Úctu si musí člověk zasloužit

5. února 2014 v 23:12 | Hope |  Nitky osudu
odpoledne jsem sedla k wordu a napsala polovinu kapitoly...a večer, když už byly obě děti v posteli, jsem pak napsala tu druhou =o) psalo se mi to strašně lehce a celkem se mi to líbí =o)
a víte proč mi to trvalo tak krátkou dobu? protože už se nemůžu dočkat, až sepíšu jinou povídku, u níž jsem si dala závazek, že se do ní nepustím dřív než napíšu tuhle kapitolu ;o)
s názvem mi pomáhala Agneska, která sice tuhle povídku nečte, ale i tak jí patří obrovský DÍK!


Ode dne, kdy se Ashlyn svěřila Jamesovi s tím, co ji tolik trápilo, byl jejich vztah prakticky dokonalý. Nebyly mezi nimi tajnosti a to posunulo jejich soužití na zcela novou úroveň. Ash už se nebála budoucnosti. Věděla, že s Jamesem po boku všechny její nástrahy hravě překoná.

I čas se umoudřil a hnal kupředu, jako kdyby se nemohl dočkat dne, kdy si James a Ashlyn řeknou své ano. Den, na který nedočkavě čekalo několik lidí. Den, kdy se měl splnit dávný sen jedné malé holčičky o tom, že se provdá za svého prince na bílém koni a bude konečně šťastná.

Ashlyn strávila poslední noc před svatbou v domě své nejlepší kamarádky. Strávily dlouhé hodiny povídáním, smíchem, vzpomínkami a sestavováním nábytku v dětském pokoji, v němž už za necelé čtyři měsíce měli trávit čas dva malí chlapci. Abigail si skutečnost, že čeká dvojčata původně chtěla nechat jako překvapení, ale nakonec to nevydržela a podělila se o tu radostnou novinu s kamarádkou.

Následujícího rána probudil Ashlyn zvonící telefon. Zamžourala na hodiny na nočním stolku vedle postele v pokoji pro hosty Abiina a Martinova domu a přijala hovor. "Prosím?" rozespale se ohlásila.

"Nechtěla jsem vás obtěžovat, Ashlyn, vím, že toho máte dnes spoustu, ale nedali mi moc na výběr," ozval se ze sluchátka Emilyin nervózní hlas.

Černovláska se posadila. "To nic. Kdo vám nedal na výběr?"

"Vaši rodiče a bratr," zamumlala. "Asi před deseti minutami se tady objevili a trvají na tom, že neodejdou, dokud si s vámi nepromluví."

Zamračila se. Vůbec se jí nelíbilo, že by se s nimi měla setkat právě dnes, jenže hlas starší ženy zněl naléhavě a zoufale. S povzdechem tedy odpověděla: "Do půl hodiny jsem tam," ujistila Emily a rychle se rozloučila.

O pět minut později sešla ze schodů oblečená do džín a volné mikiny, s kabelkou přehozenou přes rameno.

"Někam se chystáš?" zajímala se Abigail s úsměvem.

Ashlyn pokývala hlavou. "Musím domů," oznámila bez nejmenšího nadšení.

Abi vstala z křesla, z něhož sledovala ranní zprávy, a s obavami se na ni zadívala. "Děje se něco?" Ve dveřích spojujících pracovnu s obývacím pokojem stál Martin.

"Přijeli naši i s Paulem. Emily je odtamtud sama nedostane," pokrčila nešťastně rameny.

"Víš proč přijeli?" chtěl vědět Abiin manžel.

Podívala se na něj. "Nemám ponětí." Ušklíbla se. "Nejspíš mi zase chtějí dát přednášku o tom, jak jsem nevděčná. Možná si myslí, že mě tím donutí, abych je pozvala na svatbu." Potřásla hlavou. "Vážně nevím."

"Odvezu tě," prohlásil rázně a popadl klíče od auta. "Zvládneš to tady sama?" ptal se své ženy, která s úsměvem přikývla.

Ashlyn se na něj vděčně podívala a objala kamarádku. "Vrátíme se brzy," slíbila.
***
Když Martin zastavil před domem, v němž se nacházel Jamesův byt, Ashlyn přepadla nervozita. Nechtěla se setkat se svými rodiči nebo bratrem, jenže věděla, že nemá na výběr. Emily by jí nevolala, kdyby si s nimi dokázala poradit sama. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. "Klidně se vrať za Abi. Já si zpátky vezmu taxíka." Statečně se na něj usmála a vystoupila.

"Jsi si jistá? Můžu jít s tebou," navrhl.

Zavrtěla hlavou. "Tohle musím zvládnout sama. Ale děkuju." Zabouchla za sebou, počkala až se jí stříbrné BMW ztratí z dohledu a vešla do domu.

Jakmile odemkla, Emily jí přispěchala naproti. "Zkoušela jsem je dostat pryč, ale nechtějí odejít. Prý s vámi musí mluvit, že je to důležité." Uváděla ji do situace šeptem, aby ji lidé za pootevřenými dveřmi nemohli slyšet. "Podle mě jenom chtějí, abyste měla výčitky svědomí a tak jsem zavolala i Jamesovi. Měl by tady být každou chvíli."

Ashlyn vděčně stiskla starší ženě ruku. "Děkuju." A pak s hlubokým nádechem vešla do pokoje, aby čelila své rodině a tomu, co jí chtějí říct.

"To je dost!" přivítal ji otec sedící v křesle proti dveřím.

Rozhodla se to nekomentovat. "Co tady děláte?" Přešla rovnou k věci a tón jejího hlasu dával jasně najevo nechuť.

Její matka zalapala po dechu nad tou neomaleností. "Jak to s námi mluvíš? Jsme tvoji rodiče! Měla bys k nám mít trochu úcty."

Ohromeně vydechla a nevěřícně se podívala na Susan. "Úcty? To myslíš vážně? Po tom všem, co jste mi provedli? Ne, mami, vy si moji úctu nezasloužíte," ujistila ji. "Takže co tady děláte?" zopakovala svou otázku a přejela je všechny tázavým pohledem.

Susan potřásla hlavou. "Tvé chování," vydechla.

Probodla ji nevraživým pohledem a opět věnovala svou plnou pozornost otci, který se nepozastavoval nad jejím chováním, ač se mu nezamlouvalo. "Takže?" Její obočí vylétlo vzhůru. Chtěla mít tohle rodinné setkání, co možná nejrychleji za sebou.

"Dneska se vdáváš," začal Henry, "a nepozvala jsi nás. Tak to zkrátka nemůžeme nechat. Copak si nepamatuješ, kdo vás dva dal dohromady?"

Ash hleděla na svého otce a nebyla schopná jediného slova. To přece nemohl myslet vážně! Přece se jí tady nesnažil tvrdit, že je s Jamesem díky nim. To bylo směšné. Jediný, komu vděčila za to, že se k sobě vrátili, byla Abigail. "Pamatuju si to až moc dobře," ujistila otce tiše. "Byla to Abi! To ona mi pomohla a udělala to proto, že jí na mně zaleží a ne proto, aby z toho vytřískala peníze!"

Tentokrát se ozval Paul, který se pohrdavě zasmál. "Ty si vážně myslíš, že jí na tobě záleží? Že tě má ráda? Nebuď naivní!"

Zrudla vzteky a prudce se otočila, aby viděla na svého bratra. "Mlč! Už ani slovo proti Abi nebo komukoliv jinému! Nemáte tady co pohledávat! Nikdo vás sem nezval! Sem ani na svatbu. Ani jednoho z vás," přejela pohledem po všech třech a z jejího hlasu zaznívalo pohrdání, "už nechci nikdy vidět! Takže se seberte a jeďte zpátky domů, protože já své rozhodnutí nezměním." S bojovně vystrčenou bradou čekala, až se začnou zvedat.

"Odejděte z mého bytu," vyzval je James, který slyšel většinu rozhovoru. Přistoupil zezadu k Ash a objal ji kolem pasu, aby jí dodal sílu.

Poté, co se za její rodinou zavřely dveře a James informoval ochranku, která měla být před kostelem, Ashlyn se k němu přitiskla a slzami mu zmáčela černou košili, jež si oblékl k džínám. Nechala se od něj hladit po zádech, líbat do vlasů a šeptat slova útěchy.

"Promiň. Mrzí mě, že se tady jen tak objevili," omlouvala se a zvedla k němu uplakaný obličej.

Svraštil nechápavě obočí. "To oni by se měli omlouvat. Ty jsi je sem přece nezvala a netvrdila jsi, že nás dali dohromady."

"Ale kdybych je pozvala na svatbu, tak se to nikdy nestalo," pokrčila rameny.

Uchopil její obličej do dlaní. "Na tom nezáleží! Nedovolím ti, aby sis to vyčítala. Slyšel jsem úplně všechno a můžeš mi věřit, když ti říkám, že kdyby byli na svatbě, tak to dopadlo ještě hůř. Copak jsi zapomněla, jak se o tobě bavili na babiččině pohřbu? Tehdy jim bylo jedno, kdo je slyší. Nezáleželo jim na tom, že tam jsi. Vážně si myslíš, že by jejich pozvání něco vyřešilo? Já tedy ne."

Chvíli nad jeho slovo přemýšlela. "Asi máš pravdu," připustila váhavě, stoupla si na špičky a políbila ho. "Měla bych jít. Čekají na mě jedny svatební šaty," mrkla na něj.

Zvedl obočí v hraném údivu. "Neříkejte mi, že se dneska vdáváte, slečno."

Roztáhla rty ve šťastném úsměvu. "Už to tak vypadá."

"A koho si berete?" zajímal se, v očích mu jiskřilo.

"Svého prince na bílém koni, který se nenechal odradit mými řečmi ani mou rodinou a tak jsem řekla, že to risknu." Pokračovala v jeho hře. "Miluju ho a on evidentně miluje mě." Její úsměv se změnil na rozpustilý.

"Ach ano, to tedy opravdu miluje!" ujistil ji a přitáhl si ji blíž k tělu. Do polibku, který následoval, vložil veškeré své city k ní. Oba zapomněli na své okolí, v tu chvíli existovali jen oni a jejich láska. Žádná rodina, žádné problémy, žádná svatba.

Teprve Emilyino diskrétní zakašlání je vrátilo do reality všedních dní. "Nerada ruším, ale pokud se chcete dneska vzít, tak by asi nebylo od věci začít se připravovat," významně pohlédla na hodiny visící na zdi, které ukazovaly, že jim do obřadu zbývají čtyři hodiny. Pro někoho je to spousta času, ale to rozhodně neplatilo pro Ashlyn a Jamese.

"Potřebuju zavolat taxíka!" vyhrkla černovláska s vytřeštěnýma očima, když si uvědomila, že se k Abi díky tomu dostane nejdřív za půl hodiny.

"Žádný taxík," zamítl James. "Zavezu tě tam." V odpověď na její tázavě pozvednuté obočí dodal: "Bude to rychlejší."

Ashlyn to nijak nerozváděla, ale celou cestu ho poočku sledovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | 14. února 2014 v 15:33 | Reagovat

On je prostě skvělej :) Ach, těším se na svatbu!

2 gigi gigi | Web | 16. února 2014 v 22:57 | Reagovat

Ty jo, nebýt tam ta scéna s jejími rodiči,tak mě ta kupa romantiky asi odrovná :D její 'úžasná' famílie to trošičku vyrovnala :D ...ale jinak to byla hezká kapitola :) jsem na Ashlyn pyšná, že se jim tak postavila a James a la zachránce, no prostě dokonalý chlap :) :D tož tak ještě takového nějaké sehnat v reálném světe a bude :D těším se na svatební kapitolu, ač teda částečně vím,co tam  bude :D ale přečíst si to bude ještě lepší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama