Poznání

13. března 2014 v 22:48 | Hope |  Život není pohádka
na naléhání Maysie jsem dopsala kapitolu o Christine =o) název k ní sice úplně nesedí a polovina kapitoly nebyla plánovaná, ale jsem s ní víceméně spokojená, tak snad budete i vy =o)
mimochodem, jedna holčina mi napsala, že jsem její vzor, což mě na jednu stranu hrozně těší, ale na druhou mě to upřímně děsí...nerada bych totiž někoho zklamala...



Poté, co si rozbalili dárky - na Tine jich pod obrovským vánočním stromečkem v obývacím pokoji Woodových čekala hromada téměř stejně velká jako na Mandy -, dorazili Lily s Jamesem, Remus, Sirius a dokonce i Elizabeth s Jaredem. Christine byla šťastná, že je všechny vidí, hlavně pak svou sestru. Milovala ji a strašně ráda by s ní strávila nějaký čas, jenže Lucius od Chrisina návratu z Azkabanu hlídal každý Bethin krok. Ve vlaku si stačily sotva vyměnit pohled a na nádraží čekali jejich rodiče, kteří svou šestnáctiletou dceru sledovali s opovržením, s čímž koneckonců mladší ze sester Malfoyových byla smířená.

"Liz!" vyhrkla a se slzami v očích se jí vrhla kolem krku. Zdálo se, že právě ona byla tím, koho potřebovala, aby se vyrovnala se vším, co ji poslední dobou potkalo. Nikdo neznal Tine líp než ona, nikdo o ní nevěděl úplně všechno, až na ni.

"Neplač," konejšila ji studentka Zmijozelu a hladila něžně po vlasech. Nedokázala ani popsat, jak skvělé je to, že ji může obejmout, aniž by se musela bát následků. "Všechno je v pořádku. Už jsem tady. Nikdo ti neublíží."

Mladší z dívek se rozvzlykala. "Bylo to příšerné. Nemůžu na to zapomenout," šeptala mezi jednotlivými vzlyky.

Lily si vyměnila pohled s Mandy, popadly kluky a odešli do kuchyně, aby si Elizabeth a Christine mohly nerušeně popovídat. Všichni chtěli, aby se jim vrátila stará dobrá Chris, která se dokázala smát se svými přáteli, mluvit s nimi a zkrátka si užívat života.

"Zlatíčko, všechno už je dobré. Jsi s lidma, kteří tě milují." Beth nepovolovala své objetí, protože věděla, že to její sestra právě teď potřebovala.

Chris se odtáhla a zavrtěla hlavou, v obličeji vepsáno zoufalství. "Nic není dobré! Azkaban je...panebože, já ani nevím, jak ho popsat! Nenechají tě tam chvíli v klidu. Bojíš se usnout. Všude kolem sebe slyšíš křik, lidi prosí o odpuštění, chtějí umřít. Nevnímáš tam čas, nepoznáš rozdíl mezi dnem a nocí, každá minuta se ti tam nekonečně vleče a ty se jen děsíš toho, kdy se na tebe zase zaměří, kdy tě donutí znovu prožívat ty hrůzy." Její poměnkově modré oči byly plné slz. "Bylo to, jako kdybych se znovu vrátila do Kruvalu."

Elizabeth věděla, že nemluví o nedávné krátké návštěvě, nýbrž o letech, kdy tam studovala. Ač jí Tine řekla všechno, co se tam stalo, mohla si pouze domýšlet, jak hrozné to bylo. Věděla o tělesných trestech, o znásilnění, o spolužácích, kteří ji nesnášeli, o Nataše, jež se tvářila jako kamarádka, ale nikdy jí ve skutečnosti nebyla.

Beth si přitáhla svou mladší sestru zpět do náručí a pevně ji k sobě přitiskla. "Najdu řešení, jak tě toho zbavit!" slíbila. Nechtěla vidět, jak znovu trpí. Toho si užila na několik let dopředu. Věděla však, že ji nemůže zbavit veškerého trápení - to koneckonců nemohl nikdo.

Potřásla nešťastně hlavou. "Nezbavíš. Nemůžeš," namítla tiše. "Mohly bychom se o tom nebavit?" požádala nakonec.

Starší dívka chtěla něco namítnout, ale pak se s povzdechem vydala za přáteli. Věděla, že naléháním a ujišťováním ničeho nedosáhne, bude jí zkrátka muset dokázat, že má pravdu.
***
O hodinu později se všichni vydali do nedalekého lesa a nechali Mandyiny rodiče, aby si užili trochu soukromí. Christine a Sirius se drželi vzadu, zatímco procházeli vyšlapanou cestou mezi zasněženými poli, jež se rozléhala před lesem.

"Vypadá šťastně," prohodila Christine, když pozorovala Elizabeth, jak se snaží vyhnout sněhové kouli, kterou po ní hodil Jared. Ostatní se k nim s radostí přidali a brzy se okolím rozléhal smích šesti bradavických studentů.

"Proč by neměla, když je s tebou?" položil řečnickou otázku.

Zavrtěla hlavou. "To není mnou." Rty jí zkřivil mírný úsměv.

Sirius si ji chvíli zamyšleně prohlížel. "Pojď, přidáme se k nim!" Propletl své prsty s jejími a rozběhl se k ostatním.

Tine se rozesmála. Hlas jejího smíchu jí zněl cize, bylo to už dlouho, co se upřímně zasmála.

Černovlasý chlapec se zastavil několik kroků od přátel, otočil se čelem k blondýnce, vzal její obličej do dlaní a něžně ji políbil. "Chyběl mi tvůj smích," zamumlal a opřel své čelo o její.

Pohladila ho po tváři. "A mně jsi v Azkabanu chyběl ty. Myslím, že jenom díky vzpomínkám na tebe jsem se tam nezbláznila," přiznala.

Právě v okamžiku, kdy se Sirius znovu skláněl k Tine, mezi jejich těly proletěla dobře mířená sněhová koule. Oba uskočili stranou.

Jamesovo obočí vylétlo pobaveně vzhůru. "Hodláte se k nám přidat, hrdličky?"

Blondýnka se se širokým úsměvem podívala na Siria. "Klidně by mohl být střelec."

Zamrkal na ni. "Kdyby našel způsob, jak být chytač i střelec, tak nepotřebuje v týmu sedm hráčů."

Znovu se rozesmála. Stále ještě se smíchem se sehnula, nabrala hrst sněhu a hodila ji po něm.

"Tohle si vypiješ!" slíbil, když se snažil dostat sníh z očí.

Chris mu mířila na hrudník, ale jakýmsi pro ni záhadným způsobem letěla koule výš. Rozběhla se od něj co nejdál. Díky tomu si nevšimla, jak Lily rychle schovává hůlku a vyměňuje si potutelný úsměv s Elizabeth, která nadšením jenom zářila.

Už byla téměř u lesa, když Siriovy prsty obemkly její zápěstí. Christine zděšeně vykřikla.

Bylo to jako kdyby se vrátila o pět let zpátky a tím, kdo jí byl v patách, byl Ivan. Jako kdyby znovu cítila jeho ocelový stisk na svém útlém zápěstí, jeho horký dech na svém krku a jeho druhou ruku dobývající se pod halenku. Nemohla se bránit, nemohla utéct a poblíž nikdo nebyl. Věděla, že tohle přijde už ve chvíli, kdy jí řekl, aby mlčela o tom, co se stalo, tehdy měl v obličeji zlověstný výraz a na rtech úsměv, při němž jí běhal mráz po zádech.

"Chris, to jsem jenom já! Sirius! Neublížím ti!" Jeho hlas se probojovával skrz její minulostí zastřenou mysl. Zhluboka dýchala a snažila se uklidnit, dosáhla však pouze toho, že se neovladatelně rozplakala.

Černovlasý chlapec si ji přitáhl do náruče a tiskl ji k sobě, dokud se neuklidnila. V duchu si nádaval, že nebyl opatrnější. Vždyť přece už dávno věděl, jak reaguje, když ji někdo vezme zničehonic prudce za ruku nebo ji vyděsí. Poslední dobou to sice bylo lepší, ale pobyt v Azkabanu a nepříjemné vzpomínky vyvolané mozkomory nejspíš museli všechno zničit.

"Co se stalo?" chtěla vědět zadýchaná Mandy, která k nim právě doběhla. Všichni ostatní byli v jejím těsném závěsu.

Pokrčil rameny. "Chytil jsem ji za ruku." Vyměnil si významný pohled s Elizabeth, která na okamžik zavřela oči a pevněji sevřela Jaredovu dlaň ve své.

Nastalo tíživé ticho, které přerušila Chris. "Já vím, kdo ho zabil," zamumlala bez zjevné souvislosti.

"Cože?" zamračil se Remus.

Zvedla hlavu, v očích se jí zračilo poznání. "Vím, kdo zabil Ivana," pronesla hlasitěji. "Pamatuješ si, jak jsme hledali ten čtyřlístek v Krásnohůlkách?" Pohlédla na Siriuse. Poté, co zamračeně přikývl, pokračovala: "Tenkrát přišel Lucius a řekl, že budu potřebovat štěstí." Odtáhla se od něj. "A tys to věděl!" Z jejího hlasu zaznívalo obvinění.

Zmateně se na ni díval a uvažoval, jestli se mu to jenom nezdá. "To přece nemůžeš myslet vážně!"

Tine si ho pozorně prohlížela. Uvažovala, jestli mu může věřit. Potřásla prudce hlavou, až se jí vlasy rozletěly do stran. "Ale řekl jsi to. Řekl jsi, že je to čtyřlístek pro štěstí."

"To jo, ale nic jsem tím nemyslel! Copak vážně věříš, že bych dokázal někoho zabít, tvářit se jakoby nic a ještě ti přát štěstí? Zní ti to jako já?" mračil se na ni.

Pomalu zavrtěla hlavou. "Nezní," musela připustit. Jeho argumenty zněly rozumně. Nehledě na to, že ji měl očividně rád a snažil se vymyslet způsob, jak ji dostat z Azkabanu.

"Co když," ozvala se tiše Mandy, "to byl Lucius, kdo zabil Ivana?" Všichni se na ni podívali, pokrčila rameny. "Co když chtěl, aby si Chris myslela, že za vším stojí Sirius?"

"Proč by to ale dělal?" vrtalo Beth hlavou. Neměla svého bratrance sice obzvlášť v lásce, ale znala ho jinak než oni. Vždyť byli ve stejné koleji! Musela by si přece něčeho všimnout.

"Protože chtěl zachránit dobré jméno rodiny." Na okamžik se odmlčela a pak kývla hlavou ke kamarádce. "A taky proto, že ji nikdy neměl rád, nezapadala mezi Smrtijedy a všem bylo od začátku jasné, že se do Zmijozelu nedostane. Proto přece Chris poslali do Kruvalu, ne?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 14. března 2014 v 13:54 | Reagovat

Ty jo, tak to jsem nečekala, že obviní Siriuse! Vždyť i Malfoyova poznámka byla divnější.
A já jsem si myslela, že to bude on (snad to bude on :D )
To je stejně tak děsný, až to není možný :/
Hezky napsané Hope :)

2 Šílenej Šílenej | Web | 24. října 2014 v 23:16 | Reagovat

dostaneš ze mě jediný: bože to je blbá blondýna!

3 Briella Briella | 12. dubna 2015 v 8:38 | Reagovat

Páni, Chris a Siriuse jsem si zamilovala. Strašně se mi líbí tato povídka a byla bych moc, moc ráda, kdyby jsi ji dokončila, protože mě opravdu zajímá, jak se to všechno vyvrbí.
Tak doufám, že se tu někdy novej díleček objeví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama