Seznámení Lexi a Caleba

30. ledna 2014 v 21:37 | Hope |  Lexi a Caleb & Nicole a Jack
pořád mám nápady k osudům Lexi, Caleba, Nicole a Jacka (dokonce uvažuju - díky Gigi! -, že bych z toho udělala něco víc než jen pár "krátkých" povídek, ale nepředbíhejme nebo k tomu vůbec nedojde =o) ) a tak jsem se rozhodla, že vytvořím tuhle rubriku a budu sem přidávat sem tam nějakou tu povídku o téhle čtveřici...


Malým dvoupokojovým bytem se rozlehl radostný výkřik a za několik málo okamžiků vběhla do kuchyně, kde si její spolubydlící právě připravovala čaj, Lexi s úsměvem od ucha k uchu.

"Vyhrála jsi v loterii?" zajímala se pobavená Nicole.

Brunetka se zatvářila tajemně. "Něco lepšího!" Následovala dramatická pauza a poté nadšené oznámení: "Dostala jsem tu práci!"

"Vážně? Gratuluju!" Nicole věděla, jak moc si kamarádka přála, aby mohla překládat pro známou firmu sídlící v centru Londýna. Nejen, že nabízeli skvělé platové podmínky, ale také spoustu volného času, který Lexi potřebovala, aby mohla dokončit poslední rok svých studií a získat tak vysněný titul.

"A slíbili mi, že pokud se osvědčím, tak mě po škole zaměstnají na stálo!" uváděla ji nadšeně do obrazu.

Nicole její nadšení sdílela. "To je úžasné! Kdy začínáš?"

Lexiin úsměv trochu povadl a vjela si rukou do kaštanově hnědých vlasů. "Oficiálně až v pondělí, ale zítra mají nějaký firemní večírek a prý by bylo dobré, kdybych tam přišla a poznala své budoucí kolegy a nadřízené v jiném než pracovním prostředí."

"A ty tam nechceš jít, protože...?" ptala se Nicole s tázavě zvednutým obočím.

Brunetka pokrčila rameny. "Chtěla jsem se na pondělí pořádně připravit, jenže takhle na to nebudu mít čas a ještě budu muset udělat dobrý dojem v nějakém začouzeném pajzlu."

Blondýnka se snažila skrýt úsměv. "Jsem si jistá, že to nebude začouzený pajzl," snažila se kamarádku uklidnit.

Ta se na ni zamračila a změnila téma: "Jak pokračuješ s návrhama?"

Nicole otráveně protočila oči v sloup. "Recykluju," zamumlala. Když si všimla Lexiina nechápavého výrazu, s povzdechem vysvětlila: "Jsem úplně bez nápadů, takže jsem našla návrhy ještě ze střední, upravila je, dotáhla do konce a v pondělí je odevzdám."

"Takže máš všechno hotové?" zajímala se s nadějí v hlase.

Stiskla znechuceně rty a zavrtěla hlavou. "Ani zdaleka. Budu ráda, když se o víkendu vůbec vyspím."

Lexi si povzdechla. "Myslela jsem, že bys šla zítra se mnou. Nechci tam jít sama."

"Strašně ráda bych ti v tom pomohla, ale bohužel." Pokrčila lítostivě rameny. "Navíc na mě čekají ještě skripta z ekonomie. Vůbec bych se nedivila, kdyby mě vyrazila, pokud to nebudu umět i pozpátku. Už jednou mi to udělala." Nicole se při té vzpomínce ušklíbla.

"Jo, to si pamatuju. Celý týden jsi pak skoro nevylezla z pokoje," pokývala hlavou.

Blondýnka rozhodila rukama. "A co jsem měla dělat? Já ten titul potřebuju!" hájila se.

"Proč?" nechápala brunetka. Tedy chápala - když jí to kamarádka objasnila pomocí pádných argumentů, ovšem ty na pádnosti ztrácely právě v době, kdy Nicole kvůli zkouškám dělala téměř psí kusy. "Vždycky si přece můžeš najmout někoho, kdo se ti o firmu postará a ty se budeš moct věnovat jenom tomu, co tě baví."

"Budoucí firmu," zdůraznila. "Právě proto, abych kolem sebe nepotřebovala stopadesát lidí, kteří se budou o všechno starat a přitom nedělat vůbec nic."

"Jenže se kvůli tomu jenom stresuješ!" upozornila ji Lexi.

"Potřebuju už jenom tuhle zkoušku. Tu poslední pak mám s někým jiným. A věř tomu nebo ne, ale profesor Bex mi to dá, i kdybych neuměla vůbec nic." Dobrá, to poslední nebyla pravda, ovšem stařičký profesor byl známý tím, že pokud člověk umí alespoň polovinu, tak má vyhráno. Spousta lidí z celé fakulty na to spoléhala a většinou jim to vyšlo, ale existovaly i ti, kteří museli ke zkoušce znovu.

Lexi zarazila následující proud Nicoliných slov zvednutím ruky. "Dobře, dobře, už mlčím. Ale stejně se mi to nelíbí!" neodpustila si poznámku a odešla do svého pokoje.
***
"Vážně se mnou nejdeš?" Lexi strčila hlavu do pootevřených dveří Nicolina pokoje.

Blondýnka zavrtěla hlavou a pokývla bradou k posteli, na níž ležely desky, spousta papírů a kniha, ve které brunetka rozeznala ekonomii.

"Měla by sis dát pauzu!" zamračila se a s povzdechem opustila, jak kamarádčin pokoj, tak i byt.

Když se za ní zabouchly domovní dveře, vrátila se v myšlenkách zpět k Nicole a jejich soužití. Ještě to nebyly ani dva roky, co spolu bydlely, ale občas se hádaly jako manželé po třiceti letech. V takových chvílích byly obě rády, že mají díky rodičům pronajatý byt, kde má každá své soukromí, a nemusí se tísnit v maličkém pokojíčku na koleji. Jejich šarvátky byly kvůli hloupostem - Lexi si obvykle myslela, že by kamarádka měla trávit víc času se stejně starými lidmi mimo školu, Nicole měla pocit, že se jí brunetka snaží pouze zbavit - a většinou se nejpozději druhý den usmířily, avšak i tak obě trápily.

O dvacet minut později, právě když nastupovala do metra, se rozhodla, že Nicole zavolá později a donutí ji jít ven, aby z toho studentského života taky něco měla.

Jakmile dorazila před luxusní podnik, v němž se konal večírek, v malém zrcátku, které vždy nosila v kabelce, zkontrolovala, jestli se jí nerozmazal make-up, dlaní uhladila vlasy, několikrát se zhluboka nadechla a nakonec s úsměvem vešla dovnitř. Prakticky okamžitě se k ní vrhla žena z personálního oddělení, jež ji přijímala a začala ji představovat všem, kteří se jim připletli do cesty. Lexi si stěží zapamatovala polovinu jmen a už vůbec netušila, kdo je ve firmě na jaké pozici. Poznala akorát několik dalších stážistů, s nimiž se setkala při pohovoru před třemi týdny.

"Nechám vás tady, potřebuju si promluvit s jedním z manažerů, ale jsem si jistá, že si brzy najdete zábavu sama," s těmito slovy ji starší žena zanechala u baru.

Lexi se s povzdechem posadila na jednu ze stoliček a objednala si vinný střik. V přítomnosti přátel by pravděpodobně pila pivo, ale dnes potřebovala změnu. Zábavu by si sama jistě našla, jenže to by nesměla být nervózní z toho, že je kolem ní snad každý její nadřízený.

"Můžu si přisednout?" promluvil vedle ní někdo právě ve chvíli, kdy chtěla jít zavolat své spolubydlící.

Aniž by nově příchozímu věnovala jediný pohled, pokrčila rameny. "Pro mě, za mě."

Následovalo několikaminutové ticho, které bylo pouze relativní, neboť kolem nich to žilo hovorem. "Vy budete jedna z těch nových stážistů, že?" zajímal se po chvíli, kdy si ji beze slova prohlížel.

Pevně stiskla rty, podívala se na něj a přikývla, protože na víc se nezmohla. To, co viděla, jí vyrazilo dech. Byl to přesně ten typ muže, kteří se jí líbili, ale ještě nikdy nikoho takového osobně nepoznala. Na krátko střižené jako uhel černé vlasy, bystré modré oči, zhruba o hlavu vyšší než ona a zpod napůl vyhrnutých rukávů košile mu vykukovaly svalnaté ruce. Lexi samozřejmě nešlo pouze o vzhled, ale v danou chvíli byl to jediné, co mohla posoudit.

"Budete na mě jenom zírat nebo mi i odpovíte?" zajímal se a pobavený úsměv mu pohrával na rtech.

Zamrkala a potřásla hlavou. "Omlouvám se, zamyslela jsem se." Natáhla k němu ruku. "Lexi Chapmanová, překlad."

Stiskl její dlaň ve své. "Caleb Bryant, manažer." Mrknul na ni. "Jeden z těch, kteří způsobují největší problémy a stojí firmu nejvíc peněz."

Pozvedla obočí. "Myslela jsem, že to se říká o právnících."

Pokrčil rameny. "To sice jo, ale my máme víc manažerů."

Lexi se pobaveně zasmála. Zatím to vypadalo, že je její společník nejen hezký, ale i zábavný. Sahala po skleničce, když jí padl pohled na telefon, který spolu s Calebovým příchodem položila na pult vedle svého pití. "Omluvíte mě na chvilku? Potřebuju si zavolat."

Zpozorněl. "Děje se něco?"

S úsměvem zavrtěla hlavou. "Vůbec ne." Jen mám tvrdohlavou kamarádku, která se rozhodla, že se nebude bavit, dokud nedostuduje, dodala v duchu a prodírala se ven.

Nicole zvedla telefon po čtvrtém zazvonění. Její hlas zněl ospale a rozhodně ne přátelsky. "Co je, Lexi?"

Hnědovláska se ušklíbla a poodešla kousek stranou od vchodu, z něhož se právě vypotácel jeden ze stážistů - tušila, že se jmenuje Jay. Potřásla hlavou, ale dál se svým budoucím kolegou nezabývala. "Dej si pauzu od učení a přijeď za mnou," odpověděla kamarádce.

Slyšela hluboký povzdech a cvaknutí vypínače. "Lex, já už jsem spala!" dostalo se jí upozornění.

Její obočí vylétlo vzhůru. "Spala? Vždyť je sotva deset a když jsem odcházela, tak to vypadalo, že dneska zase spát nepůjdeš!" Z jejího hlasu zaznívala nedůvěra a Nicole jí to nemohla mít za zlé.

Následoval další povzdech. "Jo. Padala jsem únavou. Nedokázala jsem nakreslit jediný návrh, natož abych se snad dokázala soustředit na ekonomii, tak jsem šla spát. Ale mám budík na pátou," dodala rychle.

"Jak jinak," zamumlala Lexi. "Sice se mi to nelíbí a tak úplně ti nevěřím, ale dobře, pro dnešek tě nechám být. Ale varuju tě, příští týden už se z toho nevykroutíš!"

Dostalo se jí nepříliš lichotivé odpovědi, které se pouze zasmála a rozloučila se s mrzutou kamarádkou.

"Všechno v pořádku?" zajímal se Caleb, když se opět posadila vedle něj.

Usmála se na něj. "Zdá se, že v tom nejlepším."

Zamyšleně si ji prohlížel. "Nechci být vlezlý nebo tak něco, ale...přišla jste sama?"

"Proč vás to zajímá?" odpověděla otázkou.

"Odpovězte a povím vám to," ujistil ji tajemně.

Zavrtěla pobaveně hlavou. "Chtěla jsem sebou vzít kamarádku, ale má moc učení."

Jeho husté tmavé obočí vylétlo vzhůru. "Žádný přítel?"

"Žádný," ujistila ho s povzdechem. Začínala tušit, kam tenhle hovor směřuje a nebyla si jistá, že se jí ten směr líbí.

"Takže když vás pozvu na rande, tak se na mě nevrhne žádný žárlivý chlal s tím, že mu lezu do zelí?"

Rozesmála se. "Leda můj otec. To víte, svou malou holčičku si hlídá a když se mu pro ni někdo nezdá dost dobrý, tak udělá všechno proto, aby ho zastrašil," trhla rameny a zatvářila se lítostivě. "Zatím odehnal všechny."

Naklonil se k ní a s ústy těsně u jejího ucha, zašeptal: "Já se odehnat nenechám," ujistil ji.

Lexi mu to věřila. Nevypadal jako někdo, kdo by se nechal zastrašit. Na druhou stranu však nevěděla, co si o tom všem má myslet. Očividně se na ni snažil udělat dojem, jenže ho vůbec neznala - stejně jako on neznal ji - a nebyla si jistá, co to všechno má znamenat. "Uvidíme," prohodila proto a chystala se objednat si další drink.

Caleb ji zarazil. "Ten je na mě," řekl vážně s pohledem upřeným do jejích zelených očí.

Pouze přikývla.

Jakmile před sebou měli pití - Lexi vinný střik, Caleb pivo -, připili si. "Půjdete se mnou na večeři?" zeptal se přímo a zhluboka se napil.

"Na večeři jako na rande?" ujišťovala se, zda si jeho náznaky vyložila správně.

Trhnul hlavou ke straně a pokrčil rameny. "Jak chcete. Může to být rande, přátelská večeře anebo večeře dvou kolegů, kteří se chtějí lépe poznat."

"A není to třeba proti nějakým firemním pravidlům?" vyzvídala.

Usmál se, pootočil na židli a kývl bradou k hezké tmavovlásce sedící u jednoho ze stolů nedaleko nich. "Dcera majitele, snoubenka jednoho z právníků, sama právnička. Támhle," pokývnul směrem k ženě, která ji přijímala, "Caroline. Její manžel je jedním ze společníků. Před skoro třiceti lety se seznámili ve firmě, zamilovali, zasnoubili, vzali. Mají tři děti, pět vnoučat a šesté na cestě." Potřásl hlavou. "Takže ne, není to proti žádným pravidlům.

Lexi nad jeho slovy přemýšlela. "Přesvědčil jste mě. Půjdu s vámi na večeři," souhlasila. "Ale moc si od toho neslibujte," dodala ještě. Byla ráda, že šel přímo k věci a nesnažil se ji přesvědčit sladkými řečmi a lichotkami - to na mužích oceňovala.

"V tom případě vás vyzvednu zítra v sedm," ujistil ji a odhalil dvě řady bílých zubů v okouzlujícím úsměvu.

"Zítra?" trochu se zamračila.

"Proč to oddalovat? Máte snad lepší program?"

Pomyslela na svou spolubydlící, která byla zavřená doma a jež chtěla vytáhnout do kina, ale nakonec zavrtěla hlavou. "Nemám," odpověděla, jelikož věděla, že Nicole by stejně nakonec nepřemluvila a tak by jen nečinně seděla doma. Takhle alespoň stráví nepochybně příjemný večer ve společnosti ještě příjemnějšího společníka. A pokud půjde všechno dobře, tak se o sobě i něco dozví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 3. února 2014 v 23:08 | Reagovat

No, dobře,sice jsem čekala, že se spolu opijou a vyspí :D, ale i toto bylo pěkné :) decentní a asi i vhodnější :D ...našla jsem tam sice pár chybek,ale žádné, co by nějak vadily při čtení, ale i tak si to třeba ještě jednou pročti...to spolubydlení Lexi a Nicole je taky super, kéž by to tak šlo, že ti rodiče pronajmou byt :D to se nám asi nepoštěstí, takže to vidím  na více spolubydlících,ale určitě to bude sranda :D jednou :D snad...whateveeer...každopádně se mi to líbilo :) snad tě zase brzy něco napadne!

2 Maysie Maysie | 15. února 2014 v 10:34 | Reagovat

Jé, firemní láska :)

3 Šílenej Šílenej | Web | 27. října 2014 v 20:35 | Reagovat

no to určitě, balí jí nějakej supermodel a vona bude myslet na spolubydlu... blbá neni? totálně nereálný :D ale ten týpek je hustej, s ničim se nepáře i když tak vypadá spíš jak masovej vrah :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama