Pochybnosti

3. listopadu 2014 v 23:38 | Hope |  Nitky osudu
po dvou letech a dvou dnech (od zveřejnění první kapitoly, takže k tomu připočtěme ještě měsíc ;o) ) se dostáváme ke konci povídky =o) mám v plánu i epilog/prolog k Nitkám 2, ale ten si nechám na jindy, prozatím považujme tohle za konec povídky, který sice mohl být lepší, ale zhledem k okolnostem a mému pisatelskému bloku jsem myslím odvedla dobrou práci ;o)

tak snad se bude kapitola alespoň někomu líbit a byla bych ráda za názory nejen na kapitolu, ale na celou povídku =o)


Ačkoli si Ashlyn byla jistá svým rozhodnutím adoptovat Matthewa, pochybnosti si během víkendu našly cestu do jejího podvědomí. Obzvlášť pak po sobotní večeři u Jamesových rodičů, kdy se sice Jack s Vanessou snažili tvářit, že jsou šťastní, ale Ash si všimla pohledů, které si vyměnili. Všimla si dokonce i pohledu svého manžela a rozhodně z toho neměla radost. Ano, chtěl adoptovat dítě, ale očividně se mu příliš nechtělo do adopce Mattyho. Ani slůvkem se o tom nezmínil, když s ním mluvila při cestě domů, což nakonec vedlo k jejich první manželské hádce a tomu, že Ashlyn spala v pokoji pro hosty.

V neděli u snídaně mezi nimi panovalo napjaté ticho, které nakonec ukončil James přiznáním, že se bojí toho, čím vším si malý Matthew prošel a to je důvod, proč si jeho adopcí není jistý. Ashlyn ho dlouze pozorovala, než přiznala, že se taky bojí, ale možná právě to je důvod, aby mu poskytli milující domov.

A tak byla krize zažehnána a Jamesovy obavy zahnány, ovšem ty Ashlyniny zůstaly. Proto Ash v neděli večer vytočila číslo své nejlepší kamarádky a s telefonem v ruce přecházela z jedné strany ložnice na druhou, jak čekala, až Abigail hovor přijme.

"Ahoj," pozdravila vesele.

"Ahoj. Jak se máš?" začala Ash obvyklou otázkou.

Slyšela Abigailin povzdech. "Skvěle, akorát dvojčata nejspíš hrajou fotbal."

Ashlyn se usmála. Byla ráda, že je kamarádka spokojená. "Tak to budou nepochybně po Martinovi, co?" Abigailin manžel totiž hrál fotbal, dokud si nezranil koleno, což znamenalo konec jeho fotbalové kariéry.

Její nejlepší kamarádka se zasmála. "To rozhodně. Kluci se ještě ani nenarodili a už mají všechno, co je na hraní fotbalu potřeba."

Ash si dovedla živě představit, jak Abi protočila panenky, ale stále měla úsměv na rtech. Svého manžela nadevše milovala a narození jejich dvou chlapečků se nemohla dočkat, stejně tak jako toho, až oba půjdou ve šlépějích svého otce - anebo taky ne, to koneckonců záleželo pouze na nich.

"Jsi tam ještě?" chtěla vědět Abigail.

Ash potřásla hlavou. "Promiň, zamyslela jsem se."

"To nic," ujistila ji. "Nevoláš mi ale jenom proto, aby ses zeptala, jak se mám, že ne." Nebyla to otázka.

Černovláska si povzdechla. "Potřebuju s tebou o něčem mluvit a do zítřka to nepočká." Ashlyn byla už několik dní domluvená s Abigail, že společně zajdou na oběd. Vlastně ode dne, kdy navštívila s Jamesem dětský domov, jelikož její kamarádka chtěla slyšet podrobnosti, které jí Ash nechtěla říkat po telefonu.

"Tak povídej," vyzvala ji.

Ash se posadila na postel a její nervozitu naznačovalo neovladatelné klepání nohy. "Ty víš, že jsem se do Matthewa zamilovala a chci ho adoptovat," začala. "A myslela jsem si, že na tom víkend nemůže nic změnit, jenže," roztřeseně se nadechla, "včera jsme byli u Jamesových rodičů a," na okamžik zavřela oči, aby zastavila slzy, jež se jí draly do očí, "na obou jsem viděla, že o tom pochybujou. Kruci, vždyť i James pochybuje! A já začala taky." Poslední větu zašeptala, jako kdyby tím snad mohla zmírnit její pravdivost. Teprve nyní si uvědomila, jak se za své pochybnosti nenávidí. Věděla, že je to iracionální, alespoň částečně, ale nemohla si pomoct.

"Ash, já myslím, že to je úplně normální. Ale to, že pochybuješ, z tebe nedělá špatného člověka, protože tě znám a vím, že se nakonec rozhodneš pro Mattyho adopci. Protože ty ses už ve čtvrtek rozhodla, že mu poskytneš milující domov a nic ti v tom nezabrání," ujistila ji.

"Ale je to správné rozhodnutí?" ptala se šeptem.

Ve sluchátku se ozval povzdech. "To nevím," připustila Abigail. "To ukáže až čas. Co ale vím je to, že toho chlapečka už teď miluješ a uděláš všechno proto, aby byl šťastný."

Ashlyn věděla, že kamarádka má pravdu. Vždycky ji nakonec měla a Ash nechtěla za pár let litovat toho, že se vzdala Matthewa jenom kvůli neopodstatněných pochybnostem. Ano, uvědomovala si, že jakmile bude adopce stvrzená, nebudou to moci vzít zpět, v hloubi duše však věřila, že to je něco, co nebude chtít nikdy udělat.

***

Ashlyn stála vedle Jamese a sledovala, jak se Alice - dívka, o které mluvila paní Simmonsová před pár dny -¨několik kroků od nich loučí s Matthewem, jehož držela v náručí. Dívka se statečně usmívala, ale Ash si okamžitě všimla slz třpytících se v jejích očích. Srdce se jí svíralo lítostí, protože jí hodlali s Jamesem vzít chlapečka, o něhož se starala a jehož podle ředitelky domova milovala.

Když k nim pak Alice s Matthewem došla, i přes slzy se na ně usmála a požádala je, jestli by mohla Mattyho občas navštívit, s čímž oba moc rádi souhlasili.

Ash pak natáhla ruce k chlapečkovi, který se na ni usmál, jakmile ji poznal. A to byl okamžik, kdy si uvědomila, že se Matthewa nikdy nevzdá.

***

James zastavil, protože na semaforu naskočila červená a podíval se an svou manželku, která toho za celou cestu z dětského domova příliš nenamluvila, i když čekal pravý opak. Neubránil se povzdechu při pohledu na její výraz. Bylo mu jasné, která bije. "Nemůžeš na ni přestat myslet. Chceš ji adoptovat." Auta před nimi se rozjela, takže zařadil a vyjel taky.

S pohledem upřeným před sebe pokrčila rameny, ale nic neřekla.

"Myslíš si, že puberťák je to, co právě teď potřebujeme?" zajímal se a nedokázal zabránit emocím, aby se mu vloudily do hlasu. Proti další adopci nebyl, jen mu přišlo, že Ash na to jde moc rychle a bál se o ni.

"Ona potřebuje nás!" odsekla. "Chce být učitelka! Bude potřebovat zázemí, místo, kam se bude moct vracet, milující domov! Neříkám, abychom se ji snažili vychovat, ale chci jí pomoct." Zvedla ruku, aby zarazila odpověď, k níž se chystal. "Ne, to, že bychom jí posílali peníze nestačí. Ona nikoho nemá, Jamesi."

Povzdechl si a potřásl hlavou. "Chceš, abych to rovnou otočil? Nebo dojedeme domů a paní Simmonsové zavoláme?"

Krátce se zasmála a chytila ho za ruku, kterou spočíval na řadící páce. "Napadlo mě pozvat Alice na Vánoce. Paní Simmonsová přece říkala, že děti k potenciálním rodičům jezdí na víkendy, prázdniny, svátky."

James zabočil na příjezdovou cestu k jejich domu, zaparkoval vedle jejího auta a vypnul motor. "Nemůžeme alespoň předstírat, že do toho můžu mluvit?"

Naklonila se k němu a políbila ho. "Můžeme." S rošťáckým leskem v očích na něj mrkla a vystoupila. Ještě než za sebou zabouchla dveře, sklonila se a prohodila: "Mimochodem...miluju tě." Rozesmála se při pohledu na jeho výraz, zabouchla za sebou a otevřela zadní dveře auta. Odepla pás, kterým byl Matthew připoutaný v dětské sedačce a vzala ho do náruče. James stál za ní a mírně se usmíval. Viděl, že je jeho manželka šťastná a už to byl důvod, aby byl šťastný taky.

***

Poté, co si přivezli Matthewa domů, následovalo několik hektických týdnů, kdy chlapeček poznal Jamesovy rodiče, kteří si ho okamžitě zamilovali a zdálo se, že i on je měl rád. Nejdříve se sice bezmála hodinu odmítal hnout od Ash třeba jen na pár minut, ale nakonec si ho Jack získal vláčky a Vanessa domácími čokoládovými sušenkami, které byly shodou okolností Jamesovými nejoblíbenějšími.

Následovalo seznámení s Abigail a Martinem a Tonym a jeho rodinou. Jistě, Tonyho viděl Matthew několikrát předtím, ale rozhodně se nedalo říct, že by ho měl rád. Neboť pokaždé, když se u nich Tony objevil a Matty ho viděl, utíkal, co nejrychleji z pokoje. Ash si pak proto šéfa ochranky svého manžela dobírala, že chlapeček má vůči němu úplně stejné pocity, jako zpočátku ona sama.

Pár dní před Vánoci pak přijela Alice, aby strávila svátky s nimi a Ashlyn z toho byla nervózní. Přála si, aby se u nich dívka cítila jako doma a byla šťastná.

A také doufala, že Alicina přítomnost zbaví - alespoň částečně - Matthewa nočních můr, které ho trápily každou noc hned několikrát. Pokaždé když se s křikem a slzami stékajícími po tvářích probudil, Ash to lámalo srdce. Nejhorší na tom však byla ta bezmoc, vědomí toho, že mu nemá jak pomoct. Většinou si ho pak buď vzala sebou do ložnice, kde spal mezi ní a Jamesem anebo si lehla k němu do postele. Nic z toho však nezabránilo tomu, aby se po pár hodinách znovu s pláčem neprobudil.


Ovšem ani Matthewovi noční můry nedokázaly zničit radost z blížících se Vánoc, které měly být prvními společnými z mnoha...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | 4. listopadu 2014 v 15:53 | Reagovat

Tak to se sakra těším na epilog :)
A já věděla, že si ho vezmou :)
A taky manželovi dobře diktuje :D

2 Hope Hope | Web | 4. listopadu 2014 v 16:28 | Reagovat

[1]: já se na epilog taky těším, to mi věř ;o) tak ono to bylo jasné, že si ho vezmou, protože prostě Matty je takový andílek jejich =o) a navíc dal Ash svého plyšového králíčka a pro ni to bylo znamení ;o) mno, tak jako když James by za ni i dýchal, tak toho musí využít, že jo :-D

3 Gigi Gigi | Web | 28. listopadu 2014 v 10:36 | Reagovat

Tak trochu otočení o 360 stupňů, co se spádu týče :D. Strašně rychlá kapitola. Každopádně je dobře, že jsi tam zakomponovala ty pochyby, protože věřím, že každý, kdo se rozhodně pro adopci, je zažívá. Jen možná by to chtělo si s tím pohrát trochu více. Zapojit víc Jamese, i třeba jeho rodiče,napsat to jako scénu a ne jen popsat. To samé i u toho, jak se Matthew seznamoval se všemi, ty jeho noční můry... :) Kapitola to byla hezká, ale myslím, že by byla ještě lepší, kdyby nebyla tak uspěchaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama