Nádech

22. listopadu 2013 v 17:54 | Hope |  Nitky osudu
14.kapitola je na světě...jo, taky se tomu upřímně divím, protože když jsem viděla tohle téma, tak jsem neměla absolutně ponětí, jak bych ho měla zpracovat...nakonec mi s tím pomohla Maysie, které patří můj obrovský dík!

btw. věděli jste, že už je to něco málo přes rok, kdy každý měsíc tvořím kapitolu? první téma jsem dostala zadáno v říjnu 2012...neuvěřitelné =o)

ale teď už se pusťte do čtení a nebojte se dát najevo svůj názor, hlavu vám za to neukousnu ;o)


"Pozval jsem Mary a děti zítra na večeři," prohodil James jakoby nic. Byla sobota večer a užívali si s Ashlyn klidu u televize.

Překvapeně k němu otočila hlavu. "Cože? Proč bys to dělal?"

"Protože si myslím, že si zaslouží druhou šanci," odvětil klidně.

"Co když jí nechci dát druhou šanci? Proč bych vlastně měla? Ano, je to moje švagrová, matka mého synovce a neteře a starší sestra nejlepší kamarádky, ale to je asi tak všechno," potřásla s povzdechem hlavou.

Jamesovo obočí vylétlo vzhůru. "O čem tohle všechno vlastně je? Vím, že ji máš ráda. A věříš oběma, Megan i Mary."

Kousla se do rtu a pak vzpurně vystrčila bradu. "V neděli stejně pracuju," prohodila bez zjevné souvislosti.

Muž se na ni zeširoka usmál. "Nepracuješ. Abi to za tebe vezme."

Několikrát naprázdno otevřela pusu, než nakonec pevně stiskla rty a zamračila se. "Víš," začala klidně, "tohle nemůžeš dělat. To, že si tě vezmu, ještě neznamená, že mi můžeš řídit život."

Rozhodil rukama. "Omlouvám se, ale ty bys o to Abi nepožádala."

"To nemůžeš vědět," vyhrkla.

Věnoval jí významný pohled.

Ashlyn si povzdechla. "Dobře, asi bych to neudělala," přiznala. "Spíš určitě," dodala po chvíli neochotně.

Rty se mu zvlnily v mírném úsměvu. Přitáhl si ji k sobě a zlehka ji políbil do vlasů. "Nezlob se na mě. Já jen nechci, aby ses trápila."

"Já vím," zamumlala.
***
Zatímco James byl v kanceláři, kvůli něčemu, co evidentně nesneslo odklad, Ashlyn se snažila celé nedělní odpoledne pomáhat Emily, ale byla tak nervózní, že jí spíš přidělávala práci a tak nakonec strávila hodinu zíráním do skříně a vybíráním vhodného oblečení. Připadalo jí, že se spíš chystá na první rande s Jamesem než na večeři se švagrovou a jejími dětmi.

Odhodila další šaty na postel a zamračila se. "Proč tohle vůbec dělám?" ptala se sama sebe polohlasem. "Můžu přece zůstat v tomhle," kriticky pohlédla na své ne právě nové džíny a volné triko.

"To klidně můžeš," ozval se za ní její snoubenec klidně, čímž ji vyděsil, protože ho neslyšela přicházet.

Přitiskla si ruku na srdce a otočila se k němu. Radostně se usmála. Rozběhla se k němu, pevně ho objala kolem krku a pak ho políbila. "Myslela jsem, že se vrátíš tak za hodinu," prohodila, když se trochu odtáhla.

"Chyběl jsem ti?" zajímal se, upřímně překvapený její reakcí.

"Vždycky mi chybíš," odpověděla bez rozmýšlení.

Jeho výraz zněžněl, v očích zamilovaný pohled. Vypadal potěšeně.

Ashlyn, na druhou stranu, se nezdála potěšená ani trochu. Sama sebe se ptala, kdy se stalo, že jí tak chybí. Od kdy bez něj nedokáže vydržet ani pár hodin? Zvládala to přece po jejich rozchodu dobře. Nebo ne?

Děsilo ji to. Nechtěla se tak cítit. Nechtěla ho potřebovat. Musela si být jistá, že kdyby se něco stalo a oni spolu jednoho dne nebyli, zvládne to bez něj. Jenže tím si právě v tuhle chvíli už vůbec jistá nebyla.

"Děje se něco?" chtěl vědět James, když si všiml jejího výrazu.

Zavrtěla hlavou a vykouzlila úsměv na rtech. "Vůbec ne," ujistila ho a políbila, aby ho předvědčila.

Evidentně to zabralo, protože bez dalších okolků přešel do koupelny.

Ashlyn si oddechla. Nechtěla, aby si její chování špatně vyložil. Milovala ho, o tom nebylo pochyb, ale chtěla být připravená na každou možnost. Věděla, že kdyby to takhle podala Abigail, tak by se dočkala zamračeného pohledu a proslovu o tom, že sýčkuje a pokud se cokoliv stane, tak to bude jen a jen její vina.

Když uslyšela tekoucí vodu z vedlejší místnosti, odešla do kuchyně, aby se znovu alespoň pokusila pomoct Emily.
***
Během večeře se Ash vyhýbala hovoru s Mary i Jamesem. Věděla, že její snoubenec z toho nadšený není, ale nemohla si pomoct. Netrestala ho tím, jen zkrátka nedokázala sama sebe přesvědčit k něčemu víc než úsměvu nebo přikývnutí jejich směrem.

V hovoru se synovcem a neteří, však byla daleko otevřenější a vřelejší. Neustále s nimi vtipkovala, smála se, mluvila.

James ji pozoroval a nevěřil vlastním očím, že se to opravdu děje. Zase to byla ta stará Ashlyn, kterou byla před téměř dvěma lety, kdy se seznámili. Ta dívka, do níž se zamiloval.

"Takhle jsem ji dlouho neviděla," zamumlala Mary jeho směrem.

Usmál se a pohlédl na ni. "Já taky ne. A až dodneška jsem si neuvědomoval, jak moc mi to chybí." Nevěřícně zavrtěl hlavou.

"Ty ji vážně miluješ," podotkla.

"Miluju," ujistil ji okamžitě. Nepotřeboval nad tím přemýšlet, protože tohle si ujasnil už dávno.

Mary se zlehka dotkla jeho paže. "Ona tebe taky. Jen je pro ni těžké někomu věřit a myslím, že si odmítá přiznat, co přesně k tobě cítí. Dej tomu čas."

"Má tolik času, kolik jen bude potřebovat," prohodil s pohledem upřeným na svou snoubenku, jež se skvěle bavila s dětmi.

Mary se na rtech usadil potěšený úsměv. Byla si jistá, že pokud bude dostatečně trpělivý, tak se dočká toho, po čem tolik touží. Oběma to moc přála, protože to bylo něco, co si oba zasloužili.

"Mohla by ses alespoň trochu snažit," pošeptal James Ashlyn o několik desítek minut později do ucha.

Mary s dětmi se chystala zpátky do hotelu. I o prázdninách se snažila o to, aby oba měli stejný řád jako v průběhu školního roku.

Ash se zastyděla a do tváří se jí nahrnula krev. Nedokázala se mu ani podívat do očí, protože jeho výtka byla oprávněná. Zhluboka se nadechla. "Nechtěla bys se mnou zítra jít vybrat svatební šaty?" zeptala se rychle a nervózně čekala na odpověď. Možná to nebylo to, co se od ní čekalo, ale nic lepšího ji v danou chvíli nenapadlo.

Její švagrová vypadala zaskočeně. "Jsi si jistá?" ujišťovala se.

Černovláska rychle přikývla. "Jsem. Myslela jsem, že se mnou půjde Abi, ale musí zůstat v obchodě. A sice tam bude Vanessa...tedy Jamesova mamka," opravila se rychle, když jí došlo, že tohle jméno si asi nedokáže k nikomu přiřadit, "ale já bych ocenila i další názor," vysvětlovala. "Georgia a Robert můžou jít s náma," usmála se na děti, které okamžitě začaly přemlouvat svou matku, aby souhlasila.

"Tak dobře," souhlasila se smíchem a rozzářeným pohledem. Bylo na ní vidět, že ji Ashlynina nabídka upřímně potěšila.
***
Následující odpoledne se všechny tři dobře bavily a Georgia s Robertem vypadali, že si to užívají - alespoň tak, jak je to u šestileté dívky a tříletého chlapce jen možné. Ashlyn se ještě dopoledne bála, aby se nenudili, ale holčička byla u vytržení z přehršele krásných šatů a chlapeček všechny bavil svými výrazy, kterými dával najevo svůj ničím neovlivněný názor.

I přes fakt, že se opravdu bavila, začínala být Ash nervózní. Měla na sobě už tucet šatů, ale ani jedny nebyly ty pravé. S povzdechem tedy vyšla z kabinky, kde se odmítla podívat do zrcadla, aby si je nerozmyslela ještě dřív než se v nich objeví před ostatními.

"Ještě jsem se v nich neviděla, tak na sobě nedejte nic znát," prosila, když se k nim blížila. Než však došla do středu místnosti, kde stálo třídílné zrcadlo postavené tak, aby se člověk viděl dobře i z boku, litovala toho. To ticho ji děsilo. Bála se, že to neznačí nic dobrého a ty šaty přitom na ramínku vypadala tak krásně. Nejspíš pro ně nejsem ten správný typ, usoudila a odhodlaně se postavila čelem svému odrazu.

V ten okamžik zapomněla i dýchat. Nemohla uvěřit vlastním očím. Sněhově bílé šaty s bohatou sukní a vlečkou zdobené výšivkou a kamínky byly ty pravé. Takové, které si přeje každá malá holčička, ale málokterá je nakonec má.

Vanessa k ní přistoupila, usmála se a zlehka jí položila ruku na rameno. "Nadechni se, děvče. Vypadáš nádherně!"

Ash udělala, co se po ní chtělo a v očích se jí zaleskly slzy. Byly to slzy dojetí, štěstí a radosti.
A takový bonus na konec. Obrázek svatebních šatů, kterými jsem se nechala inspirovat. =o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | Web | 22. listopadu 2013 v 19:12 | Reagovat

Jé já se dočkala, ani nevíš jak často jsem se tu chodila dívat, jestli tu pro mne nemáš překvapení :)
Kapitola se mi moc líbila, dokonce víc než kdy jindy, dobře jste to s Maysie vyřešily ;)Jen mě trochu udivilo, že James a Ash mají ve vztahu pořád nějaký problém, já si myslela, že už je všechno ok.

2 erika erika | 22. listopadu 2013 v 20:36 | Reagovat

;) dik slunécko

3 Hope Hope | Web | 22. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

[1]: mno, ono to ok je, ale Ash pořád hledá problémy...je to jen a jen její vina, ne Jamesova ;o) ale snad příště =o)

[2]: není zač =o*

4 Maysie Maysie | 23. listopadu 2013 v 8:59 | Reagovat

Ráda jsem ti pomohla :)
Hezky se to posouvá dál, už konečně budou šťastni, že? :)
Hezky Hopásku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama