tak nějak všechno a nic

13. prosince 2013 v 21:43 | Hope |  ostatní
takové menší info...


A taky ujištění, že ještě pořád žiju. =o)

Začnu nečím, co jsem kamarádce slíbila už před několika měsíci, ale nedostala se k tomu a když jo, tak jsem pak zjistila, že se mi to smazalo, a to je reklama na Oriflame Morava. Oriflame jako společnost určitě všichni znáte, tyhle stránky jsou ovšem dílem mých dvou bývalých spolužaček z vysoké. Holky (nebo alespoň jedna z nich) si díky Oriflamu i vydělávají. To víte, škola něco stojí a je hezké být nezávislý na rodičích, když studujete. =o) Na stránkách najdete rozhovor právě s kamarádkou, kde se toho člověk celkem dost dozví. =o) Ale jsem si jistá, že v případě dotazů je holky rády zodpoví. ;o) A pokud sháníte brigádu, ozvěte se jim taky. =o) Holky jsou důkazem, že to opravdu jde.

Teď bych přešla k tomu, proč tady takovou dobu nic nepřibylo. Mno, po tom, co jsem dopsala třetí kapitolu o Blakeovi a Holly, se jaksi múza vydala do teplých krajin (nebo možná na Měsíc, protože už je tam hodně dlouho) a tak mi psaní šlo - a pořád jde - hrozně pomalu! Mám toho rozepsaného dost, ale nějak to nejde tak, jak bych si představovala.
Navíc jsem se rozhodla, že zkusím své štěstí a napíšu povídku do vánoční soutěže, kterou pořádá blog.cz, ale ani ta nepokračuje podle představ, takže ji nejspíš ani nedokončím včas. Když já jsem teď před Vánoci hodně busy. Minulý i tenhle týden jsem se skoro nezastavila, týden před tím jsem měla antibiotika (od června čtvrtá!) a tak jsem byla pořád unavená a bolelo mě ucho, takže i grumpy a tak.
A pak je tady povídka Nitky osudu, která se mi píše vážně dobře, mám k ní dost nápadů, je vymyšlená do konce, ale zjištění prvního dne posledního měsíce tohoto roku všechno změnilo. Nevím, jestli jste si někdy uvědomili, kdo je na logu k téhle povídce a stal se mi tak inspirací pro hlavního hrdinu, ale ujišťuju vás, že já jsem si toho vědoma až moc dobře. A to bych nebyla já, aby mi nezačalo vrtat hlavou, jestli tím, že tam je, nezneuctím jeho památku. Jenže pak jsem nad tím přemýšlela znovu a rozhodla jsem se to brát tak, že tím jeho památku naopak uctím a dopřeju mu alespoň v povídce happyend. A taky jsem to probírala s Gigi a jenom pomyšlení na to, že bych to měla předělávat - nebo spíš Šílenej - mi je proti srsti.
Nehledě na fakt, že téma měsíce ještě není, tak nevím, co tam napsat můžu, aby mi to sedělo.

A to je, řekla bych, tak nějak všechno. Už mi zbývá jenom deset dní do odjezdu do ČR a upřímně? Nemůžu se dočkat. =o) Nebyla jsem tam od poloviny ledna, tak se asi ani není čemu divit. =o)

Tak se mějte všichni moc hezky a já se (snad) brzy ozvu. ;o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama