2.kapitola

25. října 2014 v 1:49 | Hope |  Start Over
po nekonečně dlouhé době jsem konečně přeložila kapitolu svojí anglicky psané AoS ff povídky...tahle kapitola je moje zatím nejoblíbenější z téhle povídky =o) možná je to tím, že je tam konečně daddy Ward ;o)


Následujícího rána se Ward, Skye a Lilly nastěhovali do pěkného domu se čtyřmi ložnicemi (ani jeden z nich nechápal, proč mají tolik pokojů), tělocvičnou (Skye si všimla jiskřiček ve Wardových očích), bazénem a velkou zahradou.

Skye stála ve dveřích do hlavní ložnice se spící Lilly v náručí a povzdechla si. Nechtěla to dělat. Věděla naprosto jistě, že selže. Všichni si mysleli, že je to kvůli Claire, Lilly a všemu, co se poslední dobou stalo, ale pravdou bylo, že to nechtěla udělat kvůli Grantovi. Skoro nic nebylo jako před Hydrou. Ano, stále k němu něco cítila a stále doufala, že by mohli být něco víc než nadřízený a nováček, jenže on se na ni ani pořádně nepodíval, natož aby se jí dotknul, pokud nemusel nebo ji snad políbil. Skye se otočila a vrazila do Warda. "Můžeš mít tenhle pokoj," kývla hlavou k ložnici, "já budu spát u Lilly."

Chtěla kolem něj projít, ale chytil ji za paži, chladný výraz v obličeji. "Všichni musí věřit, že jsme manželé, takže budeš spát ve stejném pokoji jako já," ujistil ji.

Skye na něj nevěřícně zírala a pak zavrtěla hlavou. "To nemůžeš myslet vážně! Jsme tady jenom my, nemusíme hrát vůbec nic! Celou dobu můžeš trávit v tělocvičně, zatímco já budu s tímhle malým andílkem." Zamilovaně se usmála, když se podívala na miminko.

"Možná si myslíš, že nás nikdo nemůže vidět, ale můžeš se plést! Koneckonců tohle je mise v utajení, takže musíme žít naše krytí!"

"No, tak to se omlouvám," odpověděla sarkasticky. "Já zapomněla, že mise v utajení jsou tvoje specialita!" odsekla. Vůbec to neplánovala, jenže byla naštvaná, unavená a smutná, takže jí to zkrátka vyklouzlo.

Vypadalo to, jako kdyby se jeho tvář proměnila v kámen. "Ano, jsou. A jsem v tom vážně dobrý, takže mě budeš poslouchat," řekl chladně. "Pokud ne, tak zavolám Coulsonovi, který sem pošle Simmonsovou a ty budeš muset být bez Lilly." Bylo to vůbec poprvé, co nahlas vyslovil jméno děvčátka.

Zaskřípala zubama a vyštěkla: "Nemůžu uvěřit, že tohle děláš! Nenávidím tě, Warde."

"Jo, já vím. Slyšel jsem tě už včera a je mi to celkem jedno, víš?" Až na to, že mu to jedno nebylo. Nechtěl, aby ho nenáviděla, ale potřeboval ji tady, takže jí bude vyhrožovat, pokud je to jediná možnost, jak ji přinutit, aby zůstala.

Nebyla si jistá, co má za lubem, ovšem věděla, že jestli s ním bude stále bojovat, tak to neprospěje nikomu. "Fajn. Budu spát tady," povzdechla si.

"Bolelo to?" zajímal se sarkasticky.

Skye jen protočila panenky a šla do Lillyina pokoje, který se nacházel hned vedle toho jejich.

***

Bylo teplé a slunečné časné ráno a Skye seděla na zahradě s hrnkem kafe v rukou. Jejich první noc v domě byla za nimi a ona příliš nespala. Bála se, že se bude převalovat, což by vedlo k probuzení těsně vedle Warda. Takže si nedovolila usnout na víc než půl hodiny. A byla si jistá, že její manžel taky nespal. Bez pohnutí vedle ní ležel. Vstal kolem páté, kdy si myslel, že konečně usnula a šel do tělocvičny. Po skoro třech hodinách tam ještě pořád byl.

Skye si povzdechla. Zdálo se, že Lilly byla jediná, kdo v noci spal. Musela k ní vstát pouze párkrát. Neobtěžovala se požádat Warda o pomoc. Byla si jistá, že by to bylo zbytečné. Vždyť se za celou dobu na Lilly ani nepodíval. Skye věděla, že pro něj Lilly nic neznamená, ale přála si, aby se alespoň pokusil předstírat, že je tomu naopak.

S dalším povzdechem usrkla téměř studeného nápoje.

"Krásné ráno, že?" ozvalo se za ní.

Ani se na něj nepodívala a zeptala se: "Co tady děláš? Myslela jsem, že budeš v tělocvičně až do oběda." Nebylo to vůči němu fér a ona to věděla, jenže si nemohla pomoct. Ignoroval ji nebo její přání. Včera odpoledne se ho ptala, jestli by nešel s ní a Lilly na procházku a on jí jen věnoval děláš si legraci pohled a šel si zaplavat. Byla v pokušení mu říct, že to byl jeho skvělý nápad chovat se celou dobu jako manželé, ale pak jenom potřásla hlavou a vyšla ze dveří s Lilly v kočárku. To byl okamžik, kdy se všechno ještě zhoršilo.

"Skye," vydechl Grant a posadil se na židli vedle té její. Cítila vůni jeho sprchového gelu a její tělo zareagovalo.

"Co?" Byla nepříjemná, byla si toho vědoma a bylo jí to jedno, protože on jí to samé udělal včera.

"Musíme si promluvit. Potřebujeme pravidla. Takhle nemůžeme žít. Je to sotva dvacetčtyři hodin mise a my už se nenávidíme."

Skye by mu ráda řekla, že nenávist není to, co k němu cítí, jenže nemohla. "Jenom jsem se tě zeptala, jestli bys s náma nešel na procházku. Pokud nás musí všichni považovat za manžele s novorozenětem, tak nemůžu dělat všechno sama! Nechtěla jsem po tobě, aby ses postaral o Lilly nebo snad tlačil kočárek. Chtěla jsem po tobě jenom procházku! Dokonce jsem ani nečekala, že by ses usmíval nebo si povídal! Nikdy bych po tobě nechtěla víc, než o co jsem tě požádala. Dokážeš to pochopit?" zajímala se s očima upřenýma na trávník před nimi.

Na několik minut se mezi nimi rozhostilo ticho. Ward se nadechl, aby něco řekl, ale Lilly byla vzhůru a dala jim to vědět přes chůvičku, která byla položená na stole. Skye si neradostně povzdechla, vstala a šla dovnitř. Slyšel, jak mluvila na dítě a jeho srdce se rozbušilo jako o závod. Miloval její hlas, její smích, to, jak mluvila na dceru své zesnulé kamarádky, miloval dokonce i to, jak mluvila s ním, když ji naštval. Přejel si rukou po čele. Bylo to složité a on si zadělával na potíže, ale nemohl si pomoct. Vždy byla jeho světlem na konci tunelu a on ji potřeboval.

***

Skye položila miminko do kočárku, nasadila si sluneční brýle a chtěla odejít, když se z patra ozval Ward: "Počkej na mě!" nařídil.

S překvapeně pozvednutým obočím se podívala na děvčátko. Skye se nelíbil tón jeho hlasu, ale byla zvědavá, co má za lubem, takže počkala. O chvilku později se objevil na schodišti. Skye se otočila. "Kam jdeš?" zajímala se.

Grant měl na sobě kraťasy, triko, které nenechávalo žádný prostor pro představivost, sluneční brýle a tenisky. "Jdu s váma," odpověděl jednoduše, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc.

Skye vytřeštila oči. "Cože?"

Věnoval jí výmluvný pohled. Její reakce ho nepřekvapila, protože jeho byla stejná, když se před pěti minutama začal oblíkat. "Musím trávit víc času se svou rodinou," řekl a otevřel dvěře, aby mohla pohodlně vyjít ven.

Potřásla nevěřícně hlavou. "Proč to děláš? Nechápej mě špatně, jsem za to ráda, jen bych ráda znala důvod. Nevypadalo to, že by se ti celý ten nápad s touhle misí líbil."

Pokrčil rameny a zamkl za nimi. "Myslím, žes měla pravdu. Máme být manželé a šťastní, protože máme jen několik týdnů staré dítě. Měl bych to brát vážně."

Jeho odpověď Skye překvapila. Tohle nečekala. Upřímně čekala, že ji odbude jednou ze svých specialistových odpovědí. Pousmála se. "Děkuju."

Objal ji jednou paží kolem ramen a políbil na temeno hlavy. Bylo to přirozené gesto a zdálo se správné. Chtěl udělat víc, takže se posunul blíž a chytil kočárek vedle její dlaně. Když na něj pohlédla, přikývl.

Skye mu několik vteřin hleděla do očí. Snažila se přijít na to, co se děje. Bála se, že s ní hraje jenom nějakou hru. Ale když v jeho výrazu nenašla nic podezřelého, pustila kočárek. Není se čeho bát, řekla sama sobě. Celou dobu budu vedle nich.

"Kam jdeme?" zajímal se, když se vzdalovali od domu.

"No, tady poblíž by mělo být dětské hřiště," pokrčila rameny.

"Je Lilly dost stará na dětská hřiště?" Ward se zamračil.

Skye se uchechtla. "Samozřejmě, že není. Ale víš, kde jinde najít rodiče s dětma?"

Na její otázku neodpověděl. Stejně se nezdálo, že by odpověď čekala. "Co budeme dělat, pokud tam nebudou?" chtěl vědět místo toho.

Bezstarostně pokrčila rameny. "Na tom nezáleží. Nemusíme je najít hned první den."

"Technicky vzato je to druhý den a usnadnilo by to spoustu věcí, kdybychom je našli už dneska," upozornil.

Stiskla rty a odpověděla jednoduchým: "Páni."

Grant se k ní otočil. "Co?" zajímal se zvědavě.

Potřásla hlavou. "Na pár minut jsem věřila, že to všechno není o misi. Ale ty mě zkrátka nenecháš zapomenout, že je, co? Jsi neuvěřitelný, Grante Warde! Opravdu!" Zašklebila se. Byla naštvaná a chtěla si být jistá, že o tom bude vědět.

"Co ode mě chceš, Skye? Na tohle nemáme čas! Tohle je práce! Nemůžeme do toho být osobně zapletení! Zapomínáš na to!" šeptal, jelikož si nebyl jistý, jestli někdo není poblíž.

Zaťala zuby. "ÁCéčko z toho udělal osobní záležitost, když do téhle mise zatáhl Lilly! Není to moje vina!"

"Vůbec jsi ji sebou neměla tahat do letadla!" odsekl rozzuřeně. Litoval svých slov v okamžiku, kdy si všiml slz ve Skyeiných očích.

"Tohle není fér! Zaslouží si něco lepšího než její matka," řekla tiše.

Grant si povzdechl. Věděl, že to nebylo fér, ale byl naštvaný a nebyl si úplně jistý proč. "Mrzí mě to, Skye. Prostě mi to vyklouzlo," omluvil se.

"Jo, já vím. Ono to vždycky vyklouzne," ujistila ho sarkasticky. "Myslím, že příště bys s náma neměl chodit," prohodila a otočila se od něj. V tuhle chvíli se na něj nedokázala ani podívat.

Znovu si povzdechl a sám sobě slíbil, že už nikdy nebude tím, kvůli komu bude mít Skye slzy v očích.

***

Uběhly dva týdny, kdy se jeden druhému vyhýbali. Skye s ním nemluvila, pokud to nebylo nezbytně nutné. Nezůstávala dlouho ani ve stejné místnosti jako on - kromě jejich ložnice, protože jí dal jasně najevo, co by se stalo, kdyby spala v jiném pokoji než on. Nechtěla ho poblíž Lilly a řekla mu to velice zřetelně. Ale problém byl, že on chtěl být blízko obou. Byl si vědom toho, že se choval jako pitomec a chtěl to odčinit, ale nebyl si jistý, jestli je to vůbec možné.

Skye vešla do ložnice, nešťastný výraz v obličeji.

"Co se děje?" chtěl vědět Ward.

S povzdechem zavrtěla hlavou. "Lilly zvracela," vysvětlila.

"Je v pořádku?" zajímal se starostlivě.

Skye pokrčila rameny. "Doufám. Teď spí, ale netuším na jak dlouho. A já potřebuju sprchu," zašeptala, zatímco otvírala skříň.

Grant věděl, že tohle je jeho šance. Mohl by jí ukázat, že se nesoustředí pouze na misi. Zhluboka se nadechl. "Jdi do sprchy," řekl. "Postarám se o Lilly, pokud se probudí."

Skye se k němu s povytáhnutým obočím otočila, očividně překvapená. "Určitě?"

"Jasně." Usmál se na ni.

"Dobře." Opětovala mu úsměv. "Díky."

"Klidně by sis mohla napustit vanu," navrhl.

Skye vypadala zmateně. Bylo to hodně lákavé. Ráda by si užila dlouhou horkou koupel, ale nechtěla dát Wardovi další důvod k hádce. Nechtěla se s ním vůbec hádat, ale věděla naprosto jistě, že k tomu stejně dojde. Protože oni si vždycky najdou důvod. Povzdechla si. "Nemohla."

Grant se zamračil. "To víš, že mohla. Zasloužíš si to."

"Ale zůstala bych ve vaně alespoň půl hodiny a nemyslím si, že Lilly bude spát, tak dlouho." Ušklíbla se.

Zvedl se z postele, na níž seděl, došel k ní a položil dlaně na její ramena. "Řekl jsem, že se o Lilly postarám. Ty jdi, napusť si vanu a relaxuj."

Skyeino obočí opět vylétlo vzhůru. "Víš vůbec, jak se postarat o dítě?" Schválně mu položila stejnou otázku, jakou dal on jí ten den, co se v Autobuse objevila s Lilly v náručí.

Tentokrát to byl Ward, kdo se ušklíbnul. "Samozřejmě, že vím." Věděl, jak se postarat o děti, ale ještě to nikdy nedělal. Ovšem to Skye vědět nepotřebovala.

"Tomu se těžko věří," řekla, ale otočila se a šla do koupelny.

Využila Wardovi nabídky a napustila si vanu. Téměř cítila, jak všechny její starosti odplouvají pryč. Věděla, že to není na dlouho, ale pro teď bylo hezké nemuset se o nic bát a užít si okamžik.

Když voda začala chladnout, Skye si povzdechla. Nechtělo se jí ven, jenže když zkontrolovala čas, jen vytřeštila oči. Byla tam skoro hodinu. Pospíchala z vany, tak rychle, že si málem ublížila. "Kruci!" zaklela a popadla župan visící na dveřích. "Mrzí -," zarazila se při pohledu na obrázek, který se jí naskytnul. Ward spal na jejich posteli a vedle něj spala Lilly. Ward měl paži ochranitelsky položenou nad malým tělíčkem dítěte. Skye vytáhla telefon z kapsy a vyfotila je. Chtěla si ponechat tuhle vzpomínku, neboť společně vypadali tak klidně a roztomile, že to stálo za to. Samozřejmě, že by šílel, kdyby tu fotku někdy viděl.

Usmála se a vrátila se do koupelny, aby si mohla obléct pyžamo. Když se vrátila do ložnice, jedinou změnou bylo, že Lilly ležela blíž u Granta. Skye přešla pokoj a snažila se od něj vzít dítě. Ovšem sotva se dotkla dívčina těla, Lilly začala popotahovat a Grant se vzbudil. Pohlédl na dítě a potom na Skye. "Co děláš?" zeptal se zmateně.

"Chci dát Lilly do postýlky. Proč je vůbec tady?" chtěla vědět.

Ward pohladil Lilly po vláscích. "Plakala, tak jsem ji pochoval a když jsem ji chtěl položit zpátky, tak začala brečet znovu." Pokrčil rameny. "Pak jsem si uvědomil, že ji musím vzít sebou a zkrátka jsme usnuli."

Přikývla. "Chápu. Takže počkáme až znovu usne a pak ji dáme do postýlky?" zeptala se s povytáhnutým obočím. Byla překvapená, že ji vůbec pochoval.

Vypadal zamyšleně. "To je jedna možnost," připustil.

"Máš snad nějakou jinou možnost?"

"Mohla by spát tady s náma," prohodil bezstarostně.

"To myslíš vážně?" Tohle Skye nečekala. Viděla, že se změnil; nemluvil o Lilly jako o tom a navrhl, že se o ni postará, zatímco se bude koupat, ale teď opravdu vypadal, že má o ni starost.

"Samozřejmě," ujistil ji.

Nevěřícně potřásla hlavou. Byla šťastná za Lilly, avšak zároveň byla zmatená. Něco se stalo a ona si nebyla jistá co; dokonce si ani nebyla jistá, jestli to bylo dobře nebo špatně. "Fajn. Pokud to tak chceš, tak mně je to jedno."


Usmál se na Skye, pak pohlédl s úsměvem na holčičku a polechtal ji na bříšku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama