Věřit

18. dubna 2014 v 21:15 | Hope
tenhle nápad jsem dostala ve středu během toho, co jsem sledovala nejnovější epizodu Agents of S.H.I.E.L.D. (jo, já ten seriál miluju!)
tu povídku jsem první napsala v angličtině a až potom přeložila, takže se mi povídka víc líbí v angličtině =oD


Chtěla ho nenávidět. Veděla, že by ho měla nenávidět. Ale nemohla. Na to, aby ho nenáviděla jí na něm příliš záleželo. A byla si jistá tím, že mu na ní taky záleží.

Ano, zradil S.H.I.E.L.D., zradil tým, zradil ji, ale ona věděla, že hluboko uvnitř mu na nich záleží.

Věděla, že nikdo není tak dobrý herec, aby předstíral všechny ty city. Anebo si to možná jenom nechtěla připustit, protože kdyby to udělala, všechno v co věřila by se rozpadlo. Musela by připustit, že ji políbil jen proto, aby získal heslo k pevnému disku. Věděl, že by to heslo bez ní nenašel, jelikož to bylo její heslo a ona byla jediný člověk, který ten disk mohl otevřít, pokud nechtěli všechno smazat. Musela by připustit, že si s ní jenom hrál. Musela by připustit, že z ní udělal pitomce. A ona nechtěla vypadat jako pitomec. Ne proto, že by jí záleželo na sobě samé, ale proto, že pořád věřila.

Věřila v něj i přesto, že ji unesl. Věřila v něj, i když zjistila pravdu. Stále věřila, že není HYDRA, že je součástí S.H.I.E.L.D.u a také jejich týmu. Protože naděje byla to jediné, co jí zbylo.

Nemohla - nechtěla - si dovolit ztratit naději. Nikdo z nich nemohl. Věděla, že ani zbytek týmu nechce připustit, že by je zradil. Řekli jí, že se musí pohnout kupředu. Řekli jí, že je ztracený případ, ale nikdo tomu opravdu nevěřil. Ani May - která byla podezřívavá ohledně všech a všeho.
***
Skye se zhluboka nadechla, setřela si slzy a vešla do místnosti. Věděla, že se nemůže zbytku týmu vyhýbat do nekonečna. Všichni na ni čekali. Posledních pár hodin nedělali nic jiného než trpělivě čekali, ale věděla, že budou chtít vědět, co se stalo před tím, než ji zachránili. Potřebovala jim to říct, potřebovala jim říct všechno - jak se zamilovala do svého velícího, jak ho políbila, jak on políbil ji, jak mu musela dát heslo k pevnému disku a tím dát HYDŘE každou informaci, kterou měli. Teď už nebylo nic v bezpečí.

"Tolik mě to mrzí!" omlouvala se, když jim řekla všechno, co potřebovali vědět.

"Ach, zlato," Simmonsová objala Skye.

"Není to tvoje vina," ujistil ji Coulson. "Vedla sis skvěle. Udělala jsi všechno, co jsi mohla. Jsem jenom rád, že jsme tě zachránili včas."

Vděčně pohlédla na Coulsona. Byl pro ni jako otec - pro ně všechny - a byla ráda, že jí to nedává za vinu, i když by mohl. Mohla se alespoň pokusit tomu vyhnout. Ale pravda byla taková, že jediný Wardův úsměv, jediný Wardův polibek stačil k tomu, aby ji přesvědčili, že jí neublíží, pokud bude spolupracovat. A ona byla tak hloupá, že mu vážně věřila.

"Ne, ÁCéčko," odpověděla. "Nevedla jsem si skvěle. Neviděla jsem, o co mu jde. Nepoznala jsem, co chce. Pořád mu věřím, dokonce i teď! Vím, že bych neměla. Byl připravený mě mučit, byl připravený mě zabít. A i tak se ho pořád snažím omlouvat. Měla bych ho nenávidět, ale nemůžu." Pokrčila rameny. "Jsem pitomá," dodala smířeně.

"Ne, nejsi!" ujistil ji Fitz. "Byl to tvůj velící. Věřila jsi mu, milovalas ho. Nemůžeš se obviňovat. Nikdo tě nemůže obviňovat. Všichni jsme byli na tvém místě - kromě té věci s láskou -, ale všichni jsme mu věřili. Všichni jsme si mysleli, že je na naší straně. Žili jsme ve stejném letadle, proboha! Nikdo z nás nevěděl, že je součástí HYDRY!"

Všichni na něj zůstali zírat.

"Páni. Kdy jsi tak zmoudřel?" zeptala se ho Skye s úsměvem, ale oči měla plné slz.

Potřásl hlavou a oplatil jí úsměv. Nebyly to šťastné úsměvy, ale vzhledem k okolnostem byly to nejlepší, co dokázali.

"Nicméně to není vina nikoho v tomhle letadle," vložila se do rozhovoru May. "Bylo to Wardovo rozhodnutí. Chtěl to udělat. Nemusel, ale udělal. A ty, Skye," podívala se na mladší ženu s tvrdým výrazem v obličeji, "ho musíš přestat obhajovat. Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale on nám nedal jinou možnost, nebo snad ano?" Otočila se a odešla pryč.

"No," pronesla Skye po několika minutách překvapeného ticha, "myslím, že má pravdu a já jsem jenom," povzdechla si, "naivní malá holka."

"Ne, Skye, nejsi," odporovala Jemma. "Zkrátka chceš pořád věřit, že je v něm dobro."

"Ale je to naivní, Jemmo. Všichni to víme. Jenom si to nechceme přiznat. Grant Ward je pryč a už se nikdy nevrátí," odpověděla Skye posmutněle. Lámalo jí to srdce, ale May měla pravdu, bylo to jeho rozhodnutí. Musela se s tím smířit. Přejela je všechny pohledem a pak zavrtěla hlavou. "Já...já musím jít." Najednou si uvědomila, že je naštvaná a že nedokáže snášet jejich lítost ani o chvilku déle. Potřebovala do něčeho praštit nebo radši někoho, ale ten správný člověk nebyl nikde poblíž.

"Kam?" zamračil se Fitz.

"Do nákladového prostoru," odpověděla jednoduše. "Potřebuju si vybít vztek. A potřebuju být sama."

Nechali ji jít. Viděli její zatvrzelý výraz a věděli, že ji nic nezastaví.
***
V nákladovém prostoru Skye vší silou praštila do boxovacího pytle. Nechránila si ruce, takže to bolelo, hodně, ale jí to bylo jedno. Potřebovala cítit bolest, aby zapomněla na tu, která se jí usadila v srdci. Nebylo to poprvé, co to udělala.

Začala s tím už jako malá holka. Pokaždé, když jí některá z pěstounských rodin řekla, že nezapadá, šla a do něčeho praštila, takže skutečná bolest byla větší než ta, kterou cítila v srdci. Díky té bolesti zapomněla na všechno zklamání, které cítila. Pak se mohla konečně pohnout kupředu. Bylo to snadné.

Doufala, že to bude fungovat i teď. Způsobí si bolest, pohne se kupředu a pak bude schopná se na něj podívat a nic necítit. Nebude jí ho líto, až ho zavřou do Mrazáku. A pokud nebude mít jinou možnost, bude schopná zmáčknout spoušť.

Tedy, doufala v to, ale hluboko uvnitř věděla, že nebude schopná nic necítit, protože na to už bylo příliš pozdě.

Znovu praštila do boxovacího pytle a uslyšela hlasitý zvuk lámající se kosti. Rukou jí projela palčivá bolest. Skye padla na kolena. V tom okamžiku věděla, že mu možná nikdy nebude schopná odpustit, ale taky věděla, že ho nikdy nepřestane milovat.

oooOOOooo
Mrazák je v angličtině The Fridge a je to místo utajené polohy, kde jsou všechny nebezpečné/mimozemské/atd. věci, které S.H.I.E.L.D. našel a taky tam mají celkem nebezpečné vězně.
May jsem nechala jako May, protože Mayová se mi zkrátka nelíbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 21. dubna 2014 v 21:59 | Reagovat

Jak to my ženský děláme, že se vždycky zamilujeme do toho největšího záporáka či podrazáka? :)
Krásná povídka. :)

2 Bičik Bičik | Web | 12. srpna 2014 v 22:45 | Reagovat

mám za sebou Shield maraton, tak už jsem plně v obraze :), úžasná povídka, je to dost přesný trauma :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama