Nečekaný host

4. listopadu 2013 v 17:04 | Hope |  Nitky osudu
sice se zpožděním, ale nakonec jsem tuhle kapitolu dopsala =o)
ani nevím, co bych o ní měla napsat...zdá se mi divná, ten konec...neříkám, že je vyloženě špatná, ale skvělá taky ne...však posuďte sami...


Ashlyn seděla na chladné podlaze šatny opřená zády o zeď a zírala před sebe. Myslela na svou rodinu, tu, která ji ani trochu nemilovala.

Nevšimla si, když se se slabým vrznutím otevřely dveře a v nich stál James. Několik krátkých vteřin pozoroval svou snoubenku, než vešel dovnitř, posadil se vedle ní a vzal ji kolem ramen.

Teprve tehdy se vrátila myšlenkami zpět do přítomnosti. Otočila k němu hlavu a slabě se usmála. "Abi volala," prohodila bez nejmenší známky překvapení.

Přikývl. "Bojí se o tebe," vysvětlil. "Nebrečelas," konstatoval a sám tomu nedokázal uvěřit. Její rodina byla jednou z mála věcí, které ji vždy zaručeně rozplakaly.

Zavrtěla hlavou. "Řekla jsem si, že mi za to nestojí. Nezaslouží si jedinou mou slzu. Už ne!"

"Tak se mi líbíš," ujistil ji. S pohledem upřeným do jejích očí položil jednu ruku na její zátylek, druhou jí přejel po tváři. Naklonil se k ní, aby ji políbil. "Vezmu tě domů," prohodil, když se od sebe odtrhli.

Odmítla to však rázným zavrtěním hlavou. "Musím pracovat. Doma bych na ně musela pořád myslet a taky přemýšlet nad tím, od koho -," zarazila se a na okamžik pevně stiskla víčka. "Megan," řekla téměř neslyšně. Megan byla její kamarádka ze střední školy a také sestra Mary - její švagrové -, takže prakticky rodina.

Jamesovo obočí se stáhlo. "Megan?" Matně si to jméno vybavoval, ale nedokázal říct, kdo přesně to je.

Mávla rukou, aby ho ujistila, že na tom nesejde. "Určitě to řekla svojí mámě a ta to řekla mojí. Mělo mě to napadnout."

"Není Megan náhodou sestra Mary?" zajímal se, když si vzpomněl, odkud to jméno zná.

"Je," souhlasila s povzdechem.
***
Jednoho teplého červencového odpoledne procházela Ashlyn kolem obchodů na Oxford Street, když zahlédla povědomou tvář. Mírně se zamračila a chvíli pátrala očima v davu, jestli ji opět neuvidí, ale po chvíli přesvědčila sama sebe, že se jí to pouze zdálo.

S úsměvem tedy pokračovala ke stanici metra, odkud hodlala jet domů. Jakmile se však dostala z toho největšího davu, někdo ji chytil za paži. Samým leknutím vyjekla, až se po ní několik lidí ohlédlo. Otočila se, aby viděla na člověka, který ji vyděsil a překvapeně vykulila oči. "Mary," vydechla nevěřícně, "co tady děláš?" Tak přece jen se jí to nezdálo.

Její švagrová se usmála. "Chtěla jsem tě vidět. A taky se omluvit."

Ashlynino obočí se stáhlo. "Za co se chceš omlouvat?"

"Za mamku. Řekla vašim, že se budeš vdávat než jsme jí v tom s Meg stačily zabránit. Megan to nechtěla prozradit. Vyklouzlo jí to. Prosím tě, nezlob se na ni," žádala Mary.

Ash se zhluboka nadechla a rozhlédla kolem sebe. "Dáme si kafe," navrhla a kývla k nedaleké kavárně. "Nezlobím se na ni," ujistila ji, když se usadily u jednoho ze stolků blízko okna, před sebou hrnky, z nichž se ještě kouřilo. "Ale to jsi sem jela jenom proto, aby ses přimluvila za svou sestru?" zajímala se.

Světlovlasá žena zavrtěla hlavou a zabodla oči do desky stolu. "Musím ti něco říct a chtěla jsem to udělat osobně," přiznala a znovu se podívala na svou švagrovou. "S Paulem se rozvádíme. Před několika měsíci jsem se od něj s dětmi odstěhovala, ale pak umřela vaše babička a on chtěl, abych před tebou předstírala, že je všechno v pořádku. Asi si myslel, že mu pak dáš všechno, co bude chtít," pokrčila rameny. "Nejsem na to hrdá! Musíš mi věřit! Mám tě ráda, vždycky jsem měla! Jen jsem asi nechtěla...," potřásla s povzdechem hlavou, "já nevím. Vím, že jsem to neměla dělat. Měla jsem za tebou přijet hned, jak jsem od něj odešla. Nebo ti to alespoň zavolat, ale byla jsi těhotná a pak," zarazila se a kousla do rtu.

"A pak jsem o to dítě přišla," dokončila s úsklebkem za ni.

Mary uchopila Ashlyninu dlaň do své. "Mrzí mě to!"

Ash věděla, že to myslí vážně. Usmála se na ni. "Já vím," trhla rameny. "Ale asi to tak zkrátka mělo být," dodala smířeně. Koneckonců měla dost času o tom přemýšlet a konečně došla k závěru, že s tím opravdu nemohla nic udělat. James měl celou tu dobu pravdu, nebyla to její vina.

"Možná," připustila.
***
O několik hodin později seděla Ash proti Jamesovi u jídelního stolu. Nemohla přestat myslet na rozhovor se svou švagrovou.

"Zlato, děje se něco?" zajímal se James asi po půl hodině, kdy sledoval svou snoubenku, jak posunuje jídlo po talíři, ale nesnědla ani sousto.

Zavrtěla hlavou a dál zírala do talíře. "Já nevím."

Mírně se zamračil, ale neřekl ani slovo. Věděl, že mu to řekne sama - až na to bude připravená.

Povzdechla si, odložila vidličku a zvedla k němu oči. Kousla se do rtu. "Když jsem šla z práce, tak jsem potkala Mary."

"Mary? Paulovu manželku?" opakoval překvapeně.

S dalším povzdechem pokývala hlavou. "Chtěla se omluvit a taky mi říct, že se s Paulem rozvádí."

Pozorně si ji prohlížel. "Ty jí nevěříš?"

Rozhodila rukama. "Já nevím. Není to poprvé, co se rozvádí," ve vzduchu naznačila uvozovky, "ale zatím k tomu nikdy nedošlo, takže mám trochu problémy s tím, abych jí věřila. Ale volala jsem Megan a ta říkala, že Mary bydlí i s dětmi u ní," pokrčila rameny. "Teď ne, samozřejmě, protože jsou všichni tři tady v Londýně. Děti mě prý chtěly vidět a taky mají prázdniny."

"Megan věříš?" zajímal se.

Bez váhání přikývla. Meg byla snad jediná osoba, číž věřila a nikdy o ní nepochybovala. Ani v době, kdy se samy sobě odcizily, protože Ashlyn studovala na internátní škole - bylo to snazší, nemusela denně čelit své rodině a mohla se soustředit sama na sebe. Dokonce ani teď, když věděla, že to díky ní se její rodiče a bratr dozvěděli o její chystané svatbě.

James se usmál. "Potom myslím, že je to vyřešené."

Ash se také usmála, ale stále měla pochybnosti. Celé její dětství se stávalo, že když začala v něco nebo někomu věřit, tak se to pak rozplynulo jako dým a jí tak zůstaly jen oči pro pláč. Proto začala být víc ostražitá a nedůvěřivá - a to i vůči přátelům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | Web | 5. listopadu 2013 v 12:48 | Reagovat

Ha! První koment. Promiň, že jsem nekomentovala už včera, nějak nebyla nálada, protože jsem byla začtená do knižek, po dlouhé době jsem sama sebe přesvědčila, že by bylo dobré být knihomolem.
Nevím, s čím si v kapitole nespokojená, mě se docela líbila. Byla to taková  oddechovka. Tvoje povídky mám ráda hlavně proto, že si na nic nehrajou a je to příjemná změna po všech těch povídkách o upírech, vlkodlacích a jiné fantasy havěti s dějem, který nutí čtenáře pořád jen přemýšlet, o tom, kdo je vrah. Postavy v této povídce jsou normální, ačkoli mi trochu vadí ta jejich černobílost, to jim trochu ubírá na realističnosti, kdybys víc zapracovala na jejich charakteru, bylo by to mnohem lepší a já bych tuto povídku milovala. První dvě věty bych opět škrtla.

2 Hope Hope | Web | 5. listopadu 2013 v 13:58 | Reagovat

[1]: já na tom zapracuju ;o)

3 Martnka Martnka | Web | 5. listopadu 2013 v 14:14 | Reagovat

[2]:Doufám, že jsem tě tím nenaštvala.

4 Hope Hope | Web | 5. listopadu 2013 v 17:05 | Reagovat

[3]: vůbec ne! =o) já jsem za kritiku ráda =o)

5 Marzia Marzia | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 18:02 | Reagovat

Ahoj. Ráda bych tě pozvala do mého nového KNIŽNÍHO KLUBU. Prosím, mrkni se :-)

6 Martnka Martnka | Web | 6. listopadu 2013 v 10:58 | Reagovat

[4]:Jsem ráda, že se nezlobíš :o) Kdy bude další kapitola?

7 Hope Hope | Web | 6. listopadu 2013 v 15:49 | Reagovat

[6]: netuším =o) ještě ani není téma, takže stejně psát nemůžu...

8 Maysie Maysie | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 22:51 | Reagovat

Když to konečně vypadá, že je vše ok tak se zas něco stane... Ale tohle se stalo dobře, ne? :)

9 Hope Hope | Web | 6. listopadu 2013 v 23:19 | Reagovat

[8]: mno, řekla bych, že je to dobrá věc =o) uvidíme =o)

10 Jana Jana | 9. listopadu 2013 v 19:49 | Reagovat

Já mám prostě tvoje povídky ráda :) Díky. Zase se líbilo.

11 Hope Hope | Web | 9. listopadu 2013 v 23:08 | Reagovat

[10]: to mě těší =o) jsem vážně ráda, že se ti to líbilo =o) a není zač, protože já si nedovedu představit, že bych nepsala, takže to dělám vlastně jenom pro radost, i když to tak někdy nevypadá ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama