"Šťastné a veselé"

9. října 2013 v 21:17 | Hope |  Život není pohádka
po několika měsících přináším tří a půl stránkovou kapitolu o Christine...v té "poslední" se dostala do Azkabanu za vraždu Ivana, kdyby si to někdo nepamatoval ;o)
kapitolu bych věnovala Maysie, Gigi a Šílenýmu, protože nikdy nezklamou a okomentujou...mimo jiné ;o)


Christine Malfoyová se do Bradavic vrátila necelé dva týdny před vánočními prázdninami a nikomu nemohlo uniknout, že už to není ta samá dívka, kterou bývala. S nikým se nebavila, dokonce ani se svými spolubydlícími nebo sestrou. Mluvila jenom tehdy, když s ní mluvili profesoři a její odpovědi byly stručné a pouze k věci. Když se s ní pokusil zapříst rozhovor někdo jiný, tak ho buď ignorovala nebo mu věnovala nehezký pohled, ale odpověď z ní nikdo nedostal.

Těm lidem, kteří věřili v její nevinu, dělalo její mlčení, chování a celá proměna starosti. Bohužel se ale v Bradavicích našli i tací, jež si mysleli, že všechna obvinění byla pravdivá a nejradši by ji shodili z Astronomické věže - ty vůbec nezajímalo, co se stalo - stejně jako její rodiče, kteří se rozhodli svou mladší dceru potrestat zavržením.

"Přišel dopis od rodičů," pošeptala Elizabeth při lektvarech Lily. Byla vážně ráda, že je profesor dal do dvojice, protože tím se všechno usnadnilo.

Zrzčino obočí vylétlo vzhůru. "A?"

Beth pokrčila rameny a vhodila do košíku menší kořen Mandragory. "Nechtějí Chris doma na Vánoce."

Nebelvírská premiantka vytřeštila oči. "Cože?" vyjekla hlasitě. Omluvně se usmála na profesora, který ji zpražil přísným pohledem. "To nemyslíš vážně! Je to jejich dcera!"

"Já to vím, Lils!" ujistila ji blondýnka. "Jenže byla v Azkabanu a to hází špatné světlo na rodinu."

"Vždyť dokázali její nevinu!" připomněla Lily, i když věděla, že Liz nemá tu moc, aby s tím mohla něco udělat. Ano, George a Kendra Malfoyovi milovali - svým vlastním způsobem - svou starší dceru, ale rozhodně by pro ni neudělali úplně všechno. A vyhovět jejímu přání, které se týkalo Chris, patřilo mezi ty věci, jež ani kvůli ní udělat nehodlají.

"To pro moje rodiče nic neznamená," pokrčila lítostivě rameny a vsypala do kotlíku poslední ingredienci.

"Co si ale počne? Kam půjde?" zajímalo zrzku.

Elizabeth si povzdechla. "Nejspíš zůstane tady."

"Tady? Ale z Nebelvíru tady skoro nikdo nezůstává!" upozornila ji. "Co když se něco stane? Co když si něco udělá?" v zelených očích se zračila hrůza.

Beth se zamračila. "Proč by si něco dělala? Zvládla pět let v Kruvalu. Chris ví, že by to nic neřešilo. Navíc ji profesoři hlídají, i když o tom nemá ani tušení."

"Nemůžou ji hlídat na každém kroku," odsekla Lily. "V Bradavicích je spousta možností, jak zmizet, aby si toho nikdo nevšiml."

"Nemaluj čerta na zeď! Copak si vážně myslíš, že se o ni nebojím? Samozřejmě, že bojím, ale nemůžu s tím vůbec nic dělat! Rodiče nedovolí, abych tady zůstala. Dokonce nechtějí, abych se s ní bavila. S vlastní sestrou!" Elizabeth se třásla vzteky.

"Já...promiň," zamumlala Lily, když viděla Lizinu reakci. Rozhodně nečekala, že se jí to až tak dotkne. "Nechtěla jsem-."

"Ne, nech toho," přerušila ji studentka ze Zmijozelu. "Musíme se soutředit na tenhle lektvar," mávla rukou ke kotlíku a zamíchala jeho obsah podle návodu na tabuli, "takže teď s tebou nehodlám v tomhle rozhovoru pokračovat," ujistila ji rázně a věnovala plnou pozornost vařícímu se lektvaru.
***
Christine Malfoyová zírala do ohně plápolajícího v krbu nebelvírské společenské místnosti a ze všech sil se snažila nevnímat rozhovor svých přátel. Bavili se o ní, ale bylo jí to jedno. Nechtěla vědět, co si myslí nebo co plánují, chtěla mít pouze klid od všetečných pohledů a dotazů nejen od lidí, jimž důvěřovala.

Mandy Woodová se zamračeně podívala na kamarádku a pak podala kus pergamenu Lily. "Chris jede na Vánoce k nám."

Primuska nejprve zmateně pohlédla na ni a poté na popsaný pergamen v ruce. "Nevěděla jsem, že jsi psala rodičům."

"Napsala jsem jim po tom, co jsem se dozvěděla o tom, co se dělo při lektvarech. Vážně bylo nutné to řešit s Elizabeth zrovna při hodině, která je plná zmijozeláků? Nedošlo ti, že se to okamžitě roznese?" krátkovlasá dívka nad tím vrtěla nevěřícně hlavou.

Lily rozhodila rukama. "V tu chvíli mi to prostě nepřišlo podstatné!" odsekla, ale v duchu si pořádně vynadala, protože nebyla schopná počkat a promluvit si s Liz později.

Mandy neměla daleko k tomu, aby si poklepala na čelo, ale nakonec se spokojila s pouhým protočením panenek. Přesunula se blíž k blondýnce a zlehka se dotkla jejího ramene. "Chris," mluvila tichým hlasem, "pojedeš na Vánoce se mnou, ano? Budeš u nás a pak se sem zase vrátíme."

Tine k ní zvedla oči, v nichž měla prázdný výraz. Několik minut na ni jen hleděla a pak konečně přikývla. Bylo jí jasné, že její přátelé nechápou, proč tak dlouho váhala a ona ani neměla chuť jim cokoliv vysvětlovat, nepochopili by to.

Krátkovlasá zrzka se na ni usmála a pak se otočila zpět k Lily, kterou obdarovala významným pohledem.

Premiantčinou reakcí byl povzdech a zavrtění hlavou.

Sirius to všechno pozoroval se svraštělým obočím. Vůbec se mu to nelíbilo. Samozřejmě, byl rád, že tady Chris nezůstane sama, ale nebyl si tak úplně jistý, zda ji Mandy, případně její rodiče, dokáží uhlídat. Předpokládal sice, že kdyby si chtěla něco udělat, tak už se o to alespoň pokusila, ale nedokázal říct, co se odehrává v jejím nitru a měl o ni opravdový strach.

Zvedl se ze svého místa na podlaze před pohovkou a přešel k blondýnce. Postavil se před ni a uchopil její obličej do dlaní tak, aby jí mohl hledět do očí. "Jestli k Mandy nechceš, tak tady zůstanu s tebou," ujistil ji naléhavě.

Ihned jak dopověděl, zavrtěla hlavou. "Pojedu k Mandy. Ty ses na Vánoce u Jamese těšil a já si je určitě taky užiju," na rtech vykouzlila nepříliš upřímný úsměv.

"Radši bych byl s tebou." A aby ji přesvědčil, že to myslí vážně, políbil ji. Byl to prakticky jejich první polibek na veřejnosti - první od toho v Krásnohůlkách - a soudě podle mnohých zalapání po dechu přicházejících ze všech stran místnosti, spousta lidí něco takového rozhodně nečekala.

Tentokrát byl její úsměv upřímný. "Já vím." Zvedla ruku a špičkami prstů přejela po jeho tváři. "Taky bych chtěla být s tebou, ale takhle to bude lepší." Svá slova myslela vážně. Nehledě na to, že ona zkrátka neměnila své rozhodnutí, obzvláště ne na poslední chvíli. Navíc si dokázala představit, jaké úsilí musela Mandy vynaložit než tohle zařídila - přeci jen byla zavřená v Azkabanu a i když byla nevinná, tak jí tu nálepku už nikdy nikdo neodpáře. A to, že Mandyini rodiče jsou mudlové, byl pro tuto chvíli nepodstatný detail, jelikož pro ně jistě nebylo snadné vyrovnat se s myšlenkou, že budou mít pod střechou několik dní hned dvě čarodějky.

"Tak mi alespoň slib, že se během vánoc uvidíme," požádal ji.

"Slibuju."
***
Vánoční ples, jenž Malfoyovi každoročně pořádali večer před Štědrým dnem, byl událostí, na niž se sjely všechny vážené kouzelnické rodiny a Elizabeth se na něj vždy těšila. Letos pro ni však měl hořkou příchuť. To, že tady neměla svou milovanou mladší sestru by zvládla - nebylo to poprvé, jelikož jejich rodiče za poslední roky několikrát donutili Christine, aby na Vánoce zůstala v Kruvalu -, avšak to co jí oznámili toho odpoledne dodalo plesu na hořkosti...

"Posaď se," vyzval ji otec, když tři minuty po objevení se jejich domácího skřítka v jejím pokoji stanula ve dveřích jeho pracovny.

Udělala, co se po ní chtělo a ani nemrkla nad přítomnosti své matky, i když to bylo nemilé překvapení. Pohlédla zpříma do očí svého otce.

George zvedl jeden koutek v náznaku chladného úsměvu a Liz vyrazil na zádech ledový pot. Neměla tenhle úsměšek ráda, nikdy nevěstil nic dobrého. "Rozhodli jsme se s tvou matkou, že jakmile dokončíš školu, tak se zasnoubíš. Do června si můžeš chodit, s kým se ti zlíbí, ale pokud to nebude nikdo, koho bychom schválili, tak to skončí. A ženicha ti vybereme sami. Rozumíme si?"

Elizabeth věděla, že nesmí se svou odpovědí zaváhat a také musí zachovat stejný výraz jako do teď, i když se vše v jejím nitru bouřilo. Pomalu tedy přikývla. "Samozřejmě," odpověděla takovým tónem, který nemohl způsobit pochybnosti o tom, že snad čekala něco jiného.

Tentokrát se chladně usmála její matka a pohlédla na otce. "Říkala jsem ti, že nebude dělat žádné potíže. Elizabeth ne," zavrtěla potěšeně hlavou. "Jsem na tebe hrdá!" ujistila svou dceru a pokývnutím jí naznačila, že může odejít.

Beth matce úsměv opětovala - i přesto, že jí do smíchu rozhodně nebylo -, věnovala poslední pohled otci a odešla z místnosti.

Potřásla hlavou, aby zahnala neradostné myšlenky. Nesměla na to myslet, aby uhlídala vlastní výraz.

Ovšem když o několik okamžiků později zahlédla na protější straně tanečního sálu Jareda, okamžitě zapomněla na jakékoliv hlídání sebe sama a potěšeně se usmála, jakmile se podíval jejím směrem. Bez prodlení se vydal davem za ní.

"Ta barva ti sluší," ujistil ji po uvítacím polibku na tvář.

Elizabeth přejela dlaní po nabírané sukni tmavěmodrých plesových šatů, jejichž živůtek byl vyšívaný stříbrem. "Nevzala jsem si je proto, že mi sluší," upozornila ho s pohledem upřeným do jeho šedých očí.

Jeho výraz se prakticky nezměnil, avšak jeho oči doslova zářily. "Děkuju," zamumlal tiše. A kdyby mohl, tak by ji políbil a ne pouze letmo na tvář.

Beth vyhledala pohledem své rodiče, aby se ujistila, že není pod jejich dohledem. Chytila Jareda, havraspárského studenta sedmého ročníku a brankáře kolejního famfrpálového družstva v jedné osobě, za ruku a vedla ho k otevřeným proskleným dveřím na zahradu, která byla z části osvětlena, ale liduprázdná. Nemuselo to tak samozřejmě zůstat dlouho a tak čerstvým sněhem křupajícím jim pod nohama došli až na druhý konec, který byl zahalen neproniknutelnou rouškou tmy.

Jakmile dorazili na místo, otočila se čelem k němu a nedočkavě ho políbila. "Tolik jsi mi chyběl!" prohlásila zadýchaně a každé slovo myslela vážně.

"Ty mě taky," ujistil ji a přitiskl své horké rty na její. "Netuším, jak to bez tebe až do návratu do Bradavic vydržím. Jsem vážně rád, že jsou naši letos zase mezi pozvanými!"

Ano, Jaredova rodina patřila mezi ty čistokrevné, kterých si její rodiče vážili, ovšem nebyla si jistá, že by s Jaredem jako jejím budoucím manželem souhlasili. Přece jen si pro svou starší dceru představovali někoho, kdo bude projevovat náklonost Temnému pánovi.

"Je to skvělé," souhlasila s ním a odsunula své myšlenky do pozadí, aby se mohla oddávat daleko příjemnějším a hlavně bezstarostnějším činnostem.
***
Tine stála brzkého rána u okna v pokoji pro hosty - umístěného hned vedle Mandyina - v domě Woodových a pozorovala, jak se barva na obzoru mění. Milovala tuhle dobu, kdy se vše probouzelo a vládu přebíral nový den. Tedy většinou ji milovala. Dnes však nebyla v náladě, v níž by kohokoliv milovala, právě naopak. Na všechny se zlobila. Na sebe, na Elizabeth, na lidi, kteří byli včera na Vánočním plese v sídle Malfoyových, ale nejvíc ze všech na své rodiče. Nikdy jí nevěřili, snad vyjma jednoho jediného okamžiku, kdy je díky Bethině pomoci přesvědčila, že se změnila, že ji pět let v Kruvalo napravilo.

Odvrátila se od okna a přešla zpět k posteli, na kterou se natáhla. Hlavou jí vyřily vzpomínky na všechny prožité Vánoce. Musela uznat, že kdyby neměla svou sestru, tak by žádné z nich nebyly šťastné. Zatím ještě nevěděla, jaké budou tyhle, ale rozhodla se do nich nevkládat přílišné naděje, neboť to byl jediný způsob, jak se uchránit zklamání.

Když o hodinu později s krátkým zaklepáním strčila hlavu do dveří Mandy, Chris už byla oblečená a s knihou seděla v křesle, také byla připravena na dotazy, které z úst kamarádky musely zákonitě přijít.

"Jsi v pořádku?" zajímala se, když k ní došla, sklonila se a objala ji kolem ramen. Vůbec si nedovedla představit, čím si dívka prochází, ale byla pevně rozhodnutá, být jí oporou a to i tehdy, kdy se tomu bude bránit.

Blondýnka přikývla a rty se jí roztáhly do nacvičeného úsměvu, který používala, aby svým přátelům nepřidělávala starosti. "Nemusíš se o mě bát."

Zrzka si ji pozorně prohlédla. Christine se zdála být spokojená, Mandy však tušila, že něco skrývá, jen si nebyla jistá co to bylo. Povzdechla si. "Můžeme jít dolů? Čeká tam na nás skvělá snídaně a hora dárků," spiklenecky na ni mrkla.

"Jasně."

Tine se nechala chytit za ruku a vytáhnout na nohy, v tu chvíli byla šťastná, protože byla se svou kamarádkou, která ji měla upřímně ráda a věřila jí. Jejího přátelství - stejně jako těch ostatních - si opravdu vážila. Určitě za to mohla i skutečnost, že pravé přátele až do svého příjezdu do Bradavic nepoznala.

Chris se zastavila v polovině schodistě, protože měla potřebu jí to říct. Právě teď a právě tady. "Mám tě ráda!" vyhrkla a tvářila se vážně.

Krátkovlasá dívka se rozzářila, považovala to za nejlepší dárek k Vánocům, jaký kdy dostala. Pevně blondýnku objala. "Taky tě mám ráda! A chci, abys věděla, že tady pro tebe vždycky jsem!"

Oběma dívkám začaly po tvářích stékat slzy štěstí a to byl okamžik, který Mandyin otec zvěčnil svým fotoaparátem, aniž by si toho některá z nich všimla. Pak se tiše vytratil zpět do jídelny, aby spolu se svou ženou počkal, až se k nim obě připojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 9. října 2013 v 22:23 | Reagovat

jé, to bylo moc hezké:)
doufám, že další kapča bude brzy a vysvětlíš proč ji nikdo nedostane z té "deprese" :)

2 Šílenej Šílenej | Web | 11. října 2013 v 16:03 | Reagovat

žádnej Sirius, na holky je :D
hm, tak jakou jobovku mám čekat příště?

3 Jana Jana | 3. listopadu 2013 v 17:53 | Reagovat

Četlo se moc pěkně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama