epilog

16. listopadu 2014 v 0:13 | Hope |  Nitky osudu
uznávám, téhle povídce by asi bylo líp bez epilogu...hlavně když si uvědomím, že jsem ho plánovala jinak...ne o moc, ale trochu přece jen
snad se ještě najde někdo, kdo si ho přečte, řekne mi na něj názor a možná i na celou povídku, kterou jsem dopsala i přes fakt, že jsem na začátku neměla absolutně žádné tušení, jak by měla skončit...abych pravdu řekla, to psaní jsem si užila =o)
tenhle epilog by měl sloužit i jako prolog k plánovaným Nitkám 2, ale kdo ví, jestli na ně někdy dojde řada ;o)
ráda bych tenhle epilog věnovala Maysie jako poděkování za to, že přispěla několika nápady k této povídce =o) a taky všem, kteří povídku četli =o)


Ashlyn odhodila i třetí těhotenský test do koše. S povzdechem se rukama opřela o umyvadlo a pozorně si prohlížela svůj bledý obličej v odrazu zrcadla. V duchu se probírala vším, co ji dovedlo k neochvějnému přesvědčení, že čeká dítě. Bylo jí už přes dva týdny špatně - stejně jako když byla těhotná poprvé. Druhý měsíc to nedostala, což by ji za normálních okolností nevyvádělo z míry, ale spolu s náladovostí, přecitlivělostí a nechutenstvím to přispělo k jejímu zjevně mylnému závěru. Všechny tři testy byly totiž negativní. Nechápala to.

Potřásla hlavou a s dalším povzdechem přešla z koupelny do ložnice, kde na ni čekal James.

Jakmile ji spatřil, jeho obočí vylétlo tázavě vzhůru.

Zavrtěla hlavou.

V jeho blankytně modrých očích se zračily obavy, když si všiml Ashlynina nešťastného výrazu. Věděl, jak moc si přála, aby se její očekávání naplnilo. Neustále v ní hlodaly obavy, že nikdy nebudou moci mít vlastní dítě. A i přesto, že Matthewa s Alice milovala víc než svůj život, nemožnost otěhotnění si dávala za vinu a té jí nedokázal nikdo zbavit.

"Objednáš se k doktorovi," oznámil tónem, který nepřipouštěl námitky.

Přikývla a s pláčem se mu vrhla do náručí.

***

O čtyři dny později nebylo Ashlyn o moc líp, ale měla za sebou návštěvu lékaře a nevolnost zvládala natolik, aby šla do práce. Nedlouho potom, co otevřela knihkupectví, se ve dveřích objevila usmívající se Abigail s dvojčaty, kterým bylo něco málo přes šest měsíců.

Kluci - Lucas a Logan - se narodili na Nový rok a všechny tak překvapili, neboť měli na svět přijít až v polovině února, ovšem nikdo si nestěžoval. Abi byla ráda, že to má za sebou a oba chlapci byli v pořádku. Samozřejmě, že se to neobešlo bez problémů, které však byly způsobeny Ashlyn. Ta totiž slíbila, že bude při porodu s kamarádkou, jenže když se chystala odjet do porodnice, malý Matthew ji odmítal pustit. Alice trávila Silvestr u kamarádky ze školy a ani Ashlyn, ani James nedokázali chlapečkovi vysvětlit, že se Ash za pár hodin vrátí, takže nakonec vyrazili do porodnice všichni. A zatímco ona se snažila být oporou kamarádce, James seděl v čekárně se spícím Mattym v náruči.

Ashlyn se usmála na přicházející kamarádku a snažila se ignorovat nevolnost, která se jí zmocnila, když ucítila vůni kávy z papírového kelímku, jenž Abi držela ve volné ruce. "Ahoj," pozdravila ji vesele a objala ji. Což se ukázalo jako velice špatný tah, neboť se jí zvedl žaludek a tak si přitiskla dlaň na ústa a běžela na záchod.

Za Ashlyninými se zády se ozvalo zakašlání, když si omývala obličej. Otočila se a její pohled se setkal s pohledem Abigail. "Jak dlouho je ti takhle špatně?" zajímala se s vševědoucím úsměvem na rtech.

Ash si povzdechla a zavrtěla hlavou. "Vím, co si myslíš, ale já nejsem těhotná."

"Jak si tím můžeš být tak jistá? Dělala sis test?" chtěla vědět. "Protože podle mě jsi na tom úplně stejně jako tenkrát."

Otočila se zpět k umyvadlu, aby si naposledy opláchla obličej ledovou vodou. "Jsem si tím stoprocentně jistá. Před pár dny jsem si udělala testy tři! Ani jeden nebyl pozitivní," pokrčila rameny a osušila si obličej.

"To ale nemusí nic znamenat!" snažila se ji přesvědčit.

"Byly tři, Abi!" zopakovala s dalším povzdechem.

"Ale co jiného by to asi tak mohlo být?" rozhodila ruce v zoufalém gestu.

Ashlyn se neubránila úsměvu. Její kamarádka z toho snad byla zklamanější než ona sama. Pokrčila rameny. "Nevím. Ale byla jsem u doktorky a čekám na výsledky. Měly by být dneska." Zastrčila si za ucho pramen vlasů, který se uvolnil z copu.

Abigail přimhouřila oči a pozorně si ji prohlížela než s rázným zavrtěním hlavy prohlásila: "Ty rozhodně čekáš dítě!" Její hlas byl plný jistoty, kterou Ashlyn upřímně nechápala.

Nervózně se zasmála. "Copak jsi mě neposlouchala? Nečekám! Žádné dítě se nekoná! To moje zvracení může mít celou řadu vysvětlení. Doktorka dokonce připustila, že to může být psychikou, čemuž bych se upřímně ani nedivila."

Abi udělala několik kroků ke kamarádce, chytla ji za ruku a pevně ji stiskla. "Já vím, že nechceš být znovu zklamaná a proto si ani nepřipouštíš, že by ty testy mohly být falešně negativní."

Ash se zašklebila, protože Abi uhodila hřebíček na hlavičku. Bála se připustit si něco takového jako falešně negativní těhotenský test a proto si ho radši nepřipouštěla vůbec, jelikož si nechtěla dělat zbytečné naděje.

***

O několik hodin později, právě když s Abigail a kluky vycházeli z knihkupectví, aby vyzvedli Matthewa ze školky a všichni si společně zašli na oběd, zazvonil Ashlyn mobil. Vylovila telefon z kabelky a zamračila se na neznámé číslo. Chtěla hovor ignorovat, ale pak si uvědomila, že čeká na telefon s výsledky krevních testů a tak s hlubokým nádechem stiskla tlačítko pro příjem. "Haló?"

"Dobrý den, ordinace doktorky Parishové. Můžu mluvit s Ashlyn Cobbovou?" slyšela příjemný ženský hlas.

"U telefonu," odpověděla zaraženě a zamračila se.

"Dnes dorazily výsledky vašich krevních testů."

Ash se roztřeseně nadechla. "Je to něco vážného?" vyhrkla. "Promiňte," omluvila se a protočila nad svou otázkou oči. Věděla, že jí to po telefonu neřekne.

"Vůbec ne. Právě naopak," snažila se ji žena uklidnit.

"Naopak?" Byla zmatená.

Abigail na ni pohlédla s tázavě povytaženým obočím a Ashlyn jen pokrčila rameny.

"Jste těhotná," přešla žena rovnou k věci. "Gratuluju."

"Cože? To přece není možné," vrtěla nechápavě hlavou.

Ve sluchátku slyšela pobavené zasmání. "Je to tak."

Několikrát překvapeně zamrkala, aby zahnala slzy. Bylo však pozdě, protože Abigail si kamarádčiných slz všimla a položila jí dlaň na rameno.

Ash se pousmála a do sluchátka telefonu odpověděla. "Děkuju."

Žena jí dala ještě několik rad a doporučení, než se rozloučily.

"Panebože," zašeptala nevěřícně.

"Co se děje, Ash?" chtěla vědět Abigail, v jejímž obličeji se jasně zračily obavy.

Zavrtěla hlavou a několikrát se zhluboka nadechla, než byla schopná pořádně promluvit. "Budeme mít dítě. Proboha, Abi," pohlédla kamarádce zpříma do očí, "tys měla pravdu!" Nadšeně ji objala a bylo jí jedno, že stojí uprostřed ulice a lidé je musí obcházet.

Abigail pokrčila s úsměvem rameny a v jejím obličeji byla jasně vidět spokojenost se sebou samou.

***

Týden po zjištění, že budou mít s Jamesem dítě, měla Ashlyn za sebou první ultrazvuk, na který šla sama, neboť to vycházelo na Den otců a ona chtěla překvapit svého manžela. Pravda, párkrát se během týdne téměř prořekla, ale nakonec James neměl ani ponětí o tom, co se děje a to bylo přesně to, co potřebovala.

Usmála se na snímek z ultrazvuku, který vyndala z peněženky, než ho strčila do přání, jenž koupila den předtím během polední pauzy. Věděla, že tohle nebude čekat, neboť mu Matthew i Alice dali svá přání při snídani. Přání dala do obálky, kterou zalepila a na níž napsala Tatínkovi. Opřela obálku o lampičku na jeho nočním stolku právě v okamžiku, kdy se v hale vítal s dětmi.

Vyšla z ložnice a sešla po schodech dolů. "Ahoj, zlato," pozdravila ho.

"Chybělas mi," prohlásil a když k němu došla, objal ji a políbil. Jejich polibek byl přerušen zachichotáním a následným Pst za jejich zády. Odlepili se od sebe a oba se pobaveně zasmáli.

Ashlyn natáhla ruce k Matthewovi, zvedla ho a posadila si ho na bok. Usmála se na Alice a šla pomalu do jídelny. "Co kdyby ses šel převléct a já řeknu Emily, ať s večeří chvilku počká," navrhla, když na něj spiklenecky mrkla přes rameno.

James se mírně zamračil, načež pokrčil rameny a šel po schodech do patra.

"Proč jsi ho poslala nahoru?" zajímala se Alice, která byla náhlou změnou zaskočená. Ash tohle totiž nikdy nedělala a Alice se upřímně bála, jestli něco neprovedla a proto s ní chce mluvit bez přítomnosti manžela.

"Neboj, brzy se to dozvíš," ujistila ji s širokým úsměvem a vešla do kuchyně.

Alice jen vrtěla hlavou a vešla za ní, aby pomohla Emily.

***

James vešel do ložnice a odhodil sako na postel. Nesnášel saka! Jenže dnes měl příliš schůzek na to, aby ho mohl sundat na víc než pět minut. Když otevíral skříň, aby vytáhl ramínko, sundal si kravatu a rozepnul horní dva knoflíčky košile. S povzdechem si vyroloval rukávy a sáhl pro džíny. Ashlyn milovala, když na sobě měl džíny a košili a on jí chtěl udělat radost, jelikož za sebou měla několik těžkých dní.

Přešel zpět k posteli, aby pověsil sako, když si všiml obálky na nočním stolku. Zamračil se, odhodil ramínko a sáhnul pro ni. Poznal Ashlynino písmo a obálku otevřel, protože byl zvědavý, co si pro něj jeho manželka připravila.

V obálce našel přání ke Dni otců a když ho otevřel, vypadla z něj černobílá fotografie. Sehnul se pro ni a pořádně si ji prohlédl. Chvilku mu trvalo než mu došlo, co přesně to je, ale pak si vybavil jinou, podobnou fotografii, kterou viděl před více než rokem a Ash o tom tehdy neměla nejmenší tušení. Pár týdnů po jejich zasnoubení se jí však přiznal, že ji viděl a Ashlyn uznala, že na to měl právo. Bylo to přece i jeho dítě.

S fotkou v ruce seběhnul schody a vrazil do jídelny, kde právě Ash s Alice prostíraly stůl. Zastavil se před manželkou. "To jako vážně?" zajímal se a zamával jí fotografií před obličej, aby nebylo pochyb o čem mluví.

Ash se usmála. "Vážně," ujistila ho.

"Ale jak je to možné?" James si uvědomil, že tahle otázka nebyla nejvhodnější, až když se šťastný úsměv jeho ženy změnil na schovívavý.

"Opravdu chceš vědět, jak je možné, že jsem těhotná?" Vrhla pohled na Alice a Matthewa, kteří je pozorovali, než znovu promluvila. "Tohle bych radši před dětmi neřešila." Mrkla na něj.

Protočil oči, když se Alice vedle nich zasmála. "Tohle samozřejmě vím. Spíš nechápu, jak je možné, že testy tvrdily opak."

Ashlyn pokrčila rameny. "Nemám zdání, ale prý se to někdy stává." Udělala krok, aby byla těsně u něj a objala ho kolem krku. "Máš radost?" chtěla vědět.


Potřásl hlavou. "Ani netušíš jakou!" ujistil ji a sklonil se, aby ji mohl políbit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 24. listopadu 2014 v 16:51 | Reagovat

Jé :) tak to dobře skončilo!
Když zjistila, že je těhotná, tak mě taky rozbrečela :D
To je hezký, hezkej konec :)
Děkuju za věnování :*

2 Hope Hope | Web | 24. listopadu 2014 v 23:18 | Reagovat

[1]: snad jsi nečekala, že by to skončilo špatně ;o) vážně tě rozbrečela? jééé :-D my pleasure, Maysienko =o*

3 Gigi Gigi | Web | 28. listopadu 2014 v 10:47 | Reagovat

All's well that ends well :). To bych ti taky asi musela nafackovat, kdybys to po těch všech problémech, kterými si prošli, ukončila nějak jinak :D. Samozřejmě, že se to nemohlo obejít bez další dávky stresu a pochyb, ale tak znám tě natolik, že už se tomu ani nedivím :D. Ty prostě svým postavám odmítáš cokoli dopřát nějakou schůdnější cestou. Ale říkám, dobře to dopadlo, což je príma, takže jéééj :) další povídka dopsaná, CG xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama