Něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého

10. června 2014 v 13:59 | Hope |  Nitky osudu
já vím, já vím, trvalo mi dlouho, než jsem tuhle kapitolu napsala, ale když ona múza nechtěla spolupracovat, mno =o/ s touhle kapitolou nejsem tak úplně spokojená, ale to je proto, že já zkrátka poslední dobou mám problémy napsat fluff/romantiku...a věřte mi, že tahle povídka, která už bude mít pouze dvě další kapitoly (a překvapení! ;o) ), má být prakticky jenom fluff a romantika...

ráda bych tuhle kapitolu věnovala Gigi, která mi schválila následující děj ;o), a Maysie, protože tuhle povídku čte a nejspíš ji má i ráda =o)



Když se James rozloučil a odešel si promluvit s Tonym, Ashlyn v místnosti osaměla. Naštěstí její samota netrvala dlouho, neboť jejího snoubence o několik okamžiků později nahradila Abigail spolu s Mary i Megan. Příchozí čtveřici pak uzavírala Vanessa. Ash postupně objala švagrovou, její mladší sestru i budoucí tchýni.

Vanessa jí nedovolila hned se odtáhnout. Ze vzdálenosti délky paží si ji pozorně prohlížela. "Moc ti to sluší," usmála se.

Ashlyniny tváře znachověly. "Děkuju," špitla a sklopila oči k zemi. Na komplimenty si stále ještě nezvykla.

"Něco pro tebe mám," prohodila Jamesova matka tajemně. "Ale první si obleč ty úžasné svatební šaty," dodala.

Ash neprotestovala a došla k vaku visícímu na skříni, který ukrýval její nádherné sněhově bílé svatební šaty.

O deset minut později byla Ashlyn připravena vydat se k oltáři, kde na ni čekal muž, jehož milovala celým svým srdcem a s nímž chtěla strávit zbytek života. Měla pocit, jako kdyby celý život čekala na tuhle chvíli, až se konečně oprostí od své rodiny a bude si moc vzít Jamese, který ji miloval stejně tak jako ona milovala jeho a bude moct začít žít. Byla šťastná, že ho potkala, byla vděčná i za to špatné, co se mezi nimi stalo, protože je to posílilo a jejich lásce to neublížilo, možná právě naopak. Věděla, že nikdy nezapomenou, ale budou mít jeden druhého, Jamesovu rodinu, jejich přátele a jednoho dne se budou jistě moci radovat z nového života, který stvořili. Ashlyn konečně věřila, že dítě, o něž přišla nebylo první a zároveň poslední, jež mohla mít.

Těsně před tím než mohla vyjít z místnosti k ní opět přistoupila Vanessa svírající v rukou čtvercovou sametovou krabičku. "Vypadáš nádherně!" ujistila ji. "Tohle," řekla, když ji otevřela a Ashlyn překvapeně zamrkala, jakmile uviděla diamantovou čelenku, která vypadala velice staře, "mi dala Jackova maminka v náš svatební den. Dědí se u nich v rodině po celé generace. A teď patří tobě," usmála se vřele a natáhla se, aby jí čelenku nasadila. "Je to něco starého. Od Abigail máš něco půjčeného," zlehka se dotkla diamantových náušnic. "Šaty jsou nové a jsem si jistá, že máš i něco modrého," mrkla na ni spiklenecky.

Ashlyn zamrkala, aby zahnala slzy dojetí deroucí se jí do očí a usmála se. Samozřejmě, že měla. Nebyla z těch, kteří by na něco zapomněli nebo něco podcenili - alespoň co se svatby týče -, což znamenalo, že ode dne, kdy začali plánovat svatbu věděla, že bude potřebovat něco nového, něco starého, něco půjčeného a v neposlední řadě něco modrého. To poslední se ukázalo jako nejsnazší. "Děkuju," vypravila ze sebe.

Vanessa se usmála a potřásla hlavou. "Neděkuj mi. Tohle je to nejmenší, co ti můžu dát." Jemně se dotkla její tváře a setřela slzu dojetí, které si mladší žena ani nevšimla.

Než se Ash stačila nadechnout k odpovědi, ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti nakoukla Tonyho manželka. "Je čas."

Tmavovlasá dívka se zhluboka nadechla a spolu se čtveřicí žen vyšla na chodbu, kde na ni čekal široce se usmívající Jack. Nabídl jí rámě a vedl ji k vysokým vyřezávaným dveřím. "Kdybych byl mladší a nebyl šťastně ženatý, vzal bych si tě sám," mrkl na ni spiklenecky.

Usmála se.

Přesně tohle jí o Jackovi řekl James při zpáteční cestě z první večeře u jeho rodičů po jejich zasnoubení. Zdálo se, že když tehdy mluvila s Vanessou, tak ani jeho otec nezahálel, pogratuloval synovi k zásnubám a řekl mu, že se rozhodl správně, jelikož lepší manželku by hledal těžko. Ashlyn poté v žertu prohodila, že by rozhodně hledal hodně těžko ženu, jíž by vadily jeho peníze. Zvážněl a odpověděl, že právě to je to, co na ní miluje nejvíc. Kdyby býval neřídil, tak by ho políbila, jenže věděla, kam by to vedlo a tak počkala, dokud nedorazili domů.

Potřásla hlavou, aby zahnala vzpomínky, jež na ni útočily. "Kdyby tě tak slyšela Vanessa," prohodila a nervózně se kousla do rtu.

Mávnul bezstarostně rukou. "Ta to ví," ujistil ji.

Ash se zasmála. Měla Jacka ráda už od okamžiku, kdy se s ním poprvé setkala před téměř dvěma roky. Postavila se na špičky a dala mu pusu na tvář, bylo to spontánní gesto, jež dávalo znát, co vůči němu cítí. "Jsem ráda, že mě vedeš k oltáři."

"Já jsem rád, holčičko!" Pevně ji sevřel v náručí. Byla mu dcerou, jíž nikdy neměl, ale vždy si ji přál.

Dveře před nimi se začaly otevírat a tak ji Jack pustil. Postavili se čelem k objevivší se uličce kostela. Opět jí nabídl rámě a Ashlyn se do něj zavěsila. Jakmile se kostelem rozezněly první tóny svatebního pochodu, zhluboka se nadechla a očima vyhledala široce se usmívajícího Jamese stojícího na konci uličky vedle kněze. Když pak udělala první krok jeho směrem, připadalo jí, jako kdyby na celém světě byli jen oni dva - nevěnovala pozornost Georgii v krajkových šatičkách nesoucí košíček s květinami ani Robertovi, jenž v rukou svíral saténový polštářek s prstýnky, dokonce ani pohledům všech lidí v kostele - a jejich láska, která již překonala tolik překážek a překoná i další.

***

Po obřadu a focení, jež si Ashlyn nesmírně užila, se všichni přesunuli do nepříliš vzdáleného rodinného hotelu, který James pronajal na celý víkend, aby si všichni mohli užít jejich svatební den a nemuseli se starat o to, jestli se v noci dostanou do svých domovů či ne.

Stála na zahradě za hotelem nedaleko otevřených dveří, jimiž k ní doléhala směsice hudby a veselého hovoru, v ruce svírala skleničku se šampaňským.

"Kam jedete na svatební cestu?" zajímala se Abigail, která se k ní připojila spolu s Megan a Mary, Georgia a Robert spolu s dalšími dětmi pobíhali kolem.

Ash se na kamarádku podívala. "Nejedeme. Oba musíme v pondělí do práce," pokrčila rameny.

"Ale-," začala Mary. Pak si však všimla pohledu své sestry.

"Ale?" Tmavovláska se mírně zamračila. Něco na pohledech, jenž si její kamarádka a švagrová vyměnily, ji nutilo zpozornět.

Tentokrát se slova ujala Megan. "Měli byste někam jet alespoň na prodloužený víkend. Líbánky ke svatbě patří."

Usmála se. "My na ně nemáme čas," řekla, jako kdyby to vše vysvětlovalo. "Navíc nevidím důvod, proč bych měla jezdit nebo lítat někam daleko, když všechno, co potřebuju mám tady." Zabloudila pohledem skrz otevřené dveře k baru, u něhož se James spolu s Martinem a Tonym čemusi smáli. Nejspíš vycítil její pohled, protože se otočil a s úsměvem, který patřil pouze jí, pozvedl skleničku. Napodobila jeho gesto a upila šampaňského.

"Máš pravdu," souhlasila Abi, jež z kamarádky ani na okamžik nespustila oči. A to, co viděla bylo dokonalé! Ash byla konečně opravdu šťastná, zamilovaná a milovaná. "Všechno, co potřebuješ, je tady." Přistoupila k ní blíž, pevně ji objala, dala jí pusu na tvář a pošeptala: "Mám tě ráda." Když se odtáhla, zalovila v kabelce, aby z ní vytáhla papírový kapesníček, jímž si otřela slzy. "Promiň, to ty hloupé hormony."

***

Ashlyn stála na soukromé pláži v Řecku před domem, který patřil jednomu z Jamesových obchodních partnerů, nohy se jí bořily do prohřátého písku a hleděla na azurově modré moře. Bylo to úplně poprvé, kdy viděla moře na vlastní oči.

Silné paže ji objaly zezadu kolem pasu a James jí položil bradu na rameno. "Líbí se ti tady?" ptal se šeptem.

"Moc!" ujistila ho. A byla to pravda.

Když ji odvezl na letiště a ona se dozvěděla, že letí do Řecka, kde stráví tři týdny líbánek - vlastně by ji to nemělo překvapovat, protože to byl přesně Jamesův styl - ve vile se soukromou pláží a jachtou kotvící nedaleko, měla chuť přinejmenším požádat o rozvod. Věděl, že ještě nikdy nikam neletěla a z létání měla hrůzu, ale nakonec se mu ji podařilo přesvědčit, že všechno bude v pořádku. Poté, co se ujistila, že létání opravdu není tak hrozné, jak se obávala, nebyla si úplně jistá, zda se má radovat, protože se dočká své svatební cesty, kterou se mu před ní podařilo utajit nebo se za to na něj zlobit. Nakonec se rozhodla pro první možnost. Ostatně vztek by ji jistě připravil o spoustu skvělých zážitků, které na ni čekaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 14. června 2014 v 12:12 | Reagovat

Nemáš trošku zmatek v povídkách, když jich píšeš tolik? :)
Jinak máš boží blog :)

2 Hope Hope | Web | 14. června 2014 v 14:14 | Reagovat

[1]: je to divné, ale zmatek v povídkách nemám =o)

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 27. června 2014 v 0:02 | Reagovat

Tak takhle bych si to přesně taky představovala! :)

Krásaa :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama