolestí. "Zapovídala jsem se s Audrey, když mě střídala," přiznala tiše. Alec v ní opět vyvolal pocit, jako kdyby se za to měla stydět.

Přimhouřil oči a sklonil se k ní. "Jestli zjistím, že mi lžeš, tak za to zaplatíš!" ujistil ji, než ji surově políbil. Pak ji pustil, odešel zpět do obýváku a nechal ji samotnou v chodbě.

Faith se roztřásla. Trvalo několik minut než se vzpamatovala natolik, aby mohla dojít do koupelny a zamknout za sebou dveře. V okamžiku, kdy zámek cvakl, svezla se na zem a s hlavou položenou na pokrčených kolenou se rozplakala. Byla to směsice slz úlevy, že jí neublížil, a hrůzy, jelikož netušila, co od něj může očekávat.

Když se uklidnila a opláchla si obličej ledovou vodou, vytáhla mobil z kabelky a rychle napsala zprávu Audrey. Věděla, že kamarádka bude naštvaná, protože ruší plány na víkend na poslední chvíli, jenže potřebovala napravit svůj vztah s Alecem a tak tomu musela něco obětovat.

Netrvalo dlouho a její telefon - ještě z práce nastavený na tichý režim - se rozvibroval. Faith však s Audrey mluvit nechtěla a tak zmáčkla tlačítko pro odmítnutí. Teprve v tu chvíli si všimla modřin na svém zápěstí. Jemně si po nich přejela prsty. Hlavou jí problesklo, že pokud do rána nezmizí, bude si muset do práce vzít halenku s dlouhým rukávem a to i přesto, že mělo být přes dvacet stupňů. S touto myšlenkou a povzdechem odemkla dveře a vydala se do obýváku, aby se omluvila Alecovi.

***

Nikolas Stephanidis se zamračil na obrazovku svého laptopu. Už potřetí četl složku Faith Blackbourneové, aby si ověřil to, co tvrdil manažer hotelu, jenže se mu začínalo zdát, že Graham Jameson je ten, koho by měl vyhodit. A on potřeboval zjistit, jaká je mezi ním a dívkou, kterou jeho otec vychvaloval, spojitost.

Zaklapl počítač, vstal a vyšel z hotelového pokoje.

"Dobrý večer, slečno Dayová," pozdravil mladou ženu za recepčním pultem, když vešel do haly.

Usmála se na něj. "Dobrý večer, pane Stephanidisi. Mohu pro vás něco udělat?"

Nikolas nerad chodil kolem horké kaše a proto se zeptal přímo: "Co je mezi Grahamem Jamesonem a Faith Blackbourneovou?"

Mladá žena vypadala zmateně. "Myslím, že vám nerozumím. Co by mezi nimi mělo být?"

Nik se pousmál, neboť si teprve nyní uvědomil, jak si Audrey vyložila jeho otázku. "Neptám se, jestli jsou nebo byli milenci. Spíš by mě zajímalo, jestli je nějaký důvod, proč by pan Jameson chtěl, abych ji vyhodil."

Všiml si, jak přešlápla z jedné nohy na druhou a ošila se.

Povytáhl obočí a čekal na odpověď.

Povzdechla si. "Nikdo o tom neví a jestli se Faith dozví, že jsem vám to řekla, tak mě zabije, ale...Graham Jameson je manžel sestřenice jejího přítele."

Tentokrát se Nik zamračil. Nechápal, proč by chtěl Jameson vyhodit někoho, kdo je prakticky rodina. Muselo v tom být něco víc.

Audrey ho nenechala dlouho tápat, když tiše odpověděla: "Její přítel nechce, aby pracovala, protože pak nemá přehled o tom, co Faith dělá."


Nikolas pocítil vztek, což u něj bylo neobvyklé. Navíc si nebyl jistý proč a to bylo ještě neobvyklejší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | 1. ledna 2015 v 14:20 | Reagovat

Začína to naozaj zaujímavo a rozhodne budem čítať dalej :) :)  Inak prajem do Nového roka všetko najlepšie :)

2 Gigi Gigi | Web | 12. ledna 2015 v 22:46 | Reagovat

Alec - skopat do kuličky a vystřelit na měsíc, takový kretén! Faith ho měla kopnout do prdele už po té jeho stupidní otázce 'Kdes byla?'...což taky doufám,že brzy udělá!!!!!!!!!!!!! Nik se zatím zdá být OK :D :) uvidíme...dobrá rozjezdová kapitola, ač možná trochu moc postav a informací...ale jinak cajk :)

3 Šílenej Šílenej | Web | 4. února 2015 v 12:32 | Reagovat

je mi líto, ani to nedokážu dočíst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama