8.kapitola

26. září 2014 v 20:42 | Hope |  Could it be love?
tahle kapitola je takovou oslavou toho, že jsou to už tři roky, co jsem v Anglii (taky tomu pořádně nevěřím, nebojte ;o) )
o kapitolu si řekla Maysie, když jsem se jí ptala, co bych měla psát, protože jsem měla chuť něco napsat, ale nevěděla co, takže tady máte dvou a půl stránkovou kapitolu o Tiffany a Siriusovi ;o)
ráda bych tuhle kapitolu věnovala Maysie, Janě a její sestřence (snad kapitola nezklame ;o) ) a Šílenýmu =o)


Tiffany šla po zledovatělém chodníčku, který vedl ke dveřím jejího a Siriusova domu, ale jelikož její myšlenky byly na míle daleko od toho, kam šlape, tak na sebe nehoda nenechala dlouho čekat. Aniž by dávala pozor, stoupla na první ze tří schodů před vchodovými dveřmi a další věc, kterou zaregistrovala bylo, že ležela na zádech a nohou jí projela ostrá bolest. Hlasitě zaklela a vztekle se sbírala ze země. Nebylo příliš velkým překvapením, že se na levou nohu nedokázala postavit. Opatrně vytáhla hůlku, rozhlédla se kolem, jestli někdo není poblíž a jediným mávnutím nechala led na schodech zmizet.

Než však stačila udělat cokoliv jiného, ve dveřích se objevil Sirius s tázavě povytaženým obočím. "Jsi v pohodě?" zajímal se.

"Jo," odsekla. "Co se vůbec staráš?" Tiffany si uvědomovala, že je na něj ještě hnusnější než jindy, jenže toho na ni zkrátka bylo příliš.

Nejdřív jí její vlastní matka před necelou hodinou znovu připomněla, jak je nevděčná, protože se neobtěžovala ukázat na oslavě svých vlastních narozenin, kterou pro ni spolu s otcem uspořadali a na níž se to jen hemžilo Smrtijedy. Tiff na sebe za tohle byla patřičně hrdá, neboť nepodlehla naléhání, kterému ji Margaret Golightlyová podrobila po tom, co oslavu rázně odmítla. A to, že její matka tu oslavu stejně uspořádala, nebyl Tiffanin problém.

Také se ukázalo nadmíru těžké nezamilovat se do vlastního manžela, jenž dělal všechno možné, aby ji svedl. Ovšem prozatím odolávala, i když netušila, jak dlouho to ještě zvládne, protože to trvalo déle než týden a ona neměla srdce z ledu, ať si každý myslel, co chtěl. Sirius dokázal být okouzlují a každý den - jen dnes ne, nejspíš usoudil, že to stejně nemá cenu - jí předváděl, jak moc, jenže to vedlo pouze k frustraci jich obou.

Pak tady byla její nejlepší kamarádka, která byla na Siriově straně od chvíle, kdy se před třemi dny stala svědkem toho, jak se Sirius snažil svou manželku ohromit a ta ho ne právě vybíravým způsobem odmítla. Zrovna před chvílí jí Lily řekla, že se chová jako prvotřídní mrcha a ona si přitom jen potřebovala s někým promluvit o svých rodičích. Ovšem potom se hovor stočil k Tiffaninu manželovi a všechno se zvrtlo.

A důsledkem toho všeho bylo, že nyní měla problém stát, protože myslela na všechno, co se dělo a nedávala pozor.

Sirius rozhodil ruce. "Slyšel jsem tě nadávat, tak jsem myslel, jestli se ti něco nestalo." Ušklíbnul se. "Ale koukám, že máš pořád stejně blbou náladu, takže je nejspíš všechno v naprostém pořádku."

Protočila panenky a ignorovala vnitřní hlásek, který navrhoval, že by se měla omluvit. "Tebe nikdy nenapadlo, že jsem takhle nepříjemná právě proto, že všechno není v pořádku?"

Chvíli si ji beze slova prohlížel a pak pokrčil rameny. "Půjdeš dovnitř nebo se ještě někam chystáš?"

Zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. Nejistě na něj pohlédla. Nechtěla, aby věděl, co se stalo, jenže se nezdálo, že by se hodlal pohnout z místa, dokud k němu nedojde. Snažila se rychle vymyslet způsob, jakým překonat ty tři schody bez kulhání, avšak jen z pomyšlení na to, že by měla na poraněnou nohu došlápnout, se jí dělalo zle. A tak se znovu zhluboka nadechla a zůstala stát na místě, protože věděla, že bez pomoci to nezvládne. "Mohl bys mi pomoct?" požadala. "Prosím?" dodala.

"Co se stalo?" ptal se starostlivě, zatímco k ní mířil.

Znechuceně se zašklebila. "Uklouzla jsem a zvrtla si kotník."

S povzdechem potřásl hlavou. "Proč jsi mi to neřekla hned?" chtěl vědět, ale nečekal na odpověď, zvedl ji do náruče a nesl do domu.

"Děkuji," zašeptala v chodbě poté, co za nimi zavřel. "Už mě můžeš postavit na zem," ujistila ho a zavrtěla se. Jeho blízkost jí nebyla příjemná. Ovšem ne proto, že by mu nechtěla být nablízku, ale právě z opačného důvodu, což ji znervózňovalo.

"Co když nechci?" ptal se se svůdným úsměvem.

Nasucho polkla. "Prosím tě, postav mě."

Potřásl hlavou a pokračoval do obývacího pokoje. Tiffany se bála, co udělá. Nechtěla, aby se ukázalo, že její manžel je stejný jako Zeke, protože dnes tady nebyl nikdo, kdo by ji zachránil a ona by nedokázala utéct. Srdce jí bušilo jako o závod. "Siriusi," zašeptala a hlas se jí třásl.

Obočí mu vylétlo vzhůru, když v jejím hlase slyšel strach. Zastavil se v půli cesty a podíval se na ni. "Jenom tě odnesu na pohovku," ujistil ji vážně.

Tiffany si uvědomovala, že se chová hloupě, jenže si nedokázala pomoct. Od oslavy svých narozenin se pravidelně budila z nočních můr, protože v žádné z nich se neobjevil James, který by jí pomohl dostat se ze Zekových spárů, tak jako kdysi. Sirius o nich samozřejmě neměl ani tušení - tedy alespoň v to doufala.

Opatrně ji položil na sedačku a ještě opatrněji jí sundal boty. Když sykla bolestí, omluvně se na ni podíval. "Promiň." Nakonec jí pomohl z kabátu, který položil na křeslo.

Křečovitě se na něj usmála a v očích se jí leskly slzy. Šlo o slzy vzteku, protože si připadala slabá.

"Spravím to," ujistil ji a natáhl se pro hůlku ležící na stole.

"Ne!" zarazila ho.

Zaskočeně na ni zíral. "Cože?"

Rázně zavrtěla hlavou. "Nechci ten kotník vyléčit."

"Děláš si ze mě legraci?" chtěl vědět.

"Nedělám. Zkrátka teď budu pár dní kulhat," pokrčila rameny. Tak ráda by ho nechala, aby jí pomohl, jenže nemohla. Rodiče jí od malička vštěpovali, že pokud si za něco může sama, tak musí nést následky, ať už jsou jakkoliv bolestivé.

Chvíli na ni beze slova hleděl. "Doufám, že nečekáš, až tě začnu přemlouvat, abys mi dovolila ti tu nohu vyléčit?" ptal se zaťatými zuby a Tiffany věděla, že se musí hodně snažit, aby ji nepopadl za ramena a nezačal s ní třást.

Zavrtěla hlavou, ale nerozváděla to, protože se bála přiznat, že i přesto, že je vdaná, její rodiče nad ní stále mají větší moc než si připouštěla. Mohla by nechat Siriuse, aby se o její nohu postaral a rodiče by se o tom nemuseli nikdy dozvědět, jenže to nedokázala. Navíc jí její zranění dávalo možnost odmítnout pozvání na sobotní večeři k Blackům, což nepochybně ocení i sám Sirius.

A tak svou poslední myšlenku použila jako výmluvu: "Když nebudu moct chodit, tak nemusíme k vašim," prohodila s nevinným výrazem ve tváři.

Pozvedl obočí. "Ty hodláš dobrovolně trpět, kvůli pár hodinám? Nebylo by to snazší naopak?"

Nevěřil jí a ona se mu nedivila, ovšem pravdu mu říkat nehodlala. Trhla rameny. "Ne, když vím, jak moc se ti tam nechce. Nemohl bys mi prostě poděkovat a nechat to být?" Pokusila se o úsměv, který však nepůsobil příliš přesvědčivě.

Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "Seš neuvěřitelná."

Rty jí zkřivil úšklebek. "Má to být lichotka?"

"Rozhodně," zamumlal a sklonil se k ní.

Tiffany vytřeštila oči a měla problémy se pořádně nadechnout. Když se zastavil s obličejem pouze několik centimetrů od jejího, zhluboka se nadechla. "Kašlu na to," prohodila, chytila ho jednou rukou kolem krku, přitáhla si ho k sobě a políbila ho. Jejich polibek nebyl něžný či nesmělý. Ne, v tom polibku byla vešketá vášeň a potlačovaná touha, která se v nich hromadila od jejich posledního polibku, jenž se odehrál před dobou, co oběma připadala jako věčnost.

Sirius si klekl jedním kolenem na pohovku vedle Tiff a jednou paží se chytil opěradla, zatímco druhou ovinul kolem Tiffanina pasu. Chtěl ji mít, co nejblíž, aby si mohl vychutnat její blízkost, dokud to chtěla tak moc jako on.

"Siriusi," zamumlala a vyhrnula mu triko, aby se mohla dotýkat jeho těla. Její podvědomí jí radilo, aby přestala, ale ignorovala to, protože netušila, kdy bude mít opět příležitost vášnivě líbat svého manžela.

Na okamžik oddělil své rty od jejích, aby se mohli oba nadechnout, ale trvalo to pouze několik vteřin, neboť od sebe nedokázali držet ruce pryč, natož pak rty. "Tohle jsem chtěl udělat strašně dlouho," vydechl Sirius.

"Já taky," ujistila ho než se nechala znovu políbit. Dovolila mu rozepnout jí halenku a nutila se nemyslet na to, jak tohle může dopadnout. Chytila lem jeho povytaženého trika a přetáhla mu ho přes hlavu, čímž dala oběma možnost popadnout dech.

Jakmile triko leželo na zemi, znovu se zmocnil jejích rtů a dlaněmi ji hladil po bocích, břiše i zádech. Cosi nesrozumitelně zamumlala, když Sirius zápasil se zapínáním její podprsenky. Snažila se zůstat v klidu, aby mu to ještě víc nestěžovala, ale nešlo to, protože ona sama se ho chtěla dotýkat.

Když zapínání konečně povolilo a Tiffany podprsenku společně s halenkou nedočkavě setřásla z ramen a odhodila pryč, jejich domem se rozlehl zvonek. Oba se zarazili, ale pak se Sirius usmál a zavrtěl hlavou. "Nevšímej si toho," prohodil a začal ji líbat na krk. Netrvalo však dlouho a zvonění se ozvalo znovu, tentokrát rázněji a několikrát za sebou. Sirius něco zabručel a začal se zvedat. "Nikam nechoď. Budeme pokračovat," slíbil své manželce ve dveřích na chodbu.

Tiffany si povzdechla a natáhla se, aby ze země zvedla svou halenku, neboť to bylo jediné, na co dosáhla ze svého místa na pohovce. A zatímco se snažila obléct, rozeznala v člověku, jenž je vyrušil, nejlepšího přítele svého manžela. Neslyšela jejich rozhovor pořádně, neboť Sirius za sebou přivřel dveře, ale zaslechla slova jako Řád, schůzka, všichni a pozdě. Nemusela být génius, aby si dala dvě a dvě dohromady a Sirius jí její podezření potvrdil, když se vrátil do obývacího pokoje s omluvným úsměvem na tváři.

"Budeme to muset dokončit někdy jindy," zašeptal a s pohledem přes rameno ji rychle políbil, zatímco zvedal své triko. "Úplně jsem zapomněl, že máme schůzku Řádu. Promiň."

Usmála se. "Neomlouvej se. Je to důležitější než," mávla neurčitě rukou ve vzduchu, "tohle."

Zavrtěl vážně hlavou. "To tedy rozhodně není, ale Brumbál nás tam potřebuje všechny."


Tiffany na něj hleděla a nebyla si jistá, co říct. Věděla, že by měla něco říct, aby si její mlčení nevyložil špatně, jenže netušila co. Tak jen pokrčila rameny a Siriusův výraz jí dal jasně najevo, že to rozhodně nebyla správná reakce, ovšem než stačila cokoliv vymyslet dával jí instrukce, aby měla nohu v klidu a byl pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 26. září 2014 v 23:01 | Reagovat

Jéé už jen takovej kousíček :)
S tou nohou je to teda trouba!
Taky bych chtěla být na jejím místě :P
Děkuju za věnováno, opět :*

2 JANA JANA | 27. září 2014 v 14:59 | Reagovat

Nádherná kapitola. Opravdu nádherná. A díky za věnování.

3 Šílenej Šílenej | Web | 11. října 2014 v 0:05 | Reagovat

KURVA POTTEROVE CHCÍPNĚTE UŽ! vždycky všechno po....to. Ty dva musej mit normálně radar na "teď je ta správná chvíle kdy nasrat Šílenýho", to už fakt neni normální! pokaždý votravujou, když nemaj, já se z toho zvencnu!

4 bláznivka bláznivka | 14. dubna 2016 v 21:10 | Reagovat

Je to krásný příběh a pokud ještě píšeš prosím pokračuj:). Jedna náctiletá holka s fantazií čeká na pokračování:D. Její život jsou totiž příběhy o Pobertech:).

5 kulisek kulisek | 4. května 2016 v 19:20 | Reagovat

Kedi bude pokračovanie ? :)

6 Hope Hope | Web | 5. května 2016 v 15:24 | Reagovat

[4]: další kapitola je rozepsaná, tak snad bude brzy =o)

[5]: doufejme, že brzy =o) mám ji rozepsanou, tak se k ní snad o víkendu dostanu ;o)

7 writingforsomeone writingforsomeone | Web | 27. června 2016 v 21:03 | Reagovat

Ale no ták :D Zrovna v tom nejlepším se tam musí vecpat Potter :D

8 Hope Hope | Web | 27. června 2016 v 23:19 | Reagovat

[7]: njn, on ví, kdy se objevit :D

9 Maysie Maysie | 6. června 2017 v 17:04 | Reagovat

Halooo, já furt čekááám na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama