Ty nejlepší věci se stávají v ten nejmíň vhodný okamžik 2/3

21. září 2013 v 20:05 | Hope |  Ty nejlepší věci se stávají v ten nejmíň vhodný okamžik
protože jsem musela povídku rozdělit na nešikovném místě, tak sem dávám i druhou část (první je tady)...třetí musím teprve dopsat =o)


Nicole se zvedla, podala nemluvně kamarádce a přehodila si kabelku přes rameno. "Myslím, že půjdu. Tohle zkrátka nemá smysl! Všechno, co řeknu okamžitě zavrhneš. Měla by sis uvědomit, že je to můj život a můžu si ho zařídit, jak chci!" Ostrou chůzí vyrazila k východu a nezvolnila, dokud se nedostala zpět do salonu, kde na ni čekala uplakaná dívka, kterou zaměstnala teprve před týdnem.

Nicole se zamračila. "Co se tady děje?" Přelétla pohledem všechny tři své zaměstnankyně.

"Milly spálila šaty," povzdechla si Patricia utrápeně.

"Které?" zajímala se a upřímně doufala, že se nepotvrdí její nejhorší obavy.

"Na zítra!" vypálila Jane a probodla dívku nevraživým pohledem.

Nicole na okamžik zavřela oči. Tohle zvládnu, ujišťovala se v duchu. Zvládla jsem horší věci, tohle bude hračka. Jenže věděla, že nebude. "Kde jsou?"

Milly se chystala zvednout z pohovky, na níž seděla, ale Patricia jí položila konejšivě ruku na rameno a přešla k žehlícímu prknu, aby Nicole předvedla zničenou róbu. "Budeme muset vyměnit celou sukni," pokrčila rameny.

Pokývala hlavou. Sice to bylo spálené zevnitř, ale byl to tak nešikovný materiál, že si toho každý okamžitě všiml. "Jak jsou na tom šaty pro družičky?" chtěla vědět. Upřímně doufala, že alespoň s těmi si nebude muset lámat hlavu.

"Chybí nám dvoje. Jedny potřebují došít sukni a ty druhé musíme sešít celé," povzdechla si lítostivě Patricia.

Jane se pohrdavě ušklíbla. "A díky Milly máme o zábavu postaráno aspoň do půlnoci. Jenže já tady dneska zůstat nemůžu! Říkala jsem to už minulý týden," upozornila svou šéfovou.

Nicole ji probodla nevraživým pohledem. Věděla, že by si tenhle tón neměla nechat líbit, ale Jane byla schopná švadlena a zastala spoustu práce, takže její chování často přehlížela. "Já to samozřejmě vím!" ujistila ji rázně. "Paty a Milly dneska taky končí brzy," prohodila rezignovaně. Nikomu tím nic nevyčítala, jen si ujasňovala situaci.

"Promiň, já vážně musím. Malá má koncert," Patricia se přemýšlivě mračila.

Nicole mávla rukou. "Já vím, já vím. Zvládnu to. Dokud nebudete muset jít, tak uděláme, co nejvíc a já to pak dodělám, ráno bude všechno hotové," z jejího hlasu zaznívala jistota. I když nerada, tak dokázala pracovat pod tlakem a v časové tísni.

"Nemám zůstat?" špitla dívka s provinilým výrazem v pohledném obličeji.

Nicole se pousmála a zavrtěla hlavou. "Nemusíš."

"Jo, ještě bys zničila další!" prohodila posměšně krátkovlasá bruneta.

"Jane!" okřikla ji Nicole a přikročila o krok blíž. "To by stačilo!"

Žena zalapala po dechu a nadechovala se, aby něco odsekla, ale při pohledu do obličeje své nadřízené si to rozmyslela.

Majitelka salonu se obrátila zpět k dívce a konejšivě ji objala kolem ramen. "Nic si z toho nedělej. Nehody se stávají a kvůli téhle se svět nezboří. Šaty se opraví, nevěsta si je ráno vyzvedne a všechno bude zase v pořádku," usmála se na ni.

"Můžu to aspoň zaplatit," pokrčila rameny a roztřásla se jí brada.

Světlovláska se usmála a potřásla hlavou. "Kdepak. Jsi tady teprve týden. Chce to jenom čas, aby ses naučila, co se smí žehlit na jako teplotu a ostatní věci. Stalo se ti to poprvé, takže to necháme být. Měla jsem říct Paty nebo Jane, aby to udělaly. Byla to moje chyba."

"Takže mám zítra zase přijít?" dívce se v očích zračila naděje.

"Samozřejmě!" ujistila ji Nicole, poplácala po rameni a šla se věnovat zákaznici, jež právě vstoupila do salonu.
***
Většinu odpoledne byla Nicole zaneprázdněna stále novými zákaznicemi, což bylo na jednu stranu dobře. Znamenalo to totiž, že je její podnik úspěšný a také díky tomu nemusela přemýšlet o Lexi a všem ostatním. Ovšem také to znamenalo, že se celý den nedostala k šatům, které potřebovaly opravit a dokončit.

Jane odešla už dvě hodiny po poledni, jak bylo v plánu a Patricia s Milly ve čtyři. Do zavření pak zbývala hodina, v níž dorazila nevěsta vdávající se za měsíc, aby jí - a jejím třem družičkám - mohla Nicole ukázat návrhy a poté vzít míry.

Jakmile za ženami zamkla dveře, vrhla se ke svému telefonu, který poslední dvě hodiny neustále vyzváněl, jenže ona byla příliš zaneprázdněna na to, aby ho zvedla. Objevila sedm nepřijatých hovorů od Jacka. Povzdechla si a stiskla tlačítko pro volání.

"Ahoj, zlato," ozval se z druhého konce veselý hlas jejího snoubence. "Kdy přijdeš domů? Udělám nám večeři."

Podle tónu hlasu poznala, že večeře není to jediné, co ji bude doma čekat. Bohužel ho musela zklamat. Nedělala to s lehkým srdcem. "Moc mě to mrzí, ale pochybuju, že před půlnocí."

"To snad nemyslíš vážně! Už včera jsi tam spala!" Jackova dobrá nálada byla pryč. "Začíná to vypadat jako kdyby ses mi vyhýbala!"

"Jacku, já-," začala, aby mu všechno vysvětlila, ovšem z druhého konce se ozývalo pouhé pípání. "Skvěle!" zavrčela, odhodila telefon na pult, který odděloval dílnu od salonu, a zamračila se na svatební šaty, jako kdyby snad za všechno mohly. Dlaní si přejela po čele a na okamžik pevně stiskla víčka.

Poté se s povzdechem chopila páradla, šatů a pohodlně se usadila na židli.

Párání samo o sobě jí nikdy nevadilo, dobře se u něj přemýšlelo. Dneska se její myšlenky točily kolem jejího nastávajícího manžela. Bylo jí jasné, že bude naštvaný. Včera to nebylo poprvé - a určitě ne naposledy -, co nespala doma. Jen zkrátka doufala v trochu pochopení. Musela však uznat, že se mu nemůže nikdo divit. Nicole totiž měla celkem nepříjemný zvyk. Když přespávala v salonu, tak nikdy nezapínala alarm. Byla si vědoma toho, že je to nebezpečné a že se o ni Jack bojí, jenže nechtěla riskovat žádné plané poplachy. Jednou se jí jeden takový povedl a ona by to nerada opakovala znovu.

Dopárala poslední steh, poničený kus látky odhodila na stranu a nešťastně si povzdechla. Potřebovala si o tom s někým promluvit, neměla však s kým. Jistě, napadlo ji zavolat Lexi, ovšem pak by musela poslouchat další kázání a nebyla si úplně jistá, jestli je na něj připravena.

Nakonec přeci jen opět zvedla telefon a vytočila kamarádčino číslo.

Nečekala dlouho, hnědovlásčin hlas se ozval již po druhém zazvonění: "Ahoj," pozdravila vesele.

"Ahoj," Nicole se nadechla a pomalu vydechla, než znovu promluvila, "mohla bys za mnou přijít do salonu? Potřebuju s tebou mluvit. Nezdržím tě dlouho, slibuju!" Přejela jazykem po suchých rtech a napjatě čekala na odpověď.

"Do půl hodiny jsem tam," ujistila ji. "I s Olivií, protože Caleb jde na jedno s Jackem," informovala kamarádku.

"Děkuju!"

Zatímco čekala na Lexi a její dcerku, došila šaty pro družičku a sešila sukni, jež potřebovala všít do svatebních šatů. Také odhadla, že jí zbývá práce nanejvýš na tři hodiny, takže pokud půjde vše podle plánu, mohla by odejít nejpozději v deset a dostat se tak domů před půlnocí. Nemohla do toho ale vkládat přílišné naděje, neboť by se pak jistě něco pokazilo a to bylo to poslední, co by jí v téhle chvíli scházelo.

A i přesto, že věděla o kamarádce, tak leknutím nadskočila, když zaklepala na prosklené dveře. Potřásla hlavou, aby se trochu vzpamatovala a šla otevřít. Lexi ji objala a políbila na tvář, čímž Nicole zaskočila. Nečekala to, obzvlášť po nepovedeném poledním setkáním. Avšak byla pravda, že se na sebe nikdy nedokázaly zlobit dlouho.

Světlovláska nahlédla do kočárku, Olivie k její smůle spala a vypadala ještě rozkošněji než před několika hodinami. Odvrátila se a přešla k pultu.

"Co je tak důležitého, žes mi zavolala?" zajímala se Lexi po tom, co se pohodlně usadila do jednoho z křesel určených pro zákazníky a strategicky umístěných u konferenčního stolku, na němž bylo několik katalogů - s oznámeními, s doplňky, s fotografiemi nevěst, které měly šaty od Nicole - a spousta dalšího.

Posadila se do druhého z křesel a otočila se tak, aby se mohla kamarádce podívat do očí. "První se ti chci omluvit za to, jak jsem dneska reagovala. Vím, žes to myslela dobře. A taky ti chci říct, že máš pravdu," pokrčila rameny.

Lexiino obočí vylétlo vzhůru, těžko soudit, co ji překvapilo víc. "V čem přesně?"

"V tom, že chci děti," přiznala Nicole. "Miluju je, ale zkrátka...já nevím...asi se tím chráním, abych nebyla zklamaná, když to nevyjde."

"Jenže když to ani nezkusíš, tak toho budeš litovat," upozornila ji jemně. "Možná bys na nějakou dobu měla vysadit prášky a nechat tomu volný průběh," navrhla.

V Nicoliných očích se zračil smutek. Zavrtěla hlavou. "To jsem udělala už před půl rokem a pořád nic. Byla jsem tehdy u doktora a podle všeho se to zhoršilo, tak jsem se rozhodla, že přestanu brát prášky, protože mi to dávalo alespoň malou naději. Vážně jsme se s Jackem snažili, ale jediné, čeho jsme se dočkali, bylo zklamání. Když jsem se na Jacka podívala posledně a viděla, jak tím trpí a stresuje se, tak jsem mu řekla, že děti vlastně vůbec nechci. Vypadalo to, že se mu ulevilo," trhla rameny.

Mladá maminka se zamračila. "Proč jsi mi to neřekla dřív? Nikdy jsi přede mnou přece neměla tajemství."

"Nechtěla jsem tě zbytečně nervovat. Čekala jsi Olivii, musela mít klid na lůžku a tak jsem si řekla, že tohle může počkat, že o nic nejde," ztrápeně si povzdechla. "Ale ono jde," ujistila kamarádku.

Sevřela její prsty ve svých. "Zlato, moc mě to mrzí!"

"Nemusí."

Lexi se zhluboka nadechla. "Musím ti něco říct," začala opatrně. "Víš," odmlčela se, "Jack děti chce," pokrčila rameny. "Souhlasil s tebou jenom proto, aby ti vyhověl. Doufá ale, že si to jednoho dne rozmyslíš."

"Nerozmyslím," ujistila ji. "To, co jsem ti tady řekla, je pravda, ale za svým rozhodnutím si i tak stojím. To, že miluju děti a chci je, je jedna věc, ale realita je věc druhá. Já zkrátka nemám čas čekat, jestli se to povedlo nebo ne. Zase beru prášky a už nepřestanu!"

Hnědovláska potřásla hlavou, ale rozhodla se o tom dál nemluvit, protože si byla jistá, že by to nevedlo k ničemu jinému než k další hádce. "Nevolala jsi mi ale jenom kvůli tomu, že ne?" zajímala se jemně.

Nicole se podívala stranou. "Jack se na mě naštval. Položil mi telefon."

Sice to pro ni nebyla novinka, ale o tom hodlala mlčet. "Proč?"

Vstala, přešla ke stojanu, na němž visely několikery svatební šaty a zlehka po nich přejela konečky prstů. "Podle všeho mi připravil večeři a já mu řekla, že před půlnocí se nejspíš domů nedostanu," otočila se na Lexi. "Už včera jsem tady spala," dokončila zahanbeně.

Lexiino obočí vylétlo vzhůru.

Nicole si povzdechla a vjela si rukou do vlasů. "Byla jsem trochu ve skluzu, ale ráno to vypadalo, že bude všechno v pohodě. Jenže když jsem pak dneska po obědě přišla, tak jsem tady našla ubrečenou Milly, která šaty spálila, rozzuřenou Jane a Paty, která se snažila Milly uklidnit."

"Vyhodilas ji?" zajímala se kamarádka a vzala do náručí Olivii, jež sebou začala v kočárku neklidně házet.

"Milly?" ujišťovala se, jestli ví přesně, o kom je řeč. Když Lexi přikývla, tak Nicole zavrtěla hlavou. "Je tady teprve týden. Kdybych měla vyhodit všechny, kteří za první měsíc tady něco zničili, tak jsme tady s Patriciou samy."

"Takže ji necháš zaplatit materiál a práci?" vyslovila svou logickou domněnku.

Nicole opět potřásla hlavou. "Ne."

Lexi vypadala hodně šokovaně. "Já vím, že je to tvoje firma a evidentně si to můžeš dovolit, ale přece jen si nemyslím, že je to správné. Takhle se z chyb přece nepoučí."

"Věř mi, že poučí!" ujišťovala ji. "Tys ji dneska neviděla. Navíc sotva vyšla ze školy. Tam je sice naučí všechno, ale nemají potřebnou praxi. Brzy si zapamatuje, které materiály jsou odolnější vůči teplotám a které ne."

Její kamarádka se zamračila a mávla rukou. "Fajn. Mně je to v podstatě jedno," zamumlala a namířila na ni prst. "Ale s Jackem to napravíš! Nehodlám se dívat na to, jak se na sebe kmotři mojí dcery v kostele mračí a nemluví spolu. Navíc se za pár týdnů berete!" připomněla.

Nicole se zašklebila. Chtěla k tomu přidat i uštěpačnou poznámku, ale rozmyslela si to, protože věděla, že by to stejně ničemu nepomohlo. "Když už mluvíme o křtinách, mám něco, co ti chci ukázat," mrkla na hnědovlásku a odběhla do skladu. Vrátila se o několik okamžiků později s miniaturními krajkovými šatičkami. "Jsou větší, abychom měli jistotu, že je za měsíc obleče. Nejsou dodělané, ale to stihnu v týdnu před křtem," ujistila Lexi s úsměvem a podávala jí je.

Lexi po nich přejížděla zlehka dlaní, jako kdyby se bála, že při neopatrném zacházení je zničí nebo pod jejím dotekem zmizí. Její zelené oči se zalily slzami, což později připisovala hormonům. "Jsou nadherné!" zašeptala dojatě. Pohlédla na Nicole a usmála se. "Děkuju."

Blondýnka její úsměv opětovala. "Nemáš zač." A myslela to vážně. Nejen proto, že tím odvedla pozornost od sebe a svého snoubence, ale také proto, že ji těšilo, když mohla někomu udělat radost, když viděla, že se nad jejím dílem někdo dojme a v neposlední řadě proto, že zbožňovala svou kmotřenku.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 22. září 2013 v 22:34 | Reagovat

Co se spálených šatů týká, souhlas s Lexi :D mladá to měla aspoň zaplatit, Nicole je moc hodná...bože, snad umí mluvit a mohla se zeptat, jak se to žehlí :D maj god...Jacka jsem chtěla proplesknout (má prostě zaneprázdněnou úspěšnou snoubenku, tak by sakra měl mít pochopení :D ) do části s nezapnutým alarmem, velice rozumné a bezpečné! ... a rozhovor mezi holkami opět velice povedený, je vidět, jak jsou každá úplně jiná,ale jak si i přesto rozumí a podporují se, i když se někdy nechápou :D, a tak :) ...a šatičky pro Livs -ťuťuťu :-* :D ...koukej dopsat tu třetí část!!! :)

2 Šílenej Šílenej | Web | 28. září 2013 v 22:57 | Reagovat

chlap co vaří a ona se mu na to vyflajzne, no mě klepne! víš jak se s tim musel to...dělat?

3 Maysie Maysie | 12. října 2013 v 11:21 | Reagovat

Hopásku, je až moc hodná, až si to lidi kolem nezaslouží :/ A je to trubka, doufám že to v poslední kapče napravíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama